Ploník ztenčený

druh rostliny

Ploník ztenčený (Polytrichum formosum Hedw.) je jeden z nejrozšířenějších mechů v Česku, který se nachází ve stinných částech lesa. Je to sytě zelený mech.

Jak číst taxoboxPloník ztenčený
alternativní popis obrázku chybí
Ploník ztenčený
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Oddělenímechorosty (Bryophyta)
Třídamechy (Bryopsida)
Řádploníkotvaré (Polytrichales)
Čeleďploníkovité (Polytrichaceae)
Rodploník (Polytrichum)
Binomické jméno
Polytrichum formosum
Hedw.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma

editovat
  • Polytrichum attenuatum Menz. ex Brid.
  • Polytrichastrum formosum Hedw.

Ploník je temně zelený a poměrně statný mech, který tvoří charakteristické polštáře. Lodyžka je zpravidla nevětvená a nese 9 až 12 mm dlouhé úzce kopinaté lístky. Okraje lístků jsou ploché, pilovité, pouze s úzkým bezbarvým lemem. Od podobného ploníku obecného se rozeznává díky vejčité buňce na vrcholku asimilačních lamel lístku.

 
Stavba mechové rostlinky ploníku ztečneného.

Z lodyžky vyrůstá u samičích rostlin 4–8 cm dlouhý štět (seta), dole červenavý a nahoře žlutavý, který na konci nese tobolku (sporangium) s výtrusy, uzavřenou víčkem a krytou vláknitou čepičkou (kalyptra). Zralá tobolka je zřetelně čtyř- až šestihranná a skloněná (nící). Ačkoli je to mezi mechorosty spíše výjimka, ploníky mají v lodyžce vyvinutá specializovaná vodivá pletiva – hydroidy vedoucí vodu a leptoidy vedoucí asimiláty.

 
Ploník ztenčený (štěty s tobolkami)

Výskyt a význam

editovat
 
řez lístkem ploníku

Ploník ztenčený roste v mírném pásmu celé Země a v Evropě je jedním z nejrozšířenějších a zároveň největších mechů. Vyskytuje se v listnatých i jehličnatých lesích a ve stinných a vlhkých polohách až po horní hranici lesa. Porosty ploníku pokrývají i skály, kameny a odumřelé kmeny. Jako i jiné mechy dokáže absorbovat značné množství vody, a hraje tudíž důležitou roli v lesním hospodářství, zejména v zadržování vody.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schönes Widertonmoos na německé Wikipedii.

Literatura

editovat
  • Kremer – Muhle, Lišejníky, mechorosty, kapraďorosty: evropské druhy. Praha: Ikar 1998 – 286 s. ISBN 80-7176-804-9

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat