Octan olovnatý
Octan olovnatý (Plumbum aceticum, Saccharum saturni, též sladké olovo, olověný cukr; systematický název je ethanoát olovnatý) je jedovatá sloučenina olova s širokým využitím. Krystalizuje jako trihydrát a dekahydrát.
| Octan olovnatý | |
|---|---|
Acetate.jpg) | |
| Obecné | |
| Systematický název | ethanoát olovnatý |
| Triviální název | octan olovnatý |
| Ostatní názvy | acetát olovnatý, olověný cukr, sladké olovo, Saccharum saturni |
| Latinský název | Plumbum aceticum |
| Anglický název | Lead(II) acetate |
| Německý název | Blei(II)-acetat |
| Funkční vzorec | Pb(C2H3O2)2 |
| Sumární vzorec | C4H6O4Pb |
| Vzhled | bílý prášek nebo bezbarvé krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 301-04-2 |
| Indexové číslo | 082-001-00-6 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 325,29 g/mol (bezvodý) 379,33 g/mol (trihydrát) |
| Teplota tání | 22 °C (dekahydrát) |
| Teplota rozkladu | 280 °C (bezvodý) |
| Teplota dehydratace | 75 °C (-3H2O, trihydrát) |
| Hustota | 3,25 g/cm3 (bezvodý) 2,55 g/cm3 (trihydrát) 1,69 g/cm3 (dekahydrát) |
| Index lomu | 1,567 (trihydrát) |
| Rozpustnost ve vodě | 44,39 g/100 ml (20 °C) 211 g/100 ml (50 °C)[1] |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | monoklinická |
| Bezpečnost | |
 GHS08  GHS09 Nebezpečí[2] | |
| H-věty | H360Df H332 H302 H373 H410 |
| R-věty | R61 R33 R48/22 R50/53 R62 |
| S-věty | S53 S45 S60 S61 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příprava
editovatPřipravuje se rozpouštěním oxidu olovnatého v ledové kyselině octové
- PbO + 2 CH3COOH → Pb(CH3COO)2 + H2O.
Vlastnosti
editovatTrihydrát octanu olovnatého se vyskytuje jako bezbarvý nebo bílý prášek, granulky nebo jednoklonné krystalky, slabě zapáchající po kyselině octové. Má nasládlou chuť a je dobře rozpustný ve vodě a glycerolu, hůře v ethanolu a acetonu.
Při teplotě 75 °C se zbavuje krystalické vody a mění se na bezvodý octan olovnatý, který se při teplotě kolem 280 °C rozkládá.
Na vzduchu za přítomnosti vlhkosti reaguje s oxidem uhličitým za vzniku špatně rozpustného uhličitanu olovnatého
- (CH3COO)2Pb + CO2 + H2O → PbCO3 + 2 CH3COOH.
Použití
editovatSoučasné použití
editovatJe používán při barvení bavlny, jako součást impregnačních prostředků k nepromokavé úpravě tkanin, k ochraně dřeva proti vodě, k výrobě různých barev a natěrových hmot (jako sikativum), k přípravě jiných olovnatých solí (především uhličitanu olovnatého, chromanu olovnatého, solí vyšších alifatických kyselin, tzv. olovnatého mýdla), jako činidlo v analytické chemii, při výrobě kosmetických prostředků a parfémů a v medicíně (max. denní dávka 0,1 g).
Historické použití
editovatStarověcí Římané ho používali jako sladidlo a vyráběli ho vařením vinného moštu v olověných nádobách. Vzniklý sirup se nazýval defrutum a byl koncentrován na výsledný sirup zvaný sapa.
Ve středověku na počátku novověku se v silných dávkách (řádově gramy) používal k léčbě pohlavních chorob a déletrvajících průjmů. To vedlo v řadě případů k chronickým otravám olovem u pacientů, ovšem často až po předchozím zlepšení a po tak dlouhé době, že si jej tehdejší lékaři a léčitelé nedokázali s těmito příznaky spojit. Ještě poměrně nedávno se používal k léčbě průjmu ve veterinární praxi u dobytka.
V počátcích používání zbraní na černý střelný prach se používal k napouštění rostlinných vláken. Vznikl tak doutnák, hořící rychlostí cca 10 cm/hod i ve vlhkém podnebí. Využíval jej doutnákový zámek u mušket a arkebuz.
Toxicita
editovatSmrtící dávka pro člověka se udává obvykle 20–30 g; existují však údaje o úmrtí po podání již 5 g. Každopádně dlouhodobější konzumace dávek v řádu gramů vede k chronické otravě olovem. U laboratorních krys byla stanovena smrtelná dávka LD50 4 665 mg/kg při podání v potravě, resp. 200 mg/kg při injekční aplikaci do dutiny břišní (intraperitoneálně).
Má silné abortivní a teratogenní účinky. Jako u všech rozpustných solí dvojmocného olova byla i u této látky prokázána na laboratorních zvířatech také karcinogenicita.
Zajímavosti
editovatVe starověku v Římě vyráběný sirup sapa, používaný k výrobě populárních sladkých vín, obsahoval díky výrobním postupům vysoký obsah olověného cukru a předpokládá se, že stojí za úmrtím řady významných římských osobností.
Na otravu sladkým olovem patrně zemřel papež Klement II.; těžko ale říci, zda šlo o travičství, nebo o nežádoucí důsledek léčby.
Související články
editovatReference
editovat- ↑ Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. McGraw-Hill, 2002, ISBN 0-07-049439-8
- ↑ a b Lead(II) acetate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Octan olovnatý na Wikimedia Commons - Stručné informace
