Wikipedie

Luskouni

řád savců
(přesměrováno z Pholidota)
Na tento článek je přesměrováno heslo Pholidota. Možná hledáte: Pholidota (rostlina) – rod orchidejí.

Luskouni (Pholidota) jsou hmyzožravý řád savců s tělem pokrytým velkými rohovitými šupinami. Můžeme je najít v Africe a Asii. Na jejich jídelníčku se nacházejí převážně mravenci, termiti a další hmyz. Mají bezzubé čelisti. Jsou nejasného evolučního původu (stáří asi 65 milionů let). Představují nejbližší příbuzné šelem.[1][2]

Jak číst taxoboxLuskouni
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádluskouni (Pholidota)
Weber, 1904
Čeleďluskounovití (Manidae)
Gray, 1821
Areál rozšíření
Rody
  • Phataginus
  • Smutsia
  • Manis
Sesterská skupina
šelmy (Carnivora)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

editovat

Nezaměnitelným rysem luskounů jsou rohovité, navzájem se překrývající šupiny, které kryjí záda, boky a ocas. Na krku, břiše a vnitřní straně končetin šupiny chybí. Luskouni mají malou úzkou klínovitou hlavu, protáhlé tělo a dlouhý ocas. Délka těla se pohybuje mezi 65 až 150 cm, délka ocasu mezi 40 až 90 cm. Hmotnost se pohybuje od 2 do 35 kg.

Luskouni mají končetiny s pěti prsty zakončenými silnými drápy, které při chůzi kladou na stranu. Všechny druhy se na krátké vzdálenosti dovedou pohybovat po zadních končetinách, přičemž ocas používají jako oporu. Ke spánku či na obranu proti útoku se svinují do pevného klubka. (Svaly jsou tak silné, že svinutého luskouna nelze rozvinout.)

Výskyt

editovat

Luskouni se vyskytují ve střední a jižní Africe a v jižní Asii. Žijí v lesích. Některé africké druhy žijí pouze na stromech, tři asijské druhy částečně na stromech a částečně na zemi.

Způsob života

editovat

Luskouni jsou samotářští noční tvorové, kteří přes den odpočívají ve stinném úkrytu. Kromě lidí se luskouni díky svému fyzickému vybavení dokáží ubránit i větším šelmám. Při ohrožení se pevně stáhnou do klubka, což pytlákům usnadňuje jejich sběr. Síla stahu a pohyb šupin však mohou útočníkovi rozdrtit končetiny. Na svou obranu také dokáží vystřikovat páchnoucí sekret.

Luskouni jsou hmyzožraví, převážně se živí mravenci a termity, které loví dlouhým lepkavým jazykem. Jelikož nemají zuby, polykají potravu v celku. K rozmělnění potravy dochází až v žaludku.

Po spáření a pěti měsících březosti rodí samice jedno mládě, které váží od 100 do 500 g. U asijských druhů byla v jednom vrhu pozorována i dvě nebo tři mláďata. U druhů žijících na stromech se mládě po narození přichytí matce na ocas a je nošeno až tři měsíce. Luskouni dospívají ve věku 1 až 2 let; délka života je přibližně 13 let.

Ohrožení a ochrana

editovat

Luskouni jsou v lokalitách svého výskytu (jak v Asii, tak v Africe) velice žádaní pro svoje maso a šupiny.[3] Je odhadováno, že jen do Číny a Vietnamu je ročně propašováno až 100 000 jedinců,[4] což z luskounů činí nejpašovanější zvířata světa.[5][6] Důsledkem je, že všechny druhy jsou vedené Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) jako ohrožené vyhubením, dva dokonce jako kriticky ohrožené.[7][8] Všechny druhy luskounů jsou uvedeny v příloze I mezinárodní úmluvy CITES mezi druhy, s nimiž je veškerý mezinárodní obchod zakázán.[9] Pokusy o ochranu jsou kvůli rozsahu nelegálního obchodování zatím jen málo úspěšné.

Chov v zoo

editovat

Rozmnožování luskounů v lidské péči je velmi obtížné.[10] Chov vyžaduje velmi specifické podmínky a stravu. Luskouni mají navíc kvůli genetické dysfunkci sníženou imunitu,[11] což je činí velmi náchylnými k nemocem jako pneumonie či vředy, stejně tak jako k napadení vnitřními parazity, což následně často vede k jejich předčasnému úhynu.[10]

V létě 2020 byli luskouni v rámci evropských zoo chováni pouze v Zoo Lipsko. Druhým místem je Zoo Praha, kde je od dubna 2022 pár luskounů krátkoocasých dovezených ze Zoo Tchajpej. Samec jménem Guo Bao a samice Run hou Tang (jména jsou složeninami jmen jejich rodičů) a jejich výběh se nachází v pavilonu Indonéské džungle. V únoru 2023 samice porodila mládě, první mládě luskouna narozené v Evropě.[12]

Systematika

editovat

Postavení luskounů mezi savci bylo dlouho nejasné. Bývali řazeni do různých řádů obsahujících savce živící se mravenci, především k chudozubým (Xenarthra), kteří obsahují mravenečníky, lenochody a pásovce, kteří se způsobem života luskounům velmi podobají. Genetické studie však ukázaly, že nejbližšími příbuznými luskounů jsou šelmy (Carnivora), se kterými tvoří klad Ferae.[13][14] Postavení luskounů mezi ostatními řády savců v rámci skupiny Boreoeutheria je znázorněno v kladogramu níže:

 Boreoeutheria 
 

Euarchontoglires (primáti, letuchy, tany, hlodavci, zajícovci)  

 
 Laurasiatheria 
 

Eulipotyphla (ježci, rejsci, krtci, štětinatci)  

 
 Scrotifera 
 

Chiroptera (kaloni a netopýři)  

 
 Fereuungulata 
 Ferae 
 

Pholidota (luskouni)  

 
 

Carnivora (kočkovití, hyenovití, psovití, medvědovití, ploutvonožci, ...)  

 
 
 Euungulata 
 

Perissodactyla (koně, tapíři, nosorožci, ...)  

 
 

Cetartiodactyla (velbloudi, prasata, přežvýkavci, hroši, kytovci, ...)    

 
 
 
 
 
 

Vnitřní taxonomie luskounů je stále předmětem diskusí. Existuje celkem osm extantních druhů luskounů. Všechny druhy bývaly řazeny pod jediný rod Manis, ale genetické studie hovoří pro rozdělení až do tří samostatných rodů: Manis (asijští luskouni), Phataginus (afričtí stromoví luskouni) a Smutsia (afričtí zemní luskouni). Toto rozdělení akceptuje například Červený seznam IUCN. Naopak americká databáze ITIS stále pracuje s jediným rodem Manis.

Vnitřní taxonomie řádu luskouni včetně fosilních druhů podle studie Gaudin, Emry & Wible, 2009 (recentní taxony jsou vyznačeny tučně):[15]

řád Pholidota Weber, 1904

Reference

editovat
  1. ↑ ŠUMBERA, Radim. Savci. Vyřešeno? Nové kapitoly o starých savčích událostech. Vesmír [online]. 2002, roč. 81, č. 6, s. 318–325. 5. 6. 2002 [cit. 26. 12. 2017]. Dostupné z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2002/cislo-6/savci-vyreseno.html
  2. ↑ ROBOVSKÝ, Jan. Chudozubí savci – tvrdý oříšek savčí fylogeneze. Živa [online]. 2005, č. 6, s. 277–280. Dostupné z: http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/chudozubi-savci-tvrdy-orisek-savci-fylogeneze.pdf
  3. ↑ Další druh čelí vyhubení. Kvůli apetitu lidí.. Novinky.cz [online]. Borgis, 22. červen 2014. Dostupné online. 
  4. ↑ HAENLEIN, Alexandria Reid, Cathy; KEATINGE, Tom. What's the secret to saving this rare creature?. BBC News. 2018-10-10. Dostupné online [cit. 2018-10-10]. (anglicky) 
  5. ↑ Action Plan [online]. [cit. 2016-09-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ FLETCHER, Martin. The world's most-trafficked mammal – and the scaliest. BBC News. 2015-02-05. Dostupné online [cit. 2018-10-10]. (anglicky) 
  7. ↑ Manis javanica [online]. IUCN Red List, 2014 [cit. 2019-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22 February 2015. 
  8. ↑ Manis pentadactyla [online]. IUCN Red List, 2014 [cit. 2019-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 9 February 2015. 
  9. ↑ The CITES Appendices [online]. CITES [cit. 2019-01-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b GONG, Shiping; HUA, Liushuai; WANG, Fumin; LI, Weiye; GE, Yan; LI, Xiaonan; HOU, Fanghui. Captive breeding of pangolins: current status, problems and future prospects. ZooKeys. 2015-08-06, s. 99–114. Dostupné online. ISSN 1313-2970. DOI 10.3897/zookeys.507.6970. PMID 26155072. (anglicky) 
  11. ↑ CHOO, S. W.; RAYKO, M.; TAN, T. K.; HARI, R.; KOMISSAROV, A.; WEE, W. Y.; YURCHENKO, A. A. Pangolin genomes and the evolution of mammalian scales and immunity. Genome Research. 2016, s. 1312–1322. DOI 10.1101/gr.203521.115. PMID 27510566. 
  12. ↑ První v Evropě! V Zoo Praha se narodilo mládě luskouna. Zoo Praha [online]. [cit. 2023-03-18]. Dostupné online. 
  13. ↑ Murphy; WILLIAN J.; O'BRIEN, SJ; MADSEN, O; SCALLY, M; DOUADY, CJ; TEELING, E. Resolution of the Early Placental Mammal Radiation Using Bayesian Phylogenetics. Science. 2001-12-14, s. 2348–2351. DOI 10.1126/science.1067179. PMID 11743200. Bibcode 2001Sci...294.2348M. 
  14. ↑ BECK, Robin MD; BININDA-EMONDS, OLAF RP; CARDILLO, MARCEL; LIU, FU-GUO; PURVIS, ANDY. A higher-level MRP supertree of placental mammals. BMC Evolutionary Biology. 2006, s. 93. DOI 10.1186/1471-2148-6-93. PMID 17101039. 
  15. ↑ GAUDIN, Timothy J.; EMRY, Robert J.; WIBLE, John R. The Phylogeny of Living and Extinct Pangolins (Mammalia, Pholidota) and Associated Taxa: A Morphology Based Analysis. Journal of Mammalian Evolution. 2009-08-28, roč. 16, čís. 4, s. 235–305. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-25. DOI 10.1007/s10914-009-9119-9. (anglicky)  Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Luskouni&oldid=23961718“