Marie Bittnerová
Marie Bittnerová (rozená Boubínová, či starším pravopisem Baubinová,[1] někdy uváděna jako Bittnerová-Boubínová; 10. února 1854 Praha[2] – 2. ledna 1898 Praha[3]) byla česká herečka.
| Marie Bittnerová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. února 1854 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 2. ledna 1898 (ve věku 43 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Choť | Jiří Bittner |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodila se do rodiny Jana (1815–1884) a Antonie (1815–1889) Boubínových. Její otec byl truhlářský mistr a rodina žila v Karlíně na předměstí tehdejší Prahy. Její tetou byla Eleonora Šomková (zvaná Lori) která byla snoubenka českého básníka Karla Hynka Máchy.
Herecky se připravovala u Otýlie Sklenářové-Malé. Poprvé hrála v roce 1873 v Prozatímním divadle. Roku 1874 se provdala[4] za herce Jiřího Bittnera. V roce 1877 byla po svém výkonu v roli Markétky v Goethově hře Faust spolu se svým manželem Jiřím Bittnerem angažována v dvorním divadle v Meiningenu, kde ztvárnila řadu rolí. V letech 1879–1880 hrála v Berlíně, v letech 1880–1881 v Moskvě. V roce 1881 se vrátila do Prahy a vstoupila do souboru nově založeného Národního divadla. Představovala především tragicky milující mladé ženy a dívky (Julie v Romeovi a Julii, Ofélie v Hamletovi, Desdemona v Othellovi, Viola ve Večeru tříkrálovém). Národní divadlo opustila v roce 1890, působila rok v Městském divadle v Rize a vrátila se krátce do Národního divadla. Po obvinění z nevlasteneckého jednání opustila v roce 1893 Národní divadlo i uměleckou dráhu [5]. V ND pak ještě vystoupila jako host v roce 1897.
Byla členkou Amerického klubu dam, založeného Karolínou Světlou a Vojtou Náprstkem.
Marie Bittnerová zemřela dne 2. ledna 1898, tři dny po porodu druhého, opět mrtvého potomka.[6] Spolu se synem Milošem, manželem Jiřím, rodiči a bratrem je pohřbena na Olšanských hřbitovech. Opuštěný hrob adoptovala v rámci projektu Adopce hrobů v roce 2023 Petra Helikarová. Hrob od léta 2023 prochází rekonstrukcí.[7]
Kariéra
editovatK herecké kariéře ji mimo talentu napomohl i krásný vzhled, plnozvučný hlas a dobře zvládnutá mimika s křehkým vzhledem mladé dívky, který si udržela až do pozdních let.[8] Byla schopna ztvárnit i mimořádně dramaticky obtížné postavy, které později přebírala od své předchůdkyně a učitelky Sklenářové-Malé a postupně ji nahradila ve velkých rolích Shakespearových, Schillerových či Goethových her. Často se také uplatňovala v rolích milovnic a heroin, mimo to vytvořila i řadu soudobých hrdinek francouzských konverzačních her. Svou bohatou výrazovou škálou uměla přesvědčivě zobrazit citovou vypjatost, ale i milostnou vášeň svých hrdinek. V Národním divadle byla jednou z hereček uplatňujících realistický styl, nikdy k němu však plnohodnotně nedospěla, i když z dámské části souboru k němu byla nejblíže. K jejím snahám o prosazení realistického stylu se kriticky stavěl Jaroslav Vrchlický.[9]
Citát
editovat
| „ | On padesátník a ona dvaačtyřicetiletá těšili se jako mladičcí milenci na první dítě. Maruška je porodila na podzim r. 1896 – a bylo mrtvo. Touha po mateřství však s ním nezašla a tato touha stala se manželům Bittnerovým záhubou. Druhý plod pod srdcem Maruščiným nedozrál a již v prvních měsících těhotenství nedočkavou matku zahubil. | “ |
| — Jaroslav Kvapil[10] | ||
Divadelní role (výběr)
editovat- 1873 Friedrich Schiller: Panna Orleánská, Anežka Sorelová, Prozatímní divadlo
- 1873 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy: Bianca, Prozatímní divadlo
- 1873 Václav Vlček: Eliška Přemyslovna, Milada, Prozatímní divadlo
- 1873 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Hermie, Prozatímní divadlo
- 1874 Victorien Sardou: Spekulant a jeho rod, Kamila, Prozatímní divadlo
- 1875 Friedrich Schiller: Loupežníci, Amalie, Prozatímní divadlo
- 1875 William Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, Olivie, Prozatímní divadlo
- 1876 Ferdinand Břetislav Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců, Viola Těšínská, Prozatímní divadlo
- 1877 Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, Lesana, Prozatímní divadlo
- 1879/80 Johann Wolfgang Goethe: Faust, Gretchen (Markétka), Hoftheater Meiningen
- 1879/80 William Shakespeare: Hamlet, Ofelie, Hoftheater Meiningen
- 1881 Friedrich Schiller: Smrt Valdštejnova: Tekla, Národní divadlo
- 1881 Josef Jiří Kolár: Smiřičtí: Alžběta, Národní divadlo
- 1883 František Ferdinand Šamberk: Josef Kajetán Tyl, Ludmila, Prozatímní divadlo
- 1884 Josef Kajetán Tyl: Paličova dcera, Rozárka, Národní divadlo
- 1884 Eugène Scribe: Sklenice vody, Královna Anna, Národní divadlo
- 1884 William Shakespeare: Romeo a Julie: Julie, Prozatímní divadlo, i Národní divadlo (1884)
- 1884 Ferdinand Břetislav Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců, Veruna, Prozatímní divadlo
- 1885 Alexandre Dumas ml.: Denisa, Denisa, Národní divadlo
- 1886 Johan Wolfgang Goethe: Egmont, Klára, Prozatímní divadlo
- 1887 William Shakespeare: Othello, Desdemona, Národní divadlo
- 1888 Victorien Sardou: Cyprienna, Cyprienna, Národní divadlo
- 1889 Henrik Ibsen: Nora, Nora, Národní divadlo
- 1889 Gabriela Preissová: Gazdina roba, Eva
- 1890 Friedrich Schiller: Maria Stuart, Maria Stuart, Národní divadlo
- 1891 Adolf von Wilbrandt: Arria a Messalina, Valeria Messalina, Národní divadlo
- 1892 William Shakespeare: Pohádka zimního večera, Hermiona, Národní divadlo
- 1892 Imre Madách: Tragedie člověka, Eva, Národní divadlo
- 1897 Friedrich Schiller: Marie Stuartovna, Marie Stuartovna, Národní divadlo j. h.
Odraz v kultuře
editovat- Marie Bittnerová se se svým manželem stali předobrazy k manželům Bittnerovým, které ve hře Záskok popisuje divadlo Járy Cimrmana jako uprchlíky divadelní společnosti Lipany.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, s. 29
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie v Libni
- ↑ Maruška Bittnerová. Národní listy. 1898-01-03, s. 2. Dostupné online. ISSN 1214-1240.
- ↑ Matriční záznam o sňatku Marie Bufkové s Jiřím Bittnerem farnost při kostele sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 29
- ↑ Maruška Bittnerová. Národní listy. 1898-01-03, s. 2. Dostupné online. ISSN 1214-1240.
- ↑ SPH adopce. hrbitovy-adopce.cz [online]. [cit. 2023-12-30]. Dostupné online.
- ↑ Bittnerová, Marie - ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online.
- ↑ ŠORMOVÁ, Eva. Česká činohra 19. a začátku 20. století : osobnosti. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-80-7008-340-6. OCLC 940819017
- ↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, s. 167
Literatura
editovat- Bittnerová, Marie - ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2023-03-27]. Dostupné online.
- František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, s. 104, 114, 116, 120, 127–8, 144, 159, 164, 166, 193, 205
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 320, 321, 406.
- Rudolf Deyl: Vojan zblízka, Orbis, Praha, 1953, s. 112, 345
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, s. 28–30
- Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, s. 23, 33, 59, 62, 66–68, 390, 391
- Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, s. 41–42, 64, 90, 94, 142, 166–169, 184, 213
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 54.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 526–527.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Bittnerová na Wikimedia Commons - KOLÁR, František. Bezouška, Bohumil: Po stopách nositelů tradic ND. Svět v obrazech. 1982, (č. 41). v mlp.cz (výstřižky)
- šifra vp., První Nora. Večerník Praha. 9. 2. 1989. v mlp.cz (výstřižky)
- JELÍNKOVÁ, Táňa. Nešťastná Maruška. Večerník Praha. 10. 2. 1989. v mlp.cz (výstřižky)
