Kur Sonneratův
Kur Sonneratův[2] (Gallus sonneratii) je bažantovitý pták z rodu Gallus, jeden z divokých předků kura domácího čili slepice. Přirozeně se vyskytuje ve střední a jihozápadní Indii, kde je stále poměrně hojně rozšířen lesích, houštinách a částečně i na otevřenějších stanovištích jako jsou lesní okraje a opuštěné zarostlé čajové plantáže.
 Kur Sonneratův | |
|---|---|
,_crop.jpg) Kohout (národní park Bandipur) | |
.jpg) Slepice (ptačí rezervace Thattekad) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | hrabaví (Galliformes) |
| Čeleď | bažantovití (Phasianidae) |
| Rod | kur (Gallus) |
| Binomické jméno | |
| Gallus sonneratii Temminck, 1813 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Systematika
editovatKladogram zachycující vztahy v rámci rodu Gallus[3][4]
| Gallus |
| ||||||||||||||||||
Druh popsal nizozemský přírodovědec a aristokrat Coenraad Jacob Temminck v roce 1813. Jedná se o monotypický taxon. Kur Sonneratův je jeden ze 4 zástupců rodu Gallus, česky kur (český název kur se nicméně používá pro více rodů).[5] Rodové jméno gallus pochází z latiny a znamená „kur“; druhové jméno sonneratii je poctou francouzskému přírodovědci Pierrovi Sonneratovi.[6]
Nejbližším příbuzným kura Sonneratova je kur srílanský (Gallus lafayettii), se kterým kur Sonneratův tvoří sesterskou skupinu.[3][4] V úzkém geografickém pásu, kde se areál výskytu kura Sonneratova překrývá s kurem bankivským (Gallus gallus), může docházet ke křížení obou druhů.[3] Kur bankivský je přitom považován za přímého předka kura domácího. Moderní studie DNA však ukazují, že i kur Sonneratův přispěl do genofondu kura domácího, který od kura Sonneratova zdědil mj. žluté zbarvení kůže.[7] Genový tok byl přitom potvrzen i v opačném směru, a totiž v genech kura Sonneratova byl identifikován příspěvek z genofondu kura bankivského.[8] Zatímco k vydělení linie kura Sonneratova/srílanského od kura bankivského došlo někdy před cca 2,6–2,9 miliony lety, oddělení kura srílanského a kura Sonneratova nastalo před cirka 1,8 miliony lety.[3]
- Vybraná dobová vyobrazení
-
Samice (1838) -
Samec (1838) -
Samice (vlevo) a samec (ilustrace Johna Goulda)
Rozšíření a stanoviště
editovatKur Sonneratův je rozšířen ve střední a jižní, zejména jihozápadní Indii.[9] Obývá širokou škálu biotopů od sekundárních opadavých lesů po stálezelené vlhké pralesy. V oblibě má hlavně smíšené bambusové lesy, okraje lesů v okolí vesnic a zemědělských ploch a zanedbané, zarostlé paseky a čajové plantáže.[10] Vyhledává biotopy s převažujícími hluchavkovitými rostlinami rodu Tectona. Může se vyskytovat až do nadmořské výšky 2400 m.[9]
Popis
editovat.jpg)
Stejně jako ostatní kurové rodu Gallus, i u kura Sonneratova je přítomen výrazný pohlavní dimorfismus, který se projevuje hlavně výraznějším zbarvením opeření samců a jejich větší velikosti. Zatímco samci měří kolem 70–80 cm a váží 0,8–1,1 kg, samice měří pouze kolem 38 cm a váží 0,7–0,8 kg.[9]
Zobák má tělovou až nažloutlou barvu, hřeben horní čelisti je hnědočerný. Duhovky jsou žluté až oranžovohnědé, nohy jsou žluté až červené, nejsytější v době hnízdění. Kůže samce na tvářích a hrdle je červená stejně jako jeho hřeben a ušní a krční laloky. Opeření samce jinak hraje různými tmavými barvami od černé po žlutohnědou, hlavně na krku a hřbetu je silně kropeno světlými barvami. Svatební šat samců je nápadný dlouhými ocasními pery a prodlouženým peřím kolem krku, které má světlé flekování. V prostém šatu jsou tato pera shozena a hlava a krk tak mají fádní krátké opeření černé barvy a i laloky jsou menší a světlejší. Samice má také laloky, avšak jsou natolik redukované, že se až zdají nepřítomné. Opeření samice je převážně hnědé s občasnou příměsí světlé nebo tmavé barvy, spodina je světlá. Ocas je tmavě hnědý.[9]
Biologie
editovatChování
editovatVětšinou se vyskytuje samotářsky, občas v menších skupinkách do 6 jedinců stejného nebo smíšeného pohlaví. U bohatých zdrojů potravy může být dosti hojný. Kury Sonneratovy lze typicky zahlédnout, jak se pomalu prochází přes otevřenější krajinu a rozhrabávají podestýlku nohama a zobákem, kde hledají potravu. Hřaduje v malých skupinách na stromech kolem 7–8 metrů nad zemí.[9]
K predátorům kurů patří savci (promyky a kočkovité šelmy jako levhart skvrnitý) a draví ptáci (mj. orel jestřábí (Aquila fasciata) a orel proměnlivý (Nisaetus cirrhatus)).[10] Samec kokrhá hlasitým, svérázným staccatem kuk-ka-kuruk-ka nebo kuk-kaja-kaja-kuk, které opakuje až 5× za minutu. Kokrhání často předchází mechanický zvuk pleskání křídel. [9]
Potrava
editovatJídelníček kura Sonneratova je velmi pestrý a zahrnuje zrní, klíčky a výhonky všeho druhu, bobule, semena (zvláště bambusů a strobilantesů), hmyz (rovnokřídlí, termiti, brouci, dokonce i malí plazi). Při hledání jídla se typicky zdržuje v blízkosti hustých lesů a křovin, kde se může v případě vyrušení rychle uchýlit. I když kur žije hlavně na zemi, v případě vyrušení prchá raději odletem než odběhem. Pokud kur nalezne bezpečný, bohatý zdroj potravy, typicky se k němu vrací každý den v tutéž denní dobu.[10] Nejčastěji hledá potravu zrána a na večer.[10]
Hnízdění
editovat
Kur Sonneratův může být monogamní i polygamní v závislosti na situaci.[9] Hnízdo si staví v prohlubni u báze stromu ve stínu pařezu nebo keře, vzácněji i na výše položených místech jako je dno pařezu nebo spadlý kmen stromu.[10] Snůšku typicky tvoří 3–5 vajec. Jsou známy i snůšky až o 10 vejcích, ty jsou ale patrně dílem dvou samic. Vejce jsou bílá až světle žlutohnědá, většinou bez flíčků. Může zahnízdi v jakékoliv roční období, nejčastěji však od února do května. Inkubuje pouze samice po dobu kolem 20–21 dní.[9]
Ohrožení a lidé
editovatMezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený, nicméně přiznává, že populační trend kura Sonneratova je klesající z důvodu ztráty přirozených stanovišť, ke kterému dochází hlavně přeměnou pralesů na zemědělské plochy, požáry a nadměrnou pastvou dobytka.[11]
Kur Sonneratův je chován v četných evropských a občas i asijských zoologických zahradách.[12]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ HUDEC, K. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003. S. 43.
- ↑ a b c d LAWAL, Raman Akinyanju; MARTIN, Simon H.; VANMECHELEN, Koen. The wild species genome ancestry of domestic chickens. BMC Biology. 2020-02-12, roč. 18, čís. 1, s. 13. Dostupné online [cit. 2022-11-25]. ISSN 1741-7007. DOI 10.1186/s12915-020-0738-1. PMID 32050971. (anglicky)
- ↑ a b ERIKSSON, Jonas; LARSON, Greger; GUNNARSSON, Ulrika. Identification of the Yellow Skin Gene Reveals a Hybrid Origin of the Domestic Chicken. PLOS Genetics. 29. 2. 2008, roč. 4, čís. 2, s. e1000010. Dostupné online [cit. 2022-11-25]. ISSN 1553-7404. DOI 10.1371/journal.pgen.1000010. PMID 18454198. (anglicky)
- ↑ Pheasants, partridges, francolins [online]. IOC Wordlist v13.1, 2023 [cit. 2023-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 170, 359.
- ↑ ERIKSSON, Jonas; LARSON, Greger; GUNNARSSON, Ulrika. Identification of the Yellow Skin Gene Reveals a Hybrid Origin of the Domestic Chicken. PLOS Genetics. 29. 2. 2008, roč. 4, čís. 2, s. e1000010. Dostupné online [cit. 2023-07-15]. ISSN 1553-7404. DOI 10.1371/journal.pgen.1000010. PMID 18454198. (anglicky)
- ↑ NISHIBORI, M.; SHIMOGIRI, T.; HAYASHI, T. Molecular evidence for hybridization of species in the genus Gallus except for Gallus varius: Hybridization of species in the genus Gallus. Animal Genetics. 2005-06-15, roč. 36, čís. 5, s. 367–375. Dostupné online [cit. 2023-07-15]. DOI 10.1111/j.1365-2052.2005.01318.x. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil. Pheasants, partidges and grouse: a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 978-0-7136-3966-7. S. 294–295. (anglicky)
- ↑ a b c d e JOHNSGARD, Paul Austin. The pheasants of the world. Oxford: Oxford University Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0198571852. S. 122-125. (anglicky)
- ↑ Gallus sonneratii [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22679203A92807338, 2016 [cit. 2023-07-15]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22679203A92807338.en. (anglicky)
- ↑ Grey junglefowl (Sonnerat's junglefowl) [online]. Zootierliste [cit. 2023-07-15]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
editovat- GRIMMETT, Richard. Birds of the Indian Subcontinent : India, Pakistan, Sri Lanka, Nepal, Bhutan, Bangladesh and the Maldives.. London: Bloomsbury Publishing, 2016. ISBN 978-1-4081-6265-1. (anglicky)
- JOHNSGARD, Paul Austin. The pheasants of the world. Oxford: Oxford University Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0198571852. (anglicky)
- MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse: a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu kur Sonneratův na Wikimedia Commons 
Taxon Gallus sonneratii ve Wikidruzích
