Wikipedie

Ratenice

obec v okrese Kolín ve Středočeském kraji

Ratenice jsou obec ležící v okrese Kolín. Obec se nachází v úrodné polabské nížině cca jeden kilometr východně od města Pečky, necelých 40 km východně od Prahy u dálnice D11. Leží v nadmořské výšce 196 m n. m. V obci žije 663[1] obyvatel a její katastrální území má rozlohu 4,73 km2.[4] V roce 2011 zde bylo evidováno 251 adres[5] a průměrný věk obyvatel činil 37,6 let.[6] Obec je součástí Mikroregionu Podlipansko a dobrovolného svazku obcí Pečecký region.[7]

Ratenice
Hlavní ulice
Hlavní ulice
Znak obce RateniceVlajka obce Ratenice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecPečky
Obec s rozšířenou působnostíKolín
(správní obvod)
OkresKolín
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°5′30″ s. š., 15°3′34″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel663 (2024)[1]
Rozloha4,73 km²[2]
Katastrální územíRatenice
Nadmořská výška196 m n. m.
PSČ289 11
Počet domů253 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduRatenice 67
289 11 Pečky
ou-ratenice@c-box.cz
StarostaIng.Pavel Rek
Oficiální web: www.ratenice.cz
Ratenice
Ratenice
Další údaje
Kód obce537748
Kód části obce139742
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloha

editovat
 
Ratenice a jejich širší okolí na mapě z druhé poloviny 18. století. Pod obcí je vidět rybník Klenot, po jehož dně dnes vede železniční koridor.

Obec se nachází v polabské nížině cca jeden kilometr východně od města Pečky. Severně od Ratenic je obec Vrbová Lhota a východně městys Cerhenice. U obce se nachází železniční zkušební okruh Výzkumného ústavu železničního.

Směrem k Vrbové Lhotě je stará pískovna na koupání-rybaření na kraji lesa, kterým probíhá zmíněný zřídka používaný okruh. Aleje ovocných stromů rostou podél každé silnice vedoucí ke vsi. Na půl cesty k uzlovému městu Pečky teče od Dobřichova potok Výrovka.

Historie

editovat

Počátky

editovat
 
Archeologické nálezy z Ratenic a okolí

V místě dnešních Ratenic je doloženo dočasné zemědělské osídlení z přibližně 5. tisíciletí př. n. l. Nalezena zde byla keramika s lineárními a závitcovými vzory (volutami). Na konci doby bronzové zde žil lid knovízské kultury a později též Keltové. V místě dnešního zemědělského družstva byly archeology nalezeny zlomky nádob římskoprovinciálního původu, dvě chaty z mladší doby laténské a čtvercová studna. Asi 2 km od Ratenic byla rovněž nalezena římská soška.[8]

Středověk a novověk

editovat

První písemná zmínka o obci pochází z berního rejstříku, datovaného k roku 1340, z něhož se dochovalo pouze několik stran použitých na obaly novějších knih. Rejstřík byl součástí knihy Summa cancellariae Caroli IV., obsahující seznam panství patřících králi Karlu IV. Kniha byla uložena v hornorakouském premonstrátském klášteře Schlägl.[9]

 
Nejstarší známá detailní mapa obce je z roku 1841.

Ve středověku byla historie obce úzce spojena se šlechtickým rodem Stillfriedů (známým je například cestovatel a fotograf Raimund von Stillfried). Poblíž rakouské domovské obce rodu Stillfried byla roku 1278 svedena bitva na Moravském poli, v níž členové rodu bojovali na straně krále Přemysla Otakara II. Po porážce v bitvě své panství opustili, přičemž část se jich usídlila v Ratenicích a část v Kladsku.[10]

Stillfriedové v Ratenicích založili dodnes stojící kostel svatého Jakuba Většího a dnes již zaniklou tvrz, podle všeho stojící v místě dnešního domu č. p. 1. Roku 1420 obec vypálilo vojsko Zikmunda Lucemburského, usazené v Nymburku.[11] George Stillefrede z tohoto rodu pomohl roku 1488 Jiřímu z Poděbrad dobýt Prahu a po jeho korunovaci získal od krále za věrné služby kladské lenní panství Nowa Ruda (Neurode). Rod tam přesídlil a roku 1472 Ratenice prodal. Obec často měnila majitele a již nikdy se nestala šlechtickým sídlem. Ztratila tak na významu.[10]

Roku 1512 založil Mikuláš Cerhenský z Dražic, na blatech v blízkosti obce, rybník Klenot o rozloze 416 ha, napájený potokem Výrovka. V německých pramenech je rybník zván též Domek Teich = Domecký rybník. Hlavní stavidla a barokně upravený renesanční dům rybářské bašty byly postaveny u Ratenic. Budova bašty dodnes osamoceně stojí nad železniční tratí.[12]

V letech 1602–1848 byly Ratenice součástí cerhenického panství.[13] Z roku 1762 je první zmínka o místní zádušní škole. V roce 1792 byla v obci otevřena triviální škola.[14] V letech 1777–1850 se počet domů v obci více než zdvojnásobil.[15] Roku 1811 obec zasáhl rozsáhlý požár, při kterém vyhořel kostel, škola a 54 dalších domů.[16] Škola byla opravena v roce následujícím, kostel však na začátek oprav čekal plných 12 let.[17] Požáry se obci nevyhýbaly ani v budoucnosti, například v roce 1850 shořelo 25 domů a 23 stodol.[18]

 
Rateničtí občané padlí ve světové válce
 
Ratenice v roce 1916

Období industrializace

editovat

V letech 1843–1845 byla v blízkosti obce, na dně vypuštěného Domeckého rybníka, vybudována železniční trať Praha - Kolín. V okolních obcích vznikaly první průmyslové podniky a začalo se také rozvíjet cukrovarnictví.[19] Roku 1848 se Ratenice osamostatnily z Cerhenického panství.[20] V 50. letech 19. století byla v obci postavena nová jednotřídka a založena knihovna. V roce 1866 bylo v obci na několik dní ubytováno 1 230 pruských vojáků, bojujících v prusko-rakouské válce a místní museli domácí armádě poskytnout své koně a povozy. Všichni odvedenci z obce válku přežili.

V 60. letech 19. století byla přes obec vybudována silnice spojující Cerhenice, Ratenice a Pečky (silnice do Vrbové Lhoty byla vybudována o půlstoletí později).[20] Roku 1876 byla dostavěna budova staré fary, kterou o 14 let později nahradila nová fara. V 19. století byly rovněž zakládány první spolky, včetně sboru dobrovolných hasičů. Řada obyvatel obce se stala členy spolku Prokop vzniklého roku 1879 za účelem zřízení pomníku Prokopa Velikého v nedalekých Lipanech. Ten byl odhalen roku 1881.[21] Dne 18. září 1886 byl založen obecní hasičský sbor.[22]

Do života obce silně zasáhla první světová válka, do které bylo postupně odvedeno 100 mužů, z nichž ve válce padlo 29. Roku 1921, po vzniku samostatného Československa, jim byl zbudován pomník.[23] Velká hospodářská krize na počátku 30. let znamenala nezaměstnanost pro desítky ratenických rodin (70 rodin v roce 1933).[24] Za druhé světové války byli v Treblince zavražděni dva rateničtí občané židovského původu, Ota a Berta Lustigovi.[25] Obec v květnu 1945 osvobodila Rudá armáda. Ovšem ještě v noci z 10. na 11. května 1945 byl na nádraží v Pečkách při přestřelce mezi německými vojáky a českými ozbrojenými oddíly zastřelen ratenický občan Josef Syrový.[26]

 
Kostel svatého Jakuba Většího při oslavách 670 let od první písemné zmínky o obci.

Po válce odešlo na 40 ratenických rodin osidlovat pohraničí, ze kterého byli odsunuti Němci.[26] V prvních poválečných volbách v roce 1946 pak 57 % ratenických občanů volilo KSČ.[26]

Po únorovém převratu nastala řada dalších změn. Roku 1950 bylo založeno JZD[27] a v obci začala kolektivizace, byla znemožněna činnost fary, která se změnila na školu a později na školku, kterou je dodnes. Roku 1961 byl v blízkosti obce zřízen zkušební železniční okruh. Života obce se dotkly rovněž akce Z – v 60. a 70. letech tak občané postavili dešťovou kanalizaci a chodníky a v 80. letech rovněž samoobsluhu. V 70. letech si občané také zřídili fotbalové hřiště.

Územněsprávní začlenění

editovat

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim[28]
  • 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kouřim
  • 1868 země česká, politický okres Kolín, soudní okres Kouřim
  • 1877 země česká, politický i soudní okres Poděbrady [29]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Poděbrady [30]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Poděbrady [31]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Poděbrady [32]
  • 1949 Pražský kraj, okres Poděbrady[33]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Nymburk
  • 1996 Středočeský kraj, okres Kolín [34]
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kolín

Rok 1932

editovat

Ve vsi Ratenice (899 obyvatel, katolický kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[35] autodoprava, obchod s dobytkem, holič, 3 hostince, kolář, 3 krejčí, obuvník, pekař, obchod s lahvovým pivem, 3 pokrývači, 3 řezníci, sadař, 4 obchody se smíšeným zbožím, 3 tesařští mistři, trafika, 3 truhláři.

Současnost

editovat
 
Náves a nové autobusové zastávky

Obec je součástí regionu Podlipansko. Je v ní obecní knihovna, hostinec s tanečním sálem, školka a samoobsluha. Veřejnou dopravu tvoří autobusy. V obci byly opraveny chodníky a od roku 2008 je též stavěna obecní kanalizace. V první etapě vznikla možnost připojení pro 165 nemovitostí, na druhou fázi obec hledá prostředky.[36] Modernizována byla rovněž mateřská škola a dětské hřiště. Aktivní jsou některé spolky, například sbor dobrovolných hasičů, myslivci a dobročinný spolek Ratenická včela.

V roce 2011 se obec chystá na rekonstrukci fotbalového hřiště, vybudování permakulturního sadu v jeho sousedství a na vybudování cyklostezky do Peček.[37]

Památky a zajímavosti

editovat
 
Nástropní freska „Nanebevzetí Panny Marie“ od Adolfa Liebschera
 
Obecní úřad
  • Kostel svatého Jakuba Většího – založen byl pravděpodobně někdy ve 13.–14. století na nejvyšším bodu návsi. První písemný doklad o jeho existenci je z roku 1352. Nejstarší části kostela je hranolová věž s navazující lodí a valeně podklenutou kruchtou. V letech 1695–1700 byl kostel rozsáhle upravován, byla zbudována nová sakristie, kazatelna a samostatný kůr.[38] Presbytář kostela pochází z let 1777–1778. Roku 1811 kostel kompletně vyhořel a jeho obnova začala až po 12 letech. Malíř Adolf Liebscher kostel roku 1912 vyzdobil nástropní malbou „Nanebevzetí Panny Marie“.[39] V těsné blízkosti kostela se nacházel starý hřbitov, obehnaný kamennou zdí. Ta byla roku 1960 rozebrána a částečně použita na stavbě JZD.[40] V posledních letech kostel prochází rekonstrukcí. V prosinci 2010 byla ukončena její první etapa, spočívající v rekonstrukci střechy. V druhé etapě bude restaurována přímo Lienscherova nástropní freska.[41]
  • Nová fara – budova nové fary byla postavena roku 1890 jako náhrada za menší budovu ratenické staré fary. Stojí naprosti kostelu. Po roce 1948 byla činnost fary ukončena a budova v letech 1952–1975 sloužila jako škola. Když byla škola pro nedostatek žáků uzavřela, bylo fara přeměněna na školku. Ta v budově funguje od roku 1978 dodnes.[42]
  • Obecní úřad – dnešní budova obecního úřadu byla postavena roku 1855 jako obecní jednotřídka s bytem pro učitele. V roce 1885 byla budova přestavěna na dvoutřídní a učitel bydlel v jiném domě. Po přesunu školy do fary se z budovy stal obecní úřad. Je zde i knihovna. Současná podoba domu je z roku 1978.[42]
  • Pomník vojákům padlým ve světové válce – zřízen byl na počest 29 ratenických občanů, kteří padli na frontách první světové války. Pomník zhotovil nákladem 8 000 Kč pečecký sochař J. Král. Odhalení proběhlo 14. srpna 1921. Na současné místo byl pomník přesunut v roce 1975.[40]

Osobnosti

editovat

František Hatlák: (*1873 Maršovice – †1943 Řečany nad Labem): v Ratenicích učil o roku 1899, od roku 1919 až do své penze v roce 1932 vykonával funkci řídícího učitele. V roce 1920 se zasloužil o založení veřejné lidové knihovny.[43]

Eduard Jaksch (*1898 Březnice – †1983 Ratenice): navázal na pana Františka Hatláka v práci v knihovně, které se věnoval až do své smrti. Současně v letech 1946 až 1959 byl řídícím učitelem v ratenické škole. V obci vedl také pěvecký sbor a namaloval mnoho obrazů Ratenic.[43]

Blahoslav Forman (*1916 Čáslav – †1960 Nízké Tatry): rovněž vyučoval na ratenické škole, a to během druhé světové války, v letech 1939–1944. Během svého ratenického pobytu žil v podnájmu na statku Hlaváčových v čp. 8, kam za ním přijížděli na letní prázdniny i jeho dva bratři: pozdější známý režisér Miloš Forman a Pavel Forman.[43] Zahynul ve vánici 29. června 1960 v Nizkých Tatrách (při výstupu na Ďumbier), kde jako učitel by s turistickým oddílem základní školy na výletě.[44]

Josef Hlaváč (*1917 Ratenice – †1989 Praha): ze statků Hláváčových pocházel evangelický farář a teolog Josef Hlaváč. Působil v evangelických sborech v Jilemnici, Brně a v Olomouci.[43]

Jaroslav Kulač (*1887 Ratenice – †1970 Šestajovice) byl církevní hodnostář a politický vězeň. Nejprve působil jako katolický kněz v chrámu svatého Bartoloměje v Kolíně, později (od roku 1932) byl kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. V roce 1950 byl zatčen a ve vykonstruovaném politickém procesu a odsouzen na 17 let žaláře. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Je pohřben v rodných Ratenicích.[43]

Antonín Hoffmann (*1888 Ratenice – †1958 Nymburk) byl další významnou osobní Ratenic, působil jako varhaník, sbormistr a skladatel, později jako violista a korepetitor Národního divadla a opery v Kluži v tehdejším Uhersku (dnešní Rumunsko Byl dlouholetým sbormistrem pěveckých sborů Hlahol v Nymburce a v Poděbradech. Je také pohřben v rodných Ratenicích.[43]

Politika

editovat

Zastupitelstvo a starosta

editovat

Starostou obce je jako nezávislý kandidát Pavel Rek. Zastupitelstvo obce Ratenice je devítičlenné. Ve volebním období 2006–2010 získali Nezávislí čtyři mandáty, ČSSD tři mandáty a Koalice NESTRANÍCI a KDU-ČSL dva mandáty.[45] Pro volební období 2010–2014 získali nezávislí kandidáti 5 mandátů a TOP 09 4 mandáty, přičemž ČSSD nezískala žádný.[46]

VOLBY 2010 POČET HLASŮ POČET MANDÁTŮ
Nezávislí 54,79 % 5
TOP 09 37,28 % 4
ČSSD 7,93 % 0

Znak a vlajka obce

editovat
 
Vlajka obce

Dne 11. května 2011 byly obci poprvé v historii uděleny znak a vlajka. Tvoří ho v černo-zlatě polceném štítě svatojakubská mušle opačných barev. Mušle hřebenatka byla zvolena podle patrona místního kostela svatého Jakuba Většího, který mušli používal jako talíř na sběr jídla a milodarů. Zlatá a černá barva byly převzaty z rodového erbu prvních známých středověkých majitelů obce – pánů a hrabat ze Stillfriedu a Ratenic.[47]

Demografie

editovat

Dle sčítání lidu v roce 2001 žilo v Ratenicích trvale 476 osob, z toho 238 žen. Celkem 440 občanů se hlásilo k české národnosti, 3 ke slovenské a 1 k polské. Ze 476 osob bylo 144 věřících, z toho se 118 lidí hlásilo k římskokatolické církvi a 15 k českobratrské církvi evangelické. 276 osob bylo bez vyznání a 56 osob své vyznání neuvedlo.[48]

Vývoj počtu obyvatel Ratenic[49]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 546 622 741 676 800 828 899 692 680 597 484 411 476

Školství a kultura

editovat
 
Vozidla SDH Ratenice CAS 25 Škoda 706 RTHP (vlevo) a Ford Transit. V pozadí je hasičská zbrojnice.
 
Dobrovolní hasiči zasahovali při povodních, které roku 2013 zasáhly okrajové části obce. Zde zatopené pozemky s rozestavěnými rodinnými domy.

V budově nové fary funguje od roku 1978 mateřská školka. Do školy poté děti dojíždějí do Peček, Cerhenic a Vrbové Lhoty. V obci působí několik spolků. Dlouhou tradici má Sbor dobrovolných hasičů Ratenice založený 18. září 1886.[22] Aktivní je rovněž dobročinný spolek Ratenická včela, jehož členové například vysazují stromy v okolí Ratenic, pomáhají s obnovou kostela a pořádají různé další kulturní akce.

Doprava

editovat

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Do obce vedou silnice III. třídy. Ve vzdálenosti 1 km vede silnice II/329 Poděbrady - Pečky - Plaňany.
  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou. Nejbližší železniční stanicí jsou Pečky ve vzdálenosti 2 km ležící na trati 011 z Prahy do Kolína.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – V obci měly zastávky příměstské autobusové linky Poděbrady-Pečky (v pracovních dnech 16 spojů) a Poděbrady-Cerhenice-Pečky (v pracovních dnech tam 1 spoj, zpět 3 spoje) (dopravce Okresní autobusová doprava Kolín, s. r. o.).

Průmysl a zemědělství

editovat
 
Dětské hřiště na zahradě MŠ Ratenice

V obci se nachází 69 podnikatelských subjektů. Na návsi je obchod, postavený občany obce v rámci akce Z. V jeho blízkosti je pohostinství s tanečním sálem, využívané při různých kulturních akcích, plesech či zábavách.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-08. 
  5. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2011-07-22 [cit. 2011-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-30. 
  6. ↑ Ministerstvo vnitra [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  7. ↑ Dobrovolný svazek obcí "Pečecký region" [online]. Pečecký region [cit. 2010-10-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  8. ↑ Rukověť rateňáka aneb Ratenice dávné i nedávné. Ratenice: Ratenická včela, 2010. S. 14. [Dále jen Rukověť rateňáka (2010)]
  9. ↑ Rukověť rateňáka (2010), s. 15.
  10. ↑ a b Rukověť rateňáka (2010), s. 16.
  11. ↑ Rukověť rateňáka (2010), s. 6.
  12. ↑ Rukověť rateňáka (2010), s. 23.
  13. ↑ Rukověť rateňáka (2010), s. 7.
  14. ↑ POKORNÝ, Karel. 100 let dobrovolné požární ochrany v Ratenicích 1886–1986. Ratenice: MNV Ratenice, 1986. S. 8. [Dále jen Pokorný (1986)]
  15. ↑ Pokorný (1986), s. 14.
  16. ↑ Pokorný (1986), s. 16.
  17. ↑ Pokorný (1986), s. 17.
  18. ↑ Pokorný (1986), s. 18.
  19. ↑ Pokorný (1986), s. 20.
  20. ↑ a b Rukověť rateňáka (2010), s. 9.
  21. ↑ Pokorný (1986), s. 24.
  22. ↑ a b Pokorný (1986), s. 26.
  23. ↑ Rukověť rateňáka (2010), s. 11.
  24. ↑ Pokorný (1986), s. 54.
  25. ↑ Rukověť rateňáka (2010), s. 12.
  26. ↑ a b c Pokorný (1986), s. 63.
  27. ↑ Pokorný (1986), s. 64.
  28. ↑ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  29. ↑ Nařízení ministra práv č. 55/1877 Sb.
  30. ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  31. ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  32. ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  33. ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  34. ↑ Nařízení vlády č. 226/1995 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-31. 
  35. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1466. (česky a německy)
  36. ↑ KRATOCHVÍL, Ladislav. Zpráva o připojování domů ke kanalizaci. Ratenický zpravodaj. 2010, čís. 2, s. 1. 
  37. ↑ KRATOCHVÍL, Ladislav. Slovo starosty. Ratenický zpravodaj. 2011, čís. 1, s. 1–2. 
  38. ↑ Rukověť rateňáka (2010), s. 8.
  39. ↑ Rukověť rateňáka (2010), s. 20.
  40. ↑ a b Rukověť rateňáka (2010), s. 22.
  41. ↑ KUDLÁČEK, Luděk. 1. etapa záchrany fresky v kostele ukončena. Ratenický zpravodaj. 2011, čís. 1, s. 9. 
  42. ↑ a b Rukověť rateňáka (2010), s. 21.
  43. ↑ a b c d e f Osobnosti Ratenic [online]. [cit. 2017-11-08]. Dostupné online. 
  44. ↑ Je tomu právě padesát let [online]. Městský úřad Čáslav, 2010-6-7 [cit. 2017-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-05. 
  45. ↑ Volby do zastupitelstev obcí 20.10. - 21.10.2006 [online]. Volby.cz [cit. 2010-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-18. 
  46. ↑ Volby do zastupitelstev obcí 2010 [online]. Volby.cz [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. 
  47. ↑ KUDLÁČEK, Luděk. Nový znak a vlajka obce Ratenice. Ratenický zpravodaj. 2011, čís. 1, s. 2. 
  48. ↑ Sčítaní lidu, domů a bytů 2001 [online]. Český statistický úřad [cit. 2010-10-06]. Dostupné online. 
  49. ↑ Historický lexikon - počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869 [online]. Český statistický úřad [cit. 2010-10-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura

editovat
  • POKORNÝ, Karel. 100 let dobrovolné požární ochrany v Ratenicích 1886–1986. Ratenice: MNV Ratenice, 1986. S. 79. 
  • Rukověť rateňáka aneb Ratenice dávné i nedávné. Ratenice: Ratenická včela, 2010. S. 38. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ratenice&oldid=23547041“