Wikipedie

Mydlokor tupolistý

druh rostliny

Mydlokor tupolistý (Quillaja saponaria) je stálezelený, na kvalitu půdy nenáročný strom vyrůstající do průměrné výšky okolo 15 m. Je původní druh z jihoamerického Chile a současně chilský endemit.

Jak číst taxoboxMydlokor tupolistý
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí mydlokor tupolistý (Quillaja saponaria)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďmydlokorovité (Quillajaceae)
Rodmydlokor (Quillaja)
Binomické jméno
Quillaja saponaria
Molina, 1782
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Postupně nakvétající květenství
Otevřené tobolky souplodí

Je součásti nepočetného rodu mydlokor, jehož české jméno je odvozeno od vlastnosti kůry. Její měkká, vnitřní část obsahuje hodně triterpenoidních saponinů, které při styku s vodou pění jako evropské mýdlo a kůra se proto používala k mytí. Vědecké jméno rodu Quillaja je odvozeno od slova "quillean", výrazu původních obyvatel Chile Mapučů pro "umýt".[2][3][4]

Výskyt

editovat

Stromy mydlokoru tupolistého rostou na nevelkém území ve střední části Chile v mírném podnebném pásmu, konkrétně v regionech Coquimbo, Valparaíso, Santiago, O’Higgins a Maule. Přirozeně se vyskytuji v oblasti mezi 31° až 40° jižní zeměpisné šířky.

Vyrůstají od mořského pobřeží až do horských oblastí na západních svazích And, kde vystupují do nadmořské výšky blízké 2000 metrů. Nejčastěji rostou ve společenstvu tvrdolistých stromů a keřů, nad kterými obvykle vyčnívají.[2][3][5]


Ekologie

editovat

Nenáročná dřevina nacházející se obvykle na chudých, propustných půdách, často hlinito písčitých až štěrkovitých, někdy též přímo u skalních výchozů. Vyskytuje se i na půdách silně jílovitých, které jsou dobře odvodněné. Na pH půdy není příliš závislá, dobře se adaptuje jak na kyselou, tak i zásaditou. Potřebuje však dobře osluněné stanoviště, nejčastěji se vyskytuje na plošinách nebo na severních, ke slunci přivrácených svazích (jde o jižní polokouli).

Roste jak v poměrně suchém klimatu, kde období sucha trvá šest až deset měsíců a ročně naprší pouhých 100 až 300 mm, tak i ve vlhčím, kde období sucha trvá jen tři až pět měsíců a ročně spadne 400 až 800 mm vody. Dešťové srážky bývají soustředěné do zimního období, kdy dřevina toleruje krátkodobý pokles teploty až k -8 °C, včetně sněhové pokrývky.

Stromy začínají nakvétat počátkem léta a na podzim se objeví kožovité souplodí ve tvaru hvězdy. Vydrží na stromě do zimy, kdy po plném dozrání se otvírají a uvolňují okřídlená semena. Hrubá kůra dospělého stromu jej dobře chrání při požárech. Pařez skáceného stromu někdy obráží a vzniká hustý keř.

V posledním hodnocením IUCN v roce 2018 je pokládán za druh se širokou stabilní populaci. V jeho případě se nevyskytují žádné závažné hrozby a nepředpokládají se ani v blízké budoucnosti. Proto je považován za málo dotčený taxon (LC).[2][3][4][6][7]

Popis

editovat

Stálezelený strom dorůstající do výšky 15 až 20 m, jeho kmen s popelavě šedou, ve stáří rozbrázděnou kůrou může mít až 1 m v průměru. Listy vyrůstající střídavě mají řapík dlouhý jen okolo 1 mm, jsou jednoduché, lesklé a lysé. Jejich kožovitá čepel je široce eliptická, 3 až 5 cm dlouhá, na bázi je klínovitá a na vrcholu tupě špičatá či mírně vykrojená, po obvodě bývá celokrajná nebo má čtyři až osm zoubků. Palisty u řapíku brzy opadávají.

Nazelenalé květy, široké asi 15 mm, jsou pětičetné, oboupohlavné a vyrůstají po třech až pěti v úžlabí listů nebo v malokvětých koncových květenstvích hrozen či lata. Kožovité kališní lístky, dlouhé asi 5 mm, jsou volné, vejčité a porostlé kratičkými chlupy. Korunní lístky, dlouhé asi 7 mm, jsou zelenavě bílé a mají kopisťovitý tvar. V květu je deset žlutých tyčinek ve dvou kruzích, pět jich vyrůstá od báze semeníku a pět z rozšířeného disku. Gyneceum je vytvořeno z pěti plodolistů a má pět pestíků s bliznami. Květy produkují nektar a jsou opylovány nejčastěji včelami.

Z opyleného květu vyroste nápadné, asi 2 cm velké, hvězdovité souplodí, tvořené obvykle pěti kožovitými tobolkami, které jsou jedním koncem srostlé. Ve zralosti jsou tmavě hnědě, podélně se otvírají a vypouští po deseti až dvaceti semenech s křidélkem po okraji. Semena, která jsou zanášena i na velké vzdálenosti sice dobře vzcházejí, ovšem mladé semenáče často neobstojí při konkurenci s jinými rostlinami nebo jsou poškozeny či spaseny býložravci.[2][3][4][8]

Význam

editovat

Mydlokor tupolistý je strom, jehož biomasa (dřevo, kůra, listy a kořeny) má vysoký obsah triterpenických saponinů, které se z nich získávají destilací. Saponiny se používají jako přírodní emulgátory a víceúčelová pěnící činidla, v malých dávkách jsou schválené pro použití v kosmetice i potravinářství (včetně Evropské unie). Větší dávka je po požití pro lidi toxická, může poškodit játra, způsobit bolesti žaludku, průjem, hemolýzu, selhání dýchání, křeče a případně i kóma. Nepovažuje se za příliš bezpečný přípravek pro běžné používání. Všechny části stromů mají štiplavou a svíravou chuť, takže k otravám lidí následkem jejich požití prakticky nedochází, listy starších stromy nekonzumují ani zvířata. Z kmenů se také pálilo dřevěné uhlí a větve sloužily jako topivo v domácnostech.

V Chile se získával zdroj saponinů tak, že se ze stromů rostoucích v lese sloupávala kůra, která jich obsahuje největší množství; stromy následně zpomalily růst nebo uschly. Nyní se za účelem získání saponinů zakládají speciální plantáže s vysokou hustotou vysazených stromů, ze kterých se kůra řízeně seřezává v malém množstvích ve tří až čtyřletých intervalech tak, aby se stromy stačily regenerovat. Mimo kůry se jako zdroje žádané suroviny využívají také prořezané větve i listy a u pokácených stromů všechno dřevo i kořeny.[4][7][9]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. ↑ a b c d GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Quillaja saponaria [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 20.03.2019 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d BELOV, Michal. Quillaja saponaria [online]. Michail Belov, Talca, Chile [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. (španělsky) 
  4. ↑ a b c d FLECK, Juliane Deise; BETTI, Andresa Heemann; DA SILVA, Francini Pereira et al. Saponins from Quillaja saponaria and Quillaja brasiliensis. Molecules - Open Access Journal [online]. National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine, Bethesda, MD, USA, 04.01.2019 [cit. 13.07.2020]. Roč. 24, čís. 1. Dostupné online. ISSN 1420-3049. (anglicky) 
  5. ↑ POWO: Quillaja saponaria [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ IUCN Red List of Threatened Species: Quillaja saponaria [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 12.06.2018 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Plants For a Future: Quillaja saponaria [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Dendrologie.cz: Quillaja saponaria [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ Quillaja saponaria [online]. Drugsite Trust, Auckland, New Zealand, rev. 22.04.2019 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mydlokor_tupolistý&oldid=20350932“