Wikipedie

Kunoniovité

čeleď rostlin

Kunoniovité (Cunoniaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu šťavelotvaré (Oxalidales). Jsou to dřeviny se vstřícnými a často zpeřenými, zubatými listy a pravidelnými, většinou drobnými květy. Čeleď zahrnuje asi 300 druhů ve 27 rodech a je rozšířena zejména na jižní polokouli. Nejčastěji rostou ve vlhkých tropických horských lesích. Některé druhy jsou těženy pro dřevo nebo se z nich získávají třísloviny. Eukryfie jsou pěstovány jako okrasné rostliny. Jejich fosilie jsou známé již z období pozdní křídy.[1]

Jak číst taxoboxKunoniovité
alternativní popis obrázku chybí
Weinmannia tinctoria
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádšťavelotvaré (Oxalidales)
Čeleďkunoniovité (Cunoniaceae)
R.Br., 1814
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

editovat

Zástupci kunoniovitých jsou stálezelené keře a stromy, v případě rodu Weimannia někdy i škrtiče nebo hemiepifyty. Jediným opadavým druhem je Eucryphia glutinosa, pocházející z Chile. Některé druhy dosahují horních pater tropického pralesa. Kůra je obvykle šedá nebo světle hnědá, s podélnými prasklinami, větévky s lenticelami. Listy jsou vstřícné (výjimečně střídavé – Gumillea), jednolisté, trojlisté, dlanitě složené nebo lichozpeřené. Palisty jsou přítomny a často nápadně vyvinuty. Lístky jsou obvykle zubaté se zuby zakončenými žlázkou. Žilnatina je zpeřená. Řapíky a střední žilka listu jsou často křídlaté. Chlupy na listech jsou jednoduché. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, drobné a vyrůstají v úžlabních nebo vrcholových květenstvích, nejčastěji v latách, thyrsech či chocholících. Květy jsou stopkaté nebo přisedlé, stopky květů jsou pod polovinou často článkované. Kalich je složen z různého počtu (4-5, příp. 3-10) volných nebo na bázi srostlých lístků. Korunní lístky jsou volné nebo bazálně srostlé, ve stejném počtu jako kališní, u některých zástupců koruna chybí. Květy jsou bílé, smetanové, růžové nebo světle oranžové, méně často jasně červené nebo jasně zelené. Tyčinek je obvykle dvakrát tolik co kališních lístků, nejčastěji 8 nebo 10. Semeník je svrchní nebo polospodní, srostlý ze 2 až 5 (až 14) plodolistů, u některých zástupců je gyneceum apokarpní. Čnělky jsou volné. Plodem je tobolka se 2 až mnoha semeny, výjimečně měchýřek, oříšek nebo peckovice, případně souplodí pukavých plůdků. Semena jsou lysá nebo chlupatá a obsahují olejnatý endosperm.[2][3][4]

  •  
    List Callicoma serratifolia
  •  
    Květy Ceratopetalum gummiferum
  •  
    Květenství Vesselowskya rubifolia
  •  
    Weinmannia trichosperma s plody
  •  
    Plody Davidsonia jerseyana

Rozšíření

editovat

Čeleď zahrnuje 27 rodů a asi 300 druhů. Největším rodem je Weinmannia (asi 150 druhů). Čeleď má primárně gondwanské rozšíření. Je rozšířena v tropické Americe, v jihovýchodní Asii a australské oblasti od Malajsie po Austrálii a Nový Zéland, v jižní Africe, na Madagaskaru a na ostrovech jižního Pacifiku. V některých oblastech (Jižní Amerika, jižní Afrika, Austrálie a Nový Zéland) je rozšířena mimo tropické oblasti a přesahuje až do mírného pásu. Centrum druhové diverzity je v Australasii (Nová Guinea, východní Austrálie, Nová Kaledonie), největší počet druhů je na Nové Kaledonii. V Malajsii jsou rozšířeny od nížin po nadm. výšky okolo 3500 metrů. Největší počet druhů je v horských lesích v nadm. výškách mezi 1000 a 2500 metry. V Americe se vyskytuje v počtu asi 80 druhů ve 4 rodech a je rozšířena od Mexika po mírné oblasti jihu Jižní Ameriky.[2][4]

Většina druhů kunoniovitých roste ve vlhkých horských lesích. V některých typech horského mlžného lesa na Madagaskaru a v Jižní Americe jsou charakteristickou a převládající složkou.[2] V Austrálii rostou některé druhy jako složka řídké keřové vegetace na písčitých půdách, na Nové Kaledonii na hadcích.[4]

Ekologické interakce

editovat

Květy produkují nektar a lákají různý hmyz, ptáky, netopýry a gekony. Květy některých druhů sladce voní, jiné zapáchají nebo jsou bez vůně. Pukavé plody většiny rodů zůstávají po dozrání na větvích, semena opatřená křídlovitými přívěsky nebo dlouhými chlupy z nich vypadávají a jsou šířena větrem. Několik rodů má nepukavé plody, které opadávají vcelku a jsou šířeny vzduchem nebo vodou. Dužnaté peckovice některých druhů (např. rod Schizomeria) jsou šířeny kasuáry či jinými ptáky, netopýry nebo stromovými savci. Nafouklé plody jihoafrického rodu Platylophus jsou šířeny vodou.[2][4]

U australského rodu Davidonia jsou na rostlinách přítomny tuhé žahavé chlupy.[4]

Taxonomie

editovat

V Cronquistově systému byla čeleď Cunoniaceae řazena do řádu růžotvaré (Rosales). Systém APG sloučil v řádu šťavelotvaré (Oxalidales) několik čeledí řazených do té doby do různých řádů. Rod Aphanopetalum byl přeřazen do samostatné čeledi Aphanopetalaceae v řádu lomikamenotvaré (Saxifragales). Do čeledi Cunoniaceae byly vřazeny rody Eucryphia, Davidsonia a Bauera, zařazované dříve do samostatných čeledí.[5][6]

Zástupci

editovat

Význam

editovat

Dřevo stromovitých zástupců je především v Malajsii a Austrálii využíváno ve stavebnictví. Mnohé druhy mají velký obsah taninů a v minulosti byly jejich populace často vyhledávány a drancovány pro účely koželužství. Na Madagaskaru a Novém Zélandu jsou dřeviny rodu Weinmannia významným zdrojem medu podobně jako eukryfiové lesy na Tasmánii a v Chile.[2] Druhy Spiraeopsis celebica a Weinmannia fraxinea se mohou stát na sekundárních travnatých stanovištích invazivními rostlinami.[4]

Druhy rodu eukryfie (Eucryphia) jsou v klimaticky příhodných oblastech Evropy při atlantském pobřeží využívány jako atraktivní zahradní dřeviny.

  •  
    Dřevo Cunonia austrocaledonica
  •  
    Kmen Schizomeria ovata
  •  
    Eukryfie Eucryphia × nymansensis

Seznam rodů

editovat

Ackama, Acrophyllum, Aistopetalum, Anodopetalum, Bauera, Caldcluvia, Callicoma, Ceratopetalum, Codia, Cunonia, Davidsonia, Eucryphia, Geissois, Gillbeea, Hooglandia, Karrabina, Lamanonia, Opocunonia, Pancheria, Platylophus, Pseudoweinmannia, Pullea, Schizomeria, Spiraeanthemum, Spiraeopsis, Vesselowskya, Weinmannia[8]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Keana K. Tang, Selena Y. Smith & Brian A. Atkinson (2022). Extending beyond Gondwana: Cretaceous Cunoniaceae from western North America Archivováno 18. 2. 2022 na Wayback Machine.. New Phytologist. doi: https://doi.org/10.1111/nph.17976
  2. ↑ a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky) 
  3. ↑ BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Missouri: Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f Flora Malesiana: [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ BREMER, B. et al. Botanical Journal of the Linnean Society: An Update of the APG Classification .... [s.l.]: [s.n.], 2009. (anglicky) 
  6. ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  8. ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6
  • Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kunoniovité&oldid=23763439“