Lev Sergejevič Těrmen
Lev Sergejevič Těrmen (Лев Сергеевич Термен, na Západě známý jako Leon Theremin; 15.jul./ 27. srpna 1896greg. Sankt-Petěrburg – 3. listopadu 1993 Moskva)[2] byl ruský fyzik, průkopník elektroniky, vynálezce a hudebník. Proslul zejména jako autor bezdotykového hudebního nástroje thereminu, jeho inovací však bylo mnohem více.
| Lev Sergejevič Těrmen | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. srpna 1896 nebo 28. srpna 1896 Petrohrad |
| Úmrtí | 3. listopadu 1993 (ve věku 97 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Kuncevský hřbitov |
| Bydliště | Petrohrad (1896–1928) Spojené státy americké (1928–1938) Moskva (1938–1939) Magadanská oblast (1939–1940) |
| Alma mater | Důstojnická elektrotechnická škola (do 1916) Petrohradská konzervatoř (do 1916) Nikolajevská ženijní škola (Desetiletí od 1910 – 1916) Petrohradská státní polytechnická univerzita (1920–1926) První klasické petrohradské gymnázium |
| Povolání | vynálezce, fyzik, hudebník a violoncellista |
| Zaměstnavatelé | Fyzicko-technický institut Ruské akademie věd A. F. Ioffeho (od 1919) Státní institut hudebních věd (od 1923) TsKB-29 NKVD (1940–1948) Moskevská státní konzervatoř (1964–1967) Lomonosovova univerzita (od 1967) |
| Ocenění | Stalinova cena (1947) |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu (od 1991) |
| Choť | Lavinia Williamsová (do 1938)[1] |
| Funkce | vedoucí katedry (Fyzicko-technický institut Ruské akademie věd A. F. Ioffeho; od 1919) chief executive officer (1931–1938) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Narodil se v Petrohradě. Předkem jeho otce byl francouzský hugenot, matka byla německého původu. Měl sestru Helenu. Vystudoval fyziku a také hru na violoncello. Vojenskou službu absolvoval jako podporučík Radiotechnického pluku, po bolševickém převratu se stal náčelníkem Carskoselské radiostanice.
V roce 1920 přešel do laboratoře profesora Ioffeho ve Fyzikálně-technickém ústavu. Tam si povšiml, že kapacita lidského těla může ovlivňovat frekvenci elektronkového oscilátoru. S využitím tohoto jevu zkonstruoval monofonní hudební nástroj, který nazval etherphone a pro který se později ujalo označení theremin[2] či též termenvox (терменвокс). Ve 20. letech svůj nástroj předváděl v Sovětském svazu a dalších evropských zemích.
V roce 1928 odešel do USA, kde se věnoval vývoji elektronických hudebních nástrojů i dalších přístrojů a dle některých zdrojů i vyzvědačské činnosti[2]. V roce 1938 se vrátil zpět do Sovětského svazu[2] (podle některých zdrojů se jednalo o únos agenty NKVD[zdroj?]) a krátce poté byl zatčen, uvězněn v Butyrské věznici a obviněn z účasti na vraždě Kirova.
Na krátký čas se ocitl v gulagu na Kolymě, ale po zjištění jeho schopností si jej k sobě v roce 1940 vyžádal A. N. Tupolev, působící v té době v Omsku. Zde také vyvíjel odposlechová zařízení například Buran, které pracovalo v infračerveném spektru nebo endovibrátor, tajně nainstalovaný na velvyslanectví USA v Moskvě.[3][4] Za jejich vývoj mu sovětská vláda jako jedinému odsouzenému vězni udělila Stalinovu cenu prvního stupně.[2]
V roce 1946 požádal o penzi a až do svého úmrtí (ve věku 97 let) pracoval v MGU jako mechanik v laboratoři akustiky. Zemřel v Moskvě v roce 1993.
Vynálezy a objevy
editovatHudební nástroje
editovatJiná elektronika
editovat- kapacitní zabezpečovací zařízení
- jedno z prvních použitelných ruských televizních zařízení pro přenos obrazů kabelem, pravděpodobně pro potřeby ministerstva vnitra
- odposlechové zařízení „Буран“
- zařízení pro distanční řízení bezpilotních letounů
- automatizované námořní značkovací bóje
Další témata
editovat- hibernace tkáňových struktur
- systémy rozpoznávání řeči
- identifikace hlasu v kriminalistice
- vojenská hydroakustika
Média
editovatV roce 1993 natočil Steven M. Martin dokumentární film Theremin: An Electronic Odyssey.
V roce 2005 uvedlo Dejvické divadlo hru Petra Zelenky Teremin inspirovanou Těrmenovým pobytem ve Spojených státech. V hlavní roli exceloval Ivan Trojan.
V roce 2014 vydal kanadský spisovatel Sean Matthews knihu Us Conductors. Hlavními hrdiny knihy jsou Lev Těrmen a Clara Rockmore. V roce 2016 vydalo český překlad knihy vydavatelství Argo, a to pod názvem Dirigenti éteru.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b c d e Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-05-03]. Heslo ТЕРМЕ́Н. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-28. (rusky)
- ↑ The Great Seal Bug [online]. cryptomuseum [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Laser Microphones [online]. [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Sergejevič Těrmen na Wikimedia Commons
