Limita (teorie kategorií)

pojem teorie kategorií
Tento článek je o matematickém pojmu z teorie kategorií. O konceptu z matematické analýzy pojednává článek Limita.

Limita je pojem v teorii kategorií, což je odvětví matematiky zkoumající vztahy mezi matematickými strukturami, které lze popsat pouze pomocí pojmů „objekt“, „morfismus“, „skládání“ a „identický morfismus“.

Je-li v kategorii dán diagram , tedy množina některých objektů a některých morfismů z , pak objekt z (který obvykle není prvkem diagramu) spolu se sadou morfismů zvaných projekce, z nichž do každého objektu diagramu vede z právě jeden, nazýváme limitou diagramu, platí-li následující:

  1. Projekce komutují se všemi morfismy z , tj. pro každé objekty diagramu a morfismus diagramu platí .
  2. Pro každý jiný objekt a sadu projekcí z do všech objekt diagramu, které takto komutují s morfismy diagramu, existuje právě jeden morfismus , který komutuje s každou projekcí, tj. pro všechny objekty diagramu .

Pro morfismy a značíme složený morfismus z do symbolem (oproti méně časté konvenci, která je značí ). U konkrétní kategorie, kde morfismy jsou zobrazení, takové složené zobrazení prvku přiřadí

Definice kolimity je duální, tedy obdobná až na obrácení směru šipek. Malá limita je taková, jejíž diagram je množina, nikoli vlastní třída.

Limity a kolimity nemusejí vždy existovat: kategorie, v níž každý diagram má limitu, nazveme úplná kategorie. Obdobně existují-li v ní všechny kolimity, nazveme ji koúplná.

Volbou různých diagramů lze obdržet různé konstrukce, jako například

  • Produkty (součiny), které v mnoha kategoriích z několika objektů vytvoří jejich kartézský součin s příslušnou strukturou.
  • Kosoučiny, které u komutativních objektů s nulou (např. okruhy, vektorové prostory atd.) často dají direktní součet.
  • Ekvalizéry a koekvalizéry
  • Pullbacky, které většinou definují průnik, a k nim duální pushouty, které často definují sjednocení (nebo nejmenší objekt obsahující toto sjednocení, např. lineární obal u vektorových prostorů).

Motivace

editovat

Pojem limity sjednocuje práci s pojmy z teorie kategorií jako pullback, součin apod.

Např. kategoriální pojem „součin“ je motivován tím, že následující tvrzení platí pro vektorové prostory a jejich homomorfismy, grupy a grupové homomorfismy, okruhy a okruhové homomorfismy a mnoho dalších struktur:

  • Direktní součin   je izomorfní s každým objektem  , pro který existuje homomorfismus   a  , takové, že pro každý objekt   a homomorfismy   a   existuje právě jeden homomorfismus  , který s nimi komutuje, tj. pro složené zobrazení platí   a  .

Pojem „direktní součin“ umožňuje jednotně pracovat se všemi strukturami, které toto splňují (včetně např. kartézského součinu v kategorii množin) a zkoumat, které vlastnosti mají společné.

Za podobným účelem vznikly pojmy „kosoučin“, „ekvalizér“, „pullback“ apod. Významná část v jejich definicích je společná: „... takové, že pro každý objekt s touž vlastností existuje právě jeden morfismus, který komutuje s projekcemi.“

Tuto podobnost vystihuje pojem limity, který umožňuje pracovat s nimi všemi jednotně a zkoumat jejich společné vlastnosti.

Příklad

editovat

V kategorii množin Set, kde objekty jsou všechny množiny a morfismy jsou všechna zobrazení mezi nimi, limity vhodných typů diagramů odpovídají průnikům:

Bez dodatečné informace nelze průnik definovat jazykem teorie kategorií: v každé takové definici by průnik např.   byl izomorfní s průnikem  , jelikož všechny tříprvkové množiny jsou izomorfní – v kategorii Set jsou izomorfismy právě všechny bijekce.

Diagram  , jehož limitou je průnik, bude proto tvořen třemi objekty  , a dvěma morfismy   takovými, že  , tj. které jsou v množinovém (byť ne kategoriálním) smyslu identickým zobrazením.

Limita takového diagramu (který se skládá ze dvou morfismů vedoucích do téhož objektu) se nazývá pullback. V tomto případě je limitou množina   spolu s identickými projekcemi   z   do   – a samozřejmě všechny objekty s ní izomorfní.

První podmínka v definici limity (že projekce musí komutovat s každým morfismem v  ) je splněna: například složením   se zobrazením   získáme právě  . Tuto podmínku však splňuje i množina   s identickými projekcemi  , která limitou   není.

Zobrazení   z   do   vyžadované druhou podmínkou existuje: je jím identické zobrazení. To se všemi projekcemi komutuje, tj. platí   a podobně i pro   a  , neboť na obou stranách je zobrazení, které dvojce přiřadí dvojku.   je tedy limitou diagramu  , protože pro každé   s projekcemi, které komutují s morfismy v  , existuje právě jedno zobrazení   komutující s těmito projekcemi.

Uvedená jednoprvková množina   ovšem limitou   není. K důkazu lze použít libovolný objekt s projekcemi; právě dvouprvková   je vhodnou volbou, protože neexistuje  , které by komutovalo s projekcemi. Muselo by platit např.  , ovšem na pravé straně by vždy bylo zobrazení s jednoprvkovým oborem hodnot, zatímco na levé nikoli.

Ani žádná tříprvková množina není limitou  , protože tam takových zobrazení existuje naopak více, zatímco podmínka 2 vyžaduje právě jedno. Např. pro množinu {11,12,13} s projekcemi, které zobrazí 11 a 12 na 2 a 13 na 3, budou komutující zobrazení do dvouprvkové   existovat dvě: obě zobrazí 3 na 13, ale číslo 2 je možno zobrazit na 11 nebo 12.

Limitou diagramu   je proto průnik   s identickými projekcemi.

Méně formální definice

editovat

Řečeno méně formálně, v mnoha běžných kategoriích je limitou obecného diagramu   „nejmenší“ objekt mezi takovými,

  • z nichž lze do objektů   vést „šipky“ (tj. morfismy zvané „projekce“), které „nekolidují“ (tj. komutují) s morfismy  ,
  • a které „nedegenerují“ svým skládáním projekce jiných objektů s komutujícími projekcemi.

V předchozím příkladu byla jednoprvková množina „příliš malá“, protože z projekcí dvouprvkové množiny skládáním vytvořila "degenerovaná" zobrazení s nedostatečně velkým oborem hodnot. Naproti tomu tříprvková nebyla „nejmenším“ takovým objektem, protože stačí množina dvouprvková. Tříprvková proto měla zbytečnou „volnost“ v tom, jak se zobrazit na dvouprvkovou.

Tato neformální definice platí i pro limity jiných diagramů. Např. již zmíněný součin je limitou diagramu, který neobsahuje morfismy. Charakter výsledného objektu (limity) silně závisí na charakteru diagramu – součin dvojrozměrného a třírozměrného vektorového prostoru bude prostor pětirozměrný – ovšem neformální definice zůstane v platnosti: čtyřrozměrný prostor je příliš malý, protože by "degeneroval" obor hodnot projekcí na pětirozměrný prostor. A šestirozměrný by měl nenulovou „volnost“ v tom, jak se zobrazit na pětirozměrný. Druhá podmínka limity vyžaduje, aby právě jeden morfismus existoval pro každé  , proto pro důkaz, že není splněna, lze zvolit např. pětirozměrné  .

Definice

editovat

Je-li v kategorii   dán diagram  , tj. množina objektů   a morfismů z  , pak objekt   spolu s množinou morfismů   se nazývá limitou diagramu  , pokud platí následující dvě podmínky:

  1. Pro každou dvojici objektů   a každý morfismus   z diagramu   je splněna rovnost  . Říkáme , že každá projekce   komutuje s odpovídajícími morfismy z diagramu.
  2. Pro každý objekt   a sadu morfismů  , které splňují podmínku 1 (tj. komutují s morfismy z  ), existuje právě jeden morfismus   takový, že pro každé   platí  .

Podmínka 2 úzce souvisí s pojmem univerzální vlastnost a zajišťuje, že každé dvě limity libovolného diagramu jsou navzájem izomorfní, tj. že limita, existuje-li, je určena „jednoznačně až na izomorfismus“.

Speciální typy limit

editovat

Extenze a koextenze

editovat

Pullback a pushout

editovat
Na tuto kapitolu jsou přesměrována hesla Pullback a Pushout.

Pullback je limita diagramu dvou morfismů, které mají stejnou kodoménu, tj. vedou do stejného objektu. Diagram má tedy tři objekty   a zobrazení  . Duálním pojmem, tj. kolimitou téhož diagramu, je pushout.

V běžných kategoriích má pullback často charakter průniku a pushout charakter "inteligentního sjednocení", tj. "sjednocení", které neporušuje strukturu dané kategorie.

Pro přehlednost předpokládejme, že   a rovněž  ; to v běžných kategoriích vždy "platí až na izomorfismus". Pak v kategorii množin je pullback průnikem  , jak je podrobně vysvětleno výše, a pushout sjednocením  . V kategorii vektorových prostorů, komutativních grup apod. je pullback opět průnikem, protože takový průnik je vždy vektorovým prostorem, resp. komutativní grupou. Ovšem to neplatí pro sjednocení, a proto pushback není přímo sjednocení, nýbrž nejmenší podprostor/podgrupa  , která toto sjednocení obsahuje, jinými slovy podprostor/podgrupa generovaná množinou  .

Produkty a koprodukty

editovat
Na tuto kapitolu je přesměrováno heslo Koprodukt.
Podrobnější informace naleznete v článku Produkt (teorie kategorií).

Je-li   diskrétní, tj. neobsahuje-li žádné morfismy (kromě povinných jednotkových automorfismů), je její limitou kategoriální produkt neboli součin. Ten u mnoha struktur odpovídá direktnímu součinu objektů z  .

Kolimitou takového diagramu je pak ko'produkt' neboli kosoučin, který mnohdy odpovídá direktnímu součtu.

Literatura

editovat

Související články

editovat