Ostružiník
Ostružiník (Rubus) je velmi velký, systematicky složitý rod rostlin z čeledi růžovité. Jejich plody jsou známé jako ostružiny a maliny, což je z botanického hlediska souplodí peckoviček. Jsou to vzpřímené nebo plazivé, opadavé i stálezelené keře s ostny, případně též vytrvalé byliny.[1] Vyskytují se kosmopolitně, tedy po celém světě, s výjimkou Antarktidy. Speciální botanické odvětví zkoumající ostružiníky se nazývá batologie.[2]
Ostružiník | |
---|---|
Ostružiny | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | růžotvaré (Rosales) |
Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
Rod | ostružiník (Rubus) L., 1753 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Systematika
editovatRod ostružiník patří mezi systematicky nejsložitější – tzv. kritické taxony rostlin. V rámci čeledi růžovitých patří do podčeledi Rosoideae, v níž tvoří vlastní tribus Rubeae.[3] Počet druhů tohoto rodu je obrovský, uvádí se 1000–1200–1550[4]; mnoho jich je velmi nesnadno determinovatelných jednak vlivem velké morfologické proměnlivosti, kdy jednotlivé znaky mohou být na různých jedincích různě vyvinuty, jednak vlivem souběhu apomiktického a sexuálního rozmnožování a vzájemné hybridizace. Celý rod se dělí do 12–13 podrodů, z nichž se na území ČR vyskytují 4 domácí a 1 pěstovaný; některé druhy je obtížné jakkoli systematicky zařadit.[5][6]
Vybraní zástupci
editovatRubus subgen. Chamaerubus
- ostružiník moruška (Rubus chamaemorus): nízký bylinný druh běžný v severských zemích, jako glaciální relikt též v Krkonoších
Rubus subgen. Anoplobatus
- ostružiník vonný (Rubus odoratus)
- ostružiník nutkajský (Rubus parviflorus)
Rubus subgen. Cylactis
- ostružiník skalní (Rubus saxatilis) – v ČR ohrožený druh kategorie C3
- ostružiník žlutoplodý (Rubus xanthocarpus)
- ostružiník arktický (Rubus arcticus)
Rubus subgen. Idaeobatus
- ostružiník čínský (Rubus chingii) v tradiční čínské medicíně populární poddruh R. ch. suavissimus známý též jako Sweet tea Tian-cha
- ostružiník maliník (Rubus idaeus), druh pěstovaný v ČR pod obecným názvem maliník, maliny, známo je značné množství šlechtěných kultivarů; vyskytuje se též přirozeně
- ostružiník jahodnatý (Rubus illecebrocus) – původní v Japonsku, jednoleté bylinné prýty
- ostružiník japonský (Rubus phoenicolasius)
- ostružiník ojíněný (Rubus occidentalis): druh pěstovaný v USA a v Asii, označovaný jako "černé maliny"
- ostružiník voskovaný (Rubus cockburnianus)
Rubus subgen. Rubus: nejrozsáhlejší a nejproblematičtější podrod členící se dále do množství sekcí, subsekcí a sérií. Jen na území ČR se vyskytuje více než 100 druhů a nepočítaně lokálních typů, dosud nedostatečně prozkoumaných; několik druhů je českými endemity. Plané ostružiníky kromě ježiníku bývají často uváděny pod kolektivním jménem Rubus fruticosus agg.[7]
Sekce Caesii: trojlisté, plazivé, s tenkými ojíněnými prýty
- ostružiník ježiník – ostružiník sivý (Rubus caesius)
Sekce Rubus: obvykle větší keře lesního i nelesního prostředí, tenké až niťovité palisty
- ostružiník dřípený (Rubus laciniatus) – 2x zpeřené listy
- ostružiník dvojbarevný (Rubus bifrons)
- ostružiník Járy Cimrmana (Rubus jarae-cimrmani) – jihočeský endemit
- ostružiník pichlavý (Rubus koehleri)
- ostružiník řasnatý (Rubus plicatus)
- ostružiník sladkoplodý (Rubus armeniacus) – původní v oblasti Kavkazu, pěstován pro plody
- ostružiník šedavý (Rubus canescens)
- ostružiník vzpřímený (Rubus nessensis)
- ostružiník žláznatý (Rubus pedemontanus)
Sekce Corylifolii: převážně nízké keře nelesního až ruderálního prostředí, s kopinatými palisty
- ostružiník měkký (Rubus mollis)
- ostružiník přícestní (Rubus dollnensis)
- ostružiník rumištní (Rubus franconicus)
Popis
editovatOstružiníky jsou buď vytrvalé byliny s dlouhými podzemními prýty, nebo (častěji) dvouleté keře, u nichž první rok vyrůstá sterilní prýt, který na konci prvního roku dřevnatí, druhý rok z paždí listů vyrůstají kvetoucí výhony a po odplození prýt odumírá. Stonky keřů jsou obloukovitě sehnuté, na konci při doteku se zemí někdy zakořeňující, opatřené ostny různého tvaru a hustoty, někdy též přisedlými nebo stopkatými žlázkami. Listy jsou zpravidla troj- až pětičetné, zpeřené nebo dlanitě dělené, méně často celistvé; s čárkovitými nebo kopinatými vytrvalými palisty. Oboupohlavné květy bílé, růžové nebo červené barvy jsou uspořádány v bohatých nebo úzkých a chudých latách, semeníků je mnoho. Plodem je souplodí jednosemenných černých, červených nebo žlutých peckoviček na kuželovitě vyklenutém plodním lůžku, nazývá se ostružina nebo malina.[5]
Obsahované látky
editovatOstružiny obsahují především třísloviny, flavonoidy, vitamín A, menší množství vitaminu C, barviva, cukry, pektin, kyselinu jablečnou a jantarovou, také draslík, hořčík, železo, měď, vlákninu a kyselinu listovou. Pecičky představují pro organismus užitečnou balastní látku.[8][5]
Ekologie a rozšíření
editovatRod je rozšířen po celém světě s výjimkou Antarktidy; v tropických oblastech roste jen v horách. Jednotlivé druhy mohou mít vazbu na lesní prostředí (nemofilní ekoelement), v němž vyrůstají na pasekách, světlinách podél cest, v lesních lemech a pláštích, nebo se naopak vyskytovat primárně mimo les (ekoelement thamnofilní) v křovinách, na mezích a travnatých stráních, náspech, mezích a rumištích. Jiné druhy, např. ostružiník moruška, porůstají rašeliniště v arktických oblastech, případně v horách. Rostou na slunci, v polostínu a některé druhy i ve stínu.[5][7][9]
Využití
editovatPlody ostružiníků jsou jedlé, kromě konzumace v čerstvém stavu se využívají pro přípravu zavařenin, kompotů, džemů, šťáv, sirupů atd. Lze z nich vyrábět ovocná vína, likéry a pálenky. Krom sběru planých ostružin se pěstují též zahradní velkoplodé kultivary. Mladé listy mnohých druhů se používají ve fytoterapii jako adstringens při průjmech, žaludečních potížích a střevních katarech, jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní nebo ke koupelím při kožních infekcích a špatně se hojících ranách. Ze sušených fermentovaných listů je možné připravit chutný čaj. Čínský ostružiník Rubus suavissimus obsahuje glykosid steviolu zvaný rubusosid a je využívaný k přípravě léčivého nápoje známého jako Sweet tea Tian-cha.[10][11] Ostružiníky lze použít také jako okrasné rostliny ozdobné listy, květy a plody.[8]
Odrůdy
editovatOdkazy
editovatReference
editovat- ↑ Rubus L. | Untapped potential of non-conventional rubus species | 114. Plant Methods, 19 [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Rubus silvae-bavaricae | Rubus silvae-bavaricae, a species new to the flora of the Czech Republic | ResearchGate. University of South Bohemia in České Budějovice [online]. [cit. 2024-3-18]. Dostupné online.
- ↑ ZHANG, Shu-Dong; JIN, Jian-Jun; CHEN, Si-Yun. Diversification of Rosaceae since the Late Cretaceous based on plastid phylogenomics. New Phytologist. 2017-02-10, roč. 214, čís. 3, s. 1355–1367. Dostupné online [cit. 2018-06-19]. ISSN 0028-646X. DOI 10.1111/nph.14461. (anglicky) Archivováno 18. 11. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ Rubus L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Holub J. (1995): Rubus L. – ostružiník. – In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, p. 54–206, Academia, Praha.
- ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Kubát, Karel: Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia 2002, s. 329-376
- ↑ a b AtlasRostlin.cz. AtlasRostlin.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online.
- ↑ HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363.
- ↑ Rubus suavissimus S. Lee | Development of a Multifunction Set Yogurt Using Rubus suavissimus S. Lee (Chinese Sweet Tea) Extract | PubMed Central. National library of medicine [online]. [cit. 2023-12-18]. Dostupné online.
- ↑ J. Korbelář, Z. Endris: Naše rostliny v lékařství. Avicenum, Praha 1981, s. 310
Literatura
editovat- ŘÍHA, Jan. České ovoce : Díl 4. Meruňky, broskve, srstky, rybíz, maliny a ostružiny. Praha: Ovocnický spolek pro království České, 1917. 196 s. Dostupné online. - kapitola Maliny a ostružiny, s. 179–190.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu ostružiník na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Rubus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Slovníkové heslo ostružiník ve Wikislovníku
- Taxon Rubus ve Wikidruzích