Oktaazakuban

chemická sloučenina

Oktaazakuban je hypotetický výbušný alotrop dusíku, se vzorcem N8, obsahující osm dusíkových atomů uspořádaných do tvaru krychle; strukturou se tak podobá kubanu.[1]

Oktaazakuban
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Modely molekuly
Modely molekuly
Obecné
Systematický název1,2,3,4,5,6,7,8-oktazapentacyklo[4.2.0.02,5.03,8.04,7]oktan
Ostatní názvyoktadusík
Sumární vzorecN8
Identifikace
Registrační číslo CAS78998-15-9
PubChem57469154
SMILESN12N3N4N1N5N2N3N45
InChIInChI=1S/N8/c1-2-5-3(1)7-4(1)6(2)8(5)7
Vlastnosti
Molární hmotnost112,054 g/mol
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mělo by jít o metastabilní molekulu, která i přes termodynamickou nestálost v důsledku úhlového napětí a vysoké energie jednoduché vazby N–N zůstává v důsledku symetrie orbitalů kineticky stálou.[2]

Výbušnina a palivo

editovat

Oktaazakuban má hustotu energie (za předpokladu rozkladu na N2) 22,9 MJ/kg,[3] více než pětinásobnou oproti ekvivalentu TNT (trinitrotoluenu). Byl tak (společně s jinými exotickými alotropy dusíku) navržen na využití jako výbušnina, a jako složka raketových paliv. Detonační rychlost byla předpovězena na 15 000 m/s, což je o 48,5 % více než u oktanitrokubanu, nejrychlejší známé nejaderné výbušniny.[4]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Octaazacubane na anglické Wikipedii.

  1. B. Muir. Cubane [online]. Dostupné online. 
  2. Ujwala N. Patil; Nilesh R. Dhumal; Shridhar P. Gejji. Theoretical studies on the molecular electron densities and electrostatic potentials in azacubanes.Chybí název periodika! 2004, s. 27-32. DOI 10.1007/s00214-004-0551-2. 
  3. Mikhail N. Glukhovtsev; Haijun Jiao; Paul von Ragué Schleyer. Besides N2, What Is the Most Stable Molecule Composed Only of Nitrogen Atoms?.Chybí název periodika! 1996, s. 7124-7133. DOI 10.1021/ic9606237. PMID 11666896. 
  4. Jai Prakash Agrawal. High Energy Materials: Propellants, Explosives and Pyrotechnics. [s.l.]: Wiley-VCH, 2010. ISBN 978-3-527-62880-3. Kapitola 2.3 Future Scope for Research, s. 147. 

Související články

editovat