Wikipedie

Podlesice

část obce Veliká Ves v okrese Chomutov

Podlesice (německy Podletitz) jsou malá vesnice, část obce Veliká Ves v okrese Chomutov. Nachází se asi tři kilometry západně od Veliké Vsi.

Podlesice
Náves
Náves
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecVeliká Ves
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°16′49″ s. š., 13°19′53″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel96 (2021)[1]
Katastrální územíVeliká Ves (17,81 km²)
Nadmořská výška295 m n. m.
PSČ431 54
Počet domů24 (2011)[2]
Podlesice
Podlesice
Další údaje
Kód části obce177989
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

editovat

Název vesnice vznikl odvozením z osobního jména Podles ve významu ves lidí Podlesových, nebo pravděpodobněji podle lidí, kteří bydlí pod lesem. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Podlessicz (1352), in Podlessicz (1375), de Podlesycz (1463), Podleßicze (1541), Podlesycze nebo Podleticz (1545), Podleticze (1558), Podletitz nebo Podleticze (1787) a Podletitz (1846).[3]

Historie

editovat

Krajina v okolí vesnice byla osídlena už v pravěku. Nejstarší nálezy pochází z neolitu a patří kulturám s lineární a vypíchanou keramikou. Od doby bronzové, kdy zde žili příslušníci únětické a knovízské kultury, je území obydleno nepřetržitě; další archeologické nálezy pochází z doby halštatské, doby římské a doby hradištní.[4]

 
Kostel svatého Vavřince patří mezi opevněné kostely.

První písemná zmínka o Podlesicích pochází z roku 1196 a nachází se v listině, kterou Milhost z Mašťova daroval několik vesnic valdsaskému klášteru. Podlesice v ní jsou zmíněny jako sídlo jednoho ze svědků, kterým byl Lutherus de Buititz.[4] Roku 1375 vesnice patřila Jindřichovi z Podlesic, ale na počátku patnáctého století ji koupil Jindřich z Dubé na Dražicích. Roku 1514 vesnici získal Opl z Fictumu, který připojil k šumburskému panství. Oplův majetek byl zabaven za penězokazectví, a panství proto spravovala královská komora, která jej roku 1532 zastavila Šlikům, a v roce 1545 zcela přenechala Albrechtu Šlikovi jako úhradu patnácti tisíc kop grošů, které mu panovník dlužil.[5]

 
Střední část návsi
 
Domy pod kostelem

Další vlastník Podlesic je znám až z roku 1622, kdy vesnice patřila k vilémovskému panství Viléma Vojtěcha Doupovce z Doupova. Tehdy mu bylo panství zkonfiskováno za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620. O rok později jeho statky koupil hrabě Jan Zdeněk Vratislav z Mitrovic.[5] Podle berní ruly z roku 1654 statek Podlesice patřil k Vilémovu a tvořily jej vesnice Podlesice, Konice a Sedlec v majetku hraběte z Mitrovic. V Podlesicích žilo osm sedláků, šest chalupníků a jeden poddaný bez pozemků. Jeden ze sedláků a všichni chalupníci měli pusté usedlosti. Sedláci měli celkem čtrnáct potahů a chovali jedenáct krav, dvanáct jalovic, 31 prasat a jednu kozu. Chalupníkům patřila jen jedna jalovice a jedna koza. Celkově tak byla vesnice ve velmi špatném stavu.[6]

V roce 1659 panství zdědil Jan Karel Hložek ze Štampachu a o tři roky později je prodal hraběti Janu Františku Goltzovi. Od té doby Podlesice patřily k mašťovskému panství až do zrušení zrušení poddanství. Noví majitelé byli k poddaným velmi tvrdí a vyžadovali od nich s výjimkou neděle každodenní robotu od sedmi do 16.30 v zimě a od 3.45 do 20.15 v létě.[6] Posledními šlechtickými majiteli vsi bývali Černínové, kterým i po roce 1850 zůstal místní statek (čp. 1).[7]

Základem vesnického hospodaření vždy bývalo zemědělství. Pokusy o těžbu hnědého uhlí byly brzy zastaveny kvůli velkému množství podzemní vody, která doly zaplavovala. Na polích se pěstoval ječmen, pšenice, žito, cukrová i krmná řepa a pícniny. Většina obyvatel pracovala na černínském statku, který patřil ke krásnodvorskému velkostatku. Z něj byl při pozemkové reformě roku 1927 vyčleněn zbytkový statek v Podlesicích čp. 1 s výměrou necelých 115 hektarů.[8]

Po druhé světové válce byli vysídleni němečtí obyvatelé a jejich usedlosti přiděleny volyňským Čechům, kteří se sem přistěhovali jako členové 1. československého armádního sboru.[9]

Po roce 1992 byl do vesnice zaveden vodovod. V rámci majetkových restitucí získali dědicové původních majitelů statek čp. 1, opravili jej a založili rodinnou farmu. Na počátku 21. století ve vsi bývala hospoda a prodejna potravin.[10]

Přírodní poměry

editovat
 
Krajina mezi Podlesicemi a Vitčicemi

Podlesice stojí v nadmořské výšce okolo 295 metrů[4] v západní části katastrálního území Veliká Ves s rozlohou 17,81 km²,[11] asi jedenáct kilometrů jihovýchodně od Kadaně a tři kilometry severozápadně od Veliké Vsi. Oblast se nachází na rozhraní Mostecké pánve a Doupovských hor. Samotná vesnice stojí v Pětipeské kotlině, která je součástí pánve, ale západně a jižně od vsi vede její hranice s Rohozeckou vrchovinou.[12] Z půdních typů v okolí Podlesic převládá smonice modální, která se vyvinula ze slínového substrátu. Vesnicí ani jejím okolím neprotékají žádné větší vodní toky, ani se zde nenacházejí rozsáhlé vodní plochy. K severnímu okraji vsi zasahuje chráněné ložiskové území Veliká Ves I (hnědé uhlí).[13]

V Quittovově klasifikaci podnebí se Podlesice nachází v mírně teplé oblasti MT11,[12] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 40–50, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 110 a 130 a sněhová pokrývka zde leží průměrně 50–60 dnů v roce.[14]

Obyvatelstvo

editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 361 obyvatel (z toho 181 mužů), kteří byli s výjimkou šesti Čechoslováků a jednoho cizince německé národnosti. Kromě tří židů se hlásili k římskokatolické církvi.[15] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 333 obyvatel: 36 Čechoslováků a 297 Němců. Až na dva členy církve československé byli římskými katolíky.[16]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[17][18][19]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 334 391 377 374 354 361 333 128 97 69 73 54 58 62 96
Domy 48 52 60 62 61 63 65 42 48 23 18 21 21 24 29
Počet domů z roku 1961 zahrnuje také domy ve Vitčicích.

Obecní správa

editovat

Po zrušení patrimoniální správy se Podlesice roku 1850 staly samostatnou obcí,[7] kterou zůstaly až do roku 1960, od kterého jsou částí obce Veliká Ves v okrese Chomutov. Od roku 1986 sídlil v budově bývalé školy místní národní výbor a po něm obecní úřad.[10]

Školství

editovat

Škola v Podlesicích existovala už v šestnáctém století, ale vyučování tehdy probíhalo v běžných domech. Školní budova byla postavena až koncem osmnáctého století, ale roku 1884 ji nahradila nová. Od roku 1886 byla škola trojtřídní. Na počátku dvacátého století měla obec i vlastní knihovnu.[8] Po druhé světové válce byla škola otevřena 1. března 1946 pro žáky prvního až pátého ročníku. Mívala zprvu jednu, později dvě třídy a chodily do ní také děti z Vitčic, Nových Třebčic a Chotěbudic. S úbytkem žáků byla škola roku 1966 změněna zpět na jednotřídní a roku 1974 zrušena.[9] Až do roku 1999 zde fungovala mateřská škola.[10]

Pamětihodnosti

editovat
 
Zřícenina fary

Dominantou horní části návsi je původně gotický kostel svatého Vavřince ze druhé poloviny čtrnáctého století, který svou dochovanou podobu získal při barokní přestavbě v roce 1701.[20] Pod hřbitovní zdí, která kostel obklopuje, stojí socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1775 (Emanuel Poche uvádí rok 1770[20]) od Jakuba Eberleho[21] a socha Panny Marie byla umístěna přímo na hřbitov ke kostelu. Poslední kulturní památkou ve vesnici je areál fary[20] z konce osmnáctého století. Tvoří jej hlavní patrová budova s valbovou střechou a dvě přízemní budovy určené k hospodářským a obytným účelům. Do dvora se vjíždí bránou mezi průčelími budov. Hlavní budova je v havarijním stavu.[22] U hřbitovní zdi roste skupina patnácti lip malolistých.[23]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 399. 
  4. ↑ a b c BINTEROVÁ, Zdena. Veliká Ves. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 64 s. ISBN 80-239-4165-8. Kapitola Podlesice, s. 20. Dále jen Binterová (2001). 
  5. ↑ a b Binterová (2001), s. 21.
  6. ↑ a b Binterová (2001), s. 22.
  7. ↑ a b Binterová (2001), s. 23.
  8. ↑ a b Binterová (2001), s. 41.
  9. ↑ a b Binterová (2001), s. 42.
  10. ↑ a b c Binterová (2001), s. 43.
  11. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2014-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-23. 
  12. ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ CENIA. Katastrální mapy, chráněná ložisková území a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  15. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 254. 
  16. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 265. 
  17. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  18. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  19. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-11-18]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Podlesice, s. 114. 
  21. ↑ ŠAMŠULOVÁ, Eva. Neznámá socha Jakuba Eberleho v Podlesicích. Památky, příroda, život. 2003, roč. 35, čís. 2, s. 32. ISSN 0231-5076. 
  22. ↑ Fara [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-09-16]. Dostupné online. 
  23. ↑ AOPK ČR. Podlesické lípy [online]. [cit. 2014-11-18]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Podlesice&oldid=24193688“