Wikipedie

Radlice

část hlavního města Prahy
Tento článek je o části Prahy. Další významy jsou uvedeny na stránce Radlice (rozcestník).

Radlice (německy Radlitz) jsou městská čtvrť a katastrální území Prahy, patřící k obvodu i městské části Praha 5.

Radlice
Radlické údolí
Radlické údolí
Lokalita
Městská částPraha 5
Správní obvodPraha 5
ObvodPraha 5
ObecPraha
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°3′37″ s. š., 14°22′57″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 952 (2021)[1]
Počet domů209 (2024)[2]
Počet ZSJ3
Radlice na mapě
Radlice
Radlice
Další údaje
Kód části obce400297
Kód k. ú.728641
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Nejstarší zmínka o Radlicích je z roku 1283, kdy byla vesnice darována králem Václavem II. jeho chůvě Alžbětě. Ta darovala ves ženskému dominikánskému klášteru sv. Anny. Klášter nejevil o hospodářství ve vlastní režii přílišný zájem. Dával přednost pozemkové rentě a půdu pronajímal různým hospodářům. Již na počátku 16. století se v Radlicích rozkládalo 300 korců vinic a chmelnic, pronajímaných pod úrok pražským měšťanům i poddaným z Radlic a Smíchova. V době pobělohorské zde byly vinice Vysoká, Sirotčí, Svatoška (též zvaná Santoška) a Homolce.[3] Střídali se zde různí vlastníci, stejně jako v Jinonicích.

V roce 1785 byl klášter zrušen a Radlice se staly majetkem Schwarzenberků. Od roku 1873 byly Radlice obcí okresu Smíchov. Přelom 19. a 20. století přináší i do této, převážně zemědělské obce, menší průmyslová odvětví. Vznikají zde slévárna, cihelna, porcelánka a výroba motocyklů.[4] Radlice byly až do roku 1922, kdy byly připojeny k Praze, malá vesnice. Po připojení k Praze se staly okrajovou čtvrtí bez většího významu. Zástavba se rozvíjela jen pomalu, stavěly se zde rodinné domy.

Ke konci II. světové války byla 14. února 1945 oblast starých Radlic a Farkáně bombardována americkými vzdušnými silami. Nálet provedlo 62[5] amerických letounů B-17 z 91. a 398. bombardovací skupiny 1. letecké divize 8. letecké armády amerického armádního letectva startujících ze základny v anglickém Nuthampsteadu.[6] Řada domů byla v Radlicích citelně poničena (19), několik jich skončilo v troskách (5), nálet si vyžádal i desítky mrtvých.[7] Tuto událost připomínají pomníčky ve starých Radlicích a na Farkáně.

V 70. letech byla ateliérem Eta zpracována urbanistická studie se záměrem stavby velkého obytného celku s téměř 1000 byty zastavěním severního úbočí Dívčích hradů, od železniční tratě až k vrcholové partii v šíři až 2 km (od vodárenské věže Děvín až ke starému jinonickému nádraží).[8] Tento záměr však nebyl realizován, přestože St. statek hl. města (Jinonice) již preventivně přestal zdejší zemědělskou půdu obdělávat. Téměř celý svah k Dívčím hradům byl až do 20. let 21. století zarostlý náletovými dřevinami. Až na začátku 80. let došlo v rozvoji Radlic k velkým změnám. Výstavba metra na Jihozápadní Město si vynutila přestavbu. Byly zbořeny staré Radlice, na jejich místě měl vzniknout autobusový terminál, ale prostor byl využíván jako parkoviště P+R (zřízeno 1997, v provozu do roku 2004). Byl zde však vybudován plavecký bazén SK Motorlet Praha vč. solária a fitness centra (Radlická č.p. 298/105). Ze starých Radlic zůstala kaplička sv. Jana Nepomuckého před níž je socha tohoto světce (ul. U Kostela, za novým ústředím ČSOB) a obecní hřbitov na Dívčích hradech. Hřbitov se hřbitovní kaplí se nachází v horní části ulice Výmolova. Hřbitov byl založen v roce 1896. Má trojúhelníkový tvar a rozlohu 0,37 ha. Hřbitov má 386 pohřbívacích míst, z toho je zde 348 hrobů, 15 urnových hrobů a 5 hrobek.[9]

Staré Radlice stávaly v okolí křižovatky ulic Radlická a Výmolova (tehdy Havlíčkova a Komenského). V současnosti je nájezd do ulice Výmolova posunut oproti původní dispozici směrem Jinonicím. Až do likvidace starých Radlic byla tato křižovatka v místech dnešní konečné tramvaje Radlice. Nedaleko školy v domě Radlice č.p. 90 sídlila Radlická záložna, z. sp. s r.o. v Žižkově ul. (nyní Holubova)[10] Jak to v obcích bývá, ale pravým centrem společenského dění byla místní hospoda. Ta stávala právě na křižovatce těchto ulic a nazývala se "U Šlaisů". Karel Šlais byl na počátku 20. století starostou obce Radlice a zasadil se o stavbu místní školy). Až do svého smutného konce bývala tato restaurace (Radlice č.p.18)[11] s velkým společenským sálem a zahradou místem konání pravidelných diskoték a zábav (v 70. letech), předtím se zde konaly i baráčnické bály. Obec radlických baráčníků jako Sdružená obec baráčníků v Radlicích založená 13. října 1907[12] společně se smíchovskými pravidelně uctívají památku obětí náletu ze 14. února 1945 u pomníku v Radlicích. Místní baráčníci jsou členy III. župy Veleobce Praha.[13]

Charakter čtvrti

editovat
 
Kaple sv. Jana Nepomuckého a socha světce
 
Pomník Obětem náletu 14. února 1945
 
Bývalá usedlost Malá (Farkáň), za ní centrála ČSOB
 
Stanice metra Radlická a přilehlá centrála ČSOB

Dnes již nejsou Radlice pouze tranzitní čtvrtí, jak tomu bylo v minulosti, přestože metrem projíždějí Radlicemi tisíce lidí do Jihozápadního města (Luka, Lužiny a Stodůlky). V kopcích (Na Farkáně 300 m. n. m, Na Brabenci 297 m. n. m., Dívčí hrady 310 m n. m.) okolo terminálu stanice metra vyrostly další rodinné domy. V ulici Radlická, směrem ke Smíchovu a k řece jsou městské činžovní domy. V roce 2007 byl v těsné blízkosti stanice metra Radlická vybudován komplex kancelářských budov ČSOB (Radlická č.p. 333/150) podle návrhu architekta Josefa Pleskota, kde pracuje přes 2500 lidí. V roce 2019 byl vystavěn i druhý objekt náležící ČSOB na adrese Výmolova č.p. 353/3. Oba objekty jsou propojeny zastřešenou lávkou pro pěší nad Radlickou ulicí.

Na svahu Brabence (Kutvirtova 338/5) byla v letech 2008-9 postavena stavba pro administrativu společnosti Lukoil. Po utlumení aktivit Lukoilu v Česku (Martin Nejedlý) zdejší prostory využívají i gastronomická společnost MB Food a dodavatel kolejových vozidel Stadler Praha (konstrukční kancelář). Majitelem objektu je Galerie Louvre s.r.o. Za tímto objektem k Brabenci je Sportcentrum Radlice (Tělovýchovná jednota Radlice z.s.) s tenisovými kurty, florbalovou halou a hřišti na badminton, futsal a házenou (Kutvirtova 339).

Podél Radlické ulice od ČSOB k rezidenci Waltrovka stojí administrativní budovy Metalica a Legatica i s rezidenční částí (460 bytů), hotel Zleep a za nimi směrem k Farkáni v údolí Radlického potoka rodinné a bytové domy. Nové komunikace dostaly jména po slavných hokejistech, mistrech světa 1949, náměstí Agustina Bubníka a ulice Vladimíra Kobranova.[14] Další 4 bytové domy (Projekt Semerínka) se staví nad slévárnou Walter Praguecast směrem k Dívčím hradům (dokončení 2025).[15]

Na náhorní planině Dívčích hradů je od roku 2021 chovatelské zázemí a výběh s pastvinou pro koně Převalského. Součástí areálu jsou také tři bezbariérové vyhlídky tak, že mohou návštěvníci sledovat koně ze všech stran. Jedna z nich je vyvýšená, poskytuje tak mimo jiné i pohled na panorama Prahy.[16]

Průmysl

editovat

V Radlicích se nacházely méně významné průmyslové podniky především vzniklé již za doby Rakouska-Uherska a počátků Československé republiky, a to i proto že Radlice vstoupily stejně jako Jinonice do časů samostatného Československa jako zemědělské vesnice. Významnou roli při rozvoji průmyslových aktivit sehrála Buštěhradská dráha, když v roce 1872 byl zprovozněn úsek Praha-Smíchov – Hostivice vedoucí Radlicemi po úbočí Dívčích hradů a Děvína (železniční trať Pražský Semmering). Většina průmyslových objektů byla podél Havlíčkovy třídy, za války přejmenované na Šaldovu (Šalda Straße) a po válce jako Radlická.

V blízkosti starých Radlic, které byly zbořeny v 80. letech 20. století (při výstavbě trasy B), měla výrobní závod společnost ITAR Janatka a spol., která v letech 1920-1930 vyráběla motocykly ITAR. Vznikla před rokem 1914 a původně působila pod názvem Automontage J. Janatka, Štefánikova 30, Smíchov. Náplní činnosti byly opravy automobilů a motorových člunů. Továrna na výrobu motocyklů a později i motorových vozidel sídlila v objektu Radlice č. p. 116, později U slévárny 116/3. Koncem 20. let po vyrovnávacím řízení byla přejmenována na Holubovský a spol., čsl. továrna na motorová kola "Itar" a byla uváděna jako továrna motocyklů až do začátku II. světové války.[17] Po zániku společnosti převzala tento objekt č.p. 116 slévárna. Ta sídlila hned "naproti": Radlická slévárna spol. s r o. (Radlice č.p. 109, U slévárny 109/4). Obě společnosti úzce spolupracovaly. Hlavním výrobním artiklem Radlické slévárny byly odlitky ze šedé litiny (kanalizační a odpadové roury, kanálové kryty a poklopy). Slévárna fungovala až do počátku 21. století, potom byly zbořeny správní budovy někdy kolem 2016 v souvislosti s výstavbou komplexu Nová Waltrovka na Radlické ulici. Zachována byla pouze slévárenská hala. Při projektování Nové Waltrovky bylo rozhodnuto zachovat slévárenskou halu. Záměrem po její revitalizaci je navrátit vzpomínku do doby vzniku původních továren a oživit genia loci. Tento historický objekt je určen k provozu restaurace a bude nabízet kapacitu cca 85 míst v přízemí s možností využití horního patra – 84 míst. Slévárna disponuje plochou přes 700 m² a stane se tak nepostradatelným prvkem a dominantou Nové Waltrovky.[14]

Dále po Radlické ul. směrem k Jinonicím byl objekt Autodílen Ministerstva vnitra, což byl komplex technických budov. Investorovi byl prodán v roce 2016 s tím, že k jeho likvidaci došlo později, v roce 2020.[18]

Starší objekt Radlice č.p. 105 byl postaven kolem roku 1882. Podle projektu Josefa Bečky zde byla v letech 1893–1896 postavena továrna na porcelán, která pod různými názvy a majiteli působila až do roku 1910 (v závěru jako Pražská porcelánka).[19] V roce 1918 měl část budov pronajatu na nějaký čas jistý Mádl, který zde vyráběl kamna. Koncem roku 1918 tovární areál zakoupila První Poděbradská továrna na hospodářské stroje Černý a bratři Roubíčkové, která zde vyráběla mj. mlátičky. V roce 1928 objekt zakoupili manželé Foistovi. Josef Foist (1883-1939) měl v nepoužívaném továrním objektu nejprve sklad a opravnu pro dovážené francouzské automobily Delage a britské motocykly Rudge. Od tohoto odvětví počátkem 30. let ustoupil a souhlasil s přestavbou na filmové ateliéry. Toho se ujal divadelní a filmový podnikatel Antonín Fencl (1881–1952). Za tím účele založil společnost AFES - Antonín Fencl filmové továrny v Praze (Praha XVI-Radlice, Havlíčkova 105). Natočil zde pouze jeden film a jeden ozvučil. V roce 1933 byl ateliér uzavřen. Revitalizace objektu na filmové ateliéry se ujal sám Josef Foist, velkoobchodník s kancelářskými stroji. V roce 1937 byla zahájena činnost filmového studia a ateliérů FOJA Radlice.[20] Do roku 1947 zde bylo natočeno více než 50 filmů.[21] Okolí ateliérů bylo využíváno i jako exteriéry. Nejznámějším takovým případem je filmové nádraží v Mokré nad Soupravou ve snímku Přednosta stanice, což bylo vlastně jinonické nádraží a jeho bezprostřední okolí.[22] Od roku 1952 využíval objekt Radlická 105/202 n.p. Motorlet, který zde měl garáže a opravnu automobilů a později Střední odborné učiliště. Po přemístění továrny Walter z Jinonic zanikl i bývalý objekt filmových ateliérů. Objekt Foja byl zbořen koncem roku 2008. V podstatě na jeho místě nyní stojí hotel Zleep[23] a je součástí projektu Nová Waltrovka, za kterým stojí Penta Real Estate.[14]

V podstatě jediným průmyslovým podnikem a jediným pokračovatelem výroby strojírenských dílů v radlické současnosti je slévárna Walter Praguecast, která sídlí na adrese Radlická čp. 227/107. Objekt byl postaven v 80. letech 20. století jako slévárna přesného lití společnosti Motolet n.p. S areálem továrny byl propojen komunikací, která přemostěním překonávala Radlickou ulici. Most byl zbořen koncem 1. dekády 21. století. V červenci 1991 se oddělila slévárna přesného lití od společnosti Motorlet a vznikl Walter-Deritend a.s. se zahraniční účastí. Od června 2002 je tato společnost přejmenována na Prague Casting Services. K další změně došlo v létě 2021, kdy společnost byla přejmenována na Walter Praguecast a.s., kterou nyní vlastní české fyzické a právnické osoby.[24] Typickými představiteli výrobků jsou turbinové lopatky, rozvaděče a tepelné štíty leteckých a pozemních turbínových motorů ze superslitin na bázi niklu nebo kobaltu a ze speciálních nerezavějících ocelí.[25] Fasáda budovy je osazena mozaikou z matované keramiky (autor Alena Rýdlová).[26]

Směrem do Jinonic od této slévárny bývalo Energetické centrum (kotelna/teplárna) společnosti Motorlet, po jejímž zániku na pozemku a v budovách bývalé kotelny vzniklo přestavbou administrativní centrum Kotelna Park 1, které v roce 2017 získalo titul v soutěži Stavba roku 2017.[27] Na sousedícím pozemku mezi Kotelnou Park 1 a slévárnou přesného lití Walter Praguecast vzniklo centrum Kotelna Park 2 (2020).[28] Objekty neslouží průmyslové výrobě, ale jsou v něm kanceláře především zahraničních firem (Bosch, Siemens, BASF, Beiersdorf atd.). Výraznou dominantou této části Radlic je komín bývalé kotelny.

Radlická cihelna (Puchmajerova čp. 120/1) vyráběla ze sprašových hlín stavební materiál a zásobovala Prahu cihlami různé kvality. Zvláště v Radlicích bývala využívána rozsáhlá ložiska cihlářských hlín. Šlo převážně o spraše a jejich deriváty, tzv. sprašové hlíny. Často se do nich musel přidávat písčitý materiál jako ostřivo.[19] V 50. letech byla součástí znárodněného podniku Pražské cihelny, Libčice nad Vltavou-Letky. Svou práci cihelna zastavila až hluboko v druhé polovině 20. století.[29] Společnost Radlická cihelna, s.r.o. stále existuje, ale nezabývá se výrobou cihel nýbrž prodejem stavebních materiálů a stavební chemie. Poblíž bývalé cihelny je v současnosti Betonárna Praha Radlice - TBG METROSTAV (Puchmajerova 3). Zabývá se výrobou transportbetonu, cementových litých pěn, anhydritových a cementových potěrů, čerstvých malt a směsí pro stavbu vozovek a dalších betonových produktů.[30]

Galerie Průmysl v Radlicích

editovat
  •  
    Pozůstatek Radlické slévárny a továrny ITAR, U Slévárny, Praha-Radlice (duben 2021)
  •  
    Slévárna Walter Praguecast (2025)
  •  
    Slévárna Walter Praguecast (s mozaikou z matované keramiky), kancelářské prostory Kotelna Park 2 a komín kotelny (2025)
  •  
    Mozaika Aleny Rýdlové (2022)
  •  
    Walter Praguecast, Kotelna Park 2 a 1 (2025)
  •  
    Pohled od bývalé továrny Walter. Uprostřed objekt Energetického centra s komínem (nyní Kotelna Park) a vlevo vedle něj je slévárna Walter Praguecast (2010)
  •  
    Pohled z Farkáně. Slévárna přesného lití ještě jako Prague Casting Services. Před ní bývalé Autodílny MV (2007)
  •  
    Bývalé ateliéry FOJA (1986)
  •  
    Ateliery FOJA krátce před demolicí. Vedle nich vede most do slévárny přesného lití (2008)
  •  
    Poslední památka na Autodílny Ministerstva vnitra ČR (2025)

Pamětihodnosti

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Radlicích.

Ze starých Radlic vede od roku 2020 naučná stezka s 12 zastaveními. Díky finanční pomoci ČSOB a v rámci grantu Naše Radlice ji zřídil občanský Spolek Farkáň.[31] Přímo Radlic se týkají zastavení Staré Radlice, Bývalý Fričův statek, Vila od architekta Jana Gillara, Náměstí Na Farkáně a První dům na Farkáně a historie lokality (Na Farkáně III 46-44, činžovní dvojdům č.p. 121/122), Foglar a jiní. Oddíl Hoši od Bobří řeky spisovatele a skautského vůdce Jaroslava Foglara – Jestřába měl v Radlicích svoji klubovnu v letech 1949–1967. Postupně to byly klubovny 3, všechny stály na prostranství mezi školou a starými Radlicemi.[32] Obytnou oblast Farkáň postavilo v letech po I. světové válce Družstvo pro stavbu rodinných a lidových domků pro Radlice a Smíchov a okolí se sídlem Mozartova 122 (dnes Peroutkova 122/44). Družstvo vyvíjelo činnost i v časech Protektorátu.[33]

 
Škola v Radlicích (1908)

Společně s výstavbou kancelářské budovy ČSOB byla rekonstruována barokní kaple svatého Jana Nepomuckého z roku 1722 a barokní socha téhož světce z 19. století (ul. Na Farkáně IV a U kostela). V těsné blízkosti kaple se nachází pomník se jmény radlických občanů, kteří zahynuli při náletu na Prahu 14. února 1945.[34][35] Nedaleko severně od kaple svatého Jana Nepomuckého směrem k Farkáni stála usedlost Malá (Farkáň, bývalý Fričův statek). Vznikla kolem roku 1850 a byla tvořena obytnou budovou a stodolou. Svůj venkovský ráz si zachovala až do svého zániku.[36] Její majitel František Frič zahynul při náletu 14. února 1945. Jeho jméno je uvedeno i na památníku Obětem náletu. Na bývalé usedlosti Malá (Fričově statku) byla zemědělská výroba ukončena kolem roku 1950, potom zde sídlila fermentárna Družstva pro pěstování žampionů,[11] později zde byly garáže dopravní firmy (cestovní kancelář CKM) a zcela zanikla mezi roky 2006–2007.[37]

Na podzim roku 1908 byla otevřena v Radlicích škola (Radlická č.p. 115/140). Magazín Světozor při jejím slavnostním otevření zmínil, že je to největší škola v pražském okolí a že je prvá, která byla otevřena bez církevního svěcení. Starosta Radlic p. Šlais při této slavnosti předal klíče od nové školy jejímu řediteli, p. Jarému.[38] Škola reprezentuje protnutí historického a dnešního světa v krásné secesní budově s hodinami a moderní přístavbou s pochozí střechou sportovní haly. Před školou jsou dva pomníky, Padlým hrdinům (1914-1918) a Pomník na věčnou paměť občanů z oblasti Radlic (1939-1945).[39] Před školou u konečné tramvaje byl první veřejný telefonní automat v Radlicích (budka).

 
Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené

Ve Výmolově ulici č.p. 169/2 se nachází Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené. Zemskému spolku pro péči o hluchoněmé v čele s předsedou spolku, profesorem MUDr. Karlem Výmolou, se podařilo v roce 1925 zahájit výstavbu nového ústavu v Praze – Radlicích. V roce 1926 bylo ve Výmolově ústavu pro hluchoněmé děti zahájeno vyučování. Škola dnes poskytuje systematickou podporu žákům se specifickými poruchami učení a je vybavena pomůckami pro žáky se zdravotním postižením. Jedná se o speciální pedagogické zařízení zřizované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.[40]

Kulturní nemovitou chráněnou památkou jsou staré jinonické nádraží (na katastru Radlic) s adresou Radlická č.p. 40/109 nyní přejmenované na Praha-Waltrovka a je součástí souboru věcí Buštěhradské dráhy. K tomuto souboru v Radlicích ještě patří strážní domek Výmolova č.p.38/1 (na parc.569, u přejezdu), dva viadukty přes cestu z Radlické do Prokopského údolí, parc.565/1 a strážní domek Radlická č.p.39. Všechny tyto objekty byly postaveny v roce 1872. Od roku 2004 je také památkově chráněn vojenský kryt pod radlickými parc.č. 408 a 409 v ulici U Starého židovského hřbitova č.p. 349/23.[41]

Doprava

editovat

Hromadná doprava

editovat

První tramvaj do Radlic přijela ze Smíchova 16. června 1927 před dnešní Základní a mateřskou školu Radlická č.p. 115/140. Poslední úsek trati Na Knížecí (Anděl) - Radlická byl jednokolejný, provoz tramvají byl řízen světelnou signalizací (jeden semafor v místě viditelném z obou konců jednokolejky). Před radlickou školou byla vybudována jednokolejná smyčka. V tomto stavu byla trať provozována až do listopadu 1983. Potom tramvaje jezdily pouze v úseku Anděl – Laurová. Výluka byla zapříčiněna přestavbou trati na dvojkolejnou, rozšiřováním komunikace a výstavbou metra trasy B.[42] V roce 1988 byla v Radlicích otevřena stanice metra B jako součást etapy III. B vedoucí na Jihozápadní Město. Stanice Radlická nebyla dlouhou dobu příliš vytíženou stanicí, využití se zvýšilo s výstavbou nové centrály ČSOB v roce 2007. Až v říjnu 2008 byl tramvajový provoz do Radlic obnoven a trať byla prodloužena o jednu stanici až centrále ČSOB. Bývalá konečná je dnes zastávkou Škola Radlice.[43]

 
Zbytky sloupů trolejového vedení v Peroutkově ul. (leden 2025)

Trolejbusová a autobusová doprava se dotýkala katastru Radlic pouze okrajově. Od 1. října 1938 byla uvedena do provozu linka W od Anděla do Jinonic k továrně Walter, jejíž trasa odpovídá dnešní autobusové lince 137. V posledním úseku po Peroutkově ulici (tehdy Mozartově, později Liebknechtově) jely linky 52 a 60 kolem obytné oblasti Farkáň. K 31. březnu 1969 byl však provoz linek 52 a 60 zrušen. Nahradily jej od 31. května 1969 autobusové linky 128 a 137. Dvouměsíční skluz byl způsoben problémy s rozjezdem autobusů ze zastávky Santoška do prudkého kopce k Malvazinkám, trolejbusy se tak nakrátko vrátily v podobě trolejbusové linky s autobusovým označením 153. V roce 2026 má být trolejbusová doprava obnovena. Nynější autobusová linka 137 se po dostavbě změní na trolejbus číslo 52. Elektrifikován bude pouze kopcovitý úsek mezi zastávkami Na Knížecí a U Waltrovky. Trolejbusy se tak na Smíchov a Radlice po více než 50 letech vrátí.[44] Zajímavostí je, že sloupy trolejového vedení zůstaly na svých místech až do roku 1989 (především v ulici Peroutkově). I v roce 2025 (po 56 letech) jsou v této ulici patrné jejich zbytky, jak byly zřejmě upáleny přímo u země sběrači kovů.

V noci zde jezdí noční spoj č. 908 (Jinonice - Klánovice) spojující oblast Jinonic s Andělem a dále přes centrum až do Klánovic. Oblast vrchu Brabenec je od 26. března 1976 obsluhována autobusovou, polookružní linkou 231, začíná a končí v terminálu Na Knížecí. Katastru Radlic se dotýká pouze v horní partii kopce, u zastávky Dívčí hrady v Kroupově ulici.[45] Jako školní spoj je jednou denně v dnech školního vyučování provozována linka č. 271 ke škole v Radlicích. Má 10 zastávek odjíždí od Správy sociálního zabezpečení a končí u metra Radlická.

Od prosince 2019 je v Radlicích v provozu autobusová linka 153, která od stanice metra Radlická pokračuje na Dívčí hrady a druhým směrem ke Smíchovskému hřbitovu, k Malvazinkám a dále přes Mrázovku a Černý Vrch k tramvajové zastávce U Zvonu.[46] Radlice po ukončení provozu metra a denní tramvajové linky obsluhuje noční velkokapacitní spoj č. 904 (Sídliště Řepy - Sídliště Písnice), který víceméně kopíruje trasu metra a tramvajovou trať. Po Radlické pokračuje směrem do Jinonic a na Jihozápadní Město, v opačném směru jede na Sídliště Písnice. Je to jediná linka, která využívá Radlickou ulici v celé délce katastru Radlice se zastávkami U Trezorky, Radlická (metro) a Škola Radlice.

Automobilová doprava

editovat
Související informace naleznete také v článku Radlická radiála.

Hlavní tepnou dnešní dopravy je Radlická ulice. V budoucnosti se počítá, že by tudy byla vedena radiála od plzeňské dálnice D5 až po městský okruh tato radiála by přebrala část tranzitní dopravy, která nyní vede Plzeňskou ulicí.

 
Panoramatický pohled na Jinonice, Smíchov a Strahov od jihu. Radlice jsou skryty v údolí.

Reference

editovat
  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Český statistický úřad: Statistický lexikon obcí - 2024. Český statistický úřad. 29. listopadu 2024. Dostupné online.
  3. ↑ TLAPÁK, Josef. Z historie některých pražských předměstí na levém břehu Vltavy v období předbělohorském. Pražský sborník historický. 1966, čís. 3, s. 60-68. Dostupné online. 
  4. ↑ KRČILOVÁ, Hana. O historii Farkáně [online]. Praha: Spolek Farkáň, 2014-06-09 [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ PADEVĚT, Jiří. Krvavá Popeleční středa – Po náletu na Prahu zůstalo v troskách přes 700 mrtvých | Krvavá léta | Televize Seznam. Praha: [s.n.], 2020. Dostupné online. 
  6. ↑ DEE, Marty. Operační hlášení ze 14. února 1945 (en) [online]. 398. bombardovací skupina [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ RAJLICH, Jiří. Tragický americký nálet na Prahu 14. února 1945 [online]. Praha: Vojenský historický ústav, 2015-02-10 [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. 
  8. ↑ OBERSTEIN, Ivo. Radlice - Studie PÚP. Architektura ČSR. 1974-03, roč. 33, čís. 3, s. 136-139. Dostupné online. 
  9. ↑ Hřbitov Radlice / Cemetery Radlice [online]. Dublin: Groundspeak, 2009-12-25 [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ MOSSE, Rudolf. Adresář Republiky československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. 1. vyd. Praha: Rudolf Mosse, 1931. 2014 s. Dostupné online. S. 1112. 
  11. ↑ a b Telefonní seznam pro pražskou místní síť 1952. 1. vyd. Praha: Městská telefonní správa, 1952. 468 s. Dostupné online. S. 67, 158. 
  12. ↑ Baracnici - Radlice [online]. Groundspeak, Inc. [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. 
  13. ↑ Veleobec sdružených obcí baráčníků Praha [online]. Praha: Veleobec sdružených obcí baráčníků [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c Nová Waltrovka [online]. Praha: Penta Real Estate [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. 
  15. ↑ Projekt Semerínka [online]. Praha: CRESTYL real estate [cit. 2025-01-22]. Dostupné online. 
  16. ↑ BEREŇ, Michael. Koně Převalského se prohánějí na Dívčích hradech. Zoo prosí: Ničím je nekrmte! [online]. Praha: Vltava Labe Media, 2021-04-20 [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. 
  17. ↑ MOSSE, Rudolf. Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. 1. vyd. Praha: Rudolf Mosse, 1939. (1381-2554) 1190 s. Dostupné online. S. 2108. 
  18. ↑ ČTK. Vláda schválila prodej areálu v pražských Radlicích za 175 milionů [online]. Praha: CZECH NEWS CENTER, 2016-03-10 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b BRONCOVÁ-KLICPEROVÁ, Dagmar. Praha 5 křížem krážem. 1. vyd. Praha: MILPO MEDIA, 2010. 224 s. ISBN 978-80-87040-18-8. S. 26, 30. 
  20. ↑ Ateliery FOJA otevřeny. Filmový kurýr. 1937-03-12, roč. 11, čís. 11, s. 2. Dostupné online. 
  21. ↑ Ateliéry Radlice [online]. Praha: Národní filmový archív [cit. 2025-05-01]. Dostupné online. 
  22. ↑ Filmová místa: nádraží Praha-Jinonice [online]. filmovamista.cz [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. 
  23. ↑ Zleep Hotel Prague [online]. Praha: CzechTourism (kudyznudy.cz) [cit. 2025-01-05]. Dostupné online. 
  24. ↑ Výpis z obchodního rejstříku Walter Praguecast a.s. [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. 
  25. ↑ Produkty a služby [online]. Praha: Walter Praguecast [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. 
  26. ↑ ŘEPA, Tomáš. Mozaika z matované keramiky v exteriéru budovy Slévárny přesného lití Motorlet [online]. Pardubice/Praha: Univerzita Pardubice a Vysoká škola chemicko-technologická v Praze [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. 
  27. ↑ SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Kotelna Park Radlice [online]. Praha: iMaterialy.cz (Business Media One, s. r. o.), 2018-10-12 [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  28. ↑ Kotelna Park – Fáze II [online]. Radlická 50, Praha 5: Red Group, s.r.o. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  29. ↑ ČERNÁ, Eliška. Jak jsme žili v Československu - Radlice a Jinonice [online]. Praha: VLTAVA LABE MEDIA, 2018-06-22 [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. 
  30. ↑ Betonárna Praha - Radlice [online]. Praha: TBG-Metrostav [cit. 2025-01-09]. Dostupné online. 
  31. ↑ Naučná stezka Farkáň – Malvazinky [online]. Praha: Spolek Farkáň [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. 
  32. ↑ MENHART. Panel Foglar a jiní na naučné stezce Radlice - Farkáň - Malvazinky [online]. Brno: Sdružení přátel Jaroslava Foglara, 2022-07-19 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online. 
  33. ↑ MOSSE, Rudolf. Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. 1. vyd. Praha: Rudolf Mosse, 1939. 1410 s. Dostupné online. S. 981. 
  34. ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem 2. světové války (Na věčnou paměť Obětem náletu v Radlicích 14. února 1945) [online]. ulice Kostelní, Praha 5-Radlice, u kapličky svatého Jana Nepomuckého: www.vets.cz, 2006-02-21 [cit. 2016-03-10]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0005-32287. Dostupné online. 
  35. ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem 2. světové války (Na věčnou paměť Obětem náletu v Radlicích 14. února 1945) [online]. ulice Kostelní, Praha 5-Radlice, u kapličky svatého Jana Nepomuckého: www.vets.cz, 2006-02-21 [cit. 2016-03-10]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0005-32287. Dostupné online. 
  36. ↑ LAŠTOVKOVÁ, Barbora. Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. 
  37. ↑ Naučná stezka Farkáň - Malvazinky, bývalý Fričův statek [online]. Praha: Spolek Farkáň [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. 
  38. ↑ Nová škola v Radlicích u Smíchova. Světozor. 1908-12-11, roč. 9, čís. 8, s. 172. Dostupné online. 
  39. ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem válek a Pomník Obětem II.světové války [online]. Radlická čp. 115/140: Spolek pro vojenská pietní místa, 2006-02-21 [cit. 2016-03-10]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0005-32287. Dostupné online. 
  40. ↑ Střední škola, Základní škola a Mateřská škola pro sluchově postižené, Praha 5, Výmolova 169 [online]. Praha: Střední škola, Základní škola a Mateřská škola pro sluchově postižené [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. 
  41. ↑ Vojenský kryt (detail dokumentu) [online]. Praha: Národní památkový ústav, 2004-11-08 [cit. 2025-01-23]. Dostupné online. 
  42. ↑ FOJTÍK, Pavel. Ohlédnutí do historie tramvajové trati do Radlic [online]. Praha: Klub přátel starého Smíchova, 2007-01-27 [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. 
  43. ↑ Slavnostní zahájení provozu tratě Laurová - Radlická 3. října 2008 [online]. Praha: prazsketramvaje.cz [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. 
  44. ↑ Praha bude mít třetí trolejbusovou linku, povede mezi Na Knížecí a U Waltrovky [online]. Praha: iDnes.cz (MAFRA), 2023-03-14 [cit. 2025-01-24]. Dostupné online. 
  45. ↑ Pražská autobusová linka 231 [online]. Praha: Sdružení dopraváků (TRAM-BUS.cz) [cit. 2025-01-12]. Dostupné online. 
  46. ↑ ROPID. Pražská integrovaná doprava [online]. 2019-10-23 [cit. 2021-02-24]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • PRIX, Dalibor (ed.): Umělecké památky Prahy, Velká Praha (M-Ž). Praha : Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2469-5

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Radlice&oldid=24603838“