Oxid antimonitý

chemická sloučenina

Oxid antimonitý (chemický vzorec Sb4O6, někdy zkráceně jen Sb2O3) je nejdůležitější sloučeninou antimonu.

Oxid antimonitý
Obecné
Systematický názevOxid antimonitý
Anglický názevAntimony trioxide
Německý názevAntimon(III)-oxid
Sumární vzorecSb4O6
VzhledBílá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS1309-64-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)215-175-0
Indexové číslo051-005-00-X
Vlastnosti
Molární hmotnost291,52 g/mol
Teplota tání656 °C
Teplota varu1 426 °C
Teplota změny krystalové modifikace572 °C
Hustota5,19 g/cm3 (α-modifikace)
5,778 g/cm3 (β-modifikace)
Rozpustnost ve vodě1,4 mg/100 ml (30 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v koncentrovaných kyselinách a zásadách
Relativní permitivita εr12,8
Tlak páry13,3 hPa (660 °C)
Měrná magnetická susceptibilita−2,978 Sm−1
Struktura
Krystalová strukturakrychlová (α-modifikace)
kosočtverečná (β-modifikace)
Hrana krystalové mřížkya=1 113 pm (α-modifikace)
a=492 pm; b=1 246 pm; c=542 pm (β-modifikace)
Koordinační geometriepyramida
Dipólový moment0 C.m
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−709 kJ/mol (α-modifikace)
Entalpie tání ΔHt188 J/g
Entalpie varu ΔHv256 J/g
Standardní molární entropie S°133 J.K−1.mol−1 (α-modifikace)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−626,5 kJ/mol (α-modifikace)
−617,8 (β-modifikace)
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
R-větyR40
S-větyS2, S22, S36/37
NFPA 704
1
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava

editovat

Oxid antimonitý lze připravit více způsoby:

4 Sb + 3 O2 → Sb4O6.

4 SbCl3 + 6 H2O → Sb4O6 + 12 HCl.

  • Pražením minerálů antimonu (hlavní průmyslová metoda přípravy).

Chemické vlastnosti

editovat

Oxid antimonitý je amfoterní oxid. Lze ho přímo oxidovat na oxid antimoničný nebo jiné sloučeniny antimoničné. Také ho lze jednoduše redukovat na antimon.

Struktura

editovat
 
Struktura molekuly

V pevném stavu se oxid antimonitý vyskytuje ve struktuře, která tvarem odpovídá struktuře adamantanu. Každý atom antimonu je vázán se třemi atomy kyslíku a ty následně s dalšími třemi atomy antimonu. Všechny atomy antimonu jsou tedy vzájemně provázány přes "kyslíkové můstky". Je proto vhodnější zapisovat vzorec oxidu jako Sb4O6 a nikoliv Sb2O3 i když tento zápis není chybně, ale nezachycuje plně strukturu sloučeniny.

V plynné fázi existuje tento oxid v dimerní formě Sb4O6, která je isostrukturní s oxidem fosforečným, tato forma je přítomna také v krystalické kubické formě. Monoklinická forma má lístkovou strukturu složenou z pyramidálních skupin {SbO3}, které sdílejí atom kyslíku.

Použití

editovat

Toxikologie

editovat

Oxid antimonitý je pouze slabě absorbován zažívací soustavou, hlavní cestou expozice je vdechování prachu. Vylučování antimonu z těla je pomalé, takže je nebezpečný z hlediska chronické toxicity. Akutní otravy nejsou časté.[zdroj?]

Reference

editovat
  1. a b Senarmontite. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 


Externí odkazy

editovat