Kulík šedý
Kulík šedý[2] (Pluvianellus socialis) je vzácný druh dlouhokřídlého ptáka, který se vyskytuje pouze na jižním cípu Jižní Ameriky. Tento druh utváří samostatnou čeleď Pluvianellidae.
 Kulík šedý | |
|---|---|
 Kulík šedý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Čeleď | Pluvianellidae Jehl, 1975 |
| Rod | kulík (Pluvianellus) G.R. Gray, 1846 |
| Binomické jméno | |
| Pluvianellus socialis G.R. Gray, 1846 | |
 Hnízdiště Zimoviště Hnízdiště Zimoviště | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Systematika
editovat_(5975066302).jpg)
Kulík šedý byl dlouhou dobu řazen do čeledi kulíkovití (Charadriidae). Ekologické studie však ukázaly, že se jedná o behaviorálně odlišný druh od ostatních kulíkovitých ptáků, což následně potvrdily i morfologické a genetické studie.[3] Podle analýzy genů jsou Pluvianellidae nejvíce příbuzní se štítonosovitými (Chionididae), a tyto dvě čeledi utváří klad, jehož sesterskou skupinu tvoří dytíkovití (Burhinidae).[4]
Popis
editovatTělo kulíka měří kolem 20 cm. Samci váží 79–102 g, samice 71–88 g. Hlava, krk, horní část hrudi a svrchní část těla jako je horní strana křídel a hřbet jsou popelavě až nahnědle šedé. Při roztáhnutí křídel je patrný bílý pruh při konci letek a černý pruh při náběžné hraně ručních letek. Tváře, hrdlo a čelo jsou bílé. Od očí ke kořenu zobáku se táhnou černé proužky. Spodina těla je bílá. Zobák je černý s malou růžovou skvrnou u kořene. Duhovky jsou černé, krátké nohy růžové.[5]
Biologie
editovat
Hnízdí v otevřených oblastech stepního typu, nejčastěji na březích sladkovodních a brakických jezer patagonských výšin do 1200 m n. m., na zimu se stahuje k oceánskému pobřeží do wattových oblastí u ústí řek, lagun a zátok. Živí se hmyzem, larvami a dalšími bezobratlými živočichy, které hledá rozhrabáváním malých kamínků pomocí nohou.[3] Občas hrabe i docela hluboko, což je na dlouhokřídlého ptáka nezvyklé.[5]
Hnízdo představuje důlek na zemi v těsné blízkosti vody. Samice klade typicky 2 vejce. Byly zaznamenány i snůšky se 4 vejci, které však byly patrně vytvořeny dvěma samicemi. Inkubují oba partneři a i následná rodičovská péče je sdílená. Ptáčata se klubou asynchronně (v rozdílný čas) a později narozené mládě typicky trpí hladem. Ptáčata zůstávají v těsné blízkosti hnízda po několik týdnů, k prvnímu letu dochází ve věku kolem 28–30 dní.[5] Rodiče nicméně ptáčata krmí až do věku 40 dní. Ke krmení často dochází pomocí regurgitace, což je v rámci bahňáků zcela jedinečné.[6][5]
Rozšíření a populace
editovat_(15771767260).jpg)
Tento druh se vyskytuje na nejjižnějším cípu Jižní Ameriky, konkrétně v jižním Chile a jižní Argentině. Část populace zimuje severně od poloostrova Valdés až do oblasti střední Argentiny.[7] V roce 2022 byl kulík šedý spatřen až v Uruguayi, což je vůbec nejsevernější potvrzený výskyt druhu.[8]
Celková populace kulíků šedých se v roce 2023 odhadovala na pouhých 330 dospělců.[7]
Ohrožení a ochrana
editovatMezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako zranitelný. Početnost druhu je sice stabilní, avšak v minulosti druh utrpěl zmenšením a degradací svého biotopu v důsledku jeho přeměny na farmářská pole s chovnými zvířaty. K dalším hrozbám druhu patří rušení lidmi, predace hnízdišť kočkami a psy, a degradace biotopu lidskou činností (vypouštěním odpadních vod, ropnými skvrnami, skládkami odpadu aj.).[7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ HUDEC, K. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003. S. 54.
- ↑ a b WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Magellanic Plover (Pluvianellidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2023-04-15]. DOI 10.2173/bow.pluvia2.01. (anglicky)
- ↑ PATON, Tara A.; BAKER, Allan J.; GROTH, Jeff G. RAG-1 sequences resolve phylogenetic relationships within Charadriiform birds. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2003-11-01, roč. 29, čís. 2, s. 268–278. Dostupné online [cit. 2023-04-15]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/S1055-7903(03)00098-8. (anglicky)
- ↑ a b c d GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds III. Detroit: Gale. ISBN 978-0-7876-5786-4. S. 171–172. (anglicky)
- ↑ ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 S. 106–107. (anglicky)
- ↑ a b c Pluvianellus socialis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2023 [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2023-1.RLTS.T22693570A233933855.en. (anglicky)
- ↑ CASTELLI, Diego; ALDABE, Joaquín; MILÁN, Lucrecia. First record of the scarce Magellanic plover Pluvianellus socialis for Uruguay, the northernmost record ever reported. Ornithology Research. 2022-12-01, roč. 30, čís. 4, s. 287–290. Dostupné online [cit. 2023-04-15]. ISSN 2662-673X. DOI 10.1007/s43388-022-00114-0. (anglicky)
Literatura
editovat- ELPHICK, Jonathan, 2019. The handbook of bird families. London: Natural History Museum. OCLC 1028614864 (anglicky)
- GRZIMEK, Bernhard, et al., 2003. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 10, Birds II. Detroit: Gale. ISBN 978-0-7876-5786-4. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu kulík šedý na Wikimedia Commons 
Taxon Pluvianellus socialis ve Wikidruzích
