Nejvyšší stolník

Nejvyšší stolník nebo také nejvyšší truksas, zpočátku jen stolník (německy Truchsess, latinsky dapifer) patřil k dvorským úřadům (dignitates), které původně měly zabezpečovat hospodářství a chod domácnosti i dvora panovníka. Dalšími dvorskými úřady byl komorník (camerarius), správce knížecích stájí – maršálek (marschalcus, agazo), číšník (dapifer) a mečník (ensifer).

Nejvyššímu stolníkovi byl podřízen podstolník (také zvaný podstolí) neboli podtruchsas (subdapifer). Rovněž na královnině dvoře figuroval stolník a podstolník.

V Čechách je doložen v polovině 12. století. Ve Svaté říši římské měl hodnost arcistolníka (arcitruchsase, německy Erz-Truchses, latinsky archidapifer) falckrabě rýnský, od roku 1623 vévoda bavorský.

Následující seznamy nemusí být úplné.

České království

V českém knížectví se stolník připomíná od poloviny 12. století (1146–1148) za vlády Vladislava II. (panoval v letech 1140–1172, králem od roku 1158). Původně šlo o dozor nad dvorskou kuchyní, zásobami potravin a o přímou (čestnou) obsluhu knížete (krále) u stolu, později šlo o čestnou hodnost dvorského ceremoniálu. U dvorských úřadů se projevovala tendence k dědičnosti. Zajícové z Hazmburka získali dědičný úřad stolníka v roce 1326 od Jana Lucemburského (vládl v letech 1310–1346) a drželi ho až do vymření rodu v roce 1663.^[1] Od roku 1723 byl přiznán Colloredům na Opočně, posléze knížatům Colloredo-Mannsfeld. Po Bílé hoře, pakliže král sídlil v Čechách, byly obvykle úřady královského českého dvora vykonávány už jen při korunovacích. V jejím průběhu nejvyšší stolník nesl pozlacený bochník chleba jako připomínku eucharistické oběti.^[2]^[3] Bochník pak položil na oltář.^[3]^{[pozn. 1]}

Seznam nejvyšších stolníků Českého království

1147 Konrád
1159–1165 Kochan
1169–1177 Vítek I. z Prčice († 1194)
kolem 1178 Řivin
1180 Slavibor
1183–1185 Letar
1187–1189 Matouš
1194 Jurik
1205–1213 Diviš
1217 Hrděbor
1222–1224 Jindřich Vítkovic z Prčice a Nového domu (Hradce)
1232–1249 (?) Jaroslav
1232 Oldřich
1236–1238 Rudolf
1236–1251 Soběslav
1250–1260 Ondřej z Říčan († 1277)
1260–1272 Diviš
1276–1278 Hynek z Dubé
1283 Sezima z Krašova
1284–1285 Hynek (Haiman) z Dubé
1289 Albrecht
1318 Heřman z Miličína
1350–1368 (31. 12.) Zbyněk Zajíc z Hazmburka († 31. 12. 1368)^[4]
1369–1383 Vilém Zajíc z Hazmburka
1386 Mikuláš z Hazmburka
1395–1408 Oldřich Zajíc z Hazmburka
1410 Mikuláš Zajíc z Hazmburka
1415–1441 Vilém Zajíc z Hazmburka († 1441)
1441–1463 Zbyněk Zajíc z Hazmburka († 1463)
1486 Jan Zajíc z Hazmburka
1483–1488 Ladislav z Veitmile^[5]
1522 Martin Lesecký z Lesic^[5]
1522 Václav Strojetický ze Strojetic^[5]
1527–1553 Jan IV. Zajíc z Hazmburka na Budyni
...
?–1585 Mikuláš IV. Zajíc z Hazmburka (14. září 1524 – 20. března 1585)
?–1616 Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka (asi 1570–1616), úřad zastával v roce 1611 v době korunovace Matyáše Habsburského na českého krále, v průvodu přinášel zlatý chléb.^[6] Zúčastnil se i korunovace Anny Tyrolské na českou královnu v roce 1616.^[7]
?–1663 Jaroslav Maximilian (Mikuláš Jiří) Zajíc z Hazmburka (1614–1663)

Colloredové – dědičný nejvyšší zemský stolník Českého království

1723–1726 Jeroným IV. z Colloredo-Waldsee^[8] (12. 3. 1674 Udine – 2. 2. 1726 Vídeň), dědičný nejvyšší zemský stolník (Obersterbland-Truchsess des Königreiches Böhmen), udělený též jeho bratrovi Rudolfovi (1676–1750)^[9]
- na korunovaci Karla VI. v roce 1723 nebyl přítomen, zastupoval ho Štěpán Vilém Kinský (1679–1749)^[10]
1726–1788 Rudolf Josef I. z Colloredo-Waldsee (7. 7. 1706 Praha – 1. 11. 1788 Vídeň)
- úřad zastával při korunovaci Marie Terezie v roce 1743
1788–1807 František Gundakar I. z Colloreda-Mannsfeldu (28. 5. 1731 Vídeň – 27. 10. 1807 Vídeň)
- úřad zastával při korunovaci Leopolda II. v roce 1791
1807–1843 Rudolf Josef II. z Colloredo-Mannsfeldu (16. 4. 1772 – 28. 12. 1843 Vídeň), v letech 1835–1843 nejvyšší císařský hofmistr
- při korunovaci Ferdinanda I. Dobrotivého v roce 1836 ho v úřadě nejvyššího truksase zastupoval dědičný komoří nad stříbrem hrabě Salm^[2]
1843–1852 František Gundakar II. z Colloredo-Mannsfeldu (18. 11. 1802 Vídeň – 29. 5. 1852 Gräfenberg)
1852–1895 Josef I. František z Colloredo-Mannsfeldu (26. 2. 1813 Vídeň – 22. 4. 1895 Vídeň)
1895–1918 Josef II. Jeroným z Colloredo-Mannsfeldu (17. 2. 1866 Praha – 21. 2. 1957 Paříž)

Seznam podstolníků Českého království

1194–1209 Erkenbrecht
1211 Soběhrd
1222–1224 Kojata IV. Hrabišic († 1228)
1232 Oldřich
1236–1251 Soběslav
1257 Ondřej
1262 Bohuš
1277 Konrád

Seznam stolníků králové v Českém království

1263–1269 Čáslav

Seznam podstolníků králové v Českém království

1207 Vojslav
1269 Otto

Moravské markrabství

Seznam nejvyšších stolníků Moravského markrabství

1203 Sulislav
1210–1211 Štěpán
1220–1222 Svojše
1222 Vilém
1225 Sulislav
1228 Crh
1228 Ojíř
1233 Markvart
1233–1234 Crh
1234 Protiven
1236 Artleb a Protiven
1238 Blud
1238 Milič
1239–1243 Crha
1253–1256 Zdeslav II. ze Šternberka († 1265)^[11]
1253 Ratibor
1256 Bohuslav
1261–1264 Diviš
1268–1272 Vznata z Lomnice
1287 Thas

Seznam podstolníků Moravského markrabství

1203 Svojše
1222 Peregrin
1224 Svojše
1226 Crh
1232 Crh
1233 Beneda
1233 Artleb
1234 Svéslav
1234 Artleb
1251 Čáslav z Častoslav

Rakouské země

Horní Rakousy

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Schönborn-Buchheimu.^[12]

Dolní Rakousy

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Schönborn-Buchheimu.^[12]

Štýrsko

Úřad dědičného zemského stolníka (Erblandtruchsess) zastávali páni z Halbenrainu, z Emmerbergu (1201–1258), Erchenger (III.) z Landesere (1262), Wildonier (1265 – po 1293), páni z Walsee (do 1482; poslední zemřel v květnu 1483), hrabata z Hardeggu (1482‒1848; Zikmund a Jindřich Prüschenk, říšská hrabata z Hardeggu, potvrzeno císařem Friedrichem III. ve Vídni 9. prosince 1482, léno opětovně uděleno Friedrichem III. v Norimberku 15. září 1487).^[13]

?–? Jan Julius Hardegg^[14] (1676–1746)
...
?–? (určitě 1811) Jan Ferdinand Hardegg (18. 4 1773 – 2. 5 1818), syn Jana Františka

Korutany

V roce 1848 zastával dědičný úřad rod hrabat z Herbersteinu.^[12]

Kraňsko

V roce 1848 zastával dědičný úřad rod hrabat z Hohenwarthu.^[12]

Tyrolsko

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Küniglu.^[12]

Gorice a Gradiška

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Cobenzlu.^[12]

1715–1742 (30. 4.) Jan Kašpar II. Cobenzl (30. 5. 1664 Wippach, dnes Vipava, Slovinsko – 30. 4. 1742 Vídeň)

Salcbursko

V roce 1848 zastával úřad rod knížat a hrabat z Lambergu.^[12]

Uherské království

(maďarsky főasztalnok,latinsky dapiferorum regalium magister, německy Obersttruchsess)

1523–1526 Ladislav de Chulu^[15]
1527–1532 Jan Lengyel^[15]
...
1534–1542 Ladislav Országh^[15]
...
1546–1551 Ľudovít Pekry de Petrovina^[15]
1554–1567 Štěpán Bánffy^[15]
1568–1590 Baltazar Batthyány^[15]
...
1598–1603 Tomáš Erdödy^[15]
1604–1609 Jiří Thurzo^[15]
1610–1618 Tomáš Széchy^[15]
1618–1622 Petr Révai^[15] (2. 2. 1568 Holíč – 5. 6. 1622 Trenčín)
1623–1635 Tomáš Bosnyak^[15]
1635–1639 Štěpán Osztrozsics^[15]
1640–1659 Adam Batthyány^[15]
1659–1690 Jiří Illyesházy^[15]
1690–1704 Kryštof Esterházy^[15]
...
1707–1726 Petr Zichy^[15]
...
1730–1755 Josef Illyesházy^[15]
1756–1758 František Károly^[15]
1758–1774 Emerich (Imrich) Batthyány^[15]
1775–1787 Antonín Károly^[15]
1787–1806 Josef Batthyány^[15]
1806–1824 Josef Erdödy^[15]
1825–1838 Štěpán Illyesházy^[15]
1839–1848 Antonín Majláth^[15]
...
(určitě 1866) Jiří Andrássy
(určitě 1868, 1874, 1876, 1878) František Zichy z Vásonykeő
1879, 1880 neobsazeno
(určitě 1883, 1886) Mikuláš Bánffy (1801–1894)
(určitě 1889, 1892, 1895) Albín Csáky z Körösszéghu a Adorjánu ((19. 4. 1841 Krompachy – 15. 12. 1912 Budapešť)
?–1898 Emerich Széchényi z Sárváru a Felső-Vidéku (15. 2. 1825 Vídeň – 11. 3. 1898 Budapešť)
1899, 1900 neobsazeno
(určitě 1903, 1906, 1909, 1912, 1915, 1918) Ondřej Csekonics de Zsombolya et Janova

Odkazy

Poznámky

↑ Obdobně postříbřený bochník nesl nejvyšší kuchmistr.^[3]

Reference

↑ NOVOTNÝ, Robert. Dvorská a zemská hierarchie v pozdně středověkých Čechách. In: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Dvory a rezidence ve středověku : sborník příspěvků z kolokvia konaného 18. března 2005 v Historickém ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK. Praha: Historický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7286-095-X. S. 145–161, zde 154.
↑ ^a ^b SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 90.
↑ ^a ^b ^c VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 194. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723.
↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Euromedia Group k. s. - Knižní klub: Praha, 2014. 464 s. S. 149.
↑ ^a ^b ^c MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 326.
↑ PAŘÍZKOVÁ, Kateřina. Pražská korunovace krále Matyáše dne 23. května 1611 ve světle dobových pramenů. Praha, 2012 [cit. 2023-02-07]. 115 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra pomocných věd historických a archivního studia. Vedoucí práce Mlada Holá. s. 89–90. Dostupné online.
↑ KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 108. Dostupné online.
↑ Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 83
↑ CROLLALANZA, Giovanni Battista di. Das Adelsgeschlecht der Waldsee-Mels und insbesondere der Grafen von Colloredo: historisch-genealogische Denkwürdigkeiten. [s.l.]: K. K. Hofbuchhandlung Wilhelm Frick, 1889. S. 153. (německy)
↑ Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 203 a 210
↑ JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 12.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. (DE) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1628. (německy)
↑ KUBISKA, Irene. Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung. Eine Analyse des Hofpersonals in der Epoche Kaiser Karls VI. (1711–1740). Wien, 2009 [cit. 2024-02-13]. 174 s. Diplomová práce. Universität Wien. Vedoucí práce Martin Scheutz. s. 102. Dále jen Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung. Dostupné online. (německy)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t ^u ^v ^w ^x Stolníci [online]. Šľachta. Stránka o histórii šľachtických rodov, 2006-08-10 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. (slovensky)

Literatura

BOČEK, Antonín. Přehled Knížat a Markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství moravském. Brno: Jednota národní s. Cyrilla a Methuda, 1850. Dostupné online.
ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 330.
HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 35, 47, 48.
PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417.

Související články

[4] Obdobně postříbřený bochník nesl nejvyšší kuchmistr.^[3]

[Dvořáčková-1] NOVOTNÝ, Robert. Dvorská a zemská hierarchie v pozdně středověkých Čechách. In: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Dvory a rezidence ve středověku : sborník příspěvků z kolokvia konaného 18. března 2005 v Historickém ústavu AV ČR ve spolupráci s Ústavem českých dějin FF UK. Praha: Historický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7286-095-X. S. 145–161, zde 154.

[Sekyrková_90-2] SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 90.

[Č._korunovace,_s._194-3] VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 194. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723.

[5] JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Euromedia Group k. s. - Knižní klub: Praha, 2014. 464 s. S. 149.

[Macek-6] MACEK, Josef. Jagellonský věk v českých zemích (1471–1526). Díl 1: hospodářská základna a královská moc. Praha: Academia, 1992. 344 s. ISBN 80-200-0300-2. S. 326.

[Pařízková-7] PAŘÍZKOVÁ, Kateřina. Pražská korunovace krále Matyáše dne 23. května 1611 ve světle dobových pramenů. Praha, 2012 [cit. 2023-02-07]. 115 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Katedra pomocných věd historických a archivního studia. Vedoucí práce Mlada Holá. s. 89–90. Dostupné online.

[Kličková-8] KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 [cit. 2023-02-06]. 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 108. Dostupné online.

[Č._korunovace,_s._83-9] Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 83

[Crollalanza-10] CROLLALANZA, Giovanni Battista di. Das Adelsgeschlecht der Waldsee-Mels und insbesondere der Grafen von Colloredo: historisch-genealogische Denkwürdigkeiten. [s.l.]: K. K. Hofbuchhandlung Wilhelm Frick, 1889. S. 153. (německy)

[Č._korunovace,_s._203,_210-11] Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 203 a 210

[Juřík-12] JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 12.

[úř1848-13] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. (DE) ^{[nedostupný zdroj]}

[Adel_Stmk_1628-14] Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1628. (německy)

[Kubiska_103-15] KUBISKA, Irene. Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung. Eine Analyse des Hofpersonals in der Epoche Kaiser Karls VI. (1711–1740). Wien, 2009 [cit. 2024-02-13]. 174 s. Diplomová práce. Universität Wien. Vedoucí práce Martin Scheutz. s. 102. Dále jen Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung. Dostupné online. (německy)

[Šľachta-16] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t ^u ^v ^w ^x Stolníci [online]. Šľachta. Stránka o histórii šľachtických rodov, 2006-08-10 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. (slovensky)

[1]

[2]

[3]

[pozn. 1]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]