Nejvyšší kuchmistr

úředník

Nejvyšší kuchmistr, zřídka nejvyšší mistr kuchyně[1][2] (německy Oberst-Küchenmeister, Obristküchenmeister kdysi také Oberst-Kuchelmeister) byl dvorský úřad, který měl na starost stravování na dvoře panovníka. Byl zodpovědný za kuchyni a prostírání.[3] Později se jednalo o čestný úřad a často dědičný.

České království

editovat

Úřad dědičného kuchmistra (Erbküchenmeister im Königreich Böhmen) udělil císař Karel VI. rodu hrabat Wratislavů z Mitrowicz 26. července 1723[4][5] nebo už 17. prosince 1711, a sice seniorovi (hlavě) rodu.[6][7] V roce 1711 byl kuchmistr šestým z deseti dědičných dvorských úřadů.[7] Odznakem úřadu byla hůl.[4] Během korunovačního obřadu nesl dědičný kuchmistr postříbřený bochník chleba jako připomínku eucharistické oběti.[8] Bochník pak položil na oltář.[9][pozn. 1] Na korunovační hostině přednesl králi menu (1836).[10]

Svatá říše římská

editovat

Titul dědičného říšského kuchmistra drželi od roku 1202 páni z Nordenbergu.

Seznam nejvyšších císařských kuchmistrů

editovat

Úřad nejvyššího kuchmistra (Oberstküchenmeister) zastávali:

Seznam nejvyšších kuchmistrů císařoven

editovat

Rakouské země

editovat

Horní a Dolní Rakousy

editovat

Úřad kuchmistra byl pro Horní a Dolní Rakousy zřízen v roce 1651. Získali ho svobodní páni Hegemüllerové (Hegenmüllerové) z Dubenweileru.[3] Protože však zcela zchudli, úřad v roce 1788 složili. Ještě téhož roku byl úřad jako léno udělen svobodný pánům ze Stiebaru.[pozn. 2] Rod však v roce 1874 vymřel po meči a úřad poté už nebyl do konce monarchie obsazen.[3]

Před slavnostní hostinou u příležitosti holdování stavů podával panovníkovi jídelníček.[3]

  • ?–? Václav Hegenmüller Dubenweileru na Albrechtsbergu[31][pozn. 3]
  • ...
  • ?–1752 Jan Josef František Hegenmüller z Dubenweileru († 22. 3. 1752)[18]
  • 1788 (?)–? Jan Josef ze Stiebaru na Buttenheimu,[29] hrabě od roku 1795[pozn. 4][pozn. 5][pozn. 6]
  • ?–1824 Kryštof ze Stiebaru[29][35] (30. 6. 1753 Wiesenreith – 26. 11. 1824 Krems), bratr předchozího
  • 1824–1868 Jan Nepomuk ze Stiebaru[29][36] (22. 11. 1784 – 3. 8. 1868), syn předchozího
  • 1868–1874 Bedřich ze Stiebaru[37] (20. 9. 1813 Linec – 30. 1. 1874 Linec), syn předchozího
  • 1874–1918 neobsazeno

Štýrsko

editovat

Titul nejprve drželi páni z Emmerbergu. Po jejich vymření udělil arcivévoda Karel II. Štýrský úřad nejvyššího dědičného zemského kuchmistra ve Štýrském vévodství (Oberst-Erbland-Küchenmeister des Herzogtums Steiermark / im Herzogtum Steiermark) rodu pozdějších hrabat z Wurmbrandu.[38][39] To bylo potvrzeno listinou vydanou 8. ledna 1578 v Brucku an der Mur.[39] Úřad drželi až do roku 1848.[39]

  • 1578 (8. 1.) – 1854 Matyáš Wurmbrand[40] (1521 – 19. 4. 1584)
  • a zároveň Jeroným (Hieronymus),[40] potomci Bedřicha Wurmbranda zu Stuppach a Kateřiny z Emmerbergu
  • 1584–1597 Ehrenreich (Hieronymus) (1542–1597)
  • ?
  • ?–1750 Jan Josef Vilém z Wurmbrand-Stuppachu[41][42] (1670 – 17. 12. 1750)
  • ?–1768 František Karel z Wurmbrand-Stuppachu († 12. 9. 1768)[44][pozn. 7]
  • ?–1791 Gundakar Tomáš z Wurmbrand-Stuppachu[45][46] (30. 12. 1730 Vídeň – 10. 5. 1791 Štýrský Hradec) z rakouské linie[pozn. 8]
  • ?–1801 František Josef z Wurmbrand-Stuppachu[47] (9. 6. 1753 Štýrský Hradec – 1. 6. 1801 Štýrský Hradec)
  • ?
  • ?–? (určitě 1834) Jindřich Gundakar z Wurmbrand-Stuppachu

Korutany

editovat

Po vymření rodu Raidhauptů přenesl císař Leopold I. dědičný úřad nejvyššího dědičného zemského kuchmistra v Korutanském vévodství (Oberst-Erbland-Küchenmeister in Kärnten / des Herzogtums Kärnten) v roce 1670 na jim příbuzný rod svobodných pánů Schranzů ze Schranzeneggu.[48] Od roku 1735 zastával úřad rod hrabat ze Seilernu.[49][50]

  • ?–? Hans Raidhaupt zu Rosenberg u. Aich († 1600)[51]
  • ...
  • ?–? Jiří Seyfried Raidhaupt[52]
  • ...
  • ?–? Wolf Dietrich Raidhaupt, poslední mužský příslušník rodu[48]
  • 1670 (8. 12.)[48] – 1680? František Filibert Schranz ze Schranzeneggu († 22. 3. 1680 Lind, Horní Štýrsko)
  • ?– 1721? Franz Gottfried Schranz ze Schranzeneggu (4. 8. 1655 Lind– 24. 4. 1721 Lind)[51]
  • ...
  • 1735–1751 (8. 6.) Jan Bedřich II. ze Seilern-Aspangu[50][28] (1676 – 8. 6. 1751), říšský a český hrabě, také dědičný zemský poštmistr vévodství Mantova[28]
  • 1751–1801 Kristián August ze Seilern-Aspangu[53] (22. 4. 1717 – 15. 11. 1801 Vídeň), syn předchozího
  • 1801–1838 Josef Jan ze Seilern-Aspangu[54] (25. 8. 1752 – 26. 3. 1838), syn předchozího
    • ? (1857) Jan ze Seilern-Aspangu[55]
  • 1838–1861 Josef August ze Seilern-Aspangu[49] (22. 6. 1793 – 19. 3. 1861 Vídeň), synovec předchozího
  • 1861–1868 Josef Maria (Josef František) ze Seilern-Aspangu[56] (14 9. 1823 Vídeň – 18. 6. 1868 Štýrský Hradec), syn předchozího
  • 1868–1918 František Josef Maria ze Seilern-Aspangu[57] (10 9. 1859 Štýrský Hradec – 23. 1. 1919), syn předchozího

Kraňsko a vindická marka

editovat

V roce 1784 byl dědičný úřad (Obersterblandküchenmeister in Krain und der Windischen Mark) udělen rod svobodných pánů z Wolkenspergu.[58] Zastávali ho i v roce 1848.[59]

  • 1784 (19. 10.)[58] – 1803? František Seraficus Rudolf z Wolkenspergu (17. 4. 1725 Lublaň – 12. 7. 1803 Lublaň)[58]
  • ?–1832? František Josef z Wolkenspergu (11. 6. 1756 Lulaň – 4. 8. 1832 Burgstall bei Bischoflack)[60][61]
  • ?– 1902? August Jan Nepomuk z Wolkenspergu (1. 7. 1821 Burgstall – 29. 6. 1902 Burgstall)[61]

Tyrolsko

editovat

V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Welspergu.[59]

  • ?–1907 Jindřich Karel z Welspergu (15. 7. 1850 Primör – 22. 2. 1907 Nieder-Rasen),[62] také Obersterblandstabel v Tyrolsku, poslední mužský příslušník rodu[62]

Gorice a Gradiška

editovat

V roce 1848 zastával úřad nejvyššího kuchmistra v okněžněném hrabství Gorice a Gradiška (in der Gefürsteten Grafschaft Görz und Gradisca) rod hrabat z Breuneru.[59]

  • 1762 (16. 1.)[63] – ? František de Paula Raimund z Vilana-Perlas († 11. 2. 1773 Vídeň nebo Temešvár),[64] jmenován Marií Terezií, také nejvyšší dědičný komoří nad stříbrem ve Štýrsku
  • ?–? Karel z Vilana-Perlas[65] (16. 7. 1733 – ?)[zdroj?] nebo (29. 1. 1737 Vídeň – 1. 8. 1803 Vídeň),[64] také nejvyšší dědičný komoří nad stříbrem ve Štýrsku

Poznámky

editovat
  1. Obdobně pozlacený bochník nesl nejvyšší stolník.[9]
  2. Stiebarové byli starý rytířský rod z Frank, o němž zmínky pocházejí už ze 13. století. Dne 28. března 1757 byli bratři z nägerschickské linie Johann Friedrich Sabin, Johann Franz Achatz a Johann Christoph ze Stiebaru povýšeni do panského stavu. V další generaci byl v roce 1795 nejvyšší dědičný zemský kuchmistr v Rakousku nad i pod Enží a dolnorakouský zemský a vládní rada Johann Joseph ze Stiebaru na Buttenheimu povýšen do hraběcího stavu. Zámek Hausegg v Dolních Rakousích, který přebudoval v roce 1790, přejmenoval na Stiebar.[29] V roce 1793 získal český inkolát, v Čechách vlastnil např. Všebořice u Ústí nad Labem spojené s Krásným Březnem nebo Stružnou u Bochova. Zemřel bezdětný.[30]
  3. Manžel Rosiny Kateřiny Puechleuthner ze Sunzingu.[31]
  4. Johann hrabě ze Stiebaru je v dolnorakouském úřadu doložen k roku 1809.[32]
  5. K roku 1809 je však u Horních Rakous uveden hrabě ze Salburgu.[33]
  6. V úřadu figuruje Josef hrabě ze Stiebaru na Buttenheimu († 13. 2. 1825), od roku 1790 druhý manžel Marie Terezie z Keesu (31. 7. 1748 Vídeň – 8. 7. 1827 Vídeň).[34]
  7. Manžel Josefy z Herbersteinu (23. 3. 1700– 20. 8. 1766).
  8. Manžel Marie Antonie z Auerspergu.[46]

Reference

editovat
  1. PRAŽÁK, Jiří. Rakouské právo veřejné ústavní. Díl první: Právo ústavní. Praha: Jednota právnická v Praze, 1902. Dostupné online. S. 61. 
  2. a b Ottův slovník naučný. 6. díl. Čechy – Danseur. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. S. 546. 
  3. a b c d PLANCK-PLANCKBURG, Karl. Die Landeserbämter und die Erbhuldigungen in Österreich ob der Enns. Linz an der Donau: F. J. Ebenhöch´sche Buchhandlung / Heinrich Korb, 1929. 46 s. Dostupné online. S. 12. (německy) 
  4. a b BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. 420 s. ISBN 80-901579-4-7. S. 235. 
  5. a b c VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 296. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. 
  6. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 58., s. 154
  7. a b c Deutsche Grafen-Haeuser der Gegenwart in heraldischer, historischer ung genealogischer Beziehung. 2. Band. L–Z. Leipzig: T. O. Weigel, 1853. S. 687. (německy) Dále jen Deutsche Grafen-Haeuser der Gegenwart. 
  8. SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 90. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. 
  9. a b Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 194
  10. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 99
  11. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 232. 
  12. Grosses vollständiges Universal-Lexicon Aller Wissenschafften und Künste. 59. Band. Wor-Wuq. Halle und Leipzig: Johann Heinrich Zedler, 1749. Dostupné online. S. 632. (německy) Dále jen Grosses vollständiges Universal-Lexicon Aller Wissenschafften und Künste 53. 
  13. a b Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 203
  14. Grosses vollständiges Universal-Lexicon Aller Wissenschafften und Künste 53, s. 633
  15. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1844. 17. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1844. Dostupné online. S. 647. (německy) Dále jen Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1844. 
  16. VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 172. 
  17. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser. 1922. 95. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1922. Dostupné online. S. 1106. (německy) 
  18. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 959. (německy) Dále jen Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. 
  19. a b c d e Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1064
  20. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 40
  21. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1065
  22. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 136
  23. WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 38. Theil. Seidl-Sina. Wien: [s.n.], 1889. Dostupné online. S. 159. (německy) Dále jen Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 58.. 
  24. JUŘÍK, Pavel. Kinští: Bůh, čest, vlast. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2019. 168 s. (Universum). ISBN 978-80-242-6220-8. S. 111. 
  25. Sourozenci Leopolda Wolkenstein-Trostburga na webu rakouského parlamentu dostupné online
  26. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 487. 
  27. ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta rakouského císařství. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 456 s. ISBN 80-86781-08-9. S. 102. 
  28. a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 972
  29. a b c d KNESCHKE, Ernst Heinrich. Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon. Neunter Band. [Steinhaus–Zwierlein]. Leipzig: Friedrich Voigt´s Buchhandlung, 1870. Dostupné online. S. 37. (německy) 
  30. Stiebar z Buttenheimu (rod), hrabata [online]. Národní muzeum. Staré tisky [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  31. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 958
  32. HASSEL, Johann Georg Heinrich. Allgemeines Staats- und Adress-Handbuch für 1809. Weimar: Verlag des Landes-Industrie-Comptoirs, 1809. Dostupné online. S. 436. (německy) Dále jen Allgemeines Staats- und Adress-Handbuch für 1809. 
  33. Allgemeines Staats- und Adress-Handbuch für 1809, s. 439
  34. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 277
  35. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser auf das Jahr 1861. Elfter Jahrgang. Gotha: Perthes, 1861. Dostupné online. S. 812. (německy) Dále jen Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser auf das Jahr 1861. 
  36. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser auf das Jahr 1861, s. 811
  37. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser. 1875. 25. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1875. Dostupné online. S. 751. (německy) 
  38. Deutsche Grafen-Haeuser der Gegenwart, s. 693
  39. a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1628–1629
  40. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1558
  41. KRAUSS, Ferdinand. Die nordöstliche Steiermark: eine Wanderung durch vergessene Lande. Graz: Leykam, 1888. Dostupné online. S. 203. (německy) Dále jen Die nordöstliche Steiermark. Eine Wanderung durch vergessene Lande. 
  42. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 177
  43. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1629
  44. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 811
  45. Oesterreichisch genealogisches Handbuch für 1784. [s.l.]: [s.n.], 1784. Dostupné online. S. 292. (německy) Dále jen Oesterreichisch genealogisches Handbuch für 1784. 
  46. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 976
  47. Die nordöstliche Steiermark: eine Wanderung durch vergessene Lande, s. 204
  48. a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1332
  49. a b Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1844, s. 526
  50. a b WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34. Theil. Seidl-Sina. Wien: [s.n.], 1877. Dostupné online. S. 20. (německy) Dále jen Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34.. 
  51. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1333
  52. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1048
  53. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34., s. 19
  54. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1833. 7. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1833. Dostupné online. S. 420. (německy) 
  55. Personalstand der Gesellschaft des Ferdinandeums für Tirol und Vorarlberg Ende Juli 1857. Veröffentlichungen des Tiroler Landesmuseums Ferdinandeum. Roč. 1857, čís. JB 27, s. 83–105, zde 101. Dostupné online [cit. 2023-03-17]. (německy) 
  56. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser auf das Jahr 1866. 39. Jahrgang. Gotha: Perthes, 1866. Dostupné online. S. 832. (německy) 
  57. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34., s. 24
  58. a b c Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1541
  59. a b c FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien [online]. Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
  60. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 993
  61. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1542
  62. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 1502
  63. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 573
  64. a b Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, s. 574
  65. Oesterreichisch genealogisches Handbuch für 1784, s. 2012

Literatura

editovat
  • PLANCK-PLANCKBURG, Karl. Die Landeserbämter und die Erbhuldigungen in Österreich ob der Enns. Linz an der Donau: F. J. Ebenhöch´sche Buchhandlung / Heinrich Korb, 1929. 46 s. Dostupné online. (německy) 

Související články

editovat