Wikipedie

Rastafariánství

náboženské hnutí pocházející z Jamajky

Rastafariánství je abrahámovské náboženství,[1][2] které se vyvinulo na Jamajce během 30. let 20. století v afroamerické komunitě. Je klasifikováno jako nové náboženské hnutí a sociální hnutí. Vyznavači této víry jsou známí jako rastafariáni nebo Rastas. Rastafariánská víra kombinuje prvky židovství a křesťanství. Vychází z výkladu Bible, podle kterého jsou černoši ztraceným izraelským kmenem a jejich zaslíbenou zemí je Afrika. Ústřední postavou víry je etiopský císař Haile Selassie I., který je považován za vtělení boha a Spasitele.

Rastafarián na Barbadosu v typicky barevném oděvu a odznakem s podobiznou císaře Haila Selassia I.

Odhadovaný celosvětový počet rastafariánů byl v roce 2009 kolem jednoho milionu.[3]

Víra

editovat
 
Nápis na budově rastafariánského centra Dvanáct kmenů Izraele v Etiopii

Rastafariánská víra je formou monoteismu, rastafariánský bůh se nazývá Jah (z hebrejského Jahve). Víra je založená na volných překladech veršů z Bible krále Jakuba; zejména ze Starého zákona a Zjevení. Vedle Bible je důležitou knihou také Kebra Nagas.[4] Rastafariánský výklad Bible ztotožňuje černochy s Izraelity a označuje je za vyvolený národ.[5] Jejich zemí zaslíbenou je Etiopie nebo obecně Afrika, označovaná též jako Zion (podle bibliského Sijónu). Tam mají být jednoho dne všichni černoši repatriováni velkým exodem ze všech západních zemí, ve kterých žili v otroctví a útlaku. Zotročení černochů bělochy a přeneseně celý Západní svět je rastafariány přirovnáván k Babylonskému zajetí. Tento babylon je považován za boží trest[6] a má být zničen až nadejde soudný den.[4]

Ústřední postavou rastafariánské víry je etiopský císař Haile Selassie I., který je dle různých výkladů považován za vtělení boha a Spasitele,[7] případně druhý příchod Ježíše.[6] Z jeho předkorunovačního jména a titulu rás Tafari Makonen je odvozen název náboženství.[8] Bůh je stejně jako v křesťanství trojjediný, tvoří jej otec (stvořitel Jah), syn (Haile Selassie) a duch svatý (jenž je součástí člověka a pomáhá každému v sobě nalézt božský díl).[4]

Významným prvkem rastafariánství je semknutí s přírodou a snaha žít v co největším souladu s ní.[7] Proto rastafariáni například nejedí maso ani průmyslově vyráběné potraviny, ideálně ani tepelně upravované. Často také odmítají vejce.[9] Rovněž nepijí mléko, kávu a zejména alkohol.[6] Dále je pro rastafariány nepřijatelná antikoncepce.[4] Velkou roli v rastafariánství hraje marihuana, považovaná za svatou bylinu, jejíž rituální kouření slouží ke komunikaci s bohem.[6]

Historie

editovat

Počátky

editovat
 
Marcus Garvey při kázání v Harlemu, 1920

Rastafariánství vzniklo na Jamajce. Na místo původních obyvatel, Aravaků, sem byli od 16. století dováženi afričtí černoši především z kmenů Fantů a Ašantů, kteří se postupně stali majoritní většinou zdejší populace. Ti zde žili v otroctví nejprve pod španělskou a poté pod britskou nadvládou. Většina z nich chtěla nějakým způsobem reagovat na otrokářské zacházení od svých pánů, na jejich snahu, jak zničit původní africké náboženské prvky víry a nahradit je křesťanskou vírou. Z Bible se dověděli o prastarých afrických civilizacích Egyptu a Etiopii a začali se identifikovali s těmito kulturami a považovat se za potomky starých Egypťanů a Etiopanů. Začali vyvíjet vlastní věroučný systém, který dal základ pro vznik rastafariánství.[4] Po zrušení otroctví v roce 1834[10] se na scéně začali objevovat různí kazatelé a další osobnosti kteří tyto ideje podporovali, jako například Alexander Bedward.[11] V reakci na to v průběhu 19. století rostly na Jamajce i mimo ni požadavky na přesídlení africké diaspory v západní Evropě a Americe do Afriky, přičemž někteří z příslušníků těchto diaspor zakládaly kolonie v Sierra Leone a Libérii.[10]

Nejvýznamnější osobností stojící u vzniku rastafariánství byl Marcus Garvey, který nebyl klasický kazatel a své učení přímo nespojoval s náboženstvím. Snažil se spíše o politickou emancipaci černochů, povzbuzoval je, aby se vymanili ze závislosti na bílých a tedy z područí bílých vládců a byli strůjci svého vlastního osudu. Mnohé z toho, co Garvey propagoval na politické úrovni, získalo však v rastafariánství náboženský charakter. Základy Garveyho učení se dají shrnout do čtyř základních myšlenek: jednota, rovnost, sebeúcta a hrdost v osvobozené Africe. V roce 1914 založil Garvey Asociaci za všeobecný černošský pokrok (anglicky The Universal Negro Improvement Association, UNIA) jejímž cílem bylo vytvoření celosvětového bratrství mezi příslušníky černé rasy, zvyšování hrdosti na příslušnost k této rase, ale i upevnění síly nezávislých černošských států Afriky. Roku 1916 odjel do USA a v New Yorku začal veřejně hlásal své učení. Právě v této době měl údajně vyřknout proroctví o brzkém příchodu černého mesiáše (které však není spolehlivě historicky doloženo[9]). Formující se rastafariáni začali Marcuse Garveyho pokládat za proroka.[7]

„ Pohleďte k Africe, na korunovaci černého krále, on bude Spasitel! “
— Marcuse Garvey, 1916[12]
 
Císař Haile Selassie I. v korunovačním oděvu s korunovačními klenoty, 1930

Garvey začal propagovat koncept „Back to Afrika“ - zpět do Afriky a požadavek na dekolonizaci Afriky, její politickou a náboženskou svobodu. Na první velké konferenci UNIA v roce 1920 v New Yorku bylo rozhodnuto, že Etiopie bude přijímána jako zdroj identity černochů všude na světě. Orientace na Etiopii vyplývala nejen z jejího výskytu v Bibli, ale i z faktu, že na přelomu 19. a 20. století byla jediným africkým státem, který si udržel nezávislost a nebyl rozdělen mezi koloniální mocnosti.[9] Císař Menelik II., který zemi modernizoval a ubránil před italským útokem, však zemřel v roce 1913, což vedlo k politické krizi. Jeho nástupcem se stal Ijasu V., tehdy šestnáctiletý, politicky nezkušený a zábavě holdující mladík, který svým vstřícným postojem vůči muslimům a údajnou konverzí k islámu proti sobě poštval křesťanskou církev a v roce 1916 byl sesazen.[13] Na trůn usedla Zauditu I. a jejím spoluvládcem (regentem) a následníkem byl jmenován její synovec Tafari Makonen, který se stal do značné míry faktickým vládcem.[14][15] Ze své pozice například podporoval evropské standardy ve školách, nemocnicích a továrnách a v roce 1924 prosadil přijetí Etiopie do Společnosti národů.[16] Když císařovna v roce 1930 zemřela, Makonen se stal císařem a byl v Katedrále svatého Jiří korunován jako Haile Selassie I.

To bylo mnohými považováno za naplnění Garveyho proroctví. Pravděpodobně první s tímto názorem veřejně vystoupil Garveyho následovník Leonard Howell v roce 1932, často je tedy uváděn jako zakladatel rastafariánství.[7] Začal kázat o tom, že Haile Selassie je spasitel, začal v Kingstonu prodávat jeho fotografie a vyzýval obyvatele Jamajky, aby přísahali věrnost jemu, namísto britského krále Jiřího V. Za to byl zatčen a po propuštění z věznice v roce 1939 založil první rastafariánskou komunitu známou jako Pinnacle ve farnosti Saint Catherine.[17] Její populace rychle rostla a brzy dosáhla 4 500 osob.[18]

Spolu s Howellem byli mezi prvními jamajskými kazateli rastafariánství také Joseph Hibbert, Archibald Dunkley a Robert Hinds.[7] Na Jamajku se se vrátil i Marcus Garvey, který byl v roce 1927 po vyšetřování vedeným J. Edgarem Hooverem deportován z USA.[19] V roce 1935 přesídlil do Londýna, kde se roku 1937 setkal i s císařem Selassiem, který sem uprchl před italskou invazí.[20]

Rastafariánství bylo zejména ve svých počátcích přitažlivé pro příslušníky nižší třídy Jamajky. Prvních třicet let byl rastafariáni trvale v konfliktním vztahu s jamajskými úřady. Jamajští Rastas vyjadřovali pohrdání mnoha aspekty ostrovní společnosti a považovali vládu, policii, byrokracii a zavedené církve za nástroje babylonu. Byli také často zatýkáni za držení konopí.[10]

Šíření

editovat
 
Bob Marley při koncertu, 1980

Během 40. a 50. let hnutí rychle rostlo na Jamajce a rozšířilo se také na další karibské ostrovy, do Spojených států a Spojeného království.[10] Navzdory nárůstu popularity císař Haile Selassie své božství odmítal a jako křesťan Etiopské ortodoxní církve nemohl věroučné základy nového náboženství přijmout, jeho postoj k rastafariánství tak byl spíše zdrženlivý.[21] Nicméně v etiopském městě Šašemane v roce 1948 vymezil dva kilometry čtvereční půdy, určených pro usazení Afroameričanů, kteří si přejí návrat do Afriky.[22] V roce 1959 samozvaný prorok a zakladatel Africké reformní církve Claudius Henry prodal Afro-Jamajčanům, včetně mnoha rastafariánů, tisíce lodních lístků k plavbě zpět do Afriky. Loď však nikdy nevyplula a Henry byl obviněn z podvodu. V roce 1960 byl odsouzen k šesti letům vězení za spiknutí za účelem svržení vlády.[23] Později do Šašemane několik set Jamajských emigrantů skutečně přicestovalo a v roce 1963 ustanovili první rastafariánskou komunitu v Africe.[4]

V roce 1966 císař Haile Selassie I. na pozvání vlády navštívil Jamajku. Událost, jež se stala během jeho příletu, byla pro rastafariány zázrakem a skutečným potvrzením Selassieho božskosti. Byl deštivý den a rastové čekající na letišti na přílet císaře prohlašovali, že s jeho příletem přestane pršet. Když letadlo dosedlo na přistávací plochu, déšť skutečně ustal.[24] V rámci čtyřdenní návštěvy císař mimo jiné předal vedoucím rastafariánských skupin zlaté medailony s etiopskou pečetí,[25] a přednesl k nim projev, kde vyjádřil, že by se rastové sami měli osvobodit, získat respekt a uznání, dříve než by se chtěli navracet do země zaslíbené.[4]

Velký vliv na rozšíření rastafariánství měla v 60. a 70. letech popularita hudebního stylu reggae a zejména Boba Marleyho, který již ve svých třinácti letech začal vytvářet texty založené na folklóru a náboženství, jimž se naučil na venkově. V dospělosti se přestěhoval do slumu Trench Town kde v roce 1962 vytvořil svou první nahrávku. Později založil skupinu The Wailers, ve které působil mimo jiných i Peter Tosh. Ve svých textech často používal rastafariánské a biblické motivy[26] a významně napomohl propagaci rastafariánské víry.[27]

Císař Haile Selassie byl v roce 1975 sesazen a za nejasných okolností zemřel.[28] Bob Marley zemřel v roce 1981 poté, co z důvodů své víry odmítl léčbu rakoviny.[29] Po smrti dvou nejvýznamnějších osobností došlo ke stagnaci a konzervaci rastafariánských komunit, která na několik desítek let zabrzdila rozvoj nové teologie.[8]

„ Vítejte ve jménu císařské výsosti Haile Selassieho! Boha Rastafariho, pána pánů a krále králů! Následníka Šalomounova a vítězného lva judejského! “
— Bob Marley na úvod svých koncertů[21]

Struktura hnutí

editovat

Rastafariánské hnutí je decentralizované a funguje na komunitním principu, kde Přesto v jejím rámci existují různé skupiny (někdy nazývané sekty[3]), které spojují určité prvky odlišující je od ostatních. Mezi nejvýznamnějšími jsou Nyahbinghi, Bobo Shanti a The 12 Tribes of Israel.[30]

Mnoho rastafariánů žije v oblasti Karibiku, další skupiny jsou v Severní Americe, Evropě a Africe. Celosvětový počet je nejasný, odhaduje se mezi 700 tisíci[31] a jedním milionem.[3] Zeměmi s největším počtem rastafariánů jsou:

Země Počet rastafariánů
Jamajka  Jamajka 31 000 (2016)[31]
Spojené království  Spojené království 6 000 (2021)[32]
Svatá Lucie  Svatá Lucie 3 000 (2016)[31]
Barbados  Barbados 3 000 (2016)[31]
Grenada  Grenada 1 000 (2016)[31]
Dominika  Dominika 900 (2016)[31]
Etiopie  Etiopie 800 (2014)[33]
  Montserrat 100 (2016)[31]

Symboly

editovat
  • Rastafariánské barvy – červená, černá, zelená a žlutá/zlatá. Původní rastafariánská vlajka podle návrhu Marcuse Garveyho se skládala z červené, černé a zelené.[7] Červená je symbolem krveprolití mučedníků, černá vyjadřuje příslušnost k africkému lidu a zelená symbolizuje zemi a její přírodní bohatství.[4] Později byla černá nahrazena žlutou/zlatou, která symbolizuje bohatství;[3] červená, žlutá/zlatá a zelená je rovněž trikolórou Etiopie
  • Marihuana a její symbolika – rastafariáni pro ni mají různé názvy, například ganja, kaya, maka, sensemina, jeruzalémský chléb, královský chléb, chléb Beránkův, plevel moudrosti a Šalamounova rostlina[34]. Její význam je odvozován od toho, že údajně byla nalezena na hrobě krále Šalamouna.[35]
  • Dredy – zákaz stříhaní a holení je dle Starého zákona výrazem zasvěcenosti k Bohu (obdobně jako židovské pejzy).[36] Rovněž jsou odkazem na hřívu lva judského.[37]
  • Hudba – v populární sféře především reggae, za posvátnou hudbu je však považováno Nyabingi, což je rituální styl bubnování odvozený od afrického Buru bubnování v kombinaci se zpěvem kostelních písní.[4]
  • Symboly převzaté z judaismu, například lev judský či Davidova hvězda.
  •  
    Vlajka Asociace za všeobecný černošský pokrok (UNIA) a původní vlajka rastafariánského hnutí
  •  
    Pozdější vlajka rastafariánského hnutí
  •  
    Vlajka Etiopiského císařství (1897–1974)
  •  
    List konopí
  •  
    Rastafarián s dredy
  •  
    Buben Nyabinghi

Svátky

editovat

Svátky slavené rastafariány jsou:[38]

Datum Název svátku Poznámka
11. září (12. září v přestupném roce) Etiopský nový rok podle Etiopského kalendáře
2. listopadu Den korunovace výročí korunovace Haila Selassieho v roce 1930
7. ledna Etiopské vánoce podle Etiopské pravoslavné církve, která používá Juliánský kalendář[39]
21. dubna Groundation Day výročí návštěvy Haila Selassieho na Jamajce v roce 1966
16. července Den ústavy výročí vydání první etiopské ústavy Hailem Selassiem v roce 1931
23. července Narozeniny Haile Selassieho
17. srpna Narozeniny Marcuse Garveyho

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ The SAGE encyclopedia of the sociology of religion. Příprava vydání Adam Possamai, Anthony J. Blasi. Thousand Oaks, California: SAGE Publications 1 s. ISBN 978-1-4739-4220-2, ISBN 978-1-5297-1440-1. 
  2. ↑ GOETZ, Stewart; TALIAFERRO, Charles. The encyclopedia of philosophy of religion. Hoboken (N.J.): Wiley Blackwell ISBN 978-1-119-01095-1. 
  3. ↑ a b c d Rastafari at a glance. BBC [online]. 2009-10-02 [cit. 2025-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g h i TIMMERMANSOVÁ, Michaela. Rastafariánství: hnutí, náboženství a životní styl. České Budějovice, 2014 [cit. 2025-01-22]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích - Teologická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Vít Erban, Ph.D.. Dostupné online.
  5. ↑ Chanting down Babylon: the Rastafari reader. Příprava vydání Nathaniel Samuel Murrell, William David Spencer, Adrian Anthony McFarlane. Philadelphia, Pa: Temple Univ. Press 467 s. ISBN 978-1-56639-584-7, ISBN 978-1-56639-583-0. 
  6. ↑ a b c d LENKA, Hrabalová. Náboženství pro nový věk: Marihuanový mesiáš z Jamajky. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2018-09-18 [cit. 2025-01-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f LOCHMAN, Vratislav. Rastafariánství jako výraz náboženského protestu. Brno, 2005 [cit. 2025-01-23]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně - Filozofická fakulta. Vedoucí práce doc. PhDr. Dušan Lužný, Dr.. Dostupné online.
  8. ↑ a b JAHL, Jakub. Rastafariáni a lidská práva. Náboženský infoservis [online]. Dingir s.r.o., 2022-07-28 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c KROUPA, Marek. Rastafariánské hnutí na Jamajce a jeho vliv na sociální změnu. Olomouc, 2009 [cit. 2025-01-24]. Diplomová práce. Univerzita Palackého - Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce ThLic. Michal Umlauf. Dostupné online.
  10. ↑ a b c d CLARKE, Peter B. Black paradise: the Rastafarian movement. Wellingborough: Aquarian Pr 112 s. (New Religious Movements Series). ISBN 978-0-85030-428-2. 
  11. ↑ Rise Up: Why Alexander Bedward Promised to Fly to Heaven [online]. 2016-10-05 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ BARRETT, Leonard E. The Rastafarians. 20th anniversary ed. vyd. Boston: Beacon Press 306 s. ISBN 978-0-8070-1039-6. 
  13. ↑ How Ethiopian prince scuppered Germany's WW1 plans. BBC News. 2016-09-24. Dostupné online [cit. 2025-01-23]. (anglicky) 
  14. ↑ SHINN, David Hamilton; OFCANSKY, Thomas P.; PROUTY, Chris. Historical dictionary of Ethiopia. New ed. vyd. Lanham, Md: Scarecrow Press 633 s. (African historical dictionaries). ISBN 978-0-8108-4910-5. 
  15. ↑ LESLAU, Wolf. Concise Amharic dictionary: Amharic-English, English-Amharic. Wiesbaden: O. Harrassowitz ISBN 978-3-447-01729-9. 
  16. ↑ IADAROLA, Antoinette. Ethiopia's Admission into the League of Nations: An Assessment of Motives. The International Journal of African Historical Studies. 1975, roč. 8, čís. 4, s. 601–622. Dostupné online [cit. 2025-01-23]. ISSN 0361-7882. doi:10.2307/216698. 
  17. ↑ LEWIS, William F. Soul rebels: the Rastafari. Prospect Heights, Ill: Waveland Press 139 s. ISBN 978-0-88133-739-6. 
  18. ↑ LEE, Hélène. The First Rasta: Leonard Howell and the Rise of Rastafarianism. [s.l.]: Chicago Review Press 322 s. Dostupné online. ISBN 978-1-55652-558-2. (anglicky) Google-Books-ID: aPMCKH4_8lIC. 
  19. ↑ Marcus Garvey | Smithsonian Institution. Smithsonian Institution [online]. [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ ANTHONY, Andrew. Revered, reviled, then revered again. The Observer. 2008-03-09. Dostupné online [cit. 2025-01-25]. ISSN 0029-7712. (anglicky) 
  21. ↑ a b ŠUSTROVÁ, Petruška; MLEJNEK, Josef. Etiopský císař Haile Selassie a reggae. Moderní-Dějiny.cz [online]. 2014-10-29 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  22. ↑ Ako si žijú rastafariáni. SME [online]. 2005-07-14 [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. 
  23. ↑ BARRETT, Leonard E. The Rastafarians. Reprint. vyd. Boston, MaA: Beacon Press 306 s. ISBN 978-0-8070-1039-6. 
  24. ↑ When Haile Selassie went to Jamaica in 1966. africasacountry.com [online]. 2020-06-16 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ WHITE, Timothy. Catch a fire: the life of Bob Marley. Newly rev. and enl. vyd. New York: Henry Holt 556 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8050-8086-5. OCLC ocm67374916 OCLC: ocm67374916. 
  26. ↑ BLAKE, John. The ‘subversive spirituality’ of Bob Marley is still being overlooked. CNN [online]. 2024-03-03 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ VEPŘEK, Karel. Bob Marley. Radiožurnál [online]. 2007-02-17 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  28. ↑ Posledního císaře Etiopie uškrtili, Rudý teror zahubil statisíce lidí. iDNES.cz [online]. 2024-09-12 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  29. ↑ CAS.SK. Bob Marley zomrel pred 35 rokmi: Zákernú diagnózu mu zistili vďaka zraneniu. Nový Čas [online]. 2016-05-11 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  30. ↑ Rastafarianism. HISTORY [online]. 2018-08-21 [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ a b c d e f g Rastafari - Worldwide distribution. Worlddata.info [online]. [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Religion, England and Wales - Office for National Statistics. www.ons.gov.uk [online]. [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. 
  33. ↑ The Rastafarians' flawed African 'promised land'. BBC News. 2014-09-11. Dostupné online [cit. 2025-01-24]. (anglicky) 
  34. ↑ ILIČ, Risto. Rastafariánství [online]. Masarykova univerzita [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  35. ↑ FOEHR, Stephen. Kniha Jamajka a její bojovníci - Reggae, kořeny a kultura. Brno: Jiří Vaněk, 2008. 
  36. ↑ Lv 21, 5 (Kral, ČEP)
  37. ↑ TRÁVNÍČKOVÁ, Dana. Příběh černé Afriky. [s.l.]: Dany Travel, 2014. ISBN 978-80-905335-2-3. 
  38. ↑ Rastafari: Holy days. BBC [online]. 2011-10-20 [cit. 2025-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Introducing the Ethiopian Christmas! - Tana Forum [online]. 2021-01-07 [cit. 2025-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • HALAMA, Ota. Rastafari. Pozadí vzniku hnutí, vznik a vývoj hnutí, styl života. Praha: Volvox Globator, 2008. ISBN 80-7207-669-8. 
  • FOEHR, Stephen. Probuzení na Jamajce. Brno: Vaněk Jiří, 2008. S. 285. 
  • KAPUSCINSKI, Ryszard. Na dvoře krále králů. Praha: Panorama, 1980. S. 160. 
  • HADRABA, Vratislav. Ozvěny původního pohanství. Diplomová práce FFUK, 2004.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rastafariánství&oldid=24605554“