Rachov
Rachov (ukrajinsky Рахів, Rachiv, česky a slovensky Rachov[1] nebo někdy Rahovo,[2] rusínsky Рахово, maďarsky Rahó,[2] rumunsky Rahău, rusky Рахов; v jidiš ראחוב) je město na zakarpatské Ukrajině. Leží na samém východě Zakarpatské oblasti na řece Tise, v blízkosti soutoku Černé a Bílé Tisy. Zástavba města přechází i do okolí několika dalších potoků (např. Selský potok aj). Rachov je sídlem Rachovského okresu a k lednu 2016 měl 15 430 obyvatel. Je nejvýše položeným okresním městem na Ukrajině (v nadmořské výšce 430 m n. m.). V letech 1918–1938 bylo město součástí Československa. Rachov je také turistickým střediskem a jedním z výchozích bodů na Hoverlu, nejvyšší horu Ukrajiny.
| Rachov Рахів (Rachiv) | |
|---|---|
 Pohled na město s řekou Tisou | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°3′ s. š., 24°12′ v. d. |
| Nadmořská výška | 430 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Zakarpatská |
| Okres | Rachov |
  Rachov | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 52,42 km² |
| Počet obyvatel | 15 430 (2016) |
| Hustota zalidnění | 286 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1447 |
| Oficiální web | rakhiv-mr |
| Adresa obecního úřadu | вул. Миру 34 90600 м. Рахів |
| Telefonní předvolba | 3132 |
| PSČ | 90600 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Je zde sídlo Rachovské městské komunity (hromady), ukrajinsky Рахівська міська громада, ve které je město Rachov a tyto vesnice:
- Bilyn / Білин
- Trebušany, ukrajinsky Dilove / Ділове
- Kruhlyj / Круглий
- Chmeliv / Хмелів
- Kostylivka / Костилівка
- Vilchovatyj / Вільховатий
Název
editovatNázev města pochází dle jedné teorie od osobního jména Rach, resp. Rah. Přípona -ov, resp. -ovo (která se dříve rovněž používala) je starší[3] než později užitá ukrajinská přípona -iv (-ів). Podle jiné teorie je slovanského původu a pochází od slova ořech. Tento název byl přijat i do maďarštiny, kde se objevuje v podobě Rahó, resp. historicky také jako Rahó Mező (Rachovské tržiště) nebo Bocskó Rahó.[4]
Podnebí
editovatKlimatické poměry ovlivňuje přítomnost karpatských hor. Léta jsou teplá a zimy mírné, byť dlouhé. Léta bývají deštivá. Průměrná lednová teplota dosahuje −4,8 °C, průměrná červencová teplota +18 °C a průměrná roční teplota vzduchu +7,4 °C. Převládají větry západního a jihozápadního směru. Nejvíce srážek spadne v měsících červnu a červenci.
Historie
editovat
._Fortepan_16097.jpg)
První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1447.[5][4] Samo město Rachov jej považuje za oficiální rok vzniku města. Vzniklo nejspíše z pastevecké osady, žili zde také vojenští dezertéři.[6] Jednalo se o místo velmi odlehlé a zdejší kotlina neoplývala úrodnou půdou. Žilo zde jen několik málo rodin.[4] Velká vzdálenost od civilizace však znamenala, že Rachov byl vystaven vpádům cizích vojsk, např. z území Polska.[6]
Na počátku 18. století si zde mnoho obětí vyžádala epidemie moru (která se opakovala).[6] Ještě v první polovině století zde byl postaven řeckokatolický kostel a při něm i první škola. V roce 1782 zde byl postaven první dřevěný most přes řeku Tisu.[4] V letech 1792 a 1828 tu byly postaveny dva řeckokatolické kostely, jeden z nich byl zasvěcen Zesnutí přesvaté Bohorodice.[7] Malé sídlo se postupně vyvinulo do podoby přirozeného centra horní Tisy
Kolem let 1770 až 1780 (v první vlně) a potom 1814 se na pozvání tehdejší uherské vlády usadili severně od současného města dřevaři[4] z tehdy německojazyčných oblastí na území dnešního Slovenska. Protože většina kolonistů pocházela z regionu Spiše, nazvali svou osadu Zipserei.
V 19. století osady na obou stranách řeky Tisy postupně srostly do jednoho celku. Vzniklo zde malé správní centrum a také byl zahájen průzkum místních minerálních vod.[7]
V roce 1895 sem byla zavedena železnice[6], což umožnilo rozvoj především dřevařství. Rakousko-Uhersko mohlo využívat rozsáhlé a hluboké karpatské lesy v okolí. Dráhu přes město budovaly tisíce lidí, včetně italských válečných zajatců. Podle posledního rakousko-uherského sčítání lidu z roku 1910 zde žilo 4432 Rusínů, 1177 Maďarů a 917 Němců. Po vypuknutí první světové války hrozilo, že by konflikt zasáhl i samotné město. V roce 1916 probíhaly boje v nedalekých horách. Vojsko bylo v Rachově přítomné a život se musel jeho potřebám podřídit.[6] Město však ruská armáda neobsadila. Pamětní deska na hotelu Ukrajina s plaketou připomíná, že tady za první světové války, v letech 1917 a 1918, pobýval profesor Tomáš Garrigue Masaryk[8].
V poválečném zmatku na konci první světové války Rachov nějakou dobu patřil k Huculské republice, která byla vyhlášena v Jasini. Poté byl připojen k Maďarské republice rad, následně byl krátce okupován Rumunskem[6][9] a nakonec, stejně jako zbytek Zakarpatí, byl připojen k nově vzniklému Československu. Československé vojsko sem dorazilo na jaře 1920.[10] Stejně tak po rozpadu Rakouska-Uherska připadly statky habsburského rodu Československým státním lesům a statkům a v Rachově bylo zřízeno ředitelství.[6]
Rachov byl v rámci první Československé republiky městem okresním. Nová vláda zde nechala zbudovat školy. V některých se vyučovalo česky, v jiných rusínsky.[6] Rusínská škola zde byla otevřena roku 1923.[11] Stejně jako v jiných částech tehdejší Podkarpatské Rusi, i zde vznikly také nové bytové domy pro státní úředníky, postaven byl nový most přes řeku Tisu (otevřen roku 1930[6]). Hlavní ulice, kde domy pro úředníky stály[12], byla vydlážděna. Rozvoj turistiky se zde snažil podchytit Klub československých turistů, který zde roku 1932 otevřel první moderní hotel. Město bylo oblíbenou destinací také pro umělce.[12] Vzhledem k jazykové blízkosti sem utíkali někteří Ukrajinci z Ukrajiny v rámci SSSR.[12]
V roce 1928 zde byl postaven řeckokatolický kostel Povýšení sv. kříže.[13]
I přesto byla míra zaostalosti nejvýchodnějšího okresního města tehdejšího Československa tristní. V roce 1929 žilo v Rachově 6875 lidí, z nich ale jen třetina uměla číst a psát.[10]
Ekonomicky bylo hlavním odvětvím dřevařství, stejně jako i před rokem 1918. Velká hospodářská krize po roce 1929 sice nezbrzdila stavební a infrastrukturní rozvoj města, vedla ale k častým stávkám pracovníků ve dřevozpracujícím průmyslu.[6] Těm totiž poklesly mzdy a řada z nich byla propuštěna, v Rachově se (stejně jako všude v tehdejší ČSR) zvyšovala nezaměstnanost.[14]
Roku 1939 bylo v souvislosti s rozbitím Československa před druhou světovou válkou město nejprve součástí Karpatské Ukrajiny a poté obsazeno Maďarskem. Horthyovská vláda se zde pokoušela ustanovit vlastní instituce, docházelo k násilnostem a zabito bylo několik místních.[15] Místní hotel byl přejmenován na hotel Budapešť. Maďarská správa zde vybudovala kapacity hlavně pro potřeby přítomnosti armády.[12]
V roce 1945 se Rachov (s celou bývalou Podkarpatskou Rusí) stal součástí SSSR, resp. Ukrajinské sovětské socialistické republiky a o dva roky později pak sídlem městského typu. Roku 1946 bylo rozhodnuto o vybudování velké papírny, která by využívala zdroje z místních lesů.[16] Podnik (ukrajinsky Рахівська картонна фабрика[12]) se stal významným zaměstnavatelem klíčovým pro další rozvoj města v rámci Ukrajinské SSR. Postaven byl také závod na výrobu kondenzátorů.[12] Místní dřevařský podnik byl reorganizován jako tzv. "lesokombinát" a jeho součástí se později stal i závod na výrobu nábytku. V 60. letech byly postaveny nové bytové domy při hlavních ulicích. Potřeba ubytování nových dělníků byla řešena právě jimi nebo dalšími typizovanými objekty. V provozu byly tehdy tři knihovny.[17]
Od roku 1991 je Rachov součástí nezávislé Ukrajiny. V roce 1993 zde byl postaven pravoslavný chrám odpovídající svým stylem čistě východní pravoslavné architektuře.[18]
V letech 1998 a 2001 město zasáhly povodně. Ty jsou ale vzhledem k charakteru řek (horské bystřiny) časté.
Obyvatelstvo
editovat
V době sčítání lidu v roce 2001 zde žilo 15 241 obyvatel, z toho 12 % maďarské národnosti. 92 % obyvatel Rachova používalo ke komunikaci ukrajinský jazyk, 4,8 % jazyk maďarský a cca 2 % ruský.
V roce 2025 zde žilo 15 137 obyvatel.[19]
Ekonomika
editovat
V nedalekých horách se nachází důl na mramor,[20] těží se tam ale také písek, pískovec a různé další druhy kamene. V okolí města je řada pramenů minerálních vod, místními označované též pojmem burkut. Turisté tyto prameny často navštěvují.
Životní prostředí a zeleň
editovatMěsto je obklopeno horami a hustými lesy. Místní park kultury a oddechu (ukrajinsky Парк культури і відпочинку) leží na západních svazích nad městem. Jeho součástí je i přírodní amfiteátr a vedou tudy trasy do otevřené krajiny západně od Rachova.
Rachov je jedním z výchozích bodů pro turistické výpravy do okolních kopců, které město ze všech stran obklopují. Občas je označován jako "Brána Karpat".
Nedaleko města se nachází Arboretum Burkut, kde rostou unikátní modříny.[21]
Město má dlouhodobý problém s odpadovým hospodářstvím, odpad z Rachova proniká do řeky Tisy a následně na maďarské území. Situace má tak mezinárodní rozměr a trvá dlouhou dobu.[22] V okolí města neexistuje organizovaný svoz odpadu, a tak nepotřebné věci často končí v řece.[23]
Zdravotnictví
editovatV Rachově se nachází okresní nemocnice (ukrajinsky Рахівська районна лікарня), její areál stojí v blízkosti železniční stanice.
Pamětihodnosti a zajímavosti
editovatVe městě se nachází chrám Ducha svatého (pravoslavný), který byl zbudován v letech 1991 až 1993. Z roku 1825 pochází římskokatolický kostel Jana Nepomuckého.[24] Obě církevní stavby jsou umístěny v samotném středu města, bezprostředně vedle sebe. Poblíž stojí i rachovský dům kultury, který vznikl v 50. letech 20. století.[25]
V Rachově se rovněž nachází muzeum huculského řezbářství.
V 80. letech 19. století byl při výstavbě železniční trati přes Rachov vytyčen bod, který byl považován za geografický střed Evropy. Pravidelně se zde pořádá kulturní festival s názvem "Střed Evropy", který na význam Rachova v tomto směru odkazuje.
V centru města se nacházel památník Sovětské armádě, který byl v roce 2022 demontován.[26]
Na jednom z domů je umístěna pamětní deska připomínající prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. U místního parku stojí socha Tarase Ševčenka.
Doprava
editovatMěsto leží na železnici spojující Ivano-Frankivsk se Zakarpatím. Již od konce první světové války část trati prochází přes území Rumunska a doprava dále do Chustu a zbytku Zakarpatské oblasti je zde peážní, často bývá přerušena. Trať byla dlouhou dobu nefunkční.[27][28] Vlaky jsou tak vypravovány především ve směru na sever, přes karpatský oblouk. V Rachově se nachází jedno velké hlavní nádraží, které vzniklo v 19. století.
Městem rovněž prochází hlavní silniční tah v severojižním směru údolím řeky Tisy, v němž město leží. Silnice vede samotným středem města.
Kromě hlavního tahu údolím Tisy lze do Rachova cestovat i po silnici z obce Kosivska Poljana přes tzv. Rachovský průsmyk.
Partnerská města
editovat
Osobnosti
editovat- Sandor Bonkaló (1880–1959) maďarský lingvista a literární historik
- Ladislav Kubíček (1926–2004) – český lékař, kanovník litoměřické katedrální kapituly, známá postava české katolické církve 20. století, zavražděn na své faře ve Třebenicích
- István Altorjay (* 1921), maďarský chirurg
- Ervín Adam (1922–2024) – český epidemiolog, v Československu vymýtil obrnu, emigrant po roce 1968, žil v Texasu
- Vladimír Štefuca (* 1940), slovenský herec
- Mykola Ivanovič Vorochta, ukrajinský umělec, malíř
- Vasil Vasiljovič Kuchta (* 1956), ukrajinský básník a publicista
- Ivan Jurjevič Kušnir, ukrajinský sochař
- Vjačeslav Tiberiovič Lenděl (* 1963), ukrajinský fotbalista
- Mychajlo Braščajko, právník a předseda národní rady v roce 1919).[32]
- Vitalij Petrovič Jonaš, plukovník ukrajinské armády
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Rahó na maďarské Wikipedii a Рахівська міська громада na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ LÁZŇOVSKÝ, Bohuslav; KLÍMA, Stanislav. Průvodce po Československé republice, Země Slovenská a Podkarpatskoruská. 4. vyd. Praha: Orbis, 1937. 755 s. S. 712.
- ↑ a b Seznam obcí a úřadů na Podkarpatské Rusi [online]. Užhorod: 1922 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online.
- ↑ CHMELAŘ, Josef; KLÍMA, Stanislav; NEČAS, Jaroslav. Podkarpatská Rus - Obraz poměrů přírodních, hospodářských, politických, církevních, jazykových a osvětových. Praha: Orbis, 1923=. Dostupné online.
- ↑ a b c d e TOMILOVIČ, L. V.; ERZINA. Проблеми охорони культурної спадщини м. Рахова Закарпатської області. In: [s.l.]: [s.n.], 2016. Dostupné online. S. 24. (ukrajinština)
- ↑ TROŇKO, Petro. Історія міст і сіл Української РСР – Закарпатська область. Kyjev: Akademie věd Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 2001. S. 476. (ukrajinština)
- ↑ a b c d e f g h i j Rachov – středisko podkarpatských Huculů. Podkarpatská Rus. Říjen 2009, roč. 19, čís. 3, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b TOMILOVIČ, L. V.; ERZINA. Проблеми охорони культурної спадщини м. Рахова Закарпатської області. In: [s.l.]: [s.n.], 2016. Dostupné online. S. 25. (ukrajinština)
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie (Masaryk and legions), váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím (Masaryk Democratic Movement, Prague), 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, pp.17 - 25, 33 - 45, 70 – 96, 100- 140, 159 – 184, 187 - 199
- ↑ TROŇKO, Petro. Історія міст і сіл Української РСР – Закарпатська область. Kyjev: Akademie věd Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 2001. S. 480. (ukrajinština)
- ↑ a b TROŇKO, Petro. Історія міст і сіл Української РСР – Закарпатська область. Kyjev: Akademie věd Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 2001. S. 480. (ukrajinština)
- ↑ BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 149. (ukrajinština)
- ↑ a b c d e f TOMILOVIČ, L. V.; ERZINA. Проблеми охорони культурної спадщини м. Рахова Закарпатської області. In: [s.l.]: [s.n.], 2016. Dostupné online. S. 26. (ukrajinština)
- ↑ TOMILOVIČ, L. V.; ERZINA. Проблеми охорони культурної спадщини м. Рахова Закарпатської області. In: [s.l.]: [s.n.], 2016. Dostupné online. S. 30. (ukrajinština)
- ↑ TROŇKO, Petro. Історія міст і сіл Української РСР – Закарпатська область. Kyjev: Akademie věd Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 2001. S. 481. (ukrajinština)
- ↑ TROŇKO, Petro. Історія міст і сіл Української РСР – Закарпатська область. Kyjev: Akademie věd Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 2001. S. 482. (ukrajinština)
- ↑ TROŇKO, Petro. Історія міст і сіл Української РСР – Закарпатська область. Kyjev: Akademie věd Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 2001. S. 484. (ukrajinština)
- ↑ TROŇKO, Petro. Історія міст і сіл Української РСР – Закарпатська область. Kyjev: Akademie věd Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 2001. S. 489. (ukrajinština)
- ↑ TOMILOVIČ, L. V.; ERZINA. Проблеми охорони культурної спадщини м. Рахова Закарпатської області. In: [s.l.]: [s.n.], 2016. Dostupné online. S. 27. (ukrajinština)
- ↑ Рахівська міська громада - Закарпатська область,. gromada.info [online]. [cit. 2025-01-31]. Dostupné online.
- ↑ POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 430 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 13. (ruština)
- ↑ «РАХОВ – городок-рекордсмен». Den [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Tiszai szemét: ukrán üdvözlet Magyarországnak!. Kiszo [online]. [cit. 2022-11-28]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ Ahonnan a Tisza tisztán indul és műanyaggal érkezik. Telex [online]. [cit. 2022-11-28]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ TOMILOVIČ, L. V.; ERZINA. Проблеми охорони культурної спадщини м. Рахова Закарпатської області. In: [s.l.]: [s.n.], 2016. Dostupné online. S. 29. (ukrajinština)
- ↑ TOMILOVIČ, L. V.; ERZINA. Проблеми охорони культурної спадщини м. Рахова Закарпатської області. In: [s.l.]: [s.n.], 2016. Dostupné online. S. 31. (ukrajinština)
- ↑ На Закарпатті розпочали демонтаж пам’ятників на могилі Олекси Борканюка і на групі могил радянських військових. Suspilne [online]. [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Від станції Рахів до кордону з Румунією відновлять залізницю.. Zbruč [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ На Закарпатті обговорили можливість запуску поїзда Ужгород - Івано-Франківськ через Румунію. interfax [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Článek na stránkách Zakarpatské oblastní rady (ukrajinsky). zakarpat-rada.gov.ua [online]. [cit. 2022-11-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-01.
- ↑ Článek na stránkách města Třebíče (česky)
- ↑ Třebíč chce pomoci ukrajinskému partnerovi. Třebíčský deník [online]. [cit. 2022-11-28]. Dostupné online.
- ↑ BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 50. (ukrajinština)
