Ernst von Vivenot
Ernst Bernhard svobodný pán von Vivenot (14. ledna 1837 Vídeň – 1. dubna 1919 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1856 a zúčastnil se několika válečných tažení. Jako vyšší důstojník později strávil řadu let u různých jednotek v Čechách, v závěru kariéry byl divizním velitelem v Brně (1898–1903). V roce 1904 byl povýšen do stavu svobodných pánů a v armádě byl penzionován v roce 1905 v hodnosti polního zbrojmistra.
| Ernst von Vivenot | |
|---|---|
 Erb rodu Vivenotů | |
| Velitel 4. pěší divize v Brně | |
| Ve funkci: 1898 – 1903 | |
| Předchůdce | Eduard Succovaty |
| Nástupce | Josef Siebert |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1905), polní podmaršál (1898), generálmajor (1895) |
| Narození | 14. ledna 1837 Vídeň |
| Úmrtí | 1. dubna 1919 (ve věku 82 let) Vídeň |
| Titul | svobodný pán (1904) |
| Děti | Ernst von Vivenot |
| Ocenění | Leopoldův řád, Řád železné koruny |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPocházel z původně lotrinského rodu usazeného v 18. století v Rakousku. Byl synem vídeňského lékárníka Eduard Vivenota (1809–1900),[1] později osobního komorníka císaře Františka Josefa.[2] Do armády vstoupil v roce 1855 jako kadet k 2. praporu polních myslivců.[3] Zúčastnil se války se Sardinií (1859) a jako poručík poté sloužil u 11. praporu polních myslivců v Brucku.[4] Vyznamenal se účastí v dánsko-německé válce (1864), bojoval také v prusko-rakouské válce (1866)[5] a v roce 1866 byl povýšen na kapitána.[6] U polních myslivců sloužil do roku 1880, kdy byl povýšen na majora, krátce byl přidělen k 35. pěšímu pluku v Plzni[7] a poté přešel k 88. pěšímu pluku v Berouně.[8] V roce 1887 získal hodnost podplukovníka a stal se velitelem praporu polních myslivců v Terezíně.[9] V roce 1889 byl jako plukovník[10][11] jmenován velitelem 98. pěšího pluku v Josefově, kde strávil šest let (1889–1895).[12]
K datu 1. května 1895 byl povýšen do hodnosti generálmajora[13] a převzal velení 28. pěší brigády v Šoproni.[14] V roce 1898 dosáhl hodnosti polního podmaršála[15] a v letech 1898–1903 byl velitelem 4. pěší divize v Brně.[16][17] Poté byl povolán do Vídně, kde zastával funkci prezidenta komise pro zkoušky štábních důstojníků.[18] K datu 1. srpna 1905 byl penzionován v hodnosti polního zbrojmistra,[19] mimo aktivní službu později dosáhl ještě hodnosti generála pěchoty (1908).[20]
Od narození užíval šlechtický titul Edler von Vivenot udělený rodině v roce 1832, byl také držitelem uhersého indigenátu. Před odchodem do penze byl v roce 1904 povýšen do stavu svobodných pánů.[21] Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu, Řádu železné koruny III. třídy a Vojenského záslužného kříže. V zahraničí obdržel Řád pruské koruny II. třídy a velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny.[22]
Rodina
editovatV roce 1871 se oženil s Helenou Benzovou (1846–1910).[23] Měli spolu syna Ernsta (1872–1942), který také sloužil v armádě a působil jako pedagog na Válečné škole ve Vídni. Jeho majetkem byl zámek Stadlhof v Korutansku.[24][25]
Jeho bratranec Oskar (1859–1932) byl také generálem c. k. armády.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Rodina Eduarda Vivenota na webu geni.com dostupné online
- ↑ KOBLASA, Pavel: Osobní komorníci rakouského císaře Františka Josefa in: Paginae historiae, sborník Národního archivu; Praha, 2016; s. 236 ISSN 1211-9768
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 422 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1859; s. 237 dostupné online
- ↑ Ernst von Vivenot in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 502 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 320 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 442 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1888; Vídeň, 1887; s. 493 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1890; Vídeň, 1890; s. 305 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 153, 508 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 145, 224 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 243 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 95 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 262 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 113 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 268 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1904; Vídeň, 1903; s. 154 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Ernsta Vivenota in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 194 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1905; Gotha, 1905; s. 860 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ernsta Vivenota in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904; Vídeň, 1904; s. 272 dostupné online
- ↑ Rodina Ernsta Vivenota na webu geni.com dostupné online
- ↑ Zámek Stadlhof na webu burgen-austria dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 1009 dostupné online
Literatura
editovat- Genealogisches Taschenbuch der adeligen Häuser Österreichs 1906–1907; Vídeň, 1907; s. 571–578 (kapitola Vivenot) dostupné online