Pevnost Carcassonne
Carcassonne (Cité de Carcassone) je opevněné středověké město, dřívější jádro stejnojmenného města, které se nachází na jihu Francie v departementu Aude a regionu Languedoc-Roussillon, asi 70 km severozápadně od Perpignanu.
| Carcassonne | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
 | |
| Smluvní stát |  Francie |
| Souřadnice | 43°12′23″ s. š., 2°21′50″ v. d. |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | ii, iv |
| Oblast | Evropa a Severní Amerika |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 1997 (21. zasedání) |
| Rejstřík památek | PA00102588 |
Opevněné město na pahorku na pravém břehu řeky Aude patří k nejzachovalejším středověkým pevnostním městům v celé Evropě, proto bylo roku 1997 zařazeno na seznam kulturních památek organizace UNESCO.
Popis
editovatPevnost Carcassonne je obklopena dvojitým systémem hradeb – vnější a vnitřní opevnění – v celkové délce přes 3 kilometry, s 52 věžemi strategicky rozmístěnými podél hradeb. Některé věže pochází ještě z římských dob, charakterické je pro ně použití římských cihel, půdorys ve tvaru písmene U a taškové střechy. Hradby jsou přerušovány opevněnými branami. Hlavními vstupy do města jsou Audská brána (Porte d’Aude) na západní straně a Narbonnská brána (Porte Narbonnaise) na východní. Ve městě se nachází několik významných staveb, včetně baziliky svatého Nazaria a Celsa, románsko-gotického kostela s velkými vitrážovými okny a bohatě zdobenými kamennými reliéfy.[1][2]
Uvnitř pevnosti se klikatí úzké uličky lemované tradičními středověkými stavbami, a v jejím srdci stojí Hraběcí zámek (Château Comtal), s padacím mostem, vnitřním nádvořím a dalšími obrannými věžemi. Směs románských, gotických a středověkých vojenských prvků činí Carcassonne pozoruhodným příkladem opevněné architektury.[1][2]
Z města Carcassonne vede k pevnosti přes řeku Aude most ze 14. století, nazývaný Starý most (Pont-Vieux).
-
Pevnost Carcassonne, Starý most (Pont-Vieux) a řeka Aude. -
Audská brána (Porte d’Aude) na západní straně pevnosti. -
Narbonnská brána (Porte Narbonnaise) na východní straně pevnosti. -
Most spojující Hraběcí zámek (Château Comtal) s okolím uvnitř pevnosti. -
Hraběcí zámek (Château Comtal) z vnější strany. -
Systém dvojiných hradeb na východní straně pevnosti. -
Vnější hradby na východní straně pevnosti.
.jpg)
.jpg)
Historie
editovatPrvní osídlení
editovatV 6. století př. n. l. se na malém návrší nad říčkou Aude usadili iberští Keltové. Jejich nadvláda neměla dlouhého trvání, protože již o tři století později se na tomto strategickém místě usadil jiný keltský kmen (fr. Les Volces-Tectosages) a založil zde galské oppidum. Toto oppidum bylo nazýváno později Římany Colonia Julia Carcaso.
Formování pevnosti
editovat.jpg)
Roku 122 dobyli tuto oblast Římané a opevnění někdejšího oppida vylepšili. Stěhování národů je přimělo k tomu, aby v úpravách pokračovali, ve 3. století okruh hradeb zesílili a přistavěli několik věží. Podstatná část tohoto opevnění se zachovala do dnešní doby a tvoří vnitřní prstenec hradeb. Okruh sestává z třiceti věží galsko-římského typu s velkými okny, aby byl usnadněn boj oštěpy.
Římané ovládali region okolo Carcassonne až do poloviny 5. století, poté padlo město do rukou západních Gótů. Hradní město zůstalo v jejich rukou až do roku 725 přesto, že se je Chlodvík I. pokoušel v roce 509 neúspěšně dobýt. V 8. století město obsadili Arabové, ale franský král Pipin Krátký je s pomocí západogótských kmenů roku 759 zapudil a Carcassonne se stalo franským lénem. Po smrti Karla Velikého se začalo s dělením Franské říše. Město připadlo rodu Trencavelů za jejichž vlády (1082–1209) dosáhlo nebývalého rozkvětu. Hrabě z Trencavelu nechal postavit na nejvyšším místě pahorku uprostřed hradního města opevněný zámek. Od zbytku opevnění byl oddělen suchým příkopem a chráněn pěti věžemi. Přístupu brání dvě padací mříže a okovaná brána, kterou musely kvůli znemožnění zrady obsluhovat alespoň dvě osoby.
Křížová výprava
editovatV dobách tohoto nebývalého rozkvětu se v okolí rozšířilo katarské hnutí (Albigenští). Carcassonnský vikomt Raymond Roger Trencavel, (1185–1209) na svém panství tuto heresi trpěl a dokonce i ochraňoval. Avšak papež Inocenc III. rozhodl v roce 1208 o křížové výpravě proti albigenským a město začalo obléhat vojsko severofrancouzských rytířů pod vedením Simona IV. z Montfortu. Carcassonne, jehož opevnění bylo z velké části přes 1000 let staré, po 15 dnech padlo. Současně bylo dobyto sousední město Béziers, které rovněž patřilo k vlastnictví Raymonda Rogera Trencavela. Obyvatelstvo obou měst bylo kompletně zmasakrováno (20 000 obětí) a Simon z Montfortu kraj obdržel jako své léno.
Zkáza a následná obnova
editovatV následujících letech se o Carcassonne často bojovalo, trencavelští se je neustále snažili získat zpátky. Následkem toho bylo hospodářství regionu silně poškozeno a období kulturního rozkvětu vzalo za své. Konečně roku 1240 připadlo s konečnou platností francouzskému králi, který nechal celé okolí srovnat se zemí. Tímto se stalo Carcassonne základním prvkem obranného systému Francie na jeho jižní hranici s Aragonem. Začleněním do oblasti královského vlivu se město začalo rychle rozvíjet a během následujících dvou století získalo svoji současnou podobu. Roku 1262 vznikl na levém břehu řeky nový městys – La Bastide Saint-Louis. Zde se naplno rozvíjelo hospodářství a obchod, kdežto staré město sloužilo jako královská pevnost. Pomalu chátrající zeď byla zesílena a zajištěna druhou vnější hradbou a město získalo pověst nedobytnosti. Eduard z Woodstocku, Černý princ město roku 1355 obléhal, ale protože si byl vědom nesmyslnosti svého počínání, nechal alespoň zapálit spodní město a s nepořízenou odtáhl. La Bastile však bylo okamžitě opraveno.
Konec pevnosti
editovat
Po pyrenejském míru roku 1659 byl k francouzské říši připojen Roussillon a Carcassonne jako hraniční město ztratilo na významu. S nástupem nových válečných technik už nemělo smysl do hradního města investovat, a tak se opevnění pomalu rozpadalo.
V 18. století z něj byla už jenom zchudlá čtvrť, které hrozilo stržení, zatímco takzvané spodní město se dále rozrůstalo. Teprve architekt Viollet-le-Duc se spolu se spisovatelem Prosperem Mériméeem postaral o rozsáhlou rekonstrukci a zachránil město i pro další generace obdivovatelů.
Legenda
editovatPrvní sídliště na místě dnešního Carcassonne založili Keltové. Z jejich řeči pochází i název Carcaso.
Ale legenda zní mnohem zajímavěji. Podle pověsti obléhal Carcassonne již pátým rokem Karel Veliký. Městu pomalu docházely zásoby a obyvatelstvu nezbývalo nic jiného než se brzy vzdát. Hradní paní byla žena saracénského krále Balaacka, Carcas. Aby hrad zachránila, uchýlila se ke lsti. Z posledních zásob nechala vykrmit prase a když bylo dostatečně tlusté, shodila jej z hradeb přímo před Karla Velikého. Obléhatelé byli již sami na hranici vyčerpání a tak si při pohledu na vykrmené zvíře mysleli, že na hradě musí být jídla víc než dost. Zdrceně se tedy obrátili na cestu k domovu. Rozradostnělá tímto úspěchem nechala paní (lady) Carcas znít všechny městské zvony. Karlovo vojsko si na odchodu jenom povzdechlo Dame Carcas sonne, což znamená Paní Carcas zvoní. A tak přišlo Carcassonne ke svému jménu.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b CMN. The castle - CMN. www.remparts-carcassonne.fr [online]. [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b CMN. Ramparts with a view - CMN. www.remparts-carcassonne.fr [online]. [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
editovat- DUCHOŇOVÁ, Miroslava. Středověké město Carcassonne. Historický obzor, 1998, 9 (5-6), s. 130–131. ISSN 1210-6097.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu pevnost Carcassonne na Wikimedia Commons
