Wikipedie

Varšavská smlouva

vojenský pakt evropských zemí východního bloku 1955–1991
Tento článek je o smlouvě socialistických zemí uzavřené roku 1955. O německo–polské smlouvě z roku 1970 pojednává článek Varšavská smlouva mezi Polskou lidovou republikou a Spolkovou republikou Německo.

Varšavská smlouva (oficiálně Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) byl vojenský pakt osmi evropských zemí východního bloku, existující v letech 1955 až 1991.

Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci
Договор о дружбе, сотрудничестве и взаимной помощи
Členové Varšavské smlouvy
Členové Varšavské smlouvy
Motto„Unie míru a socialismu“
(Союз мира и социализма)
Vznik14. května 1955
Zánik25. února 1991
Typvojenský pakt
SídloMoskva, Rusko
Úřední jazykruština, čeština, slovenština, polština, rumunština, bulharština, němčina, maďarština
Členové7 států
Počet zaměstnanců7 300
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Členské státy

editovat

Vznik, vývoj a zánik

editovat
 
Palác Koniecpolských ve Varšavě, ve kterém byla smlouva podepsána

Státy střední a východní Evropy se začaly vojensky propojovat již v průběhu druhé světové války. V letech 1943 až 1949 bylo mezi státy pozdějšího vojenského bloku uzavřeno celkem 23 bilaterálních smluv. V prvních letech po válce tak vznikl nejvíce propojený spojenecký systém studené války. Do armádních štábů všech států byli dosazeni sovětští důstojníci, což mělo mimo jiné zajistit loajalitu a jednotu, fakticky však armády podléhaly místnímu velení. Ve všech státech s výjimkou Československa zůstaly od konce války významné sovětské jednotky. Z vojenského hlediska se tak hranice Sovětského svazu posunuly asi 1000 km na západ.[1]

Vznikl na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané 14. května 1955 Albánií, Bulharskem, Československem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR ve Varšavě.[2][3] Tím byla formálně zrušena autonomie národních armád, které se staly součástí Spojených ozbrojených sil pod sovětským velením.[1]

Formálně byl reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující vstup Západního Německa do NATO.

Při Maďarském povstání v roce 1956 vyhlásil maďarský premiér Imre Nagy odchod z Varšavské smlouvy a vyhlášení neutrality země, ale po krvavém potlačení povstání bylo Maďarsko Sovětským svazem donuceno zůstat členem aliance.

Smlouva byla uzavřena na 20 let s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před uplynutím lhůty nevypoví. Albánie se přestala zúčastňovat činnosti Varšavské smlouvy v roce 1962 a 13. září 1968 ji na protest proti invazi armád pěti členských zemí do Československa vypověděla. Invaze se nezúčastnilo rovněž Rumunsko.

V květnu 1985 byla smlouva prodloužena o dalších 20 let, avšak po rozpadu sovětského impéria a zániku NDR byla rozpuštěna. Nejprve bylo 25. února 1991 na mimořádné schůzce Politického poradního výboru v Budapešti rozhodnuto o rozpuštění vojenských struktur Varšavské smlouvy.[4] Československo pak navrhlo úplné ukončení platnosti smlouvy, které ostatní členové přijali a příslušný protokol zástupci vlád šesti zbývajících členů podepsali na schůzce výboru 1. července 1991 v Praze v Černínském paláci.[5][6]

Po rozpadu Sovětského svazu založilo v roce 1992 několik bývalých sovětských republik nový vojenský pakt Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti.

Činnost

editovat
 
Státy Varšavské smlouvy a NATO (bez USA a Kanady) v roce 1973, včetně statistiky počtu ozbrojených sil.

Cílem Varšavské smlouvy bylo podřídit armády členských států sovětskému velení, legitimizovat pobyt sovětských vojsk na území některých členských států, koordinace politiky a vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, resp. spolupráce ve vojenské oblasti při společné obraně socialismu, suverenity a nezávislosti, a také vytvoření protipólu k severoatlantickému paktu. Nejvyšším politickým orgánem Varšavské smlouvy byl oficiálně Politický poradní výbor složený z nejvyšších stranických a státních představitelů členských zemí. V praxi však direktivy Spojenému velení a štábu Spojených ozbrojených sil přicházely z Kremlu.

Velení sídlilo v Moskvě a v jeho čele stáli pouze sovětští vojenští představitelé. Zástupci ozbrojených sil ostatních států byli pouze styčnými důstojníky, přinášejícími instrukce sovětského velení. Otázky strategie a taktiky v obecné rovině neřešilo velení a štáb spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy, nýbrž generální štáb sovětských ozbrojených sil.

Jediná vojenská operace všech členů Varšavské smlouvy (mimo Rumunska a Albánie) byla invaze vojsk do Československa 21. srpna 1968.[7]

Demonstrace připravenosti a síly byla prováděna lokálnímí i mezinárodními cvičeními, zejména ve státech sousedících se zeměmi NATO. Stručný výčet: Vitr 1962, Družba 1968, Taran 1970, Družba 1979, Družba 1982, Štít 1984 (největší – cca 60.000 vojáků), Družba 1986, Družba 1989.

Varšavská smlouva se navenek tvářila jako obranný pakt, ale v dochovaných operačních plánech se od 50. let 20. století počítalo s rychlou likvidací útoku NATO a následným přechodem do protiútoku a obsazením západní Evropy během několika týdnů[8] za podpory jaderných taktických zbraní.[9] Tyto útočné operace byly většinově opuštěny v nové revizi operačního plánu vypracovaného v roce 1989. Po Sametové revoluci byly před podpisem tohoto plánu Václavem Havlem všechny zbývající pasáže o přechodu do protiútoku proti NATO začerněny a Havel rukou dopsal dovětek, že jde o plán pro případ stěží představitelného útoku NATO proti Varšavské smlouvě.[9]

Velitelé Varšavské smlouvy

editovat

Hlavními veliteli Varšavské smlouvy byli maršálové Sovětského svazu:

 
Fotografie ze sjezdu vůdců států Varšavské smlouvy v roce 1987 (zleva): Gustáv Husák, Todor Živkov, Erich Honecker, Michail Sergejevič Gorbačov, Nicolae Ceauşescu, Wojciech Jaruzelski a János Kádár.

Porovnání sil NATO a Varšavské smlouvy v Evropě

editovat
Data publikovaná oběma pakty v letech 1988–1989[10]
odhad[a]

NATO

odhad[b]

Varšavské smlouvy

Druh NATO Varšavská smlouva NATO Varšavská smlouva
Osoby 2,213,593[c] 3,090,000 3,660,200 3,573,100[d]
Bojová letadla 3,977 8,250 7,130 7,876
Bitevní letouny NA NA 4,075 2,783[e]
Vrtulníky 2,419[f] 3,700 5,720 2,785
Odpalovací zařízení taktických raket NA NA 136 1,608
Tanky 16,424[g] 51,500 30,690 59,470[h]
Protitankové zbraně 18,240[i] 44,200 18,070 11,465[j]
Bojová vozidla pěchoty 4,153[k] 22,400 46,900 70,330[l]
Ostatní obrněná vozidla 35,351[m] 71,000
Dělostřelectvo 14,458[n] 43,400 57,060 71,560[o]
Mostní tanky 454[p] 2,550
Systémy protivzdušné obrany 10,309 24,400
Ponorky 200 228
Ponorky (jaderné) 76 80
Velká hladinová plavidla 499 102
Letadlové lodě 15 2
Lodě vyzbrojené střelami s plochou dráhou letu 274 23
Výsadkové lodě 84 24

Vysvětlivky

  1. ↑ zdroj: Conventional Forces in Europe: The Facts, November, 1988
  2. ↑ zdroj: Warsaw Pact Releases Figures on Force Strengths, Foreign Broadcast Information Service: Soviet Union, January 30, 1989, strany 1-8
  3. ↑ pozemní vojsko včetně protivzdušné obrany, nezahrnuje námořnictvo, letectvo a polovojenské jednotky
  4. ↑ veškeré ozbrojené síly v Evropě a přilehlých vodách
  5. ↑ bombardéry, stíhací bombardéry, letadla pro pozemní útoky ve frontové linii (taktické)
  6. ↑ nezahrnuje 180 kusů ve skladištích
  7. ↑ hlavní bojové tanky, nezahrnuje 5800 tanků ve skladištích
  8. ↑ všechny typy tanků
  9. ↑ odpalovací zařízení protitankových řízených střel, včetně ručních, nezahrnuje 2700 protitankových zbraní ve skladištích
  10. ↑ protitankové raketové komplexy včetně přenosných
  11. ↑ Marder, AMX-IOP, M-2 (Bradley) a YPR-765 (25 mm) pro NATO (nezahrnuje 575 AIFV ve skladištích) a BMP-1/2 a BMDI pro VS
  12. ↑ bojová vozidla pěchoty a obrněné transportéry, nezahrnuje lehké tanky
  13. ↑ lehké tanky, obrněné transportéry a další obrněná vozidla nezahrnutá v předchozí kategorii, není zahrnuto 7560 obrněných vozidel ve skladištích
  14. ↑ dělostřelectvo, minomety a raketomety ráže 100 mm a více, není zahrnuto 2870 děl ve skladištích
  15. ↑ salvové raketomety, dělostřelectvo ráže 75 mm a více, minomety ráže 50 mm a více
  16. ↑ mostní konstrukce, které jsou pevnou součástí obrněných vozidel, nezahrnuje 160 kusů ve skladištích

Odznaky

editovat
  •  
    Svaz míru a socialismu
  •  
    Odznak Svazu míru a socialismu
  •  
    Bratři ve zbrani (1970)
  •  
    Společné cvičení Štít 72 v Československu
  •  
    25 let Varšavské smlouvy (1980)
  •  
    Letecké síly Varšavské smlouvy
  •  
    Společné cvičení Štít 82 v Bulharsku
  •  
    30 let Varšavské smlouvy (1985)

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b BÍLÝ, Martin. Varšavská smlouva. Počátky a krize. Praha, 2010. 231 s. diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav světových dějin. Vedoucí práce doc. PhDr. Jan Pelikán CSc.. s. 23–24. Dostupné online.
  2. ↑ Na varšavské konferenci byla podepsána smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Rudé právo. 1955-05-15, roč. 35, čís. 133, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-07-01]. 
  3. ↑ MUSIL, Adam. Před 65 lety vznikla Varšavská smlouva, aby zničila NATO. Nakonec zaútočila jen na vlastního člena. ČT24 [online]. Česká televize, 2020-05-14 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ KORCOVÁ, Lucie. Konec společného vojenského vedení. Před 30 lety byly zrušeny vojenské struktury Varšavské smlouvy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-02-25 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ SMATANA, Ľubomír. Před 30 lety skončila Varšavská smlouva, závěrečný protokol politici podepsali v Černínském paláci. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-07-01 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ Vládní návrh, kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky Protokol o ukončení platnosti Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané ve Varšavě dne 14. května 1955 a Protokolu o prodloužení její platnosti podepsaného dne 26. dubna 1985 ve Varšavě, podepsaný v Praze dne 1. července 1991 (tisk FS ČSFR VI. v. o., č. 753)
  7. ↑ KOMÁREK, Michal. NATO, Varšavská smlouva a beznaděj dějin -. Seznam Zprávy [online]. 2023-02-25 [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ Před 60 lety vznikla Varšavská smlouva. Původně jen „naoko“. ČT24 [online]. [cit. 2021-10-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b LUŇÁK, Petr. Strategie Varšavské smlouvy (1955-1968) [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí, 2012-01-13 [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ The future of U.S.-Soviet relations hearings before the Committee on Foreign Relations, United States Senate, One Hundred First Congress, first session, April 4, 12, 19 and May 3, 15, 18 and June 1 and 20, 1989. Washington: U.S. G.P.O (National government publication). Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • BÍLÝ, Matěj. Varšavská smlouva 1969–1985. Vrchol a cesta k zániku. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017. 432 s. ISBN 978-80-87912-69-0. 
  • BÍLÝ, Matěj. Varšavská smlouva 1985–1991: Dezintegrace a rozpad. [s.l.]: Ústav pro studium totalitních režimů, 2021. 512 s. ISBN 978-80-88292-94-4. 
  • BÍLY, Matěj. Varšavská smlouva. Počátky a krize. 2010 [cit. 2021-07-01]. 231 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Pelikán. Dostupné online.
  • KUČERA, Jaroslav. Varšavská smlouva. [s.l.]: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 184 s. 
  • RYBECKÝ, Vladislav. Bratrství a tradice armád Varšavské smlouvy. [s.l.]: Naše vojsko, 1983. 390 s. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Varšavská_smlouva&oldid=24419783“