Wikipedie

Izraelské vojenské letectvo

letecká složka obranných sil Izraelského státu

Izraelské vojenské letectvo (hebrejsky: זרוע האויר והחלל‎, Zroa ha-avir ve-he-chalal, běžně známé jako: חיל האוויר‎ Chejl ha-avir, doslova „Vzdušné vojsko“; anglicky: Israeli Air Force, IAF) je letecká složka Izraelských obranných sil. Patří k nejlepším a nejefektivnějším leteckým armádám na světě.[1] Založeno bylo zejména díky válečné pomoci z ČSR mezi lety 1947 a 1948, kdy byly v Československu vyškoleno 76 příslušníků letového a 69 pozemního personálu[2] a do Izraele dodána necelá stovka strojů Avia S-199 a Spitfire S-89.

Izraelské vojenské letectvo
Znak izraelského letectva
Znak izraelského letectva
ZeměIzraelIzrael Izrael
Vznik1948
Typletectvo
Velikost~ 750 letounů
VeliteléAmikam Norkin
Nadřazené jednotkyIzraelské obranné síly
Insignie
ZnakLetecký výsostný znak Letecký výsostný znak (provedení se sníženou viditelností)
 Letecký výsostný znak
Vlajka Izraelského vojenského letectva

Navzdory pokročilému izraelskému leteckému průmyslu a moderním technologiím zemi chybí letadla vlastní výroby, země je tak závislá na svém hlavním spojenci - Spojených státech amerických.[1] Současným velitelem izraelských vzdušných sil je generálmajor Tomer Bar.[3]

Historie

editovat

Od vzniku po suezskou krizi

editovat
 
Avia S-199 „Sakin“
 
P-51D Mustang
 
Supermarine Spitfire

Izraelské letectvo bylo založeno ihned po vyhlášení izraelské nezávislosti v roce 1948 a vypuknutí války s jeho arabskými sousedy. Předchůdcem Chejl ha-avir byl Šerut avir, což bylo letecké křídlo pozemní organizace Hagana. Vzhledem k embargu na dovoz zbraní bylo hlavním problémem při jeho vzniku získat jakoukoliv bojovou techniku. Zpočátku se proto skládalo především z různě získaných civilních dopravních letounů, dodatečně upravených pro bojové akce a až postupně byly získány druhoválečné vojenské letouny, sestavené například z vraků britských vojenských letounů, které byly v oblasti na vrakovištích (takto bylo získáno několik kusů letounů Supermarine Spitfire) či propašované do Izraele ze zahraničí. Z USA byl takto získán například jeden bombardér Boeing B-17. Nejzásadnější pomocí při vzniku izraelského letectva ale byla dodávka stíhacích letounů a další výzbroje z Československa, jejíž součástí byl i výcvik izraelských pilotů a dalšího personálu. Než se Československo přeorientovalo na podporu arabských zemí, prokázalo zásadní roli při obraně země. Nejdůležitější částí této pomoci bylo 25 kusů stíhaček Avia S-199 a 62 kusů Supermarine Spitfire LF Mk IXE. Letouny byly do země dopraveny přes Jugoslávii.

Poté, co nový stát uhájil svou existenci nastala konsolidace a vyzbrojení moderní technikou. V 50. letech se hlavním dodavatelem výzbroje Izraelského letectva stala Francie. Ze země byly například získány proudové stíhací a útočné letouny Dassault Ouragan, Dassault Mystère IV, Dassault Super Mystère B.2, dálkový stíhací letoun Sud Aviation Vautour a později především supermoderní stíhačky Dassault Mirage IIIC. Izraelské letectvo, vyzbrojené převážně francouzskou technikou se také stalo nejdůležitější silou v bojích během suezské krize.

Podpora ze strany Francie však ustala během šestidenní války, kdy země vyhlásila embargo na dodávky zbraní do Izraele. To vedlo mimo jiné k rozvoji kapacit domácího leteckého výrobce Israel Aircraft Industries, jenž zpočátku vyráběl letouny vycházející z francouzských vzorů a to dokonce i za cenu průmyslové špionáže. Izraelským tajným službám se totiž ve Švýcarsku podařilo získat kompletní plány nejmodernější varianty letounu Mirage IIIS, jenž byl po modifikaci v zemi vyráběn jako IAI Nešer.

Šestidenní válka

editovat
 
Mirage IIICJ

V polovině 60. let výrazně rostla síla letectev i armád okolních arabských zemí, jež podporoval Sovětský svaz. Československé letouny tentokrát výrazně posilovaly Egypt a Sýrii. Aby bylo dosaženo převahy ve vzduchu, byla zásadním prvkem šestidenní války operace Moked z 5. června 1967, velký letecký útok při kterém izraelské letectvo zničilo velkou většinu Egyptského, Syrského a Jordánského letectva. Za cenu 19 ztracených izraelských letounů bylo během náletů zničeno 338 egyptských, 61 syrských, 29 jordánských, 23 iráckých a 1 libanonské letadlo. Během zbytku války pak Chejl ha-avir udržoval leteckou nadvládu a podporoval pozemní jednotky.

Opotřebovací válka

editovat
 
SA 321 Super Frelon „Cira“

Na šestidenní válku navázalo období potyček nazývané opotřebovací válka, během kterého se Chejl ha-avir podílel na vzdušných soubojích a bombardování strategických cílů (například stanovišť řízených střel vzduch-země). Například 11. září 1969 došlo k řadě vzdušných soubojů, ve kterých izraelské letouny sestřelily 12 egyptských letounů. Dne 26. září 1969 Chejl ha-avir provedl operaci Tarnegol 53, při které vrtulníky Aérospatiale Super Frelon a CH-53 Yas'ur dopravily do oblasti Suezského kanálu výsadkové komando, přepadly egyptskou radarovou stanici a odnesly z ní zpět celý moderní sovětský radar P-12. Vrtulník CH-53 tehdy nesl 4 tuny vážící těleso radaru zavěšené pod trupem. Dne 30. července 1970 izraelské letouny překvapily a sestřelily 5 egyptských MiGů-21.

Jomkipurská válka

editovat
 
F-4E Phantom II „Kurnas“

Během jomkipurské války, v říjnu roku 1973, utrpělo izraelské letectvo velké ztráty od sovětských řízených střel země-vzduch, ale i tak se mu podařilo zkonsolidovat síly a podporovat operace Izraelské armády a bombardovat cíle v Sýrii a Egyptě. Helikoptéry se osvědčily při dopravě i evakuaci raněných. Zatímco Izrael ve válce ztratil 102 letounů, Egyptské letectvo ztratilo 235 a Syrské letectvo dalších 135. Jen během střetnutí dvojice izraelských letounů F-4 Phantom II s 28 egyptskými MiGy-17, dne 6. října 1973, se Izraelcům podařilo sestřelit 7 nepřátel.

V úvodních dnech války střežily Mirage IICJ izraelský vzdušný prostor, aby zabránily možným útokům na svá města a důležitá zařízení. Během jednoho takového hlídkování se stíhačce Mirage podařil kuriózní sestřel, kterým zničila raketu s plochou dráhou letu KSR-2, vypuštěnou z egyptského Tu-16. Třetí den války zaútočila na leteckou základnu Rafidim čtveřice egyptských Su-7. Letadlům Mirage se podařilo ze základny vzlétnout i přes probíhající útok a všechny čtyři egyptské stíhačky sestřelit. V průběhu celé války ztratilo izraelské letectvo jen 12 stíhaček Mirage.[4] Izraelskému letectvu se však nepodařilo vybojovat vzdušnou nadvládu nad bojištěm.

Doba růstu (1973–1982)

editovat

V době jomkipurské války se Izraeli podařilo získat rozsáhlou vojenskou pomoc z USA a i v dalších letech byla především zde získávána letecká výzbroj. Kromě letounů F-4 Phantom II či bitevních letounů Douglas A-4 Skyhawk, které na svých bedrech nesly už hlavní tíhu podpory pozemních sil v Jomkipurské válce, dostávalo Izraelské letectvo z USA další moderní typy, jako například stíhací letouny McDonnell Douglas F-15 Eagle a General Dynamics F-16 Fighting Falcon, letouny včasné výstrahy Grumman E-2 Hawkeye či bitevní vrtulníky Bell AH-1 Cobra a Hughes AH-64 Apache.

Izraelské letectvo také začalo provozovat bojové letouny domácího typu IAI Nešer a později zdokonaleného IAI Kfir, jenž byly odvozeny od francouzských stíhacích letounů Dassault Mirage 5, jejichž plány ve Švýcarsku získala izraelská tajná služba (původně bylo 50 kusů objednáno a zaplaceno, ale jejich dodání zabránilo embargo, vyhlášené Francií po začátku Jomkipurské války). Z této doby je známá také operace Entebbe z roku 1975, což byla mise na záchranu pasažérů civilního letounu, který byl unesen do Ugandy. Komando speciálních jednotek tam dopravily izraelské letouny Lockheed C-130 Hercules.

Další důležitou misí Izraelského letectva byla operace Opera, což bylo zničení rozestavěného iráckého jaderného reaktoru a ostatních jaderných zařízení, jež mimo jiné s francouzskou pomocí vznikaly v Osiraku. Dne 7. června 1981 odstartovalo osm letounů F-16A vyzbrojených pumami s eskortou šesti F-15A, jež po dlouhém přeletu nad územím Saúdské Arábie a Iráku tato jaderná zařízení zničila a irácký jaderný program vrátila o mnoho let zpět. Této akce se účastnil i pozdější první izraelský astronaut Ilan Ramon.

První libanonská válka

editovat

V první libanonské válce izraelské letectvo bojovalo především proti Sýrii, které zničilo řadu stanovišť protiletadlových střel a bez vlastní ztráty sestřelilo 100 syrských letounů. I po skončení války letectvo napadalo pozice Hizballáhu v jižním Libanonu.

Bombardování velení OOP

editovat

Dne 1. října 1985 provedlo izraelské letectvo operaci Dřevěná noha, což bylo bombardování sídla velení Organizace pro osvobození Palestiny v Tunisku v obci Hammam al-Shatt, jež se nachází poblíž hlavního města Tunis. Akce, které se účastnilo celkem osm letounů F-15 Eagle, byla při vzdálenosti cíle 2300 km nejdelší bojovou misí Chejl ha-avir v jeho historii. Během mise letouny doplňovaly palivo z tankerů Boeing 707. Sídlo velení organizace se podařilo zničit, ovšem Jásir Arafat vyvázl, jelikož se tam v době útoku nenacházel. Útok vyvolal kontroverzní reakce a byl odmítnut i Spojenými státy, jež byly jinak nejbližším izraelským spojencem.

Operace Ovocný sad

editovat

6. září 2007 podniklo izraelské letectvo taktický letecký útok s kódovým označením operace Ovocný sad (hebrejsky: מבצע בוסתן‎, Mivca’ Bustan, anglicky: Operation Orchard) jehož cílem bylo zničení syrského jaderného reaktoru, který za pomoci Severní Koreje budoval.[5]

Současnost

editovat

Izrael v roce 2018 jako první země na světě nasadil do bojové mise letouny 5. generace F-35.[6] Izraelské letectvo se významně podílelo na válce Izraele proti Hamásu a invaze do Libanonu proti ozbrojenému křídlu hnutí Hizballáh.

Letecká flotila

editovat

V současnosti provozovaná letadla

editovat
Letadlo Foto Země původu Úloha Verze Ve službě[7] Poznámky
Stíhací letadla
McDonnell Douglas F-15 Eagle   USA  USA stíhačka k vybojování vzdušné nadvlády A/C/I 66 Navíc 20 cvičných.[7]
General Dynamics F-16 Fighting Falcon   USA  USA stíhačka k vybojování vzdušné nadvlády C/D/I 175 Navíc 49 cvičných.[7]
Lockheed Martin F-35 Lightning II   USA  USA víceúčelové stíhací letadlo F-35I 39 36 objednáno.[7]
Letadla speciálního určení
G550 Nanchshon Aitam   USA  USA
Izrael  Izrael 		letadlo včasné výstrahy a řízení 2 1 letoun objednán.[7]
Beechcraft Super King Air   USA  USA
Izrael  Izrael 		letadlo signálního a elektronického zpravodajství B200 18
Gulfstream G550   USA  USA
Izrael  Izrael 		letadlo signálního zpravodajství 3
Tankovací letadla
KC707 Re'em   USA  USA tankovací letadlo 7
Boeing KC-46 Pegasus   USA  USA tankovací letadlo 0 Objednáno až 8 kusů.[7]
Lockheed Martin KC-130   USA  USA tankovací letadlo KC-130H 7
Dopravní letadla
Beechcraft Super King Air   USA  USA taktické dopravní letadlo B200 2
Lockheed C-130 Hercules   USA  USA taktické transportní letadlo E/H 3
Lockheed Martin C-130J Super Hercules   USA  USA letadlo pro osobní přepravu C-130J-30 7
Vrtulníky
Bell 206   USA  USA
Kanada  Kanada 		víceúčelový vrtulník 4
AH-64   USA  USA útočný vrtulník A/D 26/22
Sikorsky UH-60 Black Hawk   USA  USA víceúčelový vrtulník A/L 50
Sikorsky CH-53 Sea Stallion   USA  USA těžký transportní vrtulník S-65C-3 22 Objednáno až 18 kusů.[7]
Eurocopter AS565 Panther   Francie  Francie vrtulník pátrací a záchranné služby 4
Cvičná letadla
Alenia Aermacchi M-346 Master   Itálie  Itálie cvičné letadlo 30
Beechcraft T-6 Texan II   USA  USA cvičné letadlo T-6A 20
Grob G 120   Německo  Německo cvičné letadlo G 120A 16
Bell OH-58 Kiowa   USA  USA cvičný vrtulník 18
AgustaWestland AW119 Koala   Spojené království  Spojené královstvíItálie  Itálie cvičný vrtulník Objednáno až 12 kusů.[7]
Bezpilotní letadla
IAI Heron   Izrael  Izrael průzkumné letadlo neznámy
IAI Heron TP   Izrael  Izrael průzkumné letadlo 8[zdroj?]
Elbit Hermes 450   Izrael  Izrael průzkumné letadlo neznámý
Elbit Hermes 900   Izrael  Izrael průzkumné letadlo 50[zdroj?]

V minulosti provozované letouny

editovat
 
IAI Nešer
 
IAI Kfir
 
E-2C Hawkeye „Daja“
 
C-47 Dakota „Skytrain“

Stíhací/bombardovací

editovat

Víceúčelové

editovat

Doprava/průzkum

editovat

Cvičné a lehké letouny

editovat

Helikoptéry

editovat

Ukořistěné typy

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Israeli Air Force na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b GROHMANN, Jan. Proč je izraelské letectvo nejlepší na světě?. Armádní noviny [online]. 2016-07-26 [cit. 2024-10-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ MINAŘÍK, Pavel. Vaše dotazy: Výcvik leteckého personálu pro Izrael [online]. vojenstvi.cz, rev. 2004-12-05 [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ Israel Air Force chief: We're preparing to assist troops in ground ops. against Hezbollah. The Jerusalem Post [online]. 2024-09-26 [cit. 2024-10-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ Dassault Mirage IIICJ (Shahak)
  5. ↑ ČERNÝ, Adam. Izrael předložil důkaz, že v Sýrii zničil reaktor [online]. Hospodářské noviny [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ ČTK. Izrael jako první na světě nasadil v boji stíhací letouny F–35. iDnes.cz [online]. 2018-05-22 [cit. 2024-10-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h HOYLE, Craig. World Air Forces 2024. FlightGlobal [online]. [cit. 2024-10-01]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Izraelské_vojenské_letectvo&oldid=24281046“