Portál:Kosmonautika/Archiv článků

Archiv ukázek článků, které již byly zveřejněné na portálu Kosmonautika.

Konstantin Eduardovič Ciolkovskij

Za zakladatele současné kosmonautiky je považován Konstantin Eduardovič Ciolkovskij (5. září 1857 Iževskoje – 19. září 1935 Kaluga) (Константин Эдуардович Циолковский) byl ruský a sovětský vědec, především významný průkopník teorie raketových letů. (více zde)

Franklin Musgrave

Americký astronaut Franklin Story Musgrave (* 19. srpna 1935 v Bostonu, Massachusetts, USA) je veteránem kosmických letů programu Skylab a letů s raketoplány Space Shuttle. Byl vědeckým pracovníkem v záložní posádce Skylabu 2, pak se přeškolil pro raketoplány a s nimi začal do kosmu létat. Ve vesmíru byl v letech 1983 až 1997 celkem šestkrát a strávil zde dohromady 53 dní.

Fallen Astronaut

Fallen Astronaut je asi 8 cm velká hliníková soška astronauta ve skafandru, kterou v roce 1971 umístila posádka Apolla 15 na povrch Měsíce. Sošku vytvořil belgický umělec Paul Van Hoeydonck. Umělecké dílo je na Měsíci umístěno spolu s plaketou, na níž jsou uvedena jména osmi amerických astronautů a šesti sovětských kosmonautů, kteří zahynuli v souvislosti s kosmickým výzkumem.

Shannon Lucidová

Shannon Matilda Lucidová je americká astronautka z letů raketoplány Space Shuttle. Během svých pěti misí na raketoplánech Discovery, Atlantis a Columbia v letech 1985 - 1996 strávila ve vesmíru celkem 223 dní. Byla také členkou 21. základní osádky ruské orbitální stanice Mir a strávila zde téměř půl roku. Při svých vesmírných misích se zabývala především biochemickými a fyzikálními pokusy. Držela dlouhou dobu rekord v délce pobytu ženy ve vesmíru, který překonala až 16. června 2007 Sunita Williamsová na palubě Mezinárodní vesmírné stanice.

Vandenberg Air Force Base

Vandenberg Air Force Base je kosmodrom a vojenská letecká základna na západním pobřeží Spojených států amerických v Kalifornii. Byla zde vybudována celá řada raketových ramp ze kterých byly vypouštěny rakety Titan, Atlas, Delta 2. Z kosmodromu se také plánovalo vypouštění raketoplánů Space Shuttle, nakonec se však od toho upustilo. Umístění kosmodromu Vandenberg v severní části Tichého oceánu umožňuje snadnější dopravu družic na polární oběžnou dráhu. Tato výhodná poloha spolu s využitím tryskového proudění v atmosféře (Jet stream) předurčuje Vandenberg jako kosmodrom vhodný pro starty výzkumných družic Země.

I So-jon

4. dubna 2008 letěl do vesmíru první jihokorejský občan. Stala se jím dvacetidevítiletá studentka I So-jon. V kosmické lodi Sojuz TMA-12 s ní odstartovali ruští kosmonauti Oleg Kononěnko a Sergej Volkov. Sojuz směřoval k Mezinárodní vesmírně stanici (ISS), kde se Volkov a Kononěnko spolu se svým americkým kolegou Garrettem Reismanem stali členy stálé dlouhodobé posádky ISS Expedice 17. I So-jon se po několika dnech vrátí s posádkou Expedice 16 v Sojuzu TMA-11.

STS-41-D

STS-41-D byla první mise amerického raketoplánu Discovery. Uskutečnila se 30. srpna až 5. září 1984. Start byl pro různé technické problémy několikrát odložen. Při druhém pokusu o start došlo dokonce k požáru unikajícího vodíku z motoru č.3. Astronauti v průběhu mise úspěšně vypustili tři družice (SBS-D, Leasat 1 a Telstar 3C) a prováděli biologické pokusy v mikrogravitaci. Raketoplán po úspěšné misi přistál na Edwardsově letecké základně v Kalifornii.

Kalpana Chawlaová

Kalpana Chawlaová - americká astronautka indického původu se narodila 1. července 1961 v indickém městě Karnal. Po vystudování několika univerzit se v roce 1994 dostala do oddílu astronautů NASA. Absolvovala dva lety do vesmíru raketoplánem Columbia. V roce 1997 se zúčastnila mise STS-87 a v roce 2003 mise STS-107. Při návratu z této mise 1. února 2003 došlo k poškození tepelné ochrany raketoplánu a ten se nad Texasem rozpadl. Nikdo z posádky havárii nepřežil. Tělesné pozůstatky Kalpany Chawlaové byly převezeny do její rodné Indie, kde je pohřbena.

Mercury-Atlas 6

Mercury-Atlas 6 (MA-6) s kabinou pojmenovanou Friendship 7 byla pilotovaná kosmická loď USA z programu Mercury agentury NASA. Astronautovi Johnu Glennovi se podařilo 20. února 1962 jako prvnímu Američanovi obletět po oběžné dráze Zemi. Astronaut třikrát obletěl planetu, po skoro pěti hodinách letu přistál na hladině Atlantského oceánu 350 km od ostrova San Juan a stal se národním hrdinou.

Skylab 4

Skylab 4 byla kosmická loď, která dopravila 16. listopadu 1973 třetí posádku astronautů k vesmírné stanici Skylab, orbitální stanici USA na oběžné dráze Země. Posádku tvořili Gerald Carr (velitel letu), William Pogue a Edward Gibson. Na stanici Skylab prováděli desítky experimentů, fotografování, lékařské a biologické pokusy. Za dobu pobytu uskutečnili také čtyři výstupy do vesmíru. Na Zemi přistáli 8. února 1974 na hladinu Tichého oceánu.

Giotto (sonda)

Giotto je kosmická sonda evropské organizace ESA, určená na výzkum Halleyovy komety, během své prodloužené mise však také zkoumala kometu Grigg-Skjellerup.

Sonda 14. března 1986 v 00:03:02 UTC prolétla ve vzdálenosti pouhých 596 kilometrů od jádra Halleyovy komety. Před maximálním přiblížením byla většina přístrojů vyřazena nebo poškozena zásahem prachových částic s hmotností asi 0,1 g. Systémy Giotto se naštěstí z nárazu vzpamatovaly a přibližně půl hodiny po srážce se podařilo obnovit orientaci a komunikaci. Sonda pořídila 2112 unikátních snímků jádra komety.

10. července 1992 v 15:30:43 UTC sonda prolétla ve vzdálenosti pouhých 200 kilometrů od komety Grigg-Skjellerup. Poté byla úspěšná mise ukončena, v současnosti je Giotto na heliocentrické oběžné dráze.

Rakety Delta

Rakety Delta jsou dodnes používané nosné rakety USA, používané pro vynášení nákladů (družic, sond) do vesmíru. Vznikly zdokonalením raket Thor.

Po druhé světové válce se rozvíjel výzkum a budování celé řady raket, které sloužily původně jen vojenským složkám ministerstva obrany USA. Později patronaci přebrala i NASA. Po raketách typu Vanguard a Juno byly vyvinuty řady raket Thor, Atlas, Titan, Scout a Saturn. V řadě raket Thor byla postavena varianta Thor–Delta a z této varianty vznikl nový typ lehké rakety Delta. I tato raketa se rychle vyvíjela, zdokonalovala, zvyšovala svou nosnost a tedy i možnosti využití jako nosiče družic a sond.

Nová řada raket Delta 4 zahájila svou činnost v roce 2002. Má řadu variant (Small, Medium a Heavy) a jejich podvariant. Varianta Heavy dokáže vynést 15 000 kg na nízkou oběžnou dráhu kolem Země.

Genesis (sonda)

Genesis byla americká kosmická sonda z roku 2001, určená k výzkumu Slunce, resp. k průzkumu slunečního větru. Obsahovala na dálku řízené necelé tři stovky lapačů, které dva roky sbíraly částice slunečního větru. Přistávací pouzdro s lapači mělo podle plánu přistát v poušti v Utahu pomocí padáků. Aby se zamezilo sebemenším poškozením, byl připraven vrtulník s dlouhým zavěšeným hákem, který měl sondu zachytit.

8. září 2004 vstoupilo pouzdro do atmosféry, ale vinou špatné instalace senzorů se neotevřel padák a zařízení se po pádu rychlostí 311 km/h rozbilo v poušti. Pro získání vzorků slunečního větru byly zbytky pouzdra a lapačů převezeny do NASA k dalšímu zkoumání.

Rosetta (sonda)

Rosetta je kosmická sonda organizace ESA určená primárně pro průzkum jádra komety 67P/Churyumov-Gerasimenko. Té dosáhne po desetileté misi v roce 2014, během které absolvuje několik průletů kolem Země, Marsu a planetek (2867) Šteins a (21) Lutetia. Po navedení na dráhu kolem komety vysadí na její povrch malé přistávací pouzdro Philae vybavené přístroji pro přímé zkoumání kometárního jádra.

5. září 2008 proletěla sonda kolem planetky Šteins ve vzdálenosti 800 kilometrů relativně nízkou rychlostí 8,6 km/s. Pořídila řadu fotografií objektu pomocí kamery OSIRIS, upřesnila velikost planetky (5,9 × 4 km) a objevila na jejím severním pólu kráter o průměru 2 km.

Comptonova gama observatoř

Comptonova gama observatoř (zkráceně Compton GGR) byla observatoř, která v letech 1991 – 2000 na oběžné dráze Země ve výšce 450 kilometrů pořizovala snímky nejenergičtějších procesů ve vesmíru, jako jsou sluneční erupce, vzplanutí gama záření, pulsary, výbuchy nov, supernov, černé díry atd.

Compton GGR byl součástí série Velkých kosmických observatoří, kterou vypracovala americká NASA. Dalšími observatořemi jsou Hubbleův vesmírný dalekohled (Hubble Space Telescope), rentgenový teleskop Chandra (Chandra X-ray Observatory) a Spitzerův vesmírný dalekohled (Spitzer Space Telescope). Další velký kosmický dalekohled nespadající do programu Velkých kosmických observatoří je Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST), který má být vypuštěn po roce 2013 a který bude určený pouze pro zkoumání vesmíru v infračervené oblasti spektra.

Edwin Jacob Garn

Edwin Jacob Garn (* 12. října 1932 Richfield, Utah, USA) byl v letech 1974 – 1993 senátorem amerického kongresu za Republikánskou stranu za stát Utah. V roce 1984 se zúčastnil výcviku astronautů a o rok později odstartoval jako astronaut-pozorovatel v raketoplánu Discovery na misi STS-51-D. Posádka měla vypustit do vesmíru dvě telekomunikační družice.

Ve vesmíru strávil 6 dní 23 hodin a 55 minut a stal se 164. člověkem, který se dostal do kosmu.

Spacehab

Spacehab je kosmická laboratoř, která může být umístěna v nákladovém prostoru raketoplánu. Laboratoř vyrábí letecká a kosmická společnost Spacehab, Inc s hlavním sídlem v texaském městě Webster.

Základní provedení modulu Spacehab je válec s délkou 3 metry a průměrem 4,2 metru. Hmotnost prázdného modulu Spacehab je 4367 kg. Jeden modul zabírá asi 30 % nákladového prostoru raketoplánu. Uvnitř Spacehabu mohou být nainstalované skříně s experimenty potřebnými pro určitý let. S obytnou palubou raketoplánu je spojen hermetizovaným tunelem.

Veněra 14

Veněra 14 (rusky: Венера-14) byla sovětská planetární sonda, která v rámci programu Veněra v roce 1982 zkoumala planetu Venuši.

Sondu vynesla do vesmíru raketa Proton-K/D-1 z kosmodromu Bajkonur 4. listopadu 1981. Po dosažení Venuše po čtyřech měsících letu se od sondy oddělil přistávací modul, který se dostal na povrch planety v oblasti Phoebe Regio. Při průchodu atmosférou i na povrchu probíhala měření, výsledky včetně barevných snímků okolí přistání byly odesílány přes prolétající sondu po dobu 57 minut na Zemi.

Robert Lee Gibson

Robert Lee Gibson je bývalý mnohonásobný americký astronaut z letů raketoplány. V armádě pracoval jako zkušební pilot a v roce 1978 se dostal do výběru astronautů NASA. V letech 1984-1995 se zúčastnil celkem pěti letů do vesmíru, z toho jednou jako pilot a čtyřikrát jako velitel letu. Jeho pátý let byla mise Atlantis STS-71, první výprava raketoplánu k ruské vesmírné stanici Mir.

Delta II (raketa)

Raketa Delta II je nosná raketa americké vesmírné agentury NASA používaná na vynášení sond, družic a kosmických lodí na oběžnou dráhu Země. Byla vyvinuta společností McDonnell Douglas na počátku 90. let, její výrobu později převzala firma Boeing a po ní United Launch Alliance.

Z řady Delta II jsou aktivní varianty 7925 a 7925 Heavy. Projekt Delta II byl pozastaven kvůli projektu Space Shuttle, po havárii raketoplánu Challenger byl obnoven, hlavně kvůli budování systému GPS. Delta II má na kontě přes 130 startů a podílela na několika misích k Marsu. Počet stupňů a pomocných raket se liší podle varianty a hmotnosti nákladu, nejsilnější varianta 7925 Heavy dokáže vynést na nízkou orbitu Země až 6100 kg a na geostacionární orbitu 2170 kg.

Raketový motor na kapalné pohonné látky

Raketový motor na kapalné pohonné látky je druh raketového motoru, který používá k pohonu palivo a okysličovadlo v kapalném skupenství. Tento druh motorů je často využívaný, neboť palivo v kapalném skupenství poskytuje relativně vyšší specifický impuls.

Motory na kapalné pohonné látky jsou velmi rozšířené, využívají je mimo jiné i hlavní motory raketoplánu Space Shuttle, první stupně raket Delta, Atlas, Saturn, Proton, Sojuz, Ariane a mnoho dalších.

Juno (sonda)

Juno je plánovaná americká kosmická sonda v rámci programu New Frontiers k planetě Jupiter. Má být navedena na polární oběžnou dráhu kolem Jupiteru.

Sonda by měla odstartovat pomocí rakety Atlas V 551 v srpnu 2011. Poté využije manévru „gravitačního praku“, a to tak že proletí v roce 2013 kolem Země. Při tomto průletu získá sonda rychlost a energii k letu ke svému cíli. Po navedení na oběžnou dráhu kolem Jupiteru roku 2016 bude zkoumat jeho atmosféru a měsíce.

Woomera Missile Range

Woomera Missile Range je nepříliš využívaný kosmodrom a letecká základna určená především pro zkoušky raket v jižní části Austrálie. Dvakrát odtud odstartovaly rakety s družicí na oběžnou dráhu Země. Základnu využila Austrálie v roce 1967, kdy odtud úspěšně vypustila satelit WRESAT. Také Velká Británie odtud odstartovala v říjnu 1971 raketu Black Arrow, s jejíž pomocí dostala na oběžnou dráhu Země technologickou družici X-3 Prospero.

Po roce 1971 přestal být komplex pro kosmonautiku využíván, nyní je zde letecká základna pro australské vojenské letectvo a část pro komerční starty raket.

Clayton Conrad Anderson

Clayton Conrad Anderson (* 23. února 1959, Omaha, Nebraska, Spojené státy americké) je americký astronaut, který pracoval v roce 2007 na Mezinárodní vesmírné stanici. Startoval jako člen posádky raketoplánu Atlantis při misi STS-117, byl členem dlouhodobé posádky Expedice 15 a Expedice 16. Na Zemi se vrátil po 151 dnech raketoplánem Discovery (STS-120).

Expedice 12

Expedice 12 byla dvanáctá posádka dlouhodobě obývající Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Velitel William McArthur (USA) a palubní inženýr Valerij Tokarev (Rusko) startovali z kosmodromu Bajkonur 1. října 2005 na palubě Sojuzu TMA-7, se stanicí ISS se spojili 3. října 2005. Na stanici přijali zásobovací loď Progress a uskutečnili dva výstupy do kosmického prostoru. Po půlročním pobytu předali stanici Expedici 13 a přistáli na Zemi.

Středisko přípravy kosmonautů J. A. Gagarina

Středisko přípravy kosmonautů J. A. Gagarina je ruská státní rozpočtová organizace, zodpovědná za přípravu kosmonautů, počínaje organizací výběru, přes kompletní výcvik a přípravu k letům, až po poletovou rehabilitaci.

Středisko bylo založeno v roce 1960 jako specializovaná složka vojenského letectva. Roku 2009 bylo založeno nové civilní Středisko přípravy kosmonautů v podřízenosti agentury Roskosmos.

Voyager 2

Voyager 2 je vesmírná sonda vypuštěná v roce 1977 a určená k průzkumu vnějších planet sluneční soustavy. Byla původně konstruována v rámci programu Mariner jako Mariner 12, stejně jako identická sesterská sonda Mariner 11, známá pod názvem Voyager 1. Stala se první a doposud jedinou sondou, která zkoumala čtyři planety – Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, a to díky příznivému uspořádání planet, které nastává jednou za 175 let, a současně byla i jedinou sondou, která prováděla výzkum Uranu a Neptunu.

Sonda se 21. února 2008 nacházela 85,147 AU od Slunce a vzdalovala se rychlostí 15,533 km/s směrem do souhvězdí Dalekohledu. Řadí se tak na třetí pozici mezi nejvzdálenějšími objekty, které kdy člověk do kosmického prostoru vypustil. Před ní se nacházejí sondy Voyager 1 a Pioneer 10.

STS-120

STS-120 byla mise amerického raketoplánu Discovery, která odstartovala 23. října 2007 z Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral na Floridě, USA. Hlavním úkolem mise bylo dopravení modulu Harmony (dříve Node 2) na Mezinárodní vesmírnou stanici. Tento modul později umožnil rozšíření ISS o evropskou laboratoř Columbus a japonský experimentální modul Kibō. Při tomto letu byl také přemístěn solární panel P6 na svou finální pozici.

STS-120 doručil na Mezinárodní vesmírnou stanici sestavu 10A. Ta obsahovala americký modul Harmony (se čtyřmi napájecími skříněmi a třemi skladovacími skříněmi), připojovací zařízení PDGF (Power data Grapple Fixture) pro mechanické, elektrické a datové připojení manipulátoru stanice a distribuční rozvodnou jednotku SPDU (Shuttle Power Distribution Unit). Harmony byl prvním hermetizovaným obyvatelným modulem dopraveným na stanici od června 2001, kdy byla instalována přechodová komora Quest.

New Horizons

New Horizons (česky Nové obzory) je americká planetární sonda, určená k průzkumu trpasličí planety Pluto, jejích měsíců a dosud neurčených transneptunických těles (TNO). Je to první expedice v rámci nového rámcového programu NASA New Frontiers.

Start proběhl 19. ledna 2006 z rampy SLC-41 kosmodromu Eastern Test Range na Floridě pomocí nosné rakety Atlas V. Po navedení na únikovou dráhu ze zemského gravitačního pole se sonda vypravila ke svému cíli. 28. února 2007 prolétla kolem Jupitera ve vzdálenosti 2,3 miliónu km rychlostí 21 km.s^-1 (vzhledem k Jupiteru). Při průletu pořídila pomocí kamery (LORRI) snímky jeho povrchu a snímky některých jeho měsíců – Io, Europy a Ganymedu. Okolo Pluta by měla sonda New Horizons proletět 14. července 2015.

Družicový stupeň raketoplánu

Družicový stupeň raketoplánu, nazývaný též vlastní raketoplán nebo orbiter je nejsložitější a nejdůležitější část celého raketoplánu. Zároveň je to jediná část raketoplánu, která se dostane do vesmíru a potom přistane. Z hlediska letecké terminologie je to jednoplošník se samonosným křídlem ve tvaru dvojité delty. Slouží na dopravu nákladu a osob na oběžnou dráhu kolem Země a zpět. Startuje jako klasická raketa, návrat probíhá řízeným klouzavým přistáním.

Celková délka orbitru je 37,24 m, výška je 17,25 m a rozpětí křídel 23,79 m. Jeho prázdná hmotnost je různá u jednotlivých exemplářů (Columbia byla nejtěžší) a pohybuje se kolem 90 tun. Trup stroje tvoří konstrukce z hliníkových slitin. Pro nejvíc mechanicky namáhané části je použita ocel a titanové slitiny.

William McArthur

William Surlers McArthur ml. (* 6. července 1951 v Laurinburgu ve státě Severní Karolína v USA) byl původně letcem Armády USA, od ledna 1990 je členem oddílu astronautů NASA. Do vesmíru vzlétl třikrát v letech 1993 – 2000 na palubě amerických raketoplánů (let STS-58, STS-74 a STS-92), při čtvrtém letu strávil půl roku na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) jako člen dlouhodobé posádky Expedice 12 (start 1. října 2005 v lodi Sojuz TMA-7 společně s Valerijem Tokarevem a vesmírným turistou Gregory Olsenem).

V kosmu strávil celkem 224 dní, 22 hodin a 22 minut.

Saturn I

Saturn I (původní značení Juno V, Super-Jupiter a C-1) byla první raketa řady Saturn a zároveň první americká raketa navržená výhradně pro vynášení nákladů na oběžnou dráhu Země. Vývoj zpočátku probíhal v Army Ballistic Missile Agency (ABMA) v Redstone Arsenal v Alabamě pod vedením hlavního konstruktéra Wernhera von Brauna. Na přelomu padesátých a šedesátých let přešla agentura ABMA, von Braunův tým i projekt rakety Saturn pod správu nově vzniklé civilní agentury NASA. První start se konal v říjnu 1961. Raketa sloužila pouze pro potřeby NASA, která ji využívala pro testování kosmické lodi Apollo. Celkem se konalo deset startů, z nichž byly všechny úspěšné. Kromě testování lodi Apollo byly k několika letům přidruženy vědecké experimenty Highwater a Pegasus.

Komise pro vyšetřování nehody Columbie

Komise pro vyšetřování nehody Columbie (zkráceně CAIB, anglicky Columbia Accident Investigation Board) byla komise, která vyšetřovala příčiny havárie raketoplánu Columbia. Tato komise byla sestavena 2. února 2003 (druhý den po katastrofě) a výsledkem její práce byl přehled možných důvodů a příčin havárie raketoplánu obsahující bezmála 3200 bodů. V čele komise stál Harold W. Gehram, admirál námořnictva, který vedl už několik vyšetřování.

První členové komise byli jmenováni už v den havárie. Komise se zpočátku nazývala „Mezirezortní vyšetřovací komise pro havárie Mezinárodní vesmírné stanice a raketoplánů“ (International Space Station and Space Shuttle Mishap Interagency Investigation Board). Admirál Gehman navrhl, aby se jeho komise přejmenovala na „Komise pro vyšetřování nehody Columbie“. Během 2. února členové komise přilétávali soukromými letadly na základnu letectva Barksdale v Louisianě. Tento den se uskutečnilo též první zasedání komise. Vyšetřování bylo zahájeno 3. února a 6. února se komise přemístila do Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu.

Základní posádky Mezinárodní vesmírné stanice

Základní posádky Mezinárodní vesmírné stanice jsou několikačlenné týmy kosmonautů zajišťující trvalé obydlení stanice lidmi. Kosmonauti se střídají obvykle po šesti měsících. Kromě základních posádek na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) přilétají na krátkodobé pobyty návštěvní posádky loděmi Sojuz a Space Shuttle.

Stanice byla během výstavby krátkodobě navštěvována už od 10. prosince 1998, trvale kosmonauti na ISS pobývají od 2. listopadu 2000. V prvním období osídlení (Expedice 1 až 6) NASA a Roskosmos sestavovaly tříčlenné základní posádky pouze z Rusů a Američanů. Zpočátku pocházel velitel z jedné země a oba další kosmonauti z druhé. Od páté expedice bylo toto pravidlo opuštěno. Posádky se střídaly po čtyřech až šesti měsících, dopravovaly je raketoplány Space Shuttle.

Po přerušení letů raketoplánů v roce 2003 početnost posádek klesla na dva kosmonauty, vždy Rusa a Američana. Od Expedice 13 na stanici pracovaly opět trojice kosmonautů. Počínaje Expedicí 20 byla posádka ISS rozšířena na šest členů (pouze Expedice 22 je pětičlenná), kosmonauti se střídají v šestiměsíčních intervalech po trojicích loděmi Sojuz.

Saturn V

Saturn V (Saturn 5) je americká vícestupňová nosná raketa, používaná v programu Apollo a Skylab. Byla to největší raketa typu Saturn, i když NASA měla připravené návrhy i větších a silnějších raket, například rakety Nova. Saturn V byl navržen a vyvinut v Marshall Space Flight Center pod vedením Wernhera von Brauna, který v průběhu druhé světové války pracoval na německém programu raketových střel V2. Hlavními dodavateli byly firmy Boeing, North American Aviation, Douglas Aircraft a IBM.

Od roku 1967 do roku 1973 NASA vypustila třináct raket Saturn V bez toho, aby ztratila jedinou. Apollo 6 a Apollo 13 měly sice poruchy motorů, palubní počítače to ale dokázaly eliminovat tím, že ostatní motory nechaly běžet déle. Hlavní úlohou těchto raket bylo vynést kosmickou loď Apollo, která potom dopravila kosmonauty NASA na Měsíc. Tyto rakety též vynesly kosmickou stanici Skylab a byly plánovány i jako hlavní nosné rakety pro později zrušený program kosmických sond na Mars (Voyager). Tento projekt byl v roce 1976 nahrazen programem Viking.

Ilan Ramon

Ilan Ramon (hebrejsky: אילן רמון‎; rodným jménem Ilan Wolferman; 20. června 1954, Ramat Gan, Izrael – 1. února 2003, nad Texasem, Spojené státy) byl bojový pilot Izraelského vojenského letectva, první izraelský kosmonaut a izraelský národní hrdina. Ramon byl členem posádky raketoplánu Columbia při vědecké misi STS-107, kde působil jako specialista pro užitečné zařízení. Ve vesmíru strávil 15 dní, 22 hodin a 20 minut, během kterých uskutečnil řadu vědeckých experimentů. Při návratu na Zemi však raketoplán havaroval a nikdo z posádky nepřežil.

Před svou vesmírnou misí byl Ramon bojovým pilotem izraelského letectva a dosáhl hodnosti plukovníka. Během více než dvacetileté kariéry bojoval v jomkipurské i první libanonské válce. V roce 1981 se zúčastnil operace Opera, při níž byl zničen irácký jaderný reaktor Osirak poblíž Bagdádu. Během své kariéry u letectva létal na řadě různých strojů a nalétal přes 4000 leteckých hodin. Od roku 1990 zastával velitelské funkce; zprvu velitele eskadry, později velitele Operačního oddělení pro vývoj a nákup zbraní.

Ilan Ramon se jako jediný neamerický občan stal nositelem civilního ocenění Congressional Space Medal of Honor udíleného americkým Kongresem; toto vyznamenání získal in memoriam. Izraelský list The Jerusalem Post o něm napsal: „Syn ženy, jež přežila holocaust, a otce, který bojoval za nezávislost, ukázal, že navzdory tragédiím si Židé našli místo ve světě a mohou být úspěšní.“

Mir

Mir (rusky Мир, čili „svět“ nebo „mír“) byla sovětská (později ruská) vesmírná stanice, první dlouhodobě obydlená vědecká stanice ve vesmíru na oběžné dráze kolem Země. Byla vybudována propojením modulů Mir, Kvant-1 (typová řada 37), Kvant-2, Kristall, Spektr, Priroda a DM, které byly na oběžnou dráhu odděleně vypouštěny v letech 1986–1996. Mir byl založen na řadě vesmírných stanic Saljut dříve vypouštěných Sovětským svazem. Stanice byla obsluhována pilotovanými loděmi Sojuz a nákladními Progressy. Předpokládalo se, že bude také obsluhován raketoplánem Buran, ale tento projekt byl opuštěn.

Mir obsahoval množství vědeckých přístrojů i věci denní potřeby kosmonautů. Běžně v něm žili tři lidé, ale byl schopen pojmout až šest osob. Až na tři krátká období byl Mir nepřetržitě obydlen do října 1999. Na palubě Miru se vystřídalo celkem 104 kosmonautů, z toho 62 jiné než ruské národnosti.

Po 15 letech provozu 23. března 2001 byl Mir záměrně naveden do zemské atmosféry, z větší části v ní shořel a jeho zbytky dopadly poblíž Nadi (Fidži) do Tichého oceánu. Na konci jeho životnosti existovaly plány prodat jej soukromým společnostem jako první mimozemské vesmírné televizní a filmové studio, ale vybavení se chovalo příliš nespolehlivě a nebylo již dále použitelné.

Hubbleův vesmírný dalekohled

Hubbleův vesmírný dalekohled (zkratka HST z Hubble Space Telescope, někdy také jen krátce Hubble) je dalekohled, který na oběžnou dráhu Země do výše 600 kilometrů vynesl v roce 1990 při letu STS-31 americký raketoplán Discovery. Dalekohled předává na Zemi obrazy vesmíru neovlivněné zemskou atmosférou. Jeho umístění mimo zemskou atmosféru umožňuje pořizovat velmi ostré snímky vesmírných těles. Od svého vypuštění se stal jedním z nejdůležitějších dalekohledů v historii astronomie a významně se zasloužil o prohloubení poznatků o vesmíru. Přispěl k mnohým klíčovým objevům, které pomohly astronomům lépe porozumět základním problémům astrofyziky. Velmi ceněné jsou například snímky tzv. Hubbleových hlubokých polí (Hubble ultra deep fields) s nejvzdálenějšími objekty, které zatím lidstvo bylo schopno ve vesmíru pozorovat.

Hubbleův vesmírný teleskop je součástí série Velkých kosmických observatoří, programu výzkumu vesmíru amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA). Dalšími observatořemi jsou Comptonova gama observatoř (Compton Gamma Ray Observatory), rentgenový teleskop Chandra (Chandra X-ray Observatory) a Spitzerův vesmírný dalekohled (Spitzer Space Telescope). Další vesmírný dalekohled nespadající do programu Velkých kosmických observatoří je Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST), který má být vypuštěn po roce 2013 a který bude určen pro zkoumání vesmíru v infračervené oblasti spektra.

Saturn IB

Saturn IB (Saturn 1B) byla americká nosná raketa řady Saturn používaná v letech 1965–1975. Její konstrukce vycházela ze starší verze Saturn I. Od ní se odlišovala silnějšími motory prvního stupně, novým systémem řízení letu a přepracovaným druhým stupněm. Právě druhý stupeň byl největší inovací, neboť byl osazen pouze jedním velkým motorem, namísto šesti malých, jako jeho předchůdce. Na nízkou oběžnou dráhu dokázala dopravit náklad o hmotnosti více než 15 tun a byla tak schopna vynést velitelský i servisní modul kosmické lodi Apollo nebo samotný lunární modul.

Hlavním úkolem rakety byly testovací lety na nízkou oběžnou dráhu s kosmickou lodí Apollo nebo lunárním modulem. Později sloužila pro vynášení kosmických lodí s posádkou programů Apollo, Skylab a Sojuz-Apollo. Celkem startovala devětkrát a všechny starty byly úspěšné. Jediný závažný incident byl požár lodi Apollo 1, který však nebyl způsoben raketou samotnou. Stejně jako jeho předchůdce, i Saturn IB znamenal velký technologický pokrok. Zatím co Saturn I poskytl cenné zkušenosti s použitím svazků motorů a kapalného vodíku, Saturn IB znamenal pokrok na poli silných vodíkových motorů. Druhý stupeň Saturnu IB byl později použit jako třetí stupeň Saturnu V.

Program Apollo

Program Apollo (1961–1972) byl americký program pilotovaných kosmických letů realizovaný americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA). Jeho cílem, který vyhlásil prezident John Fitzgerald Kennedy, bylo přistání lidí na Měsíci a jejich návrat na Zem. Tohoto cíle bylo poprvé dosaženo v roce 1969. Základním technickým programu prostředkem byla kosmická loď Apollo, vynášená převážně nosiči Saturn 1B a Saturn V z kosmodromu Cape Canaveral na Floridě v USA.

Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí astronauti (požár Apolla 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Apollo splnit. Posádka Apolla 11 přistála na Měsíci 20. července 1969 (v Evropě to ale vzhledem k časovým pásmům bylo až 21. července) a po ní se procházelo po Měsíci ještě 10 dalších astronautů.

STS-117

STS-117 byla montážní mise amerického raketoplánu Atlantis, která začala 8. června a skončila 22. června 2007. V průběhu mise byla ke stanici připojena další část příhradového nosníku a rozvinuty nové solární panely. Solární panel P6, do té doby umístěný na provizorním místě, byl stažen a tím připraven na přesun na svou finální pozici na nosníku P5. Během tří plánovaných a jednoho neplánovaného výstupu do vesmíru se kromě montážních prací podařilo opravit poškozenou tepelnou izolaci raketoplánu. Sunitu Williamsovou v základní posádce stanice Expedice 15 vystřídal astronaut Clayton Anderson.

Už při přípravě ke startu v únoru 2007 provázely raketoplán potíže. 26. února se přes Floridu přehnala bouřka s krupobitím. Kroupy poškodily vrchní část venkovní palivové nádrže ET raketoplánu, který byl připraven na startovací rampě. NASA se 27. února rozhodla odložit start na neurčito. 4. března 2007 byla celá sestava STS-117 přesunuta zpět do budovy VAB. Následovaly kontroly rozsahu poškození. Ledové kroupy až o velikosti golfového míčku způsobily kolem 1000 – 2000 prohlubní v pěnové izolaci externí nádrže a drobná poškození povrchu na 26 dlaždicích na levém křídle raketoplánu. Po dokončení oprav orbiteru a externí palivové nádrže byl raketoplán Atlantis (externí nádrž měla zřetelně skvrnitý povrch po opravách) 15. května ráno podruhé dopraven na startovací rampu 39A. Start raketoplánu proběhl úspěšně 8. června 2007.

Sonda Galileo

Galileo byla americká planetární sonda, určená k průzkumu planety Jupiter, jejího okolí a systému jejích měsíců, především čtyř velkých tzv. Galileových. Stala se také první a dosud jedinou umělou družicí této planety. Sonda byla pojmenována na počest renezančního italského vědce a technika Galilea Galileiho, který objevil čtyři největší měsíce Jupiteru.

Skládala se z družicové části, která později byla navedena na oběžnou dráhu kolem Jupiteru, a malé atmosférické sondy Galileo Atmosphery Probe (označení COSPAR 1989-084E), určené pro přímý průzkum vrchní atmosféry této planety.

Start sondy byl naplánován na 18. října 1989, tehdy sonda vzlétla společně s misí STS-34. K Jupiteru pak úspěšně dorazila 7. prosince 1995. Po následující léta zkoumala Jupiter a jeho měsíce. Ukončena byla až 21. září 2003, kdy vstoupila do atmosféry Jupiteru a shořela.

Jurij Gagarin

Jurij Alexejevič Gagarin byl sovětský kosmonaut, první člověk, který vzlétl do vesmíru. Ke svému kosmickému letu odstartoval 12. dubna 1961 v lodi Vostok 1 z kosmodromu Bajkonur. Obletěl Zemi a po 108 minutách přistál.

Po letu se stal hrdinou Sovětského svazu a oslavovanou světovou celebritou, značnou část následujících let jeho života zaujala setkání s lidmi v Sovětském svazu i ve světě. Přes zátěž svých veřejných povinností od roku 1961 studoval na Žukovského akademii, současně stál v čele oddílu kosmonautů. K dalšímu kosmickému letu se nedostal, byl pouze náhradníkem Vladimira Komarova pro nešťastný let Sojuzu 1 v dubnu 1967. V březnu 1968 dokončil studium na akademii a vrátil se k létání, ale už 27. března 1968 při cvičném letu zahynul.

Apollo 13

Let Apollo 13 byl sedmým pilotovaným letem programu Apollo. Jeho cílem bylo uskutečnit třetí přistání lidské posádky na povrchu Měsíce, tentokrát v oblasti Fra Mauro. V průběhu letu však došlo k výbuchu jedné z kyslíkových nádrží, který vážně poškodil servisní modul. Následky výbuchu byly velmi vážné. Nejen, že zabránily posádce splnit úkol letu, ale ohrozily životy jejích členů. Řídicí středisko v Houstonu (tehdy s názvem „Manned Spacecraft Center“, dnes „Lyndon B. Johnson Center“) muselo v průběhu následujících čtyř dnů s vynaložením nesmírného úsilí vyvinout nouzové scénáře, díky nimž se podařilo posádku dopravit živou zpět na Zemi.

Přestože Apollo 13 nesplnilo zadaný úkol, stal se jeho let legendou. Na motivy této události, kterou Jim Lovell popsal ve své knize Lost Moon (Ztracený Měsíc), natočil režisér Ron Howard v roce 1995 film s názvem Apollo 13, v němž ztvárnil hlavní roli Jima Lovella herec Tom Hanks.

Harmony

Harmony (dříve známý jako Node 2) je modul Mezinárodní vesmírné stanice. Slouží jako přechodová část mezi moduly. Obsahuje čtyři přístrojové skříně zajišťující napájení připojených modulů elektrickou energií a přenos dat. Zařízení bylo k vesmírné stanici připojeno 26. října 2007. Připojením Harmony k ISS považovala NASA americké jádro stanice za dokončené. V roce 2010 však byla americká část stanice rozšířena ještě o moduly Cupola a Tranquillity (Node 3).

Modul Node 2 byl přejmenován na Harmony v březnu 2007. Jméno bylo vybráno studenty v akademické soutěži, které se zúčastnilo více než 2200 škol z 32 států USA. Pravidla soutěže od studentů požadovala, aby vesmírnou stanici studovali, postavili model modulu v měřítku a napsali esej, kde vysvětlili své navrhované jméno.

Havárie raketoplánu Columbia

Havárie raketoplánu Columbia se stala 1. února 2003 v závěru vědecké mise STS-107. Byla už druhou havárií amerického raketoplánu. Na rozdíl od tragédie raketoplánu Challenger, který explodoval krátce po startu, nastala havárie Columbie při návratu, v okamžiku, kdy do bezpečného přistání zbývalo jen 16 minut. Stroj se rozpadl ve výšce 63 kilometrů nad státem Texas při rychlosti 5,5 km/s. Zahynulo všech sedm členů posádky.

Druhý den po katastrofě byla sestavena vyšetřovací komise CAIB (Columbia Accident Investigation Board), známá také jako „Gehramova komise“. V jejím čele byl admirál námořnictva Harold Gehram.

Neil Armstrong

Neil Alden Armstrong (* 5. srpna 1930 Wapakoneta, Ohio) je bývalý americký pilot, astronaut a univerzitní profesor. Je prvním člověkem, který vstoupil na povrch Měsíce.

Roku 1962 vstoupil do oddílu astronautů NASA. Jeho prvním kosmickým letem byla mise Gemini 8 v březnu 1966. Během ní se loď Gemini 8 setkala a spojila s bezpilotním raketovým stupněm Agena TV-8. Astronauti Armstrong a David Scott tak uskutečnili první spojení dvou těles na oběžné dráze. Druhým a posledním letem Armstronga byla mise Apollo 11. Zatímco Michael Collins kroužil ve velitelském modulu kolem Měsíce, Neil Armstrong a Buzz Aldrin 20. července 1969 jako první lidé na Měsíci přistáli. Armstrong 21. července, vystoupil jako první člověk na jeho povrch a získal tím světovou proslulost.

Roku 1971 odešel z NASA a vyučoval na Cincinnatské univerzitě, poté byl mluvčím a členem správních rad několika společností.

Vladimír Remek

Vladimír Remek (* 26. září 1948 České Budějovice) je bývalý vojenský letec a jediný československý kosmonaut. Je 87. kosmonautem světa, prvním z jiné země než Sovětského svazu nebo USA. Evropskou kosmickou agenturou je označován za prvního Evropana ve vesmíru.

Do kosmu Vladimír Remek letěl v rámci programu Interkosmos, když Sovětský svaz nabídl členským státům programu návštěvu jejich kosmonauta na sovětské vesmírné stanici. Ke svému letu na stanici Saljut 6 vzlétl společně se sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem 2. března 1978 na palubě kosmické lodi Sojuz 28, ve vesmíru prožil 7 dní, 22 hodin a 17 minut.

Po návratu do Československa do roku 1995 sloužil ve vojenském letectvu. Poté byl obchodním zástupcem ČZ Strakonice v Rusku, dva roky obchodním radou na českém velvyslanectví v Moskvě a od roku 2004 je poslancem Evropského parlamentu za KSČM.

Apollo 11

Apollo 11 je označení amerického pilotovaného kosmického letu programu Apollo, během něhož 20. července 1969 lidé poprvé stanuli na povrchu Měsíce.

Trojici astronautů – velitele Neila Armstronga, pilota lunárního modulu Edwina „Buzze“ Aldrina a pilota velitelského modulu Michaela Collinse – v kosmické lodi Apollo 11 vynesla 16. července 1969 raketa Saturn V na oběžnou dráhu Země. V programu Apollo to byl pátý pilotovaný let a třetí let k Měsíci. O tři dny později, 19. července, přiletěli na oběžnou dráhu Měsíce. Dne 20. července 1969 se Armstrong a Aldrin v lunárním modulu spustili na povrch Měsíce a ve 20:17:40 UTC přistáli v Moři klidu (Mare Tranquillitatis). O šest hodin později vstoupil Armstrong jako první člověk na povrch Měsíce. Společně s Aldrinem během dvou a půlhodinové vycházky nasbírali 22 kg měsíčních hornin a po 21 hodinách a 31 minutách pobytu na povrchu odstartovali zpět ke Collinsovi, který zatím čekal ve velitelském modulu na oběžné dráze Měsíce. Po spojení s velitelským modulem se všichni vydali na zpáteční cestu k Zemi. Přistáli v Tichém oceánu 24. července 1969.

Dosažením povrchu Měsíce posádka Apolla 11 splnila cíl vyhlášený 25. května 1961 prezidentem USA Johnem F. Kennedym – do konce dekády stanout na povrchu Měsíce a bezpečně se vrátit na Zemi.

Antonín Vítek

Mgr. Antonín Vítek, CSc., (25. ledna 1940 Praha – 28. února 2012 Praha) byl pracovník Akademie věd České republiky a přední český znalec a popularizátor v oboru kosmonautiky. Jako expert, komentátor a poskytovatel odborného výkladu vystupoval v řadě rozhlasových a televizních pořadů. Podílel se také na množství popularizačních článků a knih. Založil a vedl specializovanou encyklopedii kosmonautiky SPACE 40.

Zejména v letech 2005–2006 se výrazně účastnil tvorby české jazykové verze internetové encyklopedie Wikipedie, do jejích článků vložil (podle celkových statistik k začátku roku 2008) nejvíce textu ze všech účastníků projektu, téměř 4× více než druhý podle tohoto kritéria nejaktivnější účastník projektu.

Zemřel nedlouho po svých 72. narozeninách.

Spitzerův vesmírný dalekohled

Spitzerův vesmírný dalekohled či Space Infrared Telescope Facility (zkráceně SIRTF nebo i Spitzer) je vesmírná observatoř určená k pozorování objektů v infračerveném oboru světla. Jedná se o největší infračervený teleskop, který byl vypuštěn do vesmíru, a představuje poslední článek projektu Velkých observatoří spadajícího pod americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku. Tento teleskop, vypuštěný 25. srpna 2003, učinil celou řadu objevů, mezi něž patří např. přímé zachycení světla exoplanet HD 209458 b a TrES-1, potvrzení teorie, že galaxie Mléčná dráha je ve skutečnosti spirální galaxií s příčkou nebo zmapování atmosféry exoplanety HD 189733 b. S jeho pomocí byla vytvořena fotografická mozaika Mléčné dráhy skládající se z 800 tisíc samostatných snímků. Celou misi společně řídí Jet Propulsion Laboratory a Spitzer Science Center (Pasadena, USA).

Původně se délka mise odhadovala na dva a půl roku s předpokladem, že by mohla být životnost dalekohledu prodloužena i na pět či více let, do té doby, než by se úplně vyčerpala zásoba chladicího helia. Na konci roku 2007 se předpokládalo, že by k tomu mělo dojít v dubnu 2009. Podle propočtů se po vyčerpání helia konstrukce Spitzeru ohřeje na zhruba 30 K, přičemž bude stále možné provádět pozorování v kratších vlnových pásmech 3,6 a 4,5 mikrometrů. Předpokládá se, že mise může pokračovat až do roku 2014, poté již nebude nadále možné se Spitzerem komunikovat.

Dalekohled byl pojmenován dle Lymana Spitzera, amerického teoretického fyzika, který jako první prosazoval myšlenku umisťovat dalekohledy do vesmíru, když ve své práci Report to Project Rand: Astronomical Advantages of an Extra-Terrestrial Observatory z roku 1946 vysvětlil výhody vesmírného prostředí pro astronomická pozorování. Stavba Spitzerova vesmírného dalekohledu stála celkem 670 milionů amerických dolarů. Rozpočet NASA přiřkl projektu SIRTF na rok 2008 celkem 68,4 milionů USD, na rok 2009 se počítal s částkou 71,7 milionů USD. S blížícím se koncem celé mise se bude přidělovaná částka postupně snižovat.