Inkubátor nebo také termostat je zařízení pro regulaci teploty a dalších parametrů v uzavřeném prostoru, čímž se v něm vytváří „ideální“ podmínky.

Novorozenec spící v inkubátoru

Historie

editovat

Historicky první inkubátor, tzv. Ruehlovu kolébku, používal v Petrohradě od roku 1835 v carském nalezinci osobní lékař manželky cara Pavla I. Marie Fjodorovny. Jednalo se o pouhou vaničku s dvojitými stěnami ze železného plechu natřenými olejovou barvou. Novorozence zahřívala teplá voda nalitá mezi stěny.

Další modely inkubátorů se objevily v 60. letech 19. století ve Francii, Anglii a v USA. Pro domácí použití byl určen například inkubátor, jehož stálou teplotu měly zajišťovat střešní tašky nahřáté na kamnech. V Paříži se zase používaly vyhřívané inkubátory do kterých mohlo být umístěno až šest dětí současně.

Počátkem 20. století se v inkubátorech začal používat elektrický proud. Nejprve se vytápěly s pomocí žárovek, regulace teploty však byla nespolehlivá a novorozencům hrozilo přehřátí. Značnou nevýhodou bylo mimo jiné i to, že do inkubátorů nebylo vidět – kryty byly vesměs dřevěné nebo kovové.

K výraznému zdokonalení konstrukce došlo až ve 30. letech. Jako materiál pláště se začalo používat průhledné plexisklo a uvnitř inkubátorů bylo zavedeno proudění vzduchu čištěného s pomocí bakteriálního filtru. Byla zavedena dokonalejší regulace teploty i vlhkosti vzduchu a přívod kyslíku. Tyto inkubátory významně přispívají ke snížení kojenecké úmrtnosti v moderním světě a z tohoto důvodu bývají často součástí rozvojové pomoci. Příkladem je zásilka inkubátorů, kterou obdrželo po 2. světové válce Československo od dětského fondu UNICEF.

Typy inkubátorů

editovat

Existují dva základní typy inkubátorů:

Neonatologický inkubátor

editovat

Používá se pro nedonošence. Uvnitř se udržuje teplota podobná jako v děloze matky a vyšší koncentrace kyslíku. Tato hladina musí být regulována (vyrovnanost hladiny O2) a kontrolována (koncentrace O2), jinak je nedonošenec ohrožen retinopatií.[1]

Laboratorní inkubátor

editovat
 
Starší model laboratorního inkubátoru

Vytváří ideální podmínky pro chemikálie nebo rostliny.

Podle typu lze v interiéru nastavovat:

Některé inkubátory mohou být vybaveny elektrickou zásuvkou pro zapojení dalšího přístroje uvnitř inkubátoru nebo mohou mít přímo v sobě zabudovanou třepačku (viz Inkubované třepačky).

Laboratorní inkubátor na rozdíl od sušárny disponuje druhými, prosklenými dveřmi. Ty zabraňují narušení interiéru při optické kontrole inkubovaných vzorků.

Reference

editovat
  1. Retinopatie nedonošených dětí [online]. Dětské oční centrum s.r.o. [cit. 2020-05-29]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • A. Doležal: Počátky historie kojeneckých inkubátorů, Středočeský vlastivědný sborník 22 (2004), str. 107

Externí odkazy

editovat