Wikipedie

Marie Charousková

česká studentka, oběť okupace 1968

Marie Charousková (rozená Srbová; 25. října 1942 Otryby-Podveky, Okres Kutná Hora – 26. srpna 1968 Praha-Klárov) byla pětadvacetiletá matka dvouletého syna Jiřího, studentka strojní fakulty ČVUT a jedna z mnoha[p. 1] civilních českých obětí sovětské vojenské invaze do Československa v srpnu 1968.[4] Z její strany nezaviněná a zcela zbytečná smrt na pražském Klárově patří k historicky nejčastěji uváděným příkladům zločinů sovětských invazních vojáků během srpnové okupace Československa v roce 1968.[5]

Ing. Marie Charousková
Rodné jménoSrbová[1]
Narození27. ledna 1942
Otryby-Podveky, Okres Kutná Hora, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí26. srpna 1968 (ve věku 26 let)
Praha-Klárov, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtízastřelena invazním vojákem Varšavské smlouvy
Místo pohřbeníZbraslavský hřbitov
BydlištěPraha-Zbraslav II, ulice Boženy Němcové číslo popisné 271
VzděláníFakulta strojní ČVUT
Alma materČVUT Praha
Povolánílaborantka; studentka
ZaměstnavatelVýzkumný ústav zemědělské techniky v pražských Řepích
Domovské městoPraha
TitulIng. (in memoriam)
ChoťVladimír Charousek; sňatek v roce 1962
Dětisyn Jiří (* 1966)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Smuteční oznámení o úmrtí Marie Charouskové
Pamětní deska na pražském Klárově

Život

editovat

Rodina, manželství a studia

editovat

Marie Srbová[1] se narodila 25. října 1942 v malé vesnici Otryby v okrese Kutná Hora.[3][6][p. 2] Po skončení středoškolských gymnaziálních studií zahájila vysokoškolské studium na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT). Sportovně založená vysokoškolačka se amatérsky věnovala pilotáži bezmotorových větroňů a na letišti aeroklubu se seznámila s Vladimírem Charouskem, který se věnoval jako zkušený pilot a instruktor ve svém volném čase stejné zálibě.[6] Vladimír se stal v roce 1962 jejím manželem, v roce 1966 se manželům Marii a Vladimíru Charouskovým narodil syn Jiří a rodina se přestěhovala do Prahy.[6] Marie strávila nějaký čas na mateřské dovolené.[6] V létě roku 1968 bydleli manželé Charouskovi v Praze-Zbraslavi, Marie po mateřské dovolené nastoupila jako laborantka do Výzkumného ústavu zemědělské techniky v pražských Řepích[1] a současně končila svoje dálkové studium na Fakultě strojní ČVUT.[1][6] Povinné zkoušky měla splněné a od získání titulu strojní inženýrky ji dělilo jen dokončení a obhajoba diplomové práce.[6] Na finalizaci „diplomky“ pracovala koncem srpna 1968 v době, kdy se v Československu odehrála sovětská vojenská invaze.[7]

Událost 26. srpna 1968

editovat

Odevzdat svoji diplomovou práci (umístěnou v tubusu na rozměrné výkresy) vedoucímu diplomové práce se Marie Charousková vydala do dejvického vysokoškolského areálu v pondělí ráno 26. srpna 1968.[p. 3] Na pražském Klárově kolem 9. hodiny ranní musela přeběhnout přes ulici, aby přesedla na tramvaj směřující do Dejvic.[6] Ze skupiny opodál stojících sovětských vojáků[p. 4] ji při přecházení ulice (téměř již na zastávce tramvaje) náhle, bezdůvodně a bez varování[p. 5] jeden postřelil krátkou dávkou ze samopalu.[5][11][p. 6] Projektily zasáhly její pravou nohu, břišní krajinu, způsobily perforaci střev a porušení stehenní tepny.[p. 7] První pomoc postřelené Marii poskytl (spolu s dalším kolemjdoucím) očitý svědek střelby vyšetřovatel Veřejné bezpečnosti (VB) major Miloslav Rogner.[6][p. 8] Ten se na místě vyskytoval náhodou a byl to právě on, kdo přivolal sanitní vůz a zajistil tak její rychlý transport do nemocnice.[6]

Marie Charousková po výstřelech klesla na ulici u obrubníku. V šokovém stavu a stále ještě při vědomí byla přivezena do nepříliš vzdálené chirurgické kliniky fakultní nemocnice Pod Petřínem.[2] Zde sloužící odborný asistent MUDr. Josef Kalný, CSc. se pokusil o záchranu jejího života.[2]

Již před operací nám bylo jasné, že povaha poranění nedává prakticky žádnou naději na záchranu života. Toto se potvrdilo během operace. Poranění všech orgánů dutiny břišní a pánve bylo se životem neslučitelné. Byli jsme zdrceni tímto nesmyslným nelidským činem ruského vojáka.

MUDr. Josef Kalný, CSc., O zdravotním stavu Marie Charouskové, [2]

V nemocnici Pod Petřínem svým závažných a smrtelným zraněním mladá žena podlehla ještě týž den v pondělí 26. srpna 1968 v 13.50 hodin.[7][9][6] Pietní rozloučení s Marií Charouskovou se uskutečnilo v motolském krematoriu a účastnil se jej velký počet osob.[6] Tehdejší prezident Československé socialistické republiky armádní generál Ludvík Svoboda na pietní rozloučení zaslal dokonce věnec. Marie Charousková byla pohřbena na Zbraslavském hřbitově.[7]

... Na druhé straně byly otrlé povahy, které střílely, ač nebylo důvodu. Třeba když se Marie Charousková rozběhla na Klárově za tramvají a vojáčkovi to přišlo podezřelé, že tak najednou vyběhla, tak popadl samopal a rozstřílel ji. Pak tam měla dlouho pomníček, který se „normalizátoři“ snažili odstraňovat, lidé ho naopak obnovovali, nakonec zmizel. ...

Ing. Jiří Haleš – fotograf srpnových událostí roku 1968, O Marii Charouskové v rámci vzpomínek na srpen 1968, [13]

Titul inženýrky

editovat

Vedení strojní fakulty ČVUT uznalo skutečnost, že Marie Charousková splnila všechny zkoušky a její diplomová práce byla vypracována. Titul strojní inženýrky jí byl udělen in memoriam.[7][4][1][6]

Miloslav Rogner

editovat

Podle očitých svědectví byla dávka ze samopalu vypálena bezdůvodně, neboť v době střelbě bezprostředně předcházející byl na místě incidentu naprostý klid. Po střelbě pokračovali vojáci v rozhovoru, konzumovali jídlo a tvářili se neutrálně a nezúčastněně.[p. 9]

Major Miloslav Rogner podal o střelbě na Klárově oficiální hlášení a z titulu své funkce se v této věci silně angažoval.[6] Ve svém hlášení, které odeslal nejvyšším státním úřadům, označil celý incident za trestný čin a trval na tom, aby byl sovětský voják identifikován a potrestán pro bezdůvodné zabití civilní osoby.[6] Velice brzy na majora Rognera státní bezpečnost (StB) naléhala, aby svoje prvotní hlášení buď stáhl, nebo přeformuloval.[6] Podle požadavku StB měla studentka provokovat skupinku sovětských vojáků a jeden z nich vypálil dávku v nutné sebeobraně.[6] Událost zcela nepravdivě popsat ve svém hlášení ale major Miloslav Rogner zásadně odmítl. (Miloslav Rogner nejen že odmítl změnit svoji původní výpověď, ale dokonce chování vojáků kritizoval.[9]) V roce 1969 kvůli tomuto svému postoji major Rogner neprošel kádrovými prověrkami; byl postaven mimo službu; jeho nadřízení jej ze služby u Veřejné bezpečnosti propustili a Rogner nakonec odešel do invalidního důchodu.[7][9][6]

Vím, že Klárovem tehdy procházel i ten policajt, snad major to byl, a nebýt jeho, vůbec by se to tehdy nevyšetřovalo. On na něj kvůli tomu byl vyvíjen nátlak. Ale on nepolevil, tak ho vyhodili. A jak byl potrestán ten sovětský voják? Nebyl! Když dostřílel, vytáhnul svačinu a začali jíst.

Vladimír Charousek, O majoru Miloslavu Rognerovi, [10]

Pachatel střelby nebyl nikdy vypátrán a ani potrestán.[6] Vyšetřování vedoucí k odhalení neznámého pachatele a jeho případné trestní stíhání bylo 3. listopadu 1968 přerušeno a případ tak byl „zameten pod koberec“.[5][6]

Vladimír Charousek

editovat

Kromě majora Rognera měl na vyšetření události i eminentní zájem manžel Marie.[6] Intervenoval v tomto smyslu i na české vrchní úřady a také žádal o pomoc ministra spravedlnosti JUDr. Bohuslava Kučeru. Ten mu ale v osobním rozhovoru sdělil, že pokud budou ruskou stranu žádat o vyšetření incidentu, dostanou nejspíše odpověď, že „vojín ten a ten zahynul při vojenském cvičení“ a tím to uzavřou.[6][10] Další dopis s žádostí o vysvětlení a omluvu odnesl Vladimír krátce po invazi na sovětské velvyslanectví v Praze, kde jej převzal nějaký pracovník na vrátnici. Žádné omluvy ani vysvětlení se ale nikdy od sovětské strany nedočkal.[10]

Ovdovělý Vladimír Charousek zůstal sám s dvouročním synem Jiřím Charouskem (* 1966). Událost na Klárově měla zůstat zapomenuta. StB mu opakovaně vyhrožovala, že přijde o zaměstnání v letištním závodě, pokud bude o tragickém skonu své manželky hovořit před třetími osobami.[10][14] Vladimír Charousek byl držitelem pilotního průkazu. Úřady (pro jistotu, aby zabránily jeho případné ilegální emigraci leteckou cestou na „Západ“)[6] byrokratickými průtahy zajistily, že jeho platnost nemohl prodloužit a pilotní průkaz nakonec pozbyl platnosti.[9] Vladimír se nesměl v ničem politickém ani společenském angažovat, bez pilotního průkazu nesměl pracovat jako pilot a instruktor; mohl vykonávat jen mnohem hůře placené a nekvalifikované funkce uklízeče nebo topiče.[6]

Dezinformace

editovat

Informaci o události na Klárově odvysílala rozhlasová stanice Praha ihned v pondělí 26. srpna 1968 v 9 hodin a 20 minut.[6] Ve zprávě se uvádělo: „Dnes byla v Praze dopravena do nemocnice 22letá žena v těžkém stavu. Byla zraněna střelou ze samopalu okupantů, když chtěla nastoupit do tramvaje.“ Tuto zprávu označila lživá dezinformační okupantská mašinérie za „výmysl kontrarevoluce“.[15][7] Sovětští velitelé záměrně šířili dezinformaci, že Marie Charousková vojáky provokovala.[6]

Legenda

editovat

Nepravdivá legenda související se snahou najít nějaký důvod střelby tvrdila, že mladá žena měla na šatech trikoloru s černou stužkou. Ta měla symbolizovat tehdy rozšířený, explicitně vyjádřený, tichý občanský nesouhlas s invazí armád Varšavské smlouvy do Československa. Invazní voják na Klárově měl Marii Charouskovou vyzvat, aby trikoloru z oděvu odstranila, což ona odmítla provést.[9] V reakci na nesplnění jeho přání na ni „namířil kulomet a vystřelil“.[4][p. 10]

Pietní místo

editovat

Pomníček – deska z černé leštěné žuly[16] se zlatým písmem – umístěná na kamenném hranolu se nachází u chodníku na zatravněném prostranství mezi ulicemi Klárov, U Železné lávky a nábřežím Edvarda Beneše (nedaleko od stanice pražského metra Malostranská a poblíž budovy Úřadu vlády České republiky).[4][12][16][p. 11]

Historie pietního místa

editovat

Improvizovaný pomníček byl lidmi spontánně vytvořen již na podzim 1968.[5] Později byl nahrazen pamětní deskou, kterou poblíž místa úmrtí své manželky v parčíku na Klárově nechal instalovat Vladimír Charousek[9] a na jejíž realizaci se finančně podíleli studenti ČVUT.[5][6] Úřední výzvy, které jej pravidelně vyzývaly k odstranění pomníčku, ignoroval.[6] Úřední dopisy jej upozorňovaly, že pietní místo bude odstraněno z moci úřední a na jeho finanční náklady.[9] Ještě v roce 1968 existovala na místě tragické události pamětní deska. Za normalizace v roce 1969 byla pamětní deska poničena vandalem – „neznámým pachatelem“.[6] V roce 1970 bylo pietní místo na příkaz úřadů deinstalováno.[12][5][7] (Náklady na deinstalaci po Charouskovi úřední šiml „velkomyslně“ nevymáhal.[9]) Nejspíše legenda praví, že jeden z obyvatel Malé Strany tuto desku zachránil a po dobu 20 let ukrýval.[4][9] Snad i díky této iniciativě mohl být památníček po pádu komunismu v Československu v listopadu 1989 v parčíku na Klárově na původním místě obnoven.[4] Stalo se to 16. prosince 1989 péčí bývalých studentů ČVUT.[5][12][17][9][6] V doprovodu Václava Havla toto místo navštívil v roce 1993 prezident Ruské federace Boris Jelcin. Položením květin zde vyjádřil omluvu za to, co sovětský voják spáchal[6] i jako symbolickou omluvu za intervenci 21. srpna 1968.[12] Na kamenné desce je nápis: „MARIE CHAROUSKOVÁ / STUDENTKA / FAKULTY STROJNÍ ČVUT / * 25. 10. 1942　† 26. 8. 1968 //“[12][8]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ V prvních dnech následujících po zahájení okupace tj. po 21. srpnu 1968 bylo v Praze evidováno 22 smrtelných zranění a počet dalších zraněných osob činil 314.[2] Největší ztráty byly evidovány po střetu sovětských vojáků s neozbrojenými osobami v okolí budovy Československého rozhlasu v Praze.[3] Celkem si okupace Československa do konce roku 1968 vybrala v celé republice daň ve výši 137 mrtvých, asi 500 těžce zraněných a stovky lehce zraněných osob.[3]
  2. ↑ Pramen[7] mylně tvrdí, že se Marie Charousková (rozená Srbová) narodila 27. ledna 1942.
  3. ↑ Prameny[7][8][9][6] uvádí, že Marie Charousková šla na fakultu konzultovat svoji diplomovou práci, nikoliv ji odevzdat.
  4. ↑ Sovětští vojáci stáli vedle tanku stojícího před hostincem Na Klárově. Ten se nacházel na rohu ulic U železné lávky a Nábřeží kapitána Jaroše (dnes Nábřeží Edvarda Beneše).[5][10]
  5. ↑ Střelec zřejmě nesprávně vyhodnotil celkovou situaci jako hrozbu a chybně reagoval na zrychlený pohyb mladé ženy (spěchala, měla trochu zpoždění),[6] případně na to, že se chystala vytáhnout deštník a současně třímala rozměrný tubus v jehož vnitřku se nacházely strojní výkresy. Právě tubus (nebo deštník) mohl z dálky působit jako hlaveň dalekonosné zbraně (např. ostřelovací pušky).[5]
  6. ↑ Pramen[12] uvádí, že šlo o dvě střely (dva projektily).
  7. ↑ Pramen[3] uvádí, že se jednalo o průstřely tlustého a tenkého střeva a pravé tepny u kyčelní žíly.
  8. ↑ Pramen[9] uvádí že první pomoc postřelené ženě poskytl velitel Hlavní správy Veřejné bezpečnosti (VB) Praha major Miloslav Rogner.
  9. ↑ Důvodem střelby na mladou ženu nebyl zřejmě motiv úkladné vraždy, ale mohlo se jednat i o důsledek neopatrné manipulace s ruční zbraní. To, že vojáci ihned po vypálené dávce předstírali klid, jedli a konverzovali, zřejmě svědčí o tom, že si svoji chybu uvědomovali. Tuto hypotézu popsal ve svém hlášení i major Miloslav Rogner.[9]
  10. ↑ Vzdálenost mezi stojícími sovětskými vojáky u tanku a místem, kde se v okamžiku střelby nacházela Marie Charousková byla tak velká, že trikolora s černou stužkou na šatech rychle se pohybující ženy by byla sotva postřehnutelným detailem.
  11. ↑ Pietní místo se nachází na adrese: Klárov, 118 00 Praha 1 – Malá Strana; GPS souřadnice: 50.0912033N, 14.4101947E (50°5'28.332"N, 14°24'36.701"E).[12][17]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e Rektor ČVUT uctil památku studentky Marie Charouskové [online]. web: ČVUT cz, 2019-10-31 [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d KALNÝ, Josef, MUDr. CSc. (Sušice). Vzpomínka lékaře na Marii Charouskovou [online]. web: Lidovky [cit. 2023-08-13]. Ad Lidové Noviny ze dne 21. 8. 2008: Oběti okupace. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Oběti okupace – Praha: CHAROUSKOVÁ Marie [online]. web: Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f Studentka Marie Charousková: Za nošení trikolóry zaplatila životem [online]. web: Vláda cz, 2008-08-06 [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i TOMEK, Prokop (Vojenský historický ústav Praha). Zřejmě vytáhla deštník, voják samopal. Další zbytečná oběť okupace [online]. web: Idnes cz, 2018-08-31 [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ŠIBRAVA, Radomil, Bc.. Město Kutná Hora v roce 1968. Praha, 2019 [cit. 2023-08-18]. 88 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze; Pedagogická fakulta; Katedra dějin a didaktika dějepisu; Studijní program: Učitelství pro střední školy; Studijní obor: (N D-NJ). Vedoucí práce PhDr. Petr Koura, PhD. s. 71 až 74. Kapitola: 4 Oběti srpnové invaze spjaté s Kutnou Horou; 4.1 Marie Charousková. Dostupné online.
  7. ↑ a b c d e f g h i Charousková, Marie Ing. [online]. web: Okupace 1968 (Evangnet cz) [cit. 2023-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-08-14. 
  8. ↑ a b ŠTRUPL, Vladimír; PATÁK, Karel. Pamětní deska Marie Charousková [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (VETS), 2005-05-28 [cit. 2023-08-13]. Umístění: Praha 1, Klárov, v parku. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f g h i j k l m VESELÁ, Jiřína; DRCHAL, Václav. POHNUTÉ OSUDY: Srpen '68 a '69. Vrazi dívek se nenašli, střílel Sovět a esenbák [online]. web: Lidovky cz, 2015-12-10 [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e PÁNEK, Jiří; PTÁČEK, Ladislav. V srpnu 1968 přišel o ženu. Zastřelil ji sovětský voják [online]. video: iDNES.cz, 2015-08-21 [cit. 2023-08-18]. Rozhovor s Vladimírem Charouskem, manželem zastřelené ženy (21. 8. 2015). Dostupné online. 
  11. ↑ Národní Archiv (NA), fond: Generální prokuratura, k. 1032, signatura III/1 Gn 26/68, Hlášení Veřejné bezpečnosti (VB) o smrti Marie Charouskové.
  12. ↑ a b c d e f g Praha 1: Pamětní deska Marii Charouskové [online]. web: Pamětní místa [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. 
  13. ↑ Ing. Jiří Haleš (*1936) [online]. web: Paměť národa cz (Příběhy 20. století) [cit. 2023-08-12]. Životopis. Dostupné online. 
  14. ↑ Rozhovor Ivo Pejčocha s Vladimírem Charouskem, manželem Marie Charouskové, 6. března 2014.
  15. ↑ K událostem v Československu. Fakta, dokumenty, svědectví tisku a očitých svědků. Moskva 1968, strana 131.
  16. ↑ a b BÁRTÍK, Václav. CHAROUSKOVÁ Marie – Nedaleko stanice metra Malostranská v parčíku na Klárově Praha 1 Malá Strana [online]. web: Pamětní desky v Praze, 2020-09-30 [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b Pamětní deska Marie Charouskové (nábřeží Edvarda Beneše, Praha) [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-08-13]. GPS souřadnice: 50.0912033N, 14.4101947E. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • BÁRTA, Milan + CVRČEK, Lukáš – KOŠICKÝ, Patrik – SOMMER, Vítězslav. Oběti okupace: Československo 21. srpen - 31. prosinec 1968. 1. vydání Praha: Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), 2008; 191 stran; strana 64; ISBN 978-80-87211-01-4.
  • TOMEK, Prokop a PEJČOCH, Ivo. Černá kniha sovětské okupace: Sovětská armáda v Československu a její oběti: 1968-1991. Druhé doplněné vydání. Cheb: Svět křídel, 2018. 479 stran. ISBN 978-80-7573-045-9.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Charousková na Wikimedia Commons
  • PÁNEK, Jiří; PTÁČEK, Ladislav. V srpnu 1968 přišel o ženu. Zastřelil ji sovětský voják [online]. video: iDNES.cz, 2015-08-21 [cit. 2023-08-18]. Rozhovor s Vladimírem Charouskem, manželem zastřelené ženy (21. 8. 2015). Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marie_Charousková&oldid=24181838“