Park kultury a oddechu
Park kultury a oddechu bylo v Sovětském svazu a dalších zemích východního bloku kulturně-osvětové zařízení ve velkých městech, které sloužilo občanům k rekreačnímu, kulturnímu, vzdělávacímu a zábavnímu vyžití.[1] První areál tohoto typu byl otevřen v roce 1928 v Moskvě (Park kultury a oddechu Maxima Gorkého, zkráceně označován jako Park Gorkého).[2]
.jpg)
Československo
editovatV komunistickém Československu bylo zřizování parků kultury a oddechu (PKO, slovensky park kultúry a oddychu) ve velkých městech určeno usnesením československé vlády z listopadu 1952. Jejich vzorem měla být obdobná osvětová zařízení v Sovětském svazu (rusky парк культуры и отдыха, park kultury i otdycha).[3] Parky kultury a oddechu, zřizované národními výbory,[4] měly kombinovat přírodní prostředí se zařízeními klubového typu. Nacházela se zde jeviště, kina, přednáškové pavilony, čítárny, knihovny, sportovní hřiště a stadiony, šachová zátiší, plovárny, půjčovny loděk, výstaviště, restaurace, jídelny, taneční parkety, podniky lidové zábavy (např. kolotoče), dětské koutky aj. Rovněž se zde konala zájmová činnost dětí i dospělých v podobě různých zájmových kroužků a odborných kurzů.[3]
První park kultury a oddechu byl v Československu otevřen počátkem roku 1953 v Liberci, kde vznikl spojením tamní zoologické zahrady se sousedními městskými sady. Vzorovým zařízením se pro ostatní stal pražský Park kultury a oddechu Julia Fučíka, který byl uveden do provozu v září 1953. Další obdobné parky byly v československých městech zřizovány v průběhu 50. a 60. let 20. století.[3]
Parky kultury a oddechu byly jako organizace zrušeny po sametové revoluci v roce 1989, některé byly transformovány do jiných městských organizací.
Seznam
editovatV Československu bylo postupně zřízeno 19 parků kultury a oddechu:[3]
|
|
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin, a kol. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Svazek 2. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-2019-2. S. 660.
- ↑ LUNC, Leonid Borisovič. Zeleň ve stavbě měst. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1954. Dostupné online. S. 20.
- ↑ a b c d FRANC, Martin; KNAPÍK, Jiří. Volný čas v českých zemích 1957–1967. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2229-5. S. 240–241.
- ↑ Statut pro parky kultury a oddechu. Věstník ministerstva školství a osvěty. 1953-08-20, roč. IX, čís. 23, s. 216–218. Dostupné online.
Literatura
editovat- FRANC, Martin; KNAPÍK, Jiří. Volný čas v českých zemích 1957–1967. Praha: Academia, 2013. 576 s. ISBN 978-80-200-2229-5.