Wikipedie

František Karel Vratislav z Mitrovic

český šlechtic, nejvyšší kuchmistr Království českého

František Karel hrabě Vratislav z Mitrovic (1. září 1679 Kadov[1] – 23. dubna 1750, Jince) byl český šlechtic ze starobylého rodu Vratislavů z Mitrovic. Dlouhodobě působil v diplomatických službách Habsburků, byl vyslancem Českého království u říšského sněmu (1709–1723),[2][3] poté rakouským velvyslancem v Rusku (1728–1733) a Polsku (1724–1728, 1733–1740).[4] Přestože v zahraničí strávil bezmála čtyřicet let, aktivně se věnoval i stavebním úpravám svých sídel v Čechách (Jince, Zálší). Kromě čestných hodností v habsburské monarchii obdržel v zahraničí několik záslužných řádů.

František Karel Vratislav z Mitrovic
Císařský velvyslanec v Polsku
Ve funkci:
1733 – 1740
PředchůdceJindřich Vilém Wilczek
NástupceMikuláš Esterházy
Ve funkci:
1724 – 1728
PředchůdceJosef Lothar von Königsegg-Rothenfels
NástupceLeopold Vilém II. z Valdštejna
Císařský velvyslanec v Rusku
Ve funkci:
1728 – 1733
PředchůdceAmadeus de Bussy-Rabutin
NástupceJindřich Karel z Osteinu
Vyslanec Českého království u říšského sněmu v Řezně
Ve funkci:
1709 – 1723
PředchůdceFrantišek Ferdinand Kinský
NástupceFrantišek Václav ze Sinzendorfu
Narození1. září 1679
Kadov
Úmrtí23. dubna 1750 (ve věku 70 let)
Jince
ChoťMarie Alžběta Kinská z Vchynic a Tetova
RodičeVáclav Ignác Vratislav z Mitrovic a Maxmiliána Františka Kocová z Dobrše
DětiFrantišek Karel II. Vratislav z Mitrovic
Emanuela Marie Vratislavová z Mitrovic
PříbuzníMarie Anna Vratislavová z Mitrovic (sourozenec)
Jan Nepomuk Vratislav z Mitrovic a Karel Vratislav z Mitrovic (vnoučata)
Profesediplomat
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Byl starším synem hraběte Václava Ignáce Vratislava (1645–1727), císařského komořího a hejtmana plzeňského kraje, matkou byla Maxmiliána Františka Kocová z Dobrše († 1708). Václav Ignác se hlásil ke svému českému původu, zabýval se historií rodu Vratislavů a z dochované korespondence vyplývá, že i František Karel ovládal dobře český jazyk. Se svým mladším bratrem Vratislavem Maxmiliánem absolvoval v letech 1696–1700 kavalírskou cestu, která začala v Itálii, rok a půl bratři strávili v Římě a procestovali také italská univerzitní města. Další rok a půl studovali na šlechtické akademii v Paříži, přes Německo se v lednu 1700 vrátili do Čech. K jeho následující kariéře přispěl sňatek s hraběnkou Marií Alžbětou Kinskou (1670–1747),[5] [pozn. 1] nejstarší dcerou Václava Norberta Oktaviána Kinského, s níž se oženil v roce 1702. [6][7][8][9][10]

Diplomatická kariéra

editovat
 
Zámek Zálší s kostelem Navštívení Panny Marie

Jako předurčený dědic rodových fideikomisů Jince, Dírná a Zálší svého vzdáleného významného příbuzného Jana Václava Vratislava vstoupil do diplomatických služeb a v letech 1709–1722 byl vyslancem Českého království u říšského sněmu v Řezně, kde mimo jiné přispěl k volbě Karla VI. římským císařem v roce 1711. V průběhu mise u říšského sněmu byl v roce 1716 jmenován tajným radou, a na jejím konci také skutečným tajným radou (1722).[11] Krátce nato byl v roce 1724 jmenován vyslancem u dvora saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Specifikum jeho mise v Polsku spočívalo v tom, že diplomatické úkoly byly pro veřejnost utajeny, oficiálně zde zastával funkci nejvyššího hofmistra Marie Josefy, neteře Karla VI. a manželky pozdějšího polského krále Augusta III. V letech 1724–1728 pobýval Vratislav střídavě v Drážďanech a Varšavě. Po uzavření smlouvy mezi habsburskou monarchií a Ruskem byl jmenován císařským velvyslancem v Rusku (1728–1733). Na tuto misi se předem pečlivě připravoval,[12] dosáhl zde jistých diplomatických úspěchů a požíval přízně carevny Anny. V roce 1733 byl pak znovu povolán do Polska, kde jako vyslanec setrval do roku 1740, jako hofmistr královny Marie Josefy až do roku 1747. Protože byl císařským diplomatem, pobíral od dvorské komory stálý plat, který ale nemohl pokrýt všechny náklady na reprezentaci v zahraničí. Do Ruska například odjel v doprovodu 50 osob a pořádal zde nákladné slavnosti[13]. Od carevny Anny sice obdržel hodnotné dary v hodnotě desetitisíců rublů a bezplatně získal do osobního vlastnictví také palác Dolgorukých v Moskvě, který užíval jako velvyslaneckou rezidenci, přesto se v dlouholeté diplomatické službě vysoce zadlužil. Již jako vyslanec v Rusku proto zvažoval žádost o odvolání a zisk méně nákladného postu v Čechách (projevil například zájem o funkci nejvyššího purkrabího). V Polsku obdržel Řád bílé orlice, v Rusku získal Řád sv. Ondřeje a Řád sv. Alexandra Něvského.

Majetkové poměry

editovat
 
Kostel sv. Mikuláše v Jincích, místo posledního odpočinku Františka Karla Vratislava z Mitrovic

Byl dědicem rodového fideikomisu ve středních a jižních Čechách, jeho majetkem bylo panství Jince na Příbramsku, dále pak Dírná a Zálší na Táborsku, jeho majetkem byl také Vratislavský palác v Praze. Po vzdáleném příbuzném Františku Karlovi Vratislavovi (1688–1716) zdědil nejprve Dírnou a Zálší, kde v roce 1724 nechal přestavět tvrz na barokní zámek. Po otci pak v roce 1727 převzal Jince a také dědičnou funkci nejvyššího kuchmistra Českého království (tuto hodnost udělil rodu císař Karel VI. v roce 1722 krátce před svou korunovací českým králem, pravděpodobně v návaznosti na někdejší zásluhy Jana Václava Vratislava).[14] I když František Karel díky svým diplomatickým misím strávil v letech 1724-1747 v Čechách v celkovém součtu jen několik týdnů, z Polska inicioval rozsáhlou přestavbu zámku v Jincích, která proběhla v letech 1738–1749.[15] Výsledkem mělo být sídlo odpovídající významu předního císařského diplomata, zámek byl vybaven honosnou štukovou výzdobou a několika reprezentačními sály, součástí areálu byla zahrada s bohatou sochařskou výzdobou. Zámek v Jincích se tehdy v menším měřítku přiblížil podobě berlínského Charlottenburgu.[16] František Karel se v Jincích trvale usadil v roce 1747 po návratu z Polska a také zde zemřel. Byl pohřben v kostele sv. Mikuláše v Jincích, který byl také přestavěn jeho zásluhou. Manželství s Marií Alžbětou Kinskou zůstalo bez potomstva, dědicem majetku se stal synovec František de Paula Adam Vratislav z Mitrovic (1732–1788), který krátce po převzetí dědictví prodal palác v Moskvě, protože vydržování rezidence daleko v zahraničí bylo pro zadluženou rodinu Vratislavů neúnosné.

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Často zaměňována se svou neteří Marií Annou Františkou (1699-1737), jedinou dcerou jejího bratra Jana Václava Oktaviána. Tato Marie Anna byla manželkou Františka Karla I. Vratislava z Mitrovic a Schönfeldu (1696-1759), vzdáleného příbuzného a jmenovce Františka Karla Vratislava z Mitrovic (1679-1750), viz např. Ottův slovník naučný XIV, Praha 1899, s. 242; OSN XVIII, Praha 1902, s. 436.

Reference

editovat
  1. ↑ Zámek Dírná, Rodinný archiv Vratislavů z Mitrovic, inv. č. 297, sign. IIIC11, kart. 169, přehled úřední dráhy Františka Karla hr. Vratislava, 1750, fol. 465. Pokřtěn 8. září, viz Státní oblastní archiv v Třeboni, Sbírka matrik Jihočeského kraje, 1587–1949 (1952), inv. č. 2433, poř. č. 1, matrika NOZ Kadov, N 1659-1703, s. 55/56 (nejednotné číslování), dostupné z: https://digi.ceskearchivy.cz/4543/30
  2. ↑ KOLLMANN, Josef. České vyslanectví v Řezně 1708-1748. Praha: Státní ústřední archiv, 1978. S. 5. 
  3. ↑ Národní archiv Praha, České vyslanectví v Řezně 1708-1748, kart. 34, relace F. K. Vratislava, Řezno, 19. 8. 1723, nefol.
  4. ↑ KUBEŠ, Jiří a kol. V zastoupení císaře: Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640-1740. Praha: NLN, 2018. S. 293–317. 
  5. ↑ SOA v Třeboni, Sbírka matrik, inv. č. 1103, poř. č. 2, matrika NOZ Dírná, Z 1721-1778, s. 471, dostupné z: https://digi.ceskearchivy.cz/3151/239
  6. ↑ OSN XXVI. Praha: J. Otto, 1907. S. 1006. 
  7. ↑ WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexicon des Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche seit 1750 in den österreichischen Kronländern geboren wurden oder darin gelebt und gewirk haben LVIII. Wien: k. k. Hof-, und Staatsdruckerei, 1889. S. 166–167. 
  8. ↑ BUBEN, Milan Michael. Wratislavové z Mitrowicz. Střední Evropa: Revue pro středoevropskou kulturu a politiku. 1991, roč. 7, čís. 18, s. 151–156. 
  9. ↑ TŘÍSKA, Karel. Rodinný archív Vratislavů z Mitrovic: 1503-1897. České Budějovice: Státní archív Třeboň, 1963. 
  10. ↑ WRATISLAV Z MITROVIC, Maxmilián. Historie rodu hr. Wratislavů z Mitrovic. Moravský historický sborník: Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. 2002-2005 (vyd. 2006), s. 564–598. 
  11. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: Aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. S. 83. 
  12. ↑ PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550-1750; Praha, 2015 s. 95-96 ISBN 978-80-7422-279-5
  13. ↑ PRCHAL, Vítězslav, VÁVRA, Filip: Krajiny prostřených i prázdných stolů I. Evropská gastronomie v proměnách století (kapitola Jídlo a slavnosti na císařské ambasádě v Petrohradě ve 30. letech 18. století) s. 93-109 Univerzita Pardubice, 2016 ISBN 978-80-7560-026-4
  14. ↑ Kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; Praha, 2009 s. 296 ISBN 978-80-7432-002-6
  15. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985 s. 120-121
  16. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II.; Praha, 1997 s. 698-700 ISBN 80-85983-14-1

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Karel_Vratislav_z_Mitrovic&oldid=24145390“