Oskar von Vivenot
Oskar Rainer rytíř von Vivenot (29. září 1859 Vídeň – 28. listopadu 1932 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1879, byl důstojníkem jezdectva a několik let patřil k úzkému okruhu císařských pobočníků. V roce 1909 byl penzionován v hodnosti generálmajora, za první světové války byl znovu povolán do aktivní služby, dosáhl hodnosti polního podmaršála (1916) a v letech 1916–1918 zastával funkci ředitele C.k. telegrafního úřadu.
| Oskar von Vivenot | |
|---|---|
 Erb rodu Vivenotů | |
| Ředitel C.k. telegrafního úřadu | |
| Ve funkci: 1916 – 1918 | |
| Zástupce velitele 5. armádního sboru v Prešpurku | |
| Ve funkci: 1908 – 1909 | |
| Předchůdce | Ludwig von Fabini |
| Nástupce | Andreas von Fail-Griessler |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní podmaršál (1916), generálmajor (1908) |
| Titul | rytíř |
| Ocenění | Řád Františka Josefa, Řád železné koruny, Řád čestné legie |
Životopis
editovatPocházel z původně lotrinské rodiny usazené od 18. století v Rakousku. Narodil se jako nejmladší syn významného chirurga Rudolfa Vivenota (1807–1884) a jeho druhé manželky Mathilde Hellwig (1825–1892), která byla předtím operní pěvkyní.[1] Oskar studoval v letech 1875–1879 na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě[2] a do armády vstoupil jako poručík k 5. husarskému pluku v Pardubicích.[3] Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1884) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník působil u 6. jezdecké brigády v Košicích[4] a poté u vrchního velení jezdectva ve Vídni.[5] V roce 1889 byl povýšen na kapitána a stal se osobním pobočníkem hraběte Eduarda Paara, císařského generálního pobočníka (1889–1895).[6][7] V hodnosti majora (1895) byl poté šéfem štábu 27. pěší divize v Košicích.[8] V roce 1897 byl povýšen na podplukovníka a jmenován pobočníkem generálního isnpektora armády Wilhelma von Reinländera.[9] V roce 1900 byl přeložen jako zástupce velitele 60. pěšího pluku do Egeru.[10] Jako plukovník (1901) poté přešel k 37. pěšímu pluku do Velkého Varadína a v letech 1907–1908 byl jeho velitelem.[11]
K datu 1. května 1908 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v letech 1908–1909 byl zástupcem velitele 5. armádního sboru v Prešpurku.[12] Již o rok později byl na vlastní žádost penzionován.[13] Za první světové byl znovu povolán do aktivní služby a v letech 1916–1918 zastával funkci ředitele C. k. telegrafního úřadu.[14] V roce 1916 obdržel hodnost titulárního polního podmaršála.[15] Po rozpadu monachie žil v soukromí.
Z otcova prvního manželství měl dva nevlastní bratry, Rudolf (1833–1870) byl lékařem a profesorem univerzity ve Vídni, Alfred (1836–1874) byl důstojníkem a proslul jako vojenský historik. Jejich bratranec Ernst (1837–1919) dosáhl v armádě hodnosti polního zbrojmistra a byl povýšen na barona.[16]
Tituly a ocenění
editovatRodina Vivenotů byla v roce 1832 povýšena do šlechtického stavu s titulem Edler von Vivenot. Oskarův otec získal v roce 1867 titul rytíře. Během vojenské služby získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku,[17] díky několikaleté službě ve funkci jednoho z císařských pobočníků obdržel řadu ocenění i od zahraničních panovníků.[18]
Rakousko-Uhersko
editovat
komtur Řádu Františka Josefa s válečnou dekorací (1917)
Řád železné koruny III. třídy (1909)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Vojenský záslužný kříž III. třídy (1895)
Bronzová vojenská záslužná medaile
Služební odznak pro důstojníky III. třídy
Zahraničí
editovat
Řád sv. Stanislava II. třídy (Rusko)
Řád červené orlice III. třídy (Německo)
Řád pruské koruny III. (Německo)
rytíř Řádu italské koruny (Itálie)
rytíř Řádu čestné legie (Francie)
komandér Řádu rumunské koruny (Rumunsko)
důstojník Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
Řád bílého orla IV. třídy (Srbsko)
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
rytíř Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko)
Řád Fridrichův I. třídy (Württembersko)
Řád posvátného pokladu (Japonsko)
.svg){kind=small}
_blank_BAR.svg){kind=spacer}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Rodina Rudolfa Vivenota na webu geni.com dostupné online
- ↑ SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 86 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 486 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 164 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; s. 165 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 181 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 32 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 197 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 90 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 171, 502 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů pluků rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 132, 171 dostupné online
- ↑ Služební postup Oskara Vivenota in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 194 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 22 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer 1916); Vídeň, 1916; s. 14 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1905; Gotha, 1905; s. 860 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Oskara Vivenota in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der generale und obersten der K.U.K. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 180 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Oskara Vivenota in: 'Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 302 dostupné online
Literatura
editovat- Genealogisches Taschenbuch der adeligen Häuser Österreichs 1906–1907; Vídeň, 1907; s. 571–578 (kapitola Vivenot) dostupné online