Pellorneidae představují čeleď pěvců, rozšířenou v různých lesních stanovištích subsaharské Afriky a jižní, východní a jihovýchodní Asie.

Jak číst taxoboxPellorneidae
alternativní popis obrázku chybí
cistovníkovec rezavý (Graminicola bengalensis)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
ČeleďPellorneidae
Delacour, 1946
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika

editovat

Za popisnou autoritu čeledi Pellorneidae je pokládán francouzský ornitolog Jean Théodore Delacour (1946), jehož systém timáliovitých ptáků (Timaliidae) z přelomu 40. a 50. let 20. století přírodovědci následovali několik dekád. Jím definovaný tribus Pellorneini v rámci timáliovitých zahrnoval následujících pět rodů: Pellorneum, Leonardina, Malacocincla, Ptyrticus a Malacopteron.[1] Čeleď timáliovitých však dlouhodobě představovala nepřirozený, polyfyletický taxon. Současný systém timálií založený na molekulární fylogenetice vychází z většího množství samostatných čeledí, přičemž čeleď Pellorneidae zahrnuje podle IOC World Bird List, v14.1 následující rody:[2][3]

Následující kladogramy znázorňují předpokládané příbuzenské vztahy čeledi Pellorneidae a rodů v rámci této čeledi na základě studie Cai (2019)[4]:

Pycnonotidae

Sylviidae

Paradoxornithidae

Zosteropidae

Timaliidae

Pellorneidae

Alcippeidae

Leiothrichidae

Pellorneidae

Graminicola

Turdinus

Malacopteron

Gampsorhynchus

Schoeniparus

Pellorneum

Laticilla

Illadopsis

Kenopia

Malacocincla

Gypsophila

Ptilocichla

Napothera

Charakteristika

editovat
 
Timálie pruhovaná (Pellorneum ruficeps)

Typicky jde o zpěvné ptáky s relativně dlouhými končetinami, krátkým ocasem a maskovacím barevným vzorem. Nejbarevnějším zástupcem této čeledi je zřejmě timálie pestrohlavá (Schoeniparus variegaticeps). Po většinu dne se ozývají vysokým pískáním, na základě něhož je lidský pozorovatel spíše zaslechne než zahlédne. Přirozená stanoviště představují různé typy lesů, od porostů v chladnějších vysokohorských polohách až po nížinné tropické lesy. Zástupci z čeledi Pellorneidae se živí takřka výhradně hmyzem a jinými bezobratlými, které loví v podrostu a nižších patrech lesa, někdy se přiživí i rostlinnou potravou. Zástupci čeledi Pellorneidae hnízdí monogamně a rodičovskou péči zajišťují obě pohlaví. Snůška typicky činí 2 až 5 vajec, inkubační doba trvá 10 až 15 dní a mláďata se opeří za 10 až 14 dní, ačkoli několik dalších týdnů vyžadují potravu od rodičů. U rodu Illadopsis zahřívání vajec obstarává samice sama, ale s péčí o potomstvo napomáhají další příbuzní jedinci („helpers“). Vzhled hnízda se výrazně různí v závislosti na konkrétním druhu.[5] Timálka roklinná (Gypsophila brevicaudata) z jižní Číny hnízdí dokonce ve vápencových útesech.[6]

Reference

editovat
  1. DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Picathartes to Tits and Chickadees. Barcelona: Lynx Editions, 2007. (Handbook of the Birds of the World; sv. 12). ISBN 84-96553-42-6. S. 73. (anglicky) 
  2. Babblers, scimitar babblers, ground babblers, Alcippe fulvettas. IOC World Bird List, v14.1 [online]. [cit. 2024-03-24]. Dostupné online. 
  3. Pellorneidae [online]. BioLib [cit. 2024-03-24]. Dostupné online. 
  4. CAI, Tianlong; CIBOIS, Alice; ALSTRÖM, Per. Near-complete phylogeny and taxonomic revision of the world’s babblers (Aves: Passeriformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2019-01, roč. 130, s. 346–356. Dostupné online [cit. 2024-03-24]. DOI 10.1016/j.ympev.2018.10.010. (anglicky) 
  5. WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Ground Babblers and Allies (Pellorneidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2024-03-24]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.pellor2.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 
  6. JIANG, Aiwu; JIANG, Demeng; ZHOU, Fang. Nest-site selection and breeding ecology of Streaked Wren-Babbler (Napothera brevicaudata) in a tropical limestone forest of southern China. Avian Research. 2017-10-20, roč. 8, čís. 1, s. 28. Dostupné online [cit. 2024-03-24]. ISSN 2053-7166. DOI 10.1186/s40657-017-0086-1. 

Externí odkazy

editovat