Chórezmská říše

Geografie	; Rozloha Chórezmské říše kolem roku 1205
	; Rozloha Chórezmské říše kolem roku 1205
Hlavní město	Kuňja-Urgenč (1077–1212); Samarkand (1212–1220); Ghazna (1220–1221); Tabríz (1225–1231)
Rozloha	3 600 000 km² (v roce 1218)
	Obyvatelstvo
Počet obyvatel	5 000 000 (v roce 1220)
Jazyky	perština (dvorský, mluvený), arabština (náboženský), kypčacká turkičtina (dynastický, mluvený), orghuzská turkičtina (mluvený)
Náboženství	sunnitský islám
	Státní útvar
Státní zřízení	oligarchická absolutní monarchie
Měna	dirham
	Státní útvary a území
	Seldžucká říše
	Ghuridská dynastie
	Mongolská říše

Chórezmská, chorezemská nebo chorasánská říše (známá také jako Říše chórezmských šáhů, persky خوارزمشاهیان‎ nebo běžně říše Chórezmských Turků) byla muslimským státem s proměnlivým územním rozsahem, jehož jádrem byl region Chórezm ležící v blízkosti Aralského jezera na pomezí dnešního Turkmenistánu a Uzbekistánu. V době svého rozmachu pokrývalo její území celý Turkmenistán, téměř celý Írán a Uzbekistán, části Afghánistánu, Ázerbájdžánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Kazachstánu a ruského Dagestánu. Říše byla osídlena převážně kvarosmanskými Turky, kterým vládli turečtí mamlúci, kteří byli vyznáním sunnitskými muslimy. Mamlúci vládli nejprve jako vazalové seldžucké říše a později v 11. století jako nezávislí vládci. Vládnoucí dynastii založil Anúštigin Gharčaí, bývalý otrok seldžuckých sultánů. Jeho syn Kutbuddín Muhammad se dědičně stal prvním chórezmským šáhem. Říše existovala až do roku 1220, kdy ji vyvrátila invaze Mongolů.

Historie

Mauzoleum Sultána Šáha (vládl v letech 1172–1193) v Kuňja-Urgenči

Historie Turkických národů Historie turkických národů do 14. století
Turkucký kaganát 552–744
Turkuti
Západní Turkuti
Východní Turkuti
Modří Turci
Avarský kaganát 564–804
Chazarský kaganát 618–1048
Sır-Tardušové 628–646
Onogurie 632–668
Dunajské Bulharsko
Volžské Bulharsko
Kangarská unie 659–750
Türgešský kaganát 699–766
Ujgurský kaganát 744–840
Karlucký jabguluk 756–940
Karachánský chanát 840–1212
Západní Karachánové
Východní Karachánové
Kan-čouské království 848–1036
Kao-čchangské království 856–1335
Pečeněžský chanát 860–1091	Kimäcký chanát 743–1035
Kumánie 1067–1239	Oguzský jabguluk 750–1055

Ghaznovská říše 963–1186
Seldžucká říše 1037–1194
Chórezmská říše 1077–1231
Rúmský sultanát Seldžuků 1092–1307
Dillíský sultanát 1206–1526
Dynastie otroků (Dillí)
Dynastie Chaldží
Dynastie Tughlakovců
Kypčacký chanát^[1]^[2]^[3]1240–1502
Mamlúcký sultanát (Káhira) 1250–1517
Dynastie Bahríovců
Osmanská říše 1299–1923
Jiné turkické dynastie v Anatolii Dynastie Artúkovců Dynastie Saltúkovců v Ázerbájdžánu Dynastie Íldenizovců v Egyptu Dynastie Tulúnovců Dynastie Íchšídovců v Levantě Dynastie Búríjovců Dynastie Zengíjovců
Tento box: zobrazit • diskuse • editovat

Datum založení chórezmského státu je nejasný. Chórezm byl v letech 992-1041 provincií ghaznovské říše. Roku 1077 se chórezmským guvernérem stal bývalý selžucký otrok Anúštigin Gharčaí, který zemi spravoval ve jménu seldžucké říše. Roku 1141 byl seldžucký sultán Ahmed Sendžer poražen karakitánským chanátem a vnuk Anúštigina Gharčaího byl donucen uznat chánovu svrchovanost.

Roku 1156 byl sultán Ahmed Sendžer zavražděn a seldžucký stát se ponořil do chaosu. Chorézmané toho využili a rozšířili svá území jižním směrem. Roku 1194 byl poslední sultán jednotné seldžucké říše Tugrul-beg III. zabit chórezmským vládcem Aláuddínem Tekišem, který se také vysvobodil z vlivu Karakitánského chanátu. Když roku 1200 Tekiš zemřel, stal se jeho nástupcem jeho syn Aláuddín Muhammad, který dobyl většinu území původně patřící seldžucké říši a následně se prohlásil šáhem (perský titul pro krále). Roku 1212 šáh porazil gurchána (kagan) Kutluka zahájil ofenzivu proti jeho karakitánskému chanátu, jehož území zakrátko ovládl. Chórezmská říše v té době ovládala prostor od řeky Syrdarja a téměř všechny cesty vedoucí do Bagdádu a od Kaspického moře k řece Indus na východě.

Roku 1218 odeslal Čingischán své emisary k chórezmskému šáhovi. Ale když ten nechal mongolské vyslance popravit, čímž se Mongolům otevřeně postavil na odpor, Čingischán okamžitě vtrhl do země. Mongolové následně dobyli Bucharu, Samarkand i chórezmské hlavní město Kunya-Urgench. Šáhovi se sice podařilo před Mongoly uprchnout, nedlouho poté však zemřel na jednom ostrově v Kaspickém moři.

Syn zemřelého Aláuddína Muhammada Džaláluddín Manguberdí se stal novým chórezmským sultánem (čímž opustil titul šáh), se pokusil uprchnout do Indie. Mongolové ho však dostihli a jeho vojsko rozdrtili v bitvě u řeky Indus. Džaláluddínovi nástupci prchli do Arménie, odkud zahájili útoky na území ikonyjského sultanátu. Sám Džaláluddín Manguberdí roku 1230 u Yassıçimenu vybojoval rozhodného vítězství nad sultánem Aláuddínem Kejkubádem. Sám byl však o rok později zavražděn kurdským zabijákem.

Žoldnéři

Mnoho kvarismedských Turků, kteří přežili invazi Mongolů uprchlo ze své země. Manguberdího soukmenovci zůstali věrni svému sultánovi, se kterým podnikali válečné výpravy na území Džezíry, Sýrie i na selžucká teritoria. Velké skupiny se poté živili jako žoldnéři v severní Džezíře. Část chórezemského vojska také přešlo na stranů Mongolů, ale také obrovská vojenská skupina odešla samostatně na Blízký východ. Tato armáda se potulovala Sýrií a živila se drancováním a příležitostnými žoldnéřskými pracemi pro místní muslimské vládce. Ajjúbovský sultán Egypta si Chórezemce najal proti svému strýci as-Sálihu Ismaílovi. 23. srpna roku 1244 tato tlupa v žoldu Egypta dobyla Jeruzalém, který dokonale vydrancovala a poté v bitvě u Ajn Džalút po boku Egypťanů rozdrtila mongolská vojska a v říjnu téhož roku tato aliance porazila u Gazy rytířská vojska Jeruzalémského království.

Zbývající kvarismanští Turci sloužili Egyptu i za pozdější vlády mamlúků. Ti chórezemské oddíly nasadili proti damašskému sultánovi, se kterým byl Egypt ve sporu již od smrti Saladina a následné války mezi jeho dědici. V této válce postupně chórezemské oddíly utrpěly nenahraditelné ztráty, a tak byli Chorézmané postupně zcela vyhlazeni.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Khwarezmian Empire na anglické Wikipedii.

↑ CAVENDISH, Marshall. Peoples of Western Asia. New York: Marshall Cavendish Corporation, 2006. 364 s. 2007. ISBN 978-0-7614-7677-1, ISBN 0-7614-7677-6. (anglicky)
↑ BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN 978-90-04-15388-2. (anglicky)
↑ BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York: Facts On File, 2004. 162 s. 2009. ISBN 0-8160-4454-6. (anglicky)

Literatura

M. Ismail Marcinkowski, Persian Historiography and Geography: Bertold Spuler on Major Works Produced in Iran, the Caucasus, Central Asia, India and Early Ottoman Turkey, with a foreword by Professor Clifford Edmund Bosworth, member of the British Academy, Singapore: Pustaka Nasional, 2003, ISBN 9971-77-488-7.
Tolstov, Sergej Pavlovič, 1907-1976, Po stopách dávného Chórezmu / S.P. Tolstov ; Z rus. orig. ... Po sledam drevnechorezmijskoj civilizacii ... a z čas. Izvestija Akademii nauk SSSR, serija istorii i filosofii, sv. 6 ... 7 ... přel., pozn. a jmenným a věcným rejstříkem opatř. a dosl. naps. Pavel Poucha ; Barev. příl. překr. ... Zdenka Valentová-Mazinová, Praha : Slovanské nakladatelství, 1952

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Chórezmská říše na Wikimedia Commons

[1] CAVENDISH, Marshall. Peoples of Western Asia. New York: Marshall Cavendish Corporation, 2006. 364 s. 2007. ISBN 978-0-7614-7677-1, ISBN 0-7614-7677-6. (anglicky)

[2] BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Brill NV, 2007. 280 s. 2007. ISBN 978-90-04-15388-2. (anglicky)

[3] BORRERO, Mauricio. Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York: Facts On File, 2004. 162 s. 2009. ISBN 0-8160-4454-6. (anglicky)

[1]

[2]

[3]