Krajta zelená
Krajta zelená (Morelia viridis) je had patřící mezi škrtiče. Patří do rodu Morelia z čeledi krajty.
 Krajta zelená | |
|---|---|
 Krajta zelená | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | Živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | hadi (Serpentes) |
| Čeleď | krajty (Pythonidae) |
| Rod | krajta (Morelia) |
| Binomické jméno | |
| Morelia viridis Schlegel, 1872 | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
editovat
Jde o jednoho z nejmenších zástupců krajt, dorůstá délky kolem 160 cm, výjimečně přes 2 m (menší už je pouze krajta královská) a její zbarvení je zářivě zelené s řadou drobných, podélných bílých, někdy nažloutlých skvrn. Spodní strana těla je světle žlutá. Vzácná je i forma s modrozeleným základním zbarvením.
Areál rozšíření
editovatTato překrásná krajta, dříve zařazovaná do rodu Chondropython, je rozšířená na Nové Guineji i na některých okolních ostrovech (např. Aru, Misool, Kofiau, Salawati, Gag, Biak, Yapen, Normanby) a poloostrově Cape York v severní Austrálii.
Stanoviště
editovat
Je typickým obyvatelem tropického deštného pralesa, kde tráví většinu svého života zavěšena ve větvích stromů a keřů. Odpočívá charakteristickým způsobem, zavěšena několika smyčkami těla napříč přes vodorovnou větev, téměř shodně jako psohlavec zelený, se kterým bývá často zaměňována (tzv. konvergentní vývoj).
Potrava
editovatZ větve také v přírodě loví ptáky, stromové obojživelníky, vačnatce i drobné zavlečené savce. V teráriu nabízíme krajtě zelené myši, menší potkany, ale hlavně živé či usmrcené ptáky (nejvhodnější jsou vrabci). Někdy bývají problémy s donucením těchto krajt přijímat v zajetí potravu, vzhledem k jejich agresivitě je většinou náročné i umělé krmení.
Chov v teráriu
editovatPřestože krajta zelená téměř neopouští svojí oblíbenou větev, potřebuje vyšší terárium o rozměrech alespoň 60×50×80 cm s lignocelem nebo směsí písku a rašeliny jako substrátem[2]. Větší miska s vodou sloužící jako odpařovač k dosažení nutné vyšší vlhkosti vzduchu je nutností. Při suchém vzduchu v teráriu mají krajty zelené, stejně jako i jiní pralesní hadi, potíže se svlékáním. Základem vnitřního uspořádání terária je dostatek vhodných vodorovných větví, případně i živých, nebo umělých rostlin. Denní teploty udržujeme kolem 28 °C, pod žárovkou až 33 °C, s nočním poklesem na pokojovou teplotu, tj. asi 22—23 °C. Pravidelné rosení terária je nutné k udržení vyšší vlhkosti vzduchu, vhodným větráním je však třeba zamezit výskytu případných zdrojů plísní.
Rozmnožování
editovatKrajty zelené se páří na podzim, většinou během listopadu. Páření lze většinou vyprovokovat zkrácením osvitu terária na 8 hodin a současným snížením teploty přibližně o pět až šest stupňů. Po Novém roce pak samice snese 15 — 20 vajec, která umístí v dutině vyhnilého kmene, v zajetí nejraději v bedýnce naplněné vlhkou rašelinou. Vejce spojená k sobě blanitými stopkami jsou při dostatečně velké vlhkosti vzduchu často kladena přímo na holou větev. Samice svá vejce (stejně jako ostatní krajty) zahřívá a hlídá, v zajetí je však asi lepší vajíčka odebrat a umístit je v inkubátoru. Při inkubaci je nutné dodržet 100% relativní vlhkost a dostatečné větrání. Mláďata se vylíhnou asi za 40 — 65 dní a jsou dlouhá přibližně 30 cm. Poprvé se svlékají do dvou týdnů po líhnutí, v té době také začínáme krmit myšími holaty. Mláďata jsou odlišně zbarvená od dospělých jedinců, bývají žlutá či žlutočervená. Typické zelené zbarvení dostávají krajty (podle formy) někdy v prvním, případně až po prvním roce života.
Vzhledem k chovatelským nárokům je krajta zelená poměrně náročným chovancem. Také její agresivita je vysoká. Chov krajty zelené je výsadou pouze zkušených teraristů s mnohaletou praxí.
V létě 2024 se v pražské zoologické zahradě, která tento druh chová od 1990 (první exempláře byly již od 1982)[3] vylíhlo přirozeným způsobem (mimo líheň a v péči samice) devět mláďat. Tento chovatelský úspěch je odborníky ceněn mimo jiné také pro 50. výročí úspěšného odchovu krajty zelené (toho času známé pod synonymem "krajta stromová, Chondropython viridis") v péči českého chovatele Aldo Olexy (1927-2009). Zoolog a chovatel v pražské zoo Aldo Olexa publikoval v roce 1979 svůj odchov tohoto náročného hada v lidské péči jako třetí na světě, navíc od rodičů získaných do péče v mláděcím věku, nikoli jako už dospělých jedinců.[4]
V pražské zoo je od listopadu 2023 k vidění také psohlavec Batesův (Corallus batesii) jihoamerický had, který s asijskou krajtou zelenou sdílí velmi podobný vzhled těla přizpůsobený podobnému stylu života v stromovém prostředí. Ubikace obou druhů jsou umístěna v jednom pavilonu Terárium a oba hadi jsou tak velmi názorným příkladem vnější podobnosti nepříbuzných druhů prostřednictvím tzv. konvergentní evoluce.[5]
Reference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ exoticaanimals.ru [online]. [cit. 2015-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-19.
- ↑ Krajta zelená - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2024-09-29]. Dostupné online.
- ↑ ZOOLOGICKÁ ZAHRADA HL. M. PRAHY. Přirozený odchov krajty zelené. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Hadi s psí hlavou obydleli pražskou zoo. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-09-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu krajta zelená na Wikimedia Commons - Galerie krajta zelená na Wikimedia Commons
