Národní obrození

obroda národní kultury probíhající v mnoha národech zejména v 18. a 19. století
(přesměrováno z Obrozenectví)

Národní obrození je období a proces formování novodobých (moderních) národů, obroda konkrétní národní (etnické) kultury probíhající převážně v 18. a 19. století. Impulsem bylo osvícenství[pozn. 1] a Velká francouzská revoluce (1789–1799), důsledkem hospodářských změn (průmyslové revoluce) a rozpadu feudalismu v zemích jako Francie, Anglie i ekonomicky silném Nizozemsku.[1][2][3]

Osvícenci, vzdělaní příslušníci etnické komunity bez literární tradice v mateřském (rodném) jazyce (zpravidla bez vlastního národního státu a bez dominance ve státě, který obývají, ale jehož členové netvoří ani šlechtu ani vládnoucí třídu) došli k závěru, že jsou etnickým společenstvím, národem, který je třeba „probudit“ (obrodit, znovuzrodit, osvítit atp.) s cílem dosáhnout všech atributů plně zformovaného národa.[3]

Národní obrození jsou charakteristická pro období formování moderního nacionalismu, kdy se utvářely novodobé (moderní) národy. Obrozenci hleděli do minulosti na podle nich slavnější období (zlatý věk) vlastního národa a svoji současnost považovali za období úpadku (dobu temna, viz Doba temna). Snažili se proto o obrodu (oživení) národa a to zejména na poli kulturním nebo obnovením jazyka a později se k tomu často přidala i snaha o politickou nezávislost (emancipaci, viz revoluce v roce 1848 a myšlenka (idea) národních států). Např. Bělorusové, Češi, Estonci, Chorvati, Lužíčtí Srbové, Makedonci, Slováci, Slovinci, Srbové, Ukrajinci atd. si začali nárokovat jazykové, kulturní a politické osamostatňování. Oblíbenými tématy období romantismu byla národní historie, zejména středověká, a raná národní literatura, zejména epické básně. Tyto hrdinské eposy byly natolik oblíbené, že byly i falšovány, což bylo později více či méně věrohodně dokázáno, viz Ossian, spor o Rukopisy či Slovo o pluku Igorově. K podpoře národní kultury byla rozvíjena národní historiografie a literatura a byly zakládány instituce jako muzea a divadla.[3][4]

Příklady národních obrození:

Poznámky

editovat
  1. Osvícenství je intelektuální (filozofický) směr, životní postoj 17.18. století, vycházející z nového filozofického myšlenkového proudu, protikladu empirismuracionalismu, učícího, že jediným zdrojem spolehlivých poznatků a kritériem pravdy je rozum, abstraktní myšlení.

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kansallinen herääminen na finské Wikipedii a Nacionalni preporod na srbochorvatské Wikipedii.

  1. a b STUPŇÁNEK, Filip. Srovnání venkovské prózy Bjørnstjørne Bjørnsona a Karoliny Světlé [online]. Brno: Ústav germanistiky, nordistiky a nederlandistiky Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity, 2021 [cit. 2023-06-18]. Vedoucí bakalářeské práce: doc. PhDr. Miluše Juříčková, CSc.. Dostupné online. 
  2. CEJNAROVÁ, Andrea. Od 1. průmyslové revoluce ke 4.. Technický týdeník. 2015-06-04. Dostupné online [cit. 2023-06-19]. 
  3. a b c HROCH, Miroslav. Národy nejsou dílem náhody. www.hks.re [online]. Hospodářská a kulturní studia Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity [cit. 2023-06-25]. Dostupné online. 
  4. a b DENČEVOVÁ, Ivana Chmel. Spor o Rukopisy? Protože tady žádné nebyly, tak jsme si je sami napsali, hodnotí historik. Český rozhlas Plus [online]. Český rozhlas, 2023-01-16 [cit. 2023-06-25]. Jak to bylo doopravdy. Dostupné online. 
  5. MOJŽÍŠEK, Marek. Jak České národní obrození formovalo český národ. Český rozhlas Region [online]. Český rozhlas, 2023-02-15 [cit. 2023-06-25]. Dostupné online. 
  6. a b c PILS, Jan. Ke kořenům československo-finských vztahů [online]. Brno: Historický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2009 [cit. 2023-06-19]. Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Radomír Vlček, CSc.. Dostupné online. 
  7. TEREZA HIMMELOVÁ, Tereza Himmelová. Stručná historie východní Karélie a její význam pro formování finského vlastenectví [online]. Praha: Ústav obecné lingvistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2014 [cit. 2023-06-19]. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Lenka Fárová, Ph.D.. Dostupné online. 
  8. ŘEHÁČEK, Karel. ČESKO-NĚMECKÉ SOUŽITÍ NA JIHOZÁPADĚ ČECH V LETECH 1880–1938. Historica - Sborník prací historických. 2002, čís. 31, s. 217–242. Dostupné online [cit. 2023-06-19]. ISSN 1803-9561. 
  9. a b JAN ŠEVČÍK, Jan Ševčík. OKULTISMUS A POLITIKA [online]. Brno: Katedra politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity, 2019 [cit. 2023-06-19]. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Pavel Dufek, Ph.D. Dostupné online. 
  10. Ritter - Gründer, Wörterbuch philosophischer Grundbegriffe. Sv. 8, sl. 44-48.
  11. ŘEHÁČEK, Karel. České školství v národnostně smíšených oblastech jihozápadu Čech v letech 1880–1945 [online]. Hradec Králové: Historický ústav Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové, 2018 [cit. 2023-06-22]. Vedoucí disertační práce: PhDr. Marie Bahenská, Ph.D. Dostupné online. 
  12. HOUDKOVÁ, Bronislava. Vlasteneckyvýchovná tendence v tzv. pražských prózách Karoliny Světlé. dk.upce.cz. Fakulta filozofická Univerzity Pardubice, 2011. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Ivo Říha, Ph.D.. Dostupné online [cit. 2023-06-26]. 
  13. Obrodenie národné. dai.fmph.uniba.sk [online]. Fakulta matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského v Bratislavě [cit. 2023-06-19]. Dostupné online. 
  14. JUTIKKALA, Eino; PIRINEN, Kauko. Dějiny Finska [online]. Překlad Lenka FÁROVÁ. Nakladatelství Lidové noviny, 2001 [cit. 2023-06-25]. Dostupné online. ISBN 80-7106-406-8. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat