Wikipedie

Člověk

rod savců
Další významy jsou uvedeny na stránce člověk (rozcestník).
Na tento článek je přesměrováno heslo Pozemšťan. O filmu z roku 2007 pojednává článek Pozemšťan (film).

Člověk (Homo) je rod živočichů z čeledi hominidi (Hominidae), k němuž patří jediný současně žijící zástupce člověka – druh člověk moudrý (Homo sapiens) a jeho blízcí vyhynulí příbuzní. Odhaduje se, že rod je asi 2,8 milionu let starý.[1] Vznik rodu Homo se datuje do stejné doby, kdy se také objevují první kamenné nástroje, a tedy v době, kdy začíná nejstarší paleolit.

Jak číst taxoboxČlověk
alternativní popis obrázku chybí
Lebky zástupců rodu Homo
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Podtřídaživorodí (Theria)
Nadřádplacentálové (Placentalia)
Řádprimáti (Primates)
PodřádHaplorhini
Infrařádopice (Simiiformes)
Odděleníúzkonosí (Catarrhini)
Nadčeleďhominoidi (Hominoidea)
Čeleďhominidi (Hominidae)
PodčeleďHomininae
TribusHominini
Rodčlověk (Homo)
Linné, 1758
Druhy
  • viz text
Sesterská skupina
šimpanz (Pan)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Homo ergaster, lebka

Všechny druhy, vyjma člověka moudrého, vyhynuly. Člověk vzpřímený vyhynul před 50 000 až 35 000 lety,[2] Homo neanderthalensis asi před 30 000 lety.[3] V Iwo Eleru (Nigérie) byla nalezena také archaická forma Homo sapiens stará pouze 13 000 let.[4]

Člověk je na základě anatomických struktur či na podkladě vědeckých evolučních poznatků považován za všežravce.[5]

Systematika rodu

editovat
Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka.

Ani v odborných kruzích není konsensus na tom, co považovat za samostatné lidské druhy, ať už kvůli samotné definici (taxonomickému vymezení) druhu, tak kvůli přiřazení jednotlivých paleontologických nálezů (a to i podle molekulárně genetických charakteristik u nálezů, umožňujících takovou analýzu, a identifikovaných introgresí v genomech současné lidské populace jako výsledků dávných křížení). Současné zdroje (rok 2024) uvádějí již přes 30 takových návrhů, i když některé nesplňují základní taxonomické požadavky na uznání.[6]

Jako druhy rodu Homo se obvykle uvádějí (aktualizováno k roku 2024):[7]

Mezi druhy rodu Homo možná bude překlasifikován i †Australopithecus sediba, blízký H. habilis.[24]

Jsou-li HeLa buňky chápány jako samostatný druh savce, který se množí nepohlavně a přežívá pouze jako součást uměle udržované mikrobiální kultury, potom je žádoucí klasifikovat je pod jménem Homo gartleri (a nikoli jako Helacyon gartleri, v takovém případě by byl rod Homo parafyletický) jako další recentní druh tohoto rodu. Chápání HeLa buněk jako samostatného druhu však není odborníky všeobecně přijímáno.

 
Hlavní vývojové linie člověka a jejich křížení

Některé nálezy popsané jako samostatné druhy zatím nedosáhly všeobecného uznání (např. †Homo cepranensis, †Homo gautengensis[25] či †Homo bodoensis[pozn. 3]), některé byly včleněny do druhů jiných (např. †Homo georgicus[26][27], †Homo pekinensis, †Homo soloensis a †Homo tsaichangensis do H. erectus), u některých dosud převládá nejistota (†Homo helmei může být samostatnou linií či patřit do H. heidelbergensis nebo H. sapiens). Za samostatný druh zatím nejsou uznáni ani neandrtálcům blízcí denisované[pozn. 5], současníci Homo neanderthalensis i Homo sapiens, ani „starší příbuzní“ člověka floreského, objevení v r. 2016[30][31][32] (kteří možná budou přiřazeni do H. floresiensis[33]). Na plné přijetí zatím čekají i výše uvedení H. longi navržený v r. 2021, zejména kvůli vyjasnění jeho vztahu k denisovanům, do nichž by mohl patřit,[34][35][36][37] a H. juluensis popsaný v r. 2024 a kvůli podobnosti zubů zahrnující vedle samostatně popsaných čínských nálezů[pozn. 6] také altajské i tibetské nálezy řazené k denisovanům.[9] Hypotézy možného zařazení denisovanů do některého popsaného druhu by mohly být podpořeny, pokud se podaří provést genetické analýzy dalších nálezů.[38] Denisované by také nemuseli být chápáni pouze jako součást jednoho druhu, ale širší vývojovou linii zahrnující více druhů; navržená hypotéza, že vedle H. juluensis či H. longi a některých pozdně chibanských nálezů ze Sulawesi (Talepu) by k nim mohly patřit i odvozené ostrovní druhy H. luzonensis a H. floresiensis, je však pravděpodobně vyloučená.[39] Dalšími kandidáty na druhové osamostatnění jsou pleistocenní hominini z Číny, vyčlenění mimo H. longi a nově sdružovaní do již dříve navrženého[40], ale dosud neuznaného druhu †Homo daliensis[13], či možná nová linie pozdně pleistocenních homininů z nálezů v jihovýchodní Číně[41][42][43]; naopak nálezy z jihočínských jeskyní Longlin a Maludong („Red Deer Cave people“, česky někdy uváděné jako „lid červených jelenů“[44])[45][46][47][48][49] již byly jako nový druh či hybrid raných druhů vyloučeny poté, co genomická analýza potvrdila, že jde i přes neobvyklé morfologické znaky o moderního H. sapiens.[50] Uznání jakožto nového druhu ani oficiálního vědeckého pojmenování se dosud nedostalo „Nešer Ramla Homo“[51] popsanému v roce 2021,[52][53][54] který by mohl reprezentovat bazální zástupce denisovsko-neandertálské linie.[55][56]

Molekulární rozbory identifikovaly některé další vymřelé linie, jejichž geny přetrvávají jako výsledek dávného křížení v současné lidské populaci. Jako linie na úrovni dalšího druhu by mohli být označeni např. tzv. „archaičtí Afričané“, geneticky identifikovaní v genomu Mandinků a Sanů,[57] Pygmejů,[57][58][59] Hadzů a Sandawů[58][59], Esanů, Gambiů, Mendů a Jorubů[60] a některých dalších etnických skupin moderního člověka.[61][62] Vyčlenili se z lidského vývojového kmene ještě před oddělením denisovsko-neandertálské větve.[60] Je možné, že k nim existuje i fosilní záznam již popsaný jako jiný druh (H. naledi nebo Homo heidelbergensis[63]); přiřazení je však mimo současné možnosti paleontologie.

Systematika se v souvislosti s novými paleontologickými nálezy mění. Některé druhy se někdy označují pouze jako poddruhy jiných druhů (a to i ve starší literatuře, např. Homo neanderthalensis jakožto H. sapiens neanderthalensis – genetické analýzy totiž prokázaly značnou míru křížení s H. sapiens v užším smyslu, a to pravděpodobně ve více událostech zachovávajících životaschopnou linii[64]). Genetické analýzy ukázaly, že se kdysi s člověkem moudrým úspěšně křížili i denisované (nejméně čtyřikrát[65][66][67]) a některé jejich geny přetrvávají v současné populaci Melanésanů a Tibeťanů.[67][68][69] Křížení neandertálců a denisovanů (tehdy již oddělených vývojových linií) dokázal nález jejich společného potomka[70]; navíc analýzou genomů současné lidské populace se podařilo ukázat, že křížení probíhalo v nezanedbatelném rozsahu a pravděpodobně vznikla populace představující novou, minimálně 280 tisíc let starou, linii tzv. „přízračného předka“ (angl. „ghost ancestor“), který se později v Asii a Oceánii zase křížil s H. sapiens (není však vyloučeno, že se jedná o samostatnou vývojovou větev, oddělenou od denisovanů krátce po jejich osamostatnění).[71][72][73][74] V genofondu současných obyvatel ostrova Flores pak byla indikována introgrese pravděpodobné čtvrté samostatné podobně staré linie denisovsko-neandertálského vývojového kmene.[74][75] Bylo prokázáno i křížení denisovanů s vývojově starší větví člověka (pravděpodobně H. heidelbergensis nebo H. erectus).[76]

I některé nové fosilní nálezy (např. z lokality Dmanisi v Gruzii) se navíc zdají podporovat názor, že druhů v lidské kmenové linii bylo ve skutečnosti méně, protože nálezy tradičně pokládané za odlišné druhy by mohly reprezentovat linie, které na sebe přímo navazují, nebo, u nálezů více tradičních druhů ve stejných sídlištích, o pouhé morfologické formy jednoho druhu. Takováto „slučovací“ systematika pak nově řadí popsané skupiny rodu Homo jakožto poddruhy do pouhých dvou druhů – Homo erectus sensu lato a Homo sapiens sensu lato.[8][77]

Do Homo erectus sensu lato pak patří H. habilis, H. rudolfensis, H. naledi[pozn. 7], H. ergaster, H. erectus sensu stricto (včetně H. pekinensis a H. soloensis), H. antecessor, H. floresiensis a pravděpodobně i H. luzonensis (pokud není úplně samostatnou linií v rámci Homo)[18].

Do Homo sapiens sensu lato jsou pak řazeni H. helmei, H. rhodesiensis, H. heidelbergensis, H. neanderthalensis a H. sapiens sensu stricto (a patří sem pochopitelně i denisované, „přízrační předci“ a pravděpodobně i „archaičtí Afričané“[pozn. 8]).

H. erectus sensu lato však nemůže být považován za přímého předka H. sapiens sensu lato ve fylogenetickém smyslu, ale o parafyletické seskupení. Přinejmenším pro H. antecessor bylo prokázáno, že je vedlejší vývojovou větví vzhledem k linii vedoucí k H. sapiens sensu lato.[81][82]

Charakteristika

editovat

Všechny druhy rodu Homo používaly nástroje, jazyk a poměrně vyspělou kulturu. Od kdy byla technologie a kultura předávána není však jisté.[83] Z anatomických znaků je zásadní především bipedie, zvětšení objemu mozku (vyjma Homo habilis více než 1000 ml), čelo od očí stoupá vzhůru, lebka se zakulacuje, dochází k určité redukci zubů, zkracování rukou a naopak prodlužování nohou.[1]

Člověk se (jako ostatní současní hominini) živí rostlinnou i živočišnou potravou, obojí potrava je doložena i v paleontologických nálezech (v sídlištích shromážděné pevné části rostlin – pecky, skořápky – a rozbité kosti ze zvířat) a nově prokázána i analyticky pomocí zastoupení izotopů v kosterních pozůstatcích[84] či analýzou zubního povlaku.[85] Z rostlinné potravy je schopen trávit tuky, bílkoviny a většinu sacharidů (nikoli celulózu), z živočišné potravy přijímá zejména bílkoviny a tuky (kromě masa a vajec se u moderního člověka vyvinula schopnost i v dospělosti trávit mléko).[pozn. 9]

Modernějším druhům člověka, včetně jediného současně žijícího člověka moudrého, je vlastní užívání oděvů jednak pro ochranu před klimatickými vlivy a jinými mechanickými a tepelnými účinky okolního prostředí a jednak jako součást společenského chování a jeho znaků a určení role ve společnosti.

Charakteristická pro člověka je také schopnost přesné imitace, která je například podmínkou pro předávání a učení se řeči.[87]

Evoluce

editovat
Související informace naleznete také v článku Evoluce člověka.

Stále není jasné, z jaké linie hominidů se rod Homo vyvinul. Většina vědců se shoduje, že předkem byla jedna linie australopitéků (Australopithecus), tzv. gracilní australopitéci, mezi něž patří např. A. africanus či A. afarensis. Tato linie australopitéků měla menší čelist i zuby a živila se pravděpodobně jemnější potravou.[88]

Nejstarším paleontologickým nálezem, zařazovaným do rodu Homo, je africký Homo habilis, starý až 2,5 milionu let.[88] Už tento primitivní člověk měl proti australopitékům větší mozek (asi 600–750 ml) a také ustupující čelisti. Také u něj byly nalezeny jednoduché kamenné nástroje. Předpokládá se, že H. habilis nikdy neopustil africký kontinent.

Opustit Afriku se podařilo až člověku vzpřímenému, tedy druhu Homo erectus, který žil mezi 1,8 – 0,5 miliony lety. H. erectus osídlil například Indonésii,[88] ale podle nejnovějších objevů relativně brzy i Evropu.[89] Nejmladší jsou fosilie druhů Homo neanderthalensis a Homo sapiens. Současníky neandrtálců a moderních lidí byli také Homo floresiensis a denisované.[90] H. sapiens, tedy člověk moudrý, je jediným recentním zástupcem rodu.

V roce 1900 žilo na světě 1,65 miliard lidí. V únoru 2017 žilo na světě 7,3 miliard[91] a počet neustále roste. Lidé již osídlili všechny kontinenty a dostali se i na zemskou orbitu.[92]

Poznámky

editovat
  1. ↑ Formální popis Homo juluensis v souladu s Mezinárodními pravidly zoologické nomenklatury je proveden v Kapitole 4 publikace Christopher J. Bae: The Paleoanthropology of Eastern Asia. University of Hawaii Press, Honolulu 2024, ISBN 978-0-8248-9765-9
  2. ↑ český ekvivalent se zatím neuvádí, mezinárodní druhové jméno je z čínského slova juluren, znamenající „lidé s velkou hlavou“ (julu = velká hlava, ren = osoba, člověk)[12]
  3. ↑ a b c V roce 2021 bylo navrženo zrušit taxony H. heidelbergensis a H. rhodesiensis, které byly v širším smyslu používány pro nejmladšího společného předka pozdně pleistocenních afrických a evropských linií, v užším smyslu pro vybrané evropské (H. h.) resp. africké (H. r.) nálezy. H. heidelbergensis v užším smyslu bylo navrženo podřadit jako rané představitele linie pod H. neanderthalensis a pro vybrané nálezy dříve řazené pod H. rhodesiensis klasifikovat pod novým druhovým jménem †Homo bodoensis, zavedeným mimo jiné i z důvodů politické korektnosti (H. rhodesiensis spojováno se jménem kolonialisty Cecila Rhodese, i když byl druh pojmenován podle země nálezu, Severní Rhodesie). H. bodoensis by měl podle tohoto návrhu představovat přímého předka H. sapiens v užším smyslu, tedy reprezentanta linie vedoucí k modernímu člověku po oddělení neandertálsko-denisovské linie.[21]
    Návrh se setkal s okamžitou kritikou, podle které nelze tvrdit, že by H. heidelbergensis byl přímým předchůdcem neandertálců a nelze všechny jeho nálezy podřadit pod H. neanderthalensis. Není potřeba ani nové druhové jméno; nálezy spadající pod H. bodoensis již byly popsány jako H. rhodesiensis a podle pravidel zoologické nomenklatury má přednost dříve navržené jméno (a pokud by bylo nevhodné z důvodů politické korektnosti, je třeba respektovat jiné dřívější pojmenování – Homo saldanensis M. R. Drennan, 1955). Skepse byla vyjádřena i k návrhu považovat H. bodoensis za přímého předka H. sapiens; typový nález lebky z Bodo D’ar byl v jiné studii posouzen jako představitel odlišné vývojové linie.[22]
  4. ↑ některými paleontology ztotožňovaný s †H. heidelbergensis či považovaný za jeho poddruh[23]
  5. ↑ Návrh používat jméno Homo altaiensis Zubova et al., 2017 nelze považovat za oficiální popis druhu, protože nebyl jasně stanoven typový vzorek.[28] Totéž platí i pro použití jména Homo denisoviensis (člověk denisovský), třebaže si již našlo cestu i do některých některých učebnic.[29]
  6. ↑ jmenovitě nálezů z Pengu, Xiahe, Xuchang a Xujiayao
  7. ↑ Podle jedné hypotézy je H. naledi výsledkem křížení různých linií rodu Homo, a to i s možným přesahem do Homo sapiens sensu lato – vzhledem k přehodnocenému stáří mohl být totiž současníkem forem blízkým H. sapiens. Hypotézu hybridizace podporuje kosterní anatomie H. naledi, připomínající mozaiku složenou z různých linií rodu Homo.[78][79]
  8. ↑ U některých introgresí se spekuluje i o velmi starém původu, tedy z linií Homo spadajících do Homo erectus sensu lato nebo úplně samostatných linií v rámci Homo;[80] pravděpodobně se však odštěpili od linie vedoucí k H. sapiens asi před 700 000 lety.[63]
  9. ↑ Intolerance k laktóze, mléčnému cukru, přitom vymizela z genetických dispozic člověka až v nedávné minulosti, tisíce let poté, co byl domestikován mléko dávající dobytek a z mléka začal být připravován sýr.[86]

Reference

editovat
  1. ↑ a b http://vesmir.cz/2015/03/04/celist-etiopie-posouva-vznik-rodu-homo-casu-australopiteku/ Archivováno 14. 3. 2015 na Wayback Machine. - Čelist z Etiopie posouvá vznik rodu Homo do časů australopitéků
  2. ↑ http://smithsonianscience.org/2011/07/scientists-show-that-modern-humans-never-co-existed-with-homo-erectus/ Archivováno 21. 1. 2015 na Wayback Machine. - Scientists show that modern humans never co-existed with Homo erectus
  3. ↑ http://www.talkorigins.org/faqs/homs/species.html
  4. ↑ https://www.researchgate.net/publication/51665614_The_Later_Stone_Age_Calvaria_from_Iwo_Eleru_Nigeria_Morphology_and_Chronology.
  5. ↑ SCHIEROVÁ, Zuzana. Je člověk anatomicky všežravcem či býložravcem? [online]. Prirodovedci.cz, 2018-03-21 [cit. 2019-05-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ BAE, Christopher J.; AIELLO, Leslie C.; HAWKS, John; KAIFU, Yousuke; LINDAL, Joshua; MARTINÓN‐TORRES, María; NI, Xijun. Moving away from “the Muddle in the Middle” toward solving the Chibanian puzzle. Kapitola Tabulková příloha. Evolutionary Anthropology: Issues, News, and Reviews [online]. Wiley Periodicals, LLC., 2024-02. Roč. 33, čís. 1: e22011. Dostupné online. ISSN 1520-6505. DOI 10.1002/evan.22011. (anglicky) 
  7. ↑ WOOD, Bernard; GRABOWSKI, Mark. Macroevolution in and Around the Hominin Clade. In: SERRELLI, Emanuele; GONTIER, Nathalie. Macroevolution. Explanation, Interpretation and Evidence (Interdisciplinary Evolution Research, volume 2). [s.l.]: Springer Cham, 2015-01-01. ISBN 978-3-319-15044-4, ISBN 978-3-319-35370-8. ISSN 2199-3068. DOI 10.1007/978-3-319-15045-1_11. S. 345–376. (anglicky)
  8. ↑ a b DVOŘÁKOVÁ, Radka Marta; ABSOLONOVÁ, Karolína. Vznik a vývoj člověka. S. 26–28. Živa [online]. Academia, 16. únor 2017. Čís. 2017/1, s. 26–28. Dostupné online. 
  9. ↑ a b BAE, Christopher J.; WU, Xiujie. Making sense of eastern Asian Late Quaternary hominin variability. Nature Communications [online]. 2024-11-02 [cit. 2024-12-02]. Roč. 15, čís. 1: 9479. Dostupné online. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-024-53918-7. PMID 39488555. (anglicky) 
  10. ↑ University of Hawaii at Manoa. Homo juluensis: Possible new ancient human species uncovered by researchers. Phys.Org [online]. Science X Network, 2024-11-29 [cit. 2024-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ STÖCKL, Pavel. „Lidé s velkou hlavou“ rozšiřují evoluční strom hominidů. National Geographic [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2024-12-02 [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. 
  12. ↑ WU, Xiujie; BAE, jméno1 = Christopher J. Xujiayao Homo: A New Form of Large Brained Hominin in Eastern Asia. PaleoAnthropology [online]. Paleoanthropology Society & European Society for the study of Human Evolution, 2024-05-24 [cit. 2024-12-02]. Preprint. Dostupné online. ISSN 1545-0031. (anglicky) 
  13. ↑ a b JI, Qiang; WU, Wensheng; JI, Yannan; LI, Qiang; NI, Xijun. Late Middle Pleistocene Harbin cranium represents a new Homo species. The Innovation [online]. Cell Press / Elsevier Inc., 2021-06-25 [cit. 2021-06-29]. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 2666-6758. DOI 10.1016/j.xinn.2021.100132. (anglicky) 
  14. ↑ NI, Xijun; JI, Qiang; WU, Wensheng; SHAO, Qingfeng; JI, Yannan; ZHANG, Chi; LIANG, Lei. Massive cranium from Harbin in northeastern China establishes a new Middle Pleistocene human lineage. The Innovation [online]. Cell Press / Elsevier Inc., 2021-06-25 [cit. 2021-06-29]. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 2666-6758. DOI 10.1016/j.xinn.2021.100130. (anglicky) 
  15. ↑ tev. Vědci zřejmě objevili neznámý druh pravěkého člověka. Dračí muž by mohl být bližším příbuzným než neandertálci. Věda – ČT24 [online]. Česká televize, 2021-06-29 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. 
  16. ↑ LOUKOTA, Ladislav. Tak vypadal dračí člověk. Vědci zjistili, že nám byl bližší než neandrtálci. Nedd.Tiscali.cz [online]. Nedd.cz, 2021-06-29 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. 
  17. ↑ HOUSER, Pavel. Dračí člověk má prý k Homo sapiens blíže než neandrtálci. SCIENCEmag.cz [online]. Nitemedia s.r.o., 2021-06-27 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b DÉTROIT, Florent; MIJARES, Armand Salvador; CORNY, Julien; DAVER, Guillaume; ZANOLLI, Clément; DIZON, Eusebio; ROBLES, Emil, GRÜN, Rainer; PIPER, Philip J. A new species of Homo from the Late Pleistocene of the Philippines. S. 181–186. Nature [online]. Springer Nature Publishing AG, 10. duben 2019. Svazek 568, čís. 7751, s. 181–186. Dostupné online. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/s41586-019-1067-9. (anglicky) 
  19. ↑ The Australian National University. New species of early human found in the Philippines. Phys.Org [online]. 10. duben 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ kar. Vědci objevili neznámý druh člověka. Žil před 50 tisíci lety. Kapitola Věda. ct24 [online]. Česká televize, 11. duben 2019. Dostupné online. 
  21. ↑ ROKSANDIC, Mirjana; RADOVIĆ, Predrag; WU, Xiu-Jie; BAE, Christopher J. Resolving the “muddle in the middle”: The case for Homo bodoensis sp. nov.. Evolutionary Anthropology [online]. John Wiley & Sons, Inc., 28. říjen 2021 [cit. 2021-10-29]. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 1520-6505. DOI 10.1002/evan.21929. (anglicky) 
  22. ↑ MARSHALL, Michael. New human species has been named Homo bodoensis - but it may not stick. New Scientist [online]. New Scientist Ltd., 28. říjen 2021 [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ MOUNIER, Aurélien; CONDEMI, Silvana; MANZI, Giorgio. The Stem Species of Our Species: A Place for the Archaic Human Cranium from Ceprano, Italy. PLoS ONE [online]. 2010-12-27 [cit. 2021-09-06]. Roč. 6, čís. 4: e18821. Dostupné online. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0018821. (anglicky) 
  24. ↑ DEMBO, Mana; MATZKE, Nicholas J.; MOOERS, Arne Ø.; COLLARD, Mark. Bayesian analysis of a morphological supermatrix sheds light on controversial fossil hominin relationships. Proceedings of the Royal Society B [online]. 2015-08-07. Svazek 282, čís. 1812: 20150943. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISSN 1471-2954. DOI 10.1098/rspb.2015.0943. PMID 26202999. (anglicky) 
  25. ↑ CURNOE, Darren. A review of early Homo in southern Africa focusing on cranial, mandibular and dental remains, with the description of a new species (Homo gautengensis sp. nov.). S. 151–177. Homo [online]. 2010-05-13 [cit. 2021-09-08]. Svazek 61, čís. 3, s. 151–177. Dostupné online. ISSN 0018-442X. DOI 10.1016/j.jchb.2010.04.002. PMID 20466364. (anglicky) 
  26. ↑ RIGHTMIRE, G. Philip; LORDKIPANIDZE, David; VEKUA, Abesalom. Anatomical descriptions, comparative studies and evolutionary significance of the hominin skulls from Dmanisi, Republic of Georgia. S. 115–141. Journal of Human Evolution [online]. Elsevier Ltd., 4. listopad 2005. Svazek 50, čís. 2, s. 115–141. Dostupné online. ISSN 0047-2484. DOI 10.1016/j.jhevol.2005.07.009. PMID 16271745. (anglicky) 
  27. ↑ ZOLLIKOFER, Christoph P. E.; PONCE DE LEÓN, Marcia S.; MARGVELASHVILI, Ann; RIGHTMIRE, G. Philip; LORDKIPANIDZE, David. Response to Comment on “A Complete Skull from Dmanisi, Georgia, and the Evolutionary Biology of Early Homo”. S. 360. Science [online]. American Association for the Advancement of Science, 25. duben 2014. Svazek 344, čís. 6182, s. 360. Dostupné online. ISSN 1095-9203. DOI 10.1126/science.1250081. PMID 24763573. (anglicky) 
  28. ↑ Paleo Core. Data integration across projects, sites and research teams. [online]. Onami LLC [cit. 2024-12-02]. Kapitola Nomina. Homo sapiens altaiensis Derevianko, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ SVOBODA, Jiří A. Předkové: evoluce člověka. 1. vyd. Praha: Academia, 2014. 480 s. ISBN 978-80-200-2324-7. Kapitola XIII, s. 275–304. 
  30. ↑ CALLAWAY, Ewen. ‘Hobbit’ relatives found after ten-year hunt. S. 164–165. Nature [online]. Macmillan Publishers Limited, 8. červen 2016. Svazek 534, čís. 7606, s. 164–165. Dostupné online. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/534164a. PMID 27279191. (anglicky) 
  31. ↑ VAN DEN BERGH, Gerrit D., et al.. Homo floresiensis-like fossils from the early Middle Pleistocene of Flores. S. 245–248. Nature [online]. Springer Nature Publishing AG, 9. červen 2016. Svazek 534, čís. 7606, s. 245–248. Dostupné online. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature17999. PMID 27279221. (anglicky) 
  32. ↑ BRUMM, Adam, et al.. Age and context of the oldest known hominin fossils from Flores. S. 249–253. Nature [online]. Springer Nature Publishing AG, 9. červen 2016. Svazek 534, čís. 7606, s. 249–253. Dostupné online. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature17663. PMID 27279222. (anglicky) 
  33. ↑ KAIFU, Yousuke; KURNIAWAN, Iwan; MIZUSHIMA, Soichiro; SAWADA, Junmei; LAGUE, Michael; SETIAWAN, Ruly; SUTISNA, Indra. Early evolution of small body size in Homo floresiensis. Nature Communications [online]. 2024-08-06. Roč. 15, čís. 1. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-024-50649-7. (anglicky) 
  34. ↑ GIBBONS, Ann. ‘Dragon Man' may be an elusive Denisovan. S. 11–12. Science [online]. American Association for the Advancement of Science, 2021-07-02 [cit. 2021-12-09]. Roč. 373, čís. 6550, s. 11–12. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. ISSN 1095-9203. DOI 10.1126/science.373.6550.11. (anglicky) 
  35. ↑ JONES, Nicola. Mysterious skull fossils expand human family tree — but questions remain. Nature [online]. Springer Nature Limited, 2021-06-25 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/d41586-021-01738-w. (anglicky) 
  36. ↑ GEORGE, Alison. 'Dragon man' claimed as new species of ancient human but doubts remain. NewScientist [online]. 2021-06-25 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ PETR, Jaroslav. Jak denisované pomohli Homo sapiens zabydlit Tibet. OSEL.cz [online]. 2021-12-09 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. ISSN 1214-6307. 
  38. ↑ PETR, Jaroslav. Vývoj člověka je zamotanější, než jsme mysleli, ukázal objev Homo juluensis. Technet (magazín serveru iDNES.cz) [online]. MAFRA, a. s., 2024-12-18 [cit. 2024-12-19]. Dostupné online. 
  39. ↑ KAIFU, Yousuke; ATHREYA, Sheela. Diversity and Evolution of Archaic Eastern Asian Hominins: A Synthetic Model of the Fossil and Genetic Records. PaleoAnthropology [online]. Paleoanthropology Society & European Society for the study of Human Evolution, 2024-08-16 [cit. 2024-12-02]. Preprint. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ ETLER, Dennis. Homo erectus in East Asia: Human Ancestor or Evolutionary Dead-End?. S. 37–50. Athena Review [online]. Athena Publications, Inc., 2006-01 [cit. 2023-08-08]. Roč. 4, čís. 1, s. 37–50. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ WU, Xiujie; PEI, Shuwen; CAI, Yanjun; TONG, Haowen; ZHANG, Ziliang; YAN, Yi; XING, Song. Morphological and morphometric analyses of a late Middle Pleistocene hominin mandible from Hualongdong, China. Journal of Human Evolution [online]. Elsevier Ltd., 2023-07-31 [cit. 2023-08-08]. Roč. 182: 103411. ISSN 1095-8606. DOI 10.1016/j.jhevol.2023.103411. PMID 37531709. (anglicky) 
  42. ↑ YIRKA, Bob. Remains found in China may belong to third human lineage. Phys.Org [online]. 2023-08-04 [cit. 2023-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ RAKÚSOVÁ, Kateřina. Budou se přepisovat učebnice dějepisu? Lebka z Číny se vymyká lidskému rodokmenu. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2023-08-09 [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. 
  44. ↑ redakce ČRo Leonardo. Nový druh člověka z Číny?. Český rozhlas Plus: Věda [online]. 2012-03-15 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. 
  45. ↑ CURNOE, Darren; JI, Xueping; HERRIES, Andy I. R.; KANNING, Bai; TAÇON, Paul S. C.; ZHENDE, Bao, et al. Human Remains from the Pleistocene-Holocene Transition of Southwest China Suggest a Complex Evolutionary History for East Asians. PLoS ONE [online]. 2012-03-14 [cit. 2021-09-06]. Svazek 7, čís. 3: e31918. Dostupné online. DOI 10.1371/journal.pone.0031918. (anglicky) 
  46. ↑ OWEN, James. Cave Fossil Find: New Human Species or "Nothing Extraordinary"?. National Geographic [online]. 2012-03-14 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ CURNOE, Darren; JI, Xueping; LIU, Wu; ZHENDE, Bao; TAÇON, Paul S. C.; REN, Liang. A Hominin Femur with Archaic Affinities from the Late Pleistocene of Southwest China. PLoS ONE [online]. 2015-12-17 [cit. 2021-09-06]. Svazek 10, čís. 12: e0143332. Dostupné online. DOI 10.1371/journal.pone.0143332. (anglicky) 
  48. ↑ CURNOE, Darren. Bone suggests ‘Red Deer Cave people’ a mysterious species of human. The Conversation [online]. 2015-12-17 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ CURNOE, Darren; JI, Xueping; TAÇON, Paul S. C.; GE, Yaozheng. Possible Signatures of Hominin Hybridization from the Early Holocene of Southwest China. Scientific Reports [online]. 2015-07-23 [cit. 2021-09-06]. Svazek 5: 12408. Dostupné online. DOI 10.1038/srep12408. (anglicky) 
  50. ↑ ZHANG, Xiaoming; JI, Xueping; LI, Chunmei; YANG, Tingyu; HUANG, Jiahui; ZHAO, Yinhui; WU, Yun. A Late Pleistocene human genome from Southwest China. Current Biology [online]. Elsevier Inc., 2022-07 [cit. 2022-07-18]. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2022.06.016. (anglicky) 
  51. ↑ PACOVSKÝ, Tomáš. Nešer Ramla Homo. Vědci našli nového předka člověka. Zprávy Radio Wave [online]. Český rozhlas, 2021-06-25 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. 
  52. ↑ HERSHKOVITZ, Israel; MAY, Hila; SARIG, Rachel; POKHOJAEV, Ariel; GRIMAUD-HERVÉ, Dominique; BRUNER, Emiliano; FORNAI, Cinzia. A Middle Pleistocene Homo from Nesher Ramla, Israel. S. 1424–1428. Science [online]. American Association for the Advancement of Science, 2021-06-25 [cit. 2021-06-29]. Svazek 372, čís. 6549, s. 1424–1428. Dostupné online. ISSN 1095-9203. DOI 10.1126/science.abh3169. (anglicky) 
  53. ↑ JÉGL, Pavel. Objeven dosud neznámý druh pračlověka. Nedd.Tiscali.cz [online]. Nedd.cz, 2021-06-27 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. 
  54. ↑ kar. V Izraeli objevili neznámý druh předka člověka. Homo Nešer Ramla byl podobný neandrtálcům. Věda – ČT24 [online]. Česká televize, 2021-06-25 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. 
  55. ↑ LAHR, Marta Mirazón. The complex landscape of recent human evolution. S. 1395–1396. Science [online]. American Association for the Advancement of Science, 2021-06-25 [cit. 2021-06-29]. Svazek 372, čís. 6549, s. 1395–1396. Dostupné online. ISSN 1095-9203. DOI 10.1126/science.abj3077. (anglicky) 
  56. ↑ LANGLEY, Michelle. Homo Who? New Mystery Human Species Discovered in Israel. Science - The WIRE [online]. The Wire, 2021-06-26 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ a b HAMMER, Michael F.; WOERNER, August E.; MENDEZ, Fernando L.; WATKINS, Joseph C.; WALL, Jeffrey D. Genetic evidence for archaic admixture in Africa. S. 15123–15128. Proceedings of the National Academy of Sciences USA (PNAS) [online]. 13. září 2011. Svazek 108, čís. 37, s. 15123–15128. Dostupné online. Dostupné také na: [3]. ISSN 1091-6490. DOI 10.1073/pnas.1109300108. (anglicky) 
  58. ↑ a b STIX, Gary. Out of Africa: Startling New Genetics of Human Origins. Scientific American [online]. 26. červenec 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ a b LACHANCE, Joseph; VERNOT, Benjamin; ELBERS, Clara C.; FERWERDA, Bart; FROMENT, Alain; BODO, Jean-Marie; LEMA, Godfrey, FU, Wenqing; NYAMBO, Thomas B.; REBBECK, Timothy R.; ZHANG, Kun; AKEY, Joshua M.; TISHKOFF, Sarah A. Evolutionary History and Adaptation from High-Coverage Whole-Genome Sequences of Diverse African Hunter-Gatherers. S. 457–469. Cell [online]. Elsevier Inc., 26. červenec 2012. Svazek 150, čís. 3, s. 457–469. Dostupné online. ISSN 0092-8674. DOI 10.1016/j.cell.2012.07.009. PMID 22840920. (anglicky) 
  60. ↑ a b DURVASULA, Arun; SANKARARAMAN, Sriram. Recovering signals of ghost archaic introgression in African populations. Science Advances [online]. American Association for the Advancement of Science, 12. únor 2020. Svazek 6, čís. 7:5097. Dostupné online. Dostupné také na: [4]. ISSN 2375-2548. DOI 10.1126/sciadv.aax5097. (anglicky) 
  61. ↑ XU, Duo; PAVLIDIS, Pavlos; TASKENT, Recep Ozgur; ALACHIOTIS, Nikolaos; FLANAGAN, Colin; DEGIORGIO, Michael; BLEKHMAN, Ran, RUHL, Stefan; GOKCUMEN,Omer. Archaic Hominin Introgression in Africa Contributes to Functional Salivary MUC7 Genetic Variation. Molecular Biology and Evolution [online]. Oxford University Press, 21. červenec 2017. Online před tiskem. Dostupné online. ISSN 1537-1719. DOI 10.1093/molbev/msx206. (anglicky) 
  62. ↑ PETR, Jaroslav. Duch ve slinách Afričanů. Kapitola Zvukem. Vesmír.cz [online]. 26. červenec 2017 [cit. 2017-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-13. ISSN 1214-4029. 
  63. ↑ a b BRAHIC, Catherine. Traces of mystery ancient humans found lurking in our genomes. New Scientist [online]. 10. říjen 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ YIRKA, Bob. Study suggests multiple instances of interbreeding between Neanderthal and early humans. Phys.Org [online]. 27. listopad 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ ONGARO, Linda; HUERTA-SANCHEZ, Emilia. A history of multiple Denisovan introgression events in modern humans. Nature Genetics [online]. 2024-11-05 [cit. 2024-12-02]. Preprint. ISSN 1546-1718. DOI 10.1038/s41588-024-01960-y. PMID 39501127. (anglicky) 
  66. ↑ Trinity College Dublin. New insights into the Denisovans: New hominin group that interbred with modern day humans. ScienceDaily [online]. 2024-11-08 [cit. 2024-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ a b JACOBS, Guy Sherwin; HUDJASHOV, Georgi; SAAG, Lauri; KUSUMA, Pradiptajati; DARUSALLAM, Chelzie C.; LAWSON, Daniel J.; MONDAL, Mayukh, et al. Multiple Deeply Divergent Denisovan Ancestries in Papuans. S. 1010–1021.e32. Cell [online]. Elsevier Inc., 2019-04-10. Svazek 177, čís. 4, s. 1010–1021.e32. Dostupné online. ISSN 1097-4172. DOI 10.1016/j.cell.2019.02.035. PMID 30981557. (anglicky) 
  68. ↑ REICH, David; GREEN, Richard E.; KIRCHER, Martin, Johannes Krause, Nick Patterson, Eric Y. Durand, Bence Viola, Adrian W. Briggs, Udo Stenzel, Philip L. F. Johnson, Tomislav Maricic, Jeffrey M. Good, Tomas Marques-Bonet, Can Alkan, Qiaomei Fu, Swapan Mallick, Heng Li, Matthias Meyer, Evan E. Eichler, Mark Stoneking, Michael Richards, Sahra Talamo, Michael V. Shunkov, Anatoli P. Derevianko, Jean-Jacques Hublin et al.. Genetic history of an archaic hominin group from Denisova Cave in Siberia. S. 1053–1060. Nature [online]. 12. prosinec 2010. Svazek 468, čís. 7327, s. 1053–1060. Abstrakt. Dostupné online. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature09710. ((anglicky)) 
  69. ↑ Siberian Fossils Were Neanderthals’ Eastern Cousins, DNA Reveals (popularizační článek k předchozí referenci), The New York Times, 22. 12. 2010 (anglicky)
  70. ↑ HOOD, Marlowe. Neandertal mother, Denisovan father—Newly-sequenced genome sheds light on interactions between ancient hominins. Phys.Org [online]. 22. srpen 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ MIHULKA, Stanislav. Umělá inteligence vystopovala přízračného předka v našem genomu. OSEL.cz [online]. 11. únor 2019. Dostupné online. 
  72. ↑ CEPELEWICZ, Jordana. Artificial Intelligence Finds Ancient ‘Ghosts’ in Modern DNA. Quanta Magazine [online]. 7. únor 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ MONDAL, Mayukh; BERTRANPETIT, Jaume; LAO, Oscar. Approximate Bayesian computation with deep learning supports a third archaic introgression in Asia and Oceania. S. 1–9. Nature Communications [online]. Springer Nature Publishing AG, 16. leden 2019. Svazek 10: 246, s. 1–9. Dostupné online. Dostupné také na: [5]. ISSN 2041-1723. DOI 10.1038/s41467-018-08089-7. PMID 30651539. (anglicky) 
  74. ↑ a b TEIXEIRA, João C.; COOPER, Alan. Using hominin introgression to trace modern human dispersals. S. 15 327 – 15 332. Proceedings of the National Academy of Sciences USA (PNAS) [online]. National Academy of Sciences, 12. červenec 2019. Svazek 116, čís. 31, s. 15 327 – 15 332. Dostupné online. Dostupné také na: [6]. ISSN 1091-6490. DOI 10.1073/pnas.1904824116. PMID 31300536. (anglicky) 
  75. ↑ MILLS, Robyn. Out of Africa and into an archaic human melting pot. Phys.Org [online]. 15. červenec 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ↑ MARSHALL, Michael. Mystery human species emerges from Denisovan genome. New Scientist [online]. 19. listopad 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  77. ↑ DUDA, Pavel; ZRZAVÝ, Jan. Přepisování evoluční teorie lidského rodu. Revoluce v paleoantropologii v roce 2013. S. 208–212. Vesmír [online]. 10. duben 2014. Svazek 93, čís. 4, s. 208–212. Dostupné online. 
  78. ↑ BERGER, Lee R.; HAWKS, John; DIRKS, Paul H. G. M.; ELLIOTT, Marina; ROBERTS, Eric M. Homo naledi and Pleistocene hominin evolution in subequatorial Africa. S. 1–19. eLife [online]. 9. květen 2017. Svazek 6: e24234, s. 1–19. Dostupné online. Dostupné také na: [7]. ISSN 2050-084X. DOI 10.7554/eLife.24234. PMID 28483041. (anglicky) 
  79. ↑ DUDA, Pavel. Homo naledi stále překvapuje. S. 548–549. Vesmír [online]. 2. říjen 2017. Roč. 96, čís. 2017/10, s. 548–549. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 
  80. ↑ University at Buffalo. In saliva, clues to a 'ghost' species of ancient human. Phys.Org [online]. 21. červenec 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ WELKER, Frido; RAMOS-MADRIGAL, Jazmín; GUTENBRUNNER, Petra, et al. The dental proteome of Homo antecessor. S. 235–238. Nature [online]. Springer Nature Limited, 1. duben 2020. Svazek 580, čís. 7802, s. 235–238. Dostupné online. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/s41586-020-2153-8. PMID 32269345. (anglicky) 
  82. ↑ University of Copenhagen. Oldest-ever human genetic evidence clarifies dispute over our ancestors. Phys.org [online]. Science X Network, 1. duben 2020. Dostupné online. (anglicky) 
  83. ↑ https://phys.org/news/2017-11-dawn-human.html - Researchers look for dawn of human information sharing
  84. ↑ KAUPOVÁ, Sylva. Z jídelníčku našich předků – stabilní izotopy v rekonstrukci výživy minulých populací. S. 230–233. Živa [online]. 20. říjen 2016. Svazek 64 (102), čís. 5/2016, s. 230–233. Dostupné online. ISSN 0044-4812. 
  85. ↑ PAZDERA, Josef. Strava a životní styl Evropanů před 1,2 miliony let. OSEL.cz [online]. 28. prosinec 2016 [cit. 2017-01-03]. Dostupné online. 
  86. ↑ Ancient Europeans intolerant to lactose for 5,000 years after they adopted agriculture. Phys.org [online]. 21. říjen 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  87. ↑ https://phys.org/news/2020-01-copycats-key-human.html - Being copycats might be key to being human
  88. ↑ a b c CAMPBELL, Neil A.; REECE, Jane B. Biologie. Praha: Computer press, 2006. S. 1332. 
  89. ↑ PETR, J. (2008): Nejstarší Evropan(ka), Osel.cz, http://osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=3435
  90. ↑ Na Zemi žilo původně 9 lidských druhů. Staly se samy sobě predátory a vrahy. Dotyk [online]. 3. února 2022. Dostupné online. 
  91. ↑ CIA – The World Factbook [online]. [cit. 2017-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-05. 
  92. ↑ World POPClock Projection, http://www.census.gov/ipc/www/popclockworld.html Archivováno 3. 1. 2010 na Wayback Machine.

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Člověk&oldid=24504751“