Rafléziovité

Rafléziovité
	Raflézie Arnoldova
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	malpígiotvaré (Malpighiales);
Čeleď	rafléziovité (Rafflesiaceae); Dumort., 1829
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rafléziovité (Rafflesiaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu malpígiotvaré (Malpighiales). Jsou to plně parazitické nezelené byliny, rozšířené v Asii. Raflézie Arnoldova je známa největším květem v rostlinné říši.

Popis

Zástupci čeledi rafléziovité jsou bezlisté a bezkořenné byliny, parazitující na kořenech a kmenech lián rodu tetrastigma (Tetrastigma) z čeledě révovité. Rostliny jsou dvoudomé (raflézie a Sapria) nebo i jednodomé (rod Rhizanthes má samčí, samičí i oboupohlavné květy). Kořeny jsou přeměněny ve vlákna pronikající do cévních svazků hostitelské rostliny a připomínající mycelium hub. Listy zcela chybějí nebo jsou přítomny jen jako listeny na bázi květu. Květy jsou velké, dužnaté, vyvíjejí se jednotlivě přímo z kmene nebo kořenů hostitelské liány. Okvětí je složeno z 5 (raflézie), 10 (Sapria) nebo až 16 (Rhizanthes) plátků, na bázi srůstajících v trubku. Cípy okvětí u rodu Rhizanthes mají dlouhé přívěsky. U rodů Sapria a raflézie je ve střední části květu vyvinuta manžeta a v jejím středu je otvor nazývaný diafragma. Ve spodní části vnitřku květu jsou u těchto rodů vyvinuty zvláštní, často větvené nebo kyjovité chlupy, které mají funkci nektárií či orodiforů, z nichž se šíří zápach lákající opylovače. Tyčinky u rodu raflézie vyrůstají v počtu 5 až mnoho ve spodní části límce, nacházejícího se ve středu květu. U rodu Rhizanthes tvoří množství tyčinek kruh okolo spodního okraje sloupku ve střední části květu. Semeník je spodní, srostlý ze 4 až 8 plodolistů s mnoha vajíčky. U rodu Rhizanthes má jedinou komůrku, u rodu raflézie se tvoří množství druhotných komůrek se síťovitou strukturou. Čnělka je sloupkovitá a na vrcholu rozšířena v terč. Plodem je nepukavá nebo nepravidelně pukající bobule.

Rozšíření

Čeleď zahrnuje 20 druhů ve 3 rodech. Je rozšířena v Asii od jižní Číny po indonéské ostrovy. Největším rodem je raflézie (16 druhů).

Ekologické interakce

Květy rafléziovitých jsou opylovány mouchami, které jsou lákány zápachem květů k nakladení vajíček. Plody raflézií jsou pojídány veverkami (rod Callosciurus) a tanami (Tupaia), kteří pravděpodobně také šíří semena. Způsob šíření semen u zbývajících dvou rodů není znám.

Taxonomie

V minulosti byla čeleď Rafflesiaceae často dávána do blízkosti čeledi podražcovité (Aristolochiaceae).

Čeleď v dřívějším pojetí zahrnovala celkem 9 rodů parazitických rostlin. V průběhu aktualizací systému APG byla většina těchto rodů přeřazena do 3 jiných čeledí a dokonce i do jiných řádů: rody ozorna (Cytinus) a Bdallophytum do čeledi ozornovité (Cytinaceae) v řádu slézotvaré (Malvales), rod Mitrastema do čeledi Mitrastemonaceae v řádu vřesovcotvaré (Ericales) a rody Apodanthes, Berlinianche a Pilostyles do čeledi Apodanthaceae zatím nejasného taxonomického zařazení.

Podle kladogramů APG je sesterskou skupinou čeledi Rafflesiaceae čeleď pryšcovité (Euphorbiaceae). Fylogenetické studie z r. 2024 docházejí k jiným závěrům: Studie založená na analýze jaderných genomů je staví do pozice sesterské skupiny ke kladu (Linaceae + (Elatinaceae + Malpighiaceae)),^[1] studie založená na analýze vybraných částí jaderných genomů kódujících proteiny společně s uvážením morfoanatomických a vývojových synapomorfií je klade jako sesterskou skupinu k Apodanthaceae (podle APG IV dosud považovaných za součást tykvotvarých) a jejich společný klad do malpígiotvarých (se slabou podporou jako jejich bazální větev).^[2]

Zástupci

raflézie (Rafflesia)^[3]

Význam

Květy raflézií jsou známy jako největší květy v říši rostlin. U raflézie Arnoldovy (Rafflesia arnoldii) mohou mít v průměru až 1 metr v průměru a vážit až 7 kg.

Seznam rodů

Rafflesia, Rhizanthes, Sapria^[4]

Odkazy

Reference

↑ ZUNTINI, Alexandre R.; CARRUTHERS, Tom; MAURIN, Olivier; BAILEY, Paul C.; LEEMPOEL, Kevin; BREWER, Grace E.; EPITAWALAGE, Niroshini. Phylogenomics and the rise of the angiosperms. S. 843–850. Nature [online]. 2024-05-23 [cit. 2024-10-14]. Roč. 629, čís. 8013, s. 843–850. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/s41586-024-07324-0. (anglicky)
↑ ALZATE, Juan F.; GONZÁLEZ, Favio A.; PABÓN-MORA, Natalia. Back together: Over 1000 single-copy nuclear loci and reproductive features support the holoendoparasitic Apodanthaceae and Rafflesiaceae as sister lineages in the order Malpighiales. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. 2024-12 [cit. 2024-10-14]. Roč. 201: 108217. ISSN 1095-9513. DOI 10.1016/j.ympev.2024.108217. (anglicky)
↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016 [cit. 2017-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-08. (anglicky)

Literatura

Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rafflesiaceae na Wikimedia Commons
Taxon Rafflesiaceae ve Wikidruzích
Angiosperm Phylogeny
Flora of China: Sapria
The Families of Flowering Plants: Rafflesiaceae
The Parasitic Plant Connection: Rafflesiaceae s.str.

[1] ZUNTINI, Alexandre R.; CARRUTHERS, Tom; MAURIN, Olivier; BAILEY, Paul C.; LEEMPOEL, Kevin; BREWER, Grace E.; EPITAWALAGE, Niroshini. Phylogenomics and the rise of the angiosperms. S. 843–850. Nature [online]. 2024-05-23 [cit. 2024-10-14]. Roč. 629, čís. 8013, s. 843–850. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/s41586-024-07324-0. (anglicky)

[2] ALZATE, Juan F.; GONZÁLEZ, Favio A.; PABÓN-MORA, Natalia. Back together: Over 1000 single-copy nuclear loci and reproductive features support the holoendoparasitic Apodanthaceae and Rafflesiaceae as sister lineages in the order Malpighiales. Molecular Phylogenetics and Evolution [online]. 2024-12 [cit. 2024-10-14]. Roč. 201: 108217. ISSN 1095-9513. DOI 10.1016/j.ympev.2024.108217. (anglicky)

[bsl-3] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[catlif-4] HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016 [cit. 2017-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-08. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]