Palác Adria

budova v Praze

Palác Adria je architektonická památka postavená v rondokubistickém slohu v roce 1924. Nachází se v městské části Praha 1 na nároží Jungmannova náměstíNárodní třídy (Národní 36/40, Jungmannova 36/31) na Novém Městě.

Palác Adria
Palác Adria
Palác Adria
Účel stavby

Komerční využití, divadlo

Základní informace
SlohRondokubismus
ArchitektiJosef ZaschePavel Janák
Výstavba1925
MateriálZdivo
Poloha
AdresaJungmannova 36/31, Národní 36/40
Praha 1, Nové Město
110 00  Praha 1, Nové Město, Praha 1, ČeskoČesko Česko
UliceJungmannova a Národní
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky39848/1-1062 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
O budově Adria na adrese Václavské nám. 784/26 pojednává článek Hotel Adria.

Historie

editovat

Palác pochází z let 19221925 a byl postaven ve stylu rondokubismu italskou pojišťovnou Riunione Adriatica di Sicurtà podle návrhu arch. Josefa Zasche ve spolupráci s architektem Pavlem Janákem. Palácem prochází z Jungmannovy ulice na Národní třídu pasáž Adria. Na sochařské výzdobě paláce se podíleli Otto Gutfreund, Jan Štursa, František Anýž, Karel DvořákBohumil Kafka a Adolf Mayerl, který ztvárnil deset tančících postav mezi okny prvního patra[1].

Přestavba v letech 1958–1959

editovat

Úpravu objektu pro divadelní provoz provedli architekti František Cubr, Josef HrubýZdeněk Pokorný.

Bio Adria (Kino Moskva, Divadlo bez zábradlí)

editovat

Bio Adria zahájilo svůj provoz ve velkém sále v podzemí Paláce Adria 18. března 1925 promítáním amerického němého filmu Zvoník od matky Boží. Při slavnostním zahájení za účasti ministra obchodu byly na pozvánkách předepsány večerní úbory. Kapacita sálu byla 999 diváků.[2] Od listopadu 1927 se zde po několik týdnů promítaly poprvé v ČSR zvukové filmy systému Phonofilm. Jednalo se o patent Američana Lee de Foresta, při kterém byl zvuk nahráván synchronně nahráván přímo na filmový pás. Na programu byly krátké několikaminutové zvukové filmy. Kvalita zvuku však byla z technických důvodů velmi nedokonalá, čehož si povšiml i dobový tisk, když za nejvděčnější téma promítaných filmů označil zvuky zvířat, které neobsahují jemnou modulaci lidského hlasu.[3]

Skutečného zvukového filmu se kino Adria dočkalo premiérou filmu C. a k. polní maršálek v říjnu 1930.

Provozovatel kina Adria Osvald Kosek stačil po Mnichovské dohodě počeštit název kina z Adria na Adrie;[4] kvůli svému židovskému původu uprchnul do USA, kde zemřel v roce 1961. Jako neárijský podnik získalo kino do 17. července 1939 důvěrnika (Treuhändera), kolaboranta Bohumila Smolu (manžela režisérky Zet Molas). Po čase přešlo kino do německých rukou.[5] Po válce bylo kino bez náhrady jako německý podnik zkonfiskováno.

Od června 1945 bylo kino přejmenováno na Moskva; tento název neslo do roku 1958.[pozn. 1] Po úspěchu Laterny magiky, propojující film s divadlem, na Expu 58 v Bruselu byl sál přebudován pro její potřeby; provoz zde zahájil 9. května 1959 bruselským představením.[6] V období 23. listopadu 1965 až 30. června 1972 byl sál též sídlem Divadla za branou Otomara Krejči. Po ukončení jeho působení v tomto sále zde nadále vystupovala Laterna magika, a to až do 1. listopadu 1990. Tehdy přešla do Nové scény Národního divadla a Krejčův soubor se sem navrátil pod názvem Divadlo za branou II..[7] Do dubna 1996 zde též hostovalo Černé divadlo Jiřího Srnce.

Sál byl poté rekonstruován a upraven pro 308 diváků. Od února 1998 je domovskou scénou Divadla Bez zábradlí, vedeného Karlem Heřmánkem.[5]

Sídlo institucí

editovat

Okolní budovy

editovat

Galerie

editovat

Poznámky

editovat
  1. Kino Moskva se později (v letech 1977–1994) jmenovalo jiné pražské kino – Ládví.

Reference

editovat
  1. ANTON, Dietl. Johann Adolf Mayerl: der Schöpfer des Kriegerdenkmales in Franzensbad. Unser Egerland. 1927, roč. 31. Jahrgang, čís. 10./11. Heft, s. 117–123. Dostupné online. 
  2. Otevření biografu Adria. Národní listy. 1925-03-19, s. 2. Dostupné online. ISSN 1214-1240. 
  3. HAVERT. Mluvicí film. Venkov. 1927-12-18, s. 2. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 1805-0905. 
  4. Zajímavosti. Kinorevue. 1938-11-16, s. 1. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 1214-5122. 
  5. a b ČVANČARA, Miroslav; ČVANČARA, Jaroslav. Zaniklý svět stříbrných pláten. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1969-1. Kapitola Biograf Adria, s. 80–82. 
  6. Laterna magika zahájila. Rudé právo. 1959-05-10, s. 3. Dostupné online. ISSN 0032-6569. 
  7. Změny nejen divadelní. Rudé právo. 1990-10-10, s. 4. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0032-6569. 

Externí odkazy

editovat