Kumáni
Kumáni (turkicky quman, qun – „stepní“; maďarsky kun(ok); latinsky Cuni, Cumana; řecky Koumanoi; v hornoněmčině Valwen, Falben neboli „plaví“; arménsky Xartešk'n, rovněž jako „plaví“), v Uhrách známí také jako Kunové či Kuni, byly kočovné kmeny turkického[2][3][4] původu příbuzní Pečeněhům.[5] Byli západní větví Kypčaků, nebo si byli přinejmenším příbuzní. Obě skupiny jsou v ruských pramenech shodně nazývani jako „Polovci“ (starorusky, „stepní“), staročesky „Plavci“ (dnes užíváno jen vzácně, zvláště pak pro ty, kteří se usadili v Uhrách).
Kumánsko-kypčacká konfederace Desht-i Qipchaq
| |||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||
žádné
| |||||||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||||||
kypčacké jazyky včetně kumánštiny
| |||||||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||||||
|
Kumáni jako pojem se zpravidla vztahuje k západním Kypčakům, kteří jsou známí tím, že se část z nich ve vrcholném středověku dostala do střední Evropy a někteří se trvale usadili v Uhrách. Předtím obývali severní pobřeží Černého moře a břehy řeky Volhy. Oblast obývaná Kumány byla známa jako Kumánie (latinsky Cumania), stejně bylo nazýváno autonomní kumánské teritorium Kunság v Uhrách.
Mnozí autoři považují název Kumáni (Polovci, Plavci) jen za alternativní označení pro všechny Kypčaky, kterého se používalo v západních textech. Jiní autoři prostě konstatují, že vztah názvů Kumáni a Kypčaci je sporný.
Historie
editovatKumánsko-kypčacký svaz
editovatKočovní Kumáni náleželi k západní části Kumánsko-kypčacké konfederace, velkého kmenového svazu (chanátu) s chánem v čele, který se rozprostíral na rozsáhlém území mezi Asií do Evropou a při pobřežích Černého i Kaspického moře.
Na začátku 11. století část Kypčaků/Kumánů pronikla do Černomoří a na severní Kavkaz, později i do střední a jižní Evropy (Bulharsko, Krym), zbytek zůstal v Černomoří. Kumánsko-kypčacké kmeny odsud ovlivňovaly dění na Kavkaze a také Chórezmské říše.[6] Kypčacké kmeny se významně podílely na etnogenezi Kazachů, Nogajců, Baškirů a Tatarů.
Ve 13. století, tj. po mongolské invazi (1237), mnoho z nich hledalo útočiště v Uhrách[7] a následně v Bulharsku. Kumáni však v Uhrách i Bulharsku sídlili i před mongolskou invazí.[8][9][10]
Uherská Kumánie
editovatTzv. bílí Kumáni uprchli před Mongoly do Uherska, kde je i s vládcem Kötenem (Kotjan, Kuten) přijal Béla IV. a usadil mezi Dunajem a Tisou v dnešním Maďarsku. Kumáni bojující ve vojsku uherského krále Ladislava Kumána, který byl po matce sám poloviční Kumán, významnou měrou přispěli k porážce českého krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli roku 1278.
Jako jedna z rozhodujících složek ve vojsku uherského krále Kumáni v letech 1252, 1271, 1278 a 1304 během válek uherských králů s Přemyslovci vtrhli na Moravu, přičemž se dopouštěli krutostí na obyvatelstvu a tisíce lidí odvlekli do zajetí. Na obranu před vpády byla na východní hranici založena města jako Uherské Hradiště nebo Uherský Brod.
Petr Žitavský píše o krutostech Kumánů, které označuje jako pohany, při vpádu v roce 1304:
„ | Zatím vévoda rakouský s Uhry, Bulhary a pohany, provázen ukrutností, dral se dravou dravostí Moravou a zanechal tam příšerné stopy své zmužilosti a svého vítězství, po staletí neslýchané. Neboť zahubil mečem a ohněm na čtyři tisíce lidí obojího pohlaví; také zástupy panen a paní a ostatních žen bídně vyvedlo za zemské hranice ono strašné pohanské vojsko. Ukazuje dosud tuto pohromu požár kostela v Ivančicích, v němž zahynulo tak veliké množství lidí, že rozpuštěná tučná mastnota, vytékající z lidských mrtvol, utvořila do velké vzdálenosti veliký proud. | “ |
— Zbraslavská kronika[11] |
Pro svoji vizáž – tenké špičaté kníry, vyholenou lebku a hustý cop splývající z temene, která byla doplněna odíváním se do kaftanů a plstěnou čapkou na mongolský způsob, byli v českých zemích zaměňováni za Tatary. K definitivnímu pokřesťanštění pohanských Kumánů usazených v Uhersku na území Malé a Velké Kumánie došlo až v 16. století.[1]
Poslední mluvčí hovořící kumánským jazykem zemřel na území dnešního Maďarska roku 1770. Autonomie uherské Kumánie (Kunság) byla zrušena roku 1876.
Galerie obrázků
editovat-
Kypčacká helma ze 13. století
-
Teritoria Kumánů v Uhrách na počátku 13. století
-
Kumáni roku 1290 zavraždili uherského krále Ladislava Kumána
-
Uherský král Ludvík I. s Kumány po svém boku (vpravo)
-
Ilustrace k eposu Slovo o pluku Igorově
-
Jedna ze soch Polovců v Polsku
Seznam kumánských chánů
editovat Historie turkických národů do 14. století | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Turkucký kaganát 552–744 | |||||||
Turkuti | |||||||
Západní Turkuti | |||||||
Východní Turkuti | |||||||
Modří Turci | |||||||
Avarský kaganát 564–804 | |||||||
Chazarský kaganát 618–1048 | |||||||
Sır-Tardušové 628–646 | |||||||
Onogurie 632–668 | |||||||
Dunajské Bulharsko | |||||||
Volžské Bulharsko | |||||||
Kangarská unie 659–750 | |||||||
Türgešský kaganát 699–766 | |||||||
Ujgurský kaganát 744–840 | |||||||
Karlucký jabguluk 756–940 | |||||||
Karachánský chanát 840–1212 | |||||||
Západní Karachánové | |||||||
Východní Karachánové | |||||||
Kan-čouské království 848–1036 | |||||||
Kao-čchangské království 856–1335 | |||||||
Pečeněžský chanát 860–1091 |
Kimäcký chanát 743–1035 | ||||||
Kumánie 1067–1239 |
Oguzský jabguluk 750–1055 | ||||||
Ghaznovská říše 963–1186 | |||||||
Seldžucká říše 1037–1194 | |||||||
Chórezmská říše 1077–1231 | |||||||
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307 | |||||||
Dillíský sultanát 1206–1526 | |||||||
Dynastie otroků (Dillí) | |||||||
Dynastie Chaldží | |||||||
Dynastie Tughlakovců | |||||||
Kypčacký chanát[12][13][14]1240–1502 | |||||||
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517 | |||||||
Dynastie Bahríovců | |||||||
Osmanská říše 1299–1923 | |||||||
Jiné turkické dynastie
| |||||||
- Torak-chán (Turug, 641–644, † 656), stejné jméno je identifikované v Osmanském rodokmenu
- Aj Kutluk (644–???, † 685)
- Čemen Dur (667–671, † 724)
- Jasak († 768?)
- Tur Temur (779?)
- Gazi Neli-chán (833?)
- Bilge Kül-chán (???)
- Kara-chán (887?)
- Sungur († 941?)
- Bulgaj († 995?)
- Turadž Ortuk († 1049?)
- Bulši-chán (???–1050)
- Šaru († 1060?–1068?), jeho bratr Sakur († 1052?) byl předek osmanských sultánů
- Kurkulu a Sakal (???–1061), měl dva syny: Sakal-chána a Asep-chána
- Asep-chán (1070–1082), bratr Sakal-chána
- Tugor-chán (???–1096)
- Bonjak-chán Mangy (1096–1111)
- Otrok-chán (1111–1146), byl v opozici
- Ajjup-chán (???–1117)
- Aepak-chán (???–1120), měl tři syny: Sotana, Begluka a Kozela
- Kobjak-chán (1146–1183), byl v opozici
- Sotan-chán (???–1140)
- Begluk-chán (???–1160)
- Kozel (???–1160), byl Sotanův a Beglukův bratr
- Gazi-chán (???–1184)
- Konček-chán (1183–1194)
- Togli-chán (1190–1192)
- Kuntuvdi-chán (1192–???)
- Daniel Kobiakovič (???–1220), syn Kobjakův
- Juri Končakovič (???–1220), syn Končekův
- Köten (1194–1223, † 1241), měl dvě děti: syna Bachmu a dceru Alžbětu, manželku krále Štěpána V. z Maďarska. Byla předek evropských a britských králů.
- Borc-chán (1220–???), vládl ve historickém Valašsku (Munténie a Olténie)
- neznámý (1223–1236), byl v Mongolské hordě
- Bachma (1236–1237), byl v opozici
- identita neznámá (1236–1266), byl v Bílé hordě
- identita neznámá (1266–1299), byl v Nogajské hordě
- identita neznámá (1299–1361), byl v Bílé hordě
- identita neznámá (1361–1381), byl v Mamajské hordě
- identita neznámá (1381–1390), byl v Modré hordě
- Pulad-beg (1389–1390)
- Tímúr Taš (1390–???)
- Kutluk Tímúr (1394–1398), v Zlaté hordě 1394–1400
- identita neznámá (1398–1406), v Bílé hordě
- Tímúr Pulad (1406–1407,† 1412), v Zlaté hordě 1407–1412
- identita neznámá (1407–1427), v Bílé hordě[15]
Reference
editovat- ↑ a b "Byl Kumán černooký chlapík". Navýchod 2/2006.
- ↑ Robert Lee Wolff: "The 'Second Bulgarian Empire.' Its Origin and History to 1204" Speculum, Volume 24, Issue 2 (April 1949), 179; "Thereafter, the influx of Pechenegs and Cumans turned Bulgaria into a battleground between Byzantium and these Turkish tribes..."
- ↑ Bartusis, Mark C., The Late Byzantine Army: Arms and Society, 1204-1453, (University of Pennsylvania Press, 1992), 26; "Around 1239 a large group of Cumans--a Turkic people of the steppes...."
- ↑ SPINEI, Victor. The Romanians and the Turkic nomads north of the Danube Delta from the tenth to the mid-thirteenth century. Leiden: Brill, 2009. S. 116.
- ↑ Cumans [online]. Encyclopediaofukraine.com [cit. 2011-04-13]. Dostupné online.
- ↑ István Vásáry, Cumans and Tatars Oriental Military in the Pre-Ottoman Balkans 1185-1365, Cambridge University Press, 2005, p.7.
- ↑ Cuman (people) [online]. [cit. 2011-04-13]. Dostupné online.
- ↑ Mitochondrial-DNA-of-ancient-Cumanians [online]. Goliath.ecnext.com [cit. 2014-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-24.
- ↑ István Vásáry (2005) Cumans and Tatars, Cambridge University Press, pg 2
- ↑ The Cambridge History of Early Inner Asia, Volume 1, Denis Sinor, pg 283
- ↑ "Kumáni ve středověkých Uhrách". Žitavský, P. :Zbraslavská kronika, překl. Heřmanský F., Praha 1976, s. 125.
- ↑ CAVENDISH, Marshall. Peoples of Western Asia. New York: Marshall Cavendish Corporation, 2006. 364 s. 2007. ISBN 978-0-7614-7677-1, ISBN 0-7614-7677-6. (anglicky)
- ↑ BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN 978-90-04-15388-2. (anglicky)
- ↑ BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York: Facts On File, 2004. 162 s. 2009. ISBN 0-8160-4454-6. (anglicky)
- ↑ Kumáni V: Regnal Chronologies. London: The Obsidian Globe Forum Index (Encyclopædia Britannica, Inc.), 1995. (anglicky)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kumáni na Wikimedia Commons