Wikipedie

Lev Alexandrovič Mej

Lev Alexandrovič Mej (rusky Лев Александрович Мей, 13. únorajul./ 25. února 1822greg., Moskva – 16. květnajul./ 28. května 1862greg., Petrohrad) byl ruský básník, prozaik, dramatik a překladatel.[2]

Lev Alexandrovič Mej
Lev Alexandrovič Mej kolem roku 1862
Lev Alexandrovič Mej kolem roku 1862
Narození13. únorajul./ 25. února 1822greg.
Moskva
Úmrtí16. květnajul./ 28. května 1862greg. (ve věku 40 let)
Petrohrad
Místo pohřbeníMitrofanievský hřbitov,
od roku 1935 Literatorskije mostki na Volkovkém hřbitově
Povoláníbásník, prozaik, dramatik, překladatel.
Národnostruská
StátRuské impériumRuské impérium Ruské impérium
Alma materLyceum v Carském Selu
Významná dílaCarská nevěsta, Pskoviťanka
Manžel(ka)Sofija Grigorjevna (1821-1889)[1]
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Jeho otcem byl poruštěný německý důstojník, který byl zraněn v bitvě u Borodina a brzy zemřel. Vzdělání získal nejprve v letech 1831-1836 ve šlechtickém ústavu v Moskvě a pak v lyceu v Carském Selu. Po absolvování lycea roku 1841 působil až do ledna 1849 v kanceláři moskevského generálního gubernátora.[3]

 
Lev Alexandrovič Mej

Roku 1845 začal spolupracovat s Pogodinovým časopisem Moskvan (Москвитянин), ve kterém publikoval své básně, dramata a překlady. Roku 1850 se stal členem „mladé redakční rady časopisu“ a vedl rubriku ruské a zahraniční literatury. Téhož roku se oženil s dcerou statkáře a žil na smolenském panství svého tchána.[3]

Nějakou dobu učil na 2. moskevském gymnáziu, ale pro neshody s kolegy byl nucen odejít. Roku 1853 se odstěhoval do Petrohradu a věnoval se výhradně literární tvorbě. Publikoval například v časopise Ruské slovo (Русское слово) a byl korektorem a později členem redakční rady časopisu Knihovna pro čtení (Библиотека для чтения). Dokonce života se také věnoval překladům na zakázku.[4]

Žil bohémským životem a měl velkou zálibu v pití alkoholu, což vedlo k jeho předčasné smrti ve čtyřiceti letech.[3] Pohřben byl v Petrohradě na Mitrofanievském hřbitově. Roku 1935 byly jeho ostatky přeneseny na Literatorskije mostki (Литераторские мостки) na petrohradském Volkovkém hřbitově.[5]

 
Mejův náhrobek na Volkovkém hřbitově

Mej je především virtuosem veršc, obsahově jsou však jeho básně slabší a většina z nich je parafrází přetlumočených dojmů. Patří však k předním ruským překladatelům. Mistrně přeložil Píseň písní, Heineovy a Schillerovy básně, díla Anakreóna a dalších. Do současné ruštiny také převedl Slovo o pluku Igorově. Je rovněž autorem několika próz a tří historických dramat, které všechny zhudebnil Rimskij-Korsakov. Zhudebněna byla také řada jeho básní na lidové motivy[4] například Musorgským, Borodinem, Čajkovským nebo Rachmaninovem.[6]

Výběrová bibliografie

editovat
  • Царская невеста (1849, Carská nevěsta), historickš drama odehrávsjíví se roku 1572.
  • Отойди от меня, сатана! (1851, Odejdi ode mě, satane!), báseň, řada mistrné vykreslených obrazů, které ďábel-pokušitel odhaluje před Kristem.
  • Сервилия (1854, Servilija), historické drama z doby císaře Nerona, ve které, se Mej snažil ukázat vítězství křesťanství nad římskou společností.
  • Сти­хо­тво­ре­ния (1857, Básně), sbírka básní.
  • Фре­ски (1858, Fresky), poetický cyklus.
  • Псковитянка (1860, Pskoviťanka). historické drama založené na skutečné události - příchodu cara Ivana Hrozného do Pskova v roce 1570 po novgorodském masakru.
  • Ба­тя (1861, Táta), povídka o tom, jak se nevolník postaral o svou ovdovělou a zbídačenou paní, která jej pak prodala za sto rublů.

Adaptace

editovat

Hudba

editovat
  • Псковитянка (1873, Pskoviťanka, jiný název Car Ivan Hrozný), opera ruského skladatele Nikolaje Andrejeviče Rimskáho-Korsakova na vlastní libreto podle stejnojmenné Mejovy hry, přepracováno 1894.
  • Боярыня Вера Шелога (1898, Bojarka Věra Šeloga), prolog k opeře Pskoviťanka od Nikolaje Andrejeviče Rimskáho-Korsakova na vlastní libreto podle prvního jednání Mejovy hry.
  • Царская невеста (1899, Carská nevěsta), opera Nikolaje Andrejeviče Rimskáho-Korsakova, libreto podle stenojmenné Mejovy hry napsal Ilja Fjodorovič Tjumeněv
  • Сервилия (1902, Servilia), opera Nikolaje Andrejeviče Rimskáho-Korsakova na vlastní libreto podle stehnojmenné Mejovy hry.

Film

editovat

Česká vydání

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Sofja Grigorjevna Mey - GENI
  2. ↑ HRALA, Milan a kol. Slovník spisovatelů – Sovětský svaz, II. díl. Praha: Odeon 1978. S. 91.
  3. ↑ a b c Мей Лев Александрович - Lib.ru/Классика
  4. ↑ a b Ottův slovník naučný. 17. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1999. S. 42.
  5. ↑ Литераторские мостки - Лев Александрович Мей
  6. ↑ Лев Александрович Мей - Большая российская энциклопедия. bigenc.ru [online]. [cit. 2021-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-26. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lev_Alexandrovič_Mej&oldid=23098532“