Koniklec otevřený

druh rostliny

Koniklec otevřený (Pulsatilla patens) je vytrvalá, chlupatá rostlina nejčastěji s modrofialovými květy. V České republice je řazen mezi kriticky ohrožené druhy.

Jak číst taxoboxKoniklec otevřený
alternativní popis obrázku chybí
Koniklec otevřený (Pulsatilla patens)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenírostliny krytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné rostliny (Rosopsida)
Řádpryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleďpryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rodkoniklec (Pulsatilla)
Binomické jméno
Pulsatilla patens
(L.) Mill., 1768
Synonyma
  • Anemone patens
  • Pulsatilla ludoviciana [1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výskyt

editovat

Vyskytuje se ve Střední a Východní Evropě, v Pobaltí i na jihu Skandinávie. Rozšířen je i na severozápadě Severní Ameriky. Tomuto termofytu a xerofytu nejlépe vyhovují slunné travnaté stráně, skalní louky a stepi, skalky s pískovcovým podložím, skalní štěrbiny a okraje i mýtiny řídkých prosluněných lesů. Osídluje dobře propustné humózní půdy bohaté na živiny.

České republice je nejčastěji k nalezení v českém termofytiku v severozápadních ČecháchCHKO České středohoří (NPP Borečský vrch, PR Holý vrch, Tobiášův vrch, Hradiště), v Doupovských horách (VVP Hradiště) a v okolí Mimoně (Hradčanské stěny). Vyskytuje se ve společenstvu svazu Koelerio-Phleion phleoidis. České rostliny tvoří západní hranici evropské populace.[2][3][4]

Ze silného, vystoupavého vícehlavého oddenku již v březnu raší přímý huňatý stvol vysoký až 15 cm. Na jeho vrcholu v přeslenu vyrůstají tři listeny, vytvořené 14 až 20 úkrojky o šíři asi 1 mm, z kterých vyrůstá na stopce jediný květ. Po jeho rozkvětu se teprve počnou vyvíjet listy, ty dorostou do plné velikosti až s uzráním semen. Z přízemní růžice vyrůstá do 5 listů které jsou v mládí chlupaté a později lysé. Spodní listy, široké 5 až 12 mm, jsou děleny do 17 až 30 laloků. Ostatní listy s dlouhými odstálými řapíky mají trojsečnou nebo trojčetnou čepel stejně širokou jako dlouhou. Lístky složených čepelí jsou přisedlé, dlanitodílné nebo dlanitosečné, bývají dlouhé okolo 8 mm a jsou rozděleny od 15 do 30 úkrojků širokých asi 7 mm. Stopka květu až do doby dozrání plodů stále přirůstá směrem vzhůru, takže stonek s květem dosahuje výšky i 40 cm. Tím se listeny, které byly původně v horní části stonku, při odkvětu nacházejí v jeho spodní části. Přes zimu listy usychají. Koniklec otevřený je diploidní druh, 2n=16.

V dubnu nebo květnu počínají květy koniklece otevřeného rozkvétat, za slunečného počasí jsou otevřené a za soumraku nebo deště se uzavírají a sklápějí. Oboupohlavné květy mají průměrně 6 podlouhlých nesrostlých kališních plátků dlouhých 24 až 36 mm a širokých 8 až 12 mm, na vrcholu zakončených tupě nebo špičatě. Rozevřený květ mívá v průměru od 5,5 do 8,5 cm a jeho barva je modro fialová nebo zřídka růžová či bílá. Ve květu je 100 a více ve spirále uspořádaných tyčinek se zářivě žlutými prašníky okolo nižších pestíků s fialovými bliznami. Krajní patyčinky jsou zdrojem nektaru. Tyčinky mívají jen třetinovou délku okvětních lístků. Květy jsou protogynické, 2 až 3 mm dlouhé blizny jsou schopné opylení o několik dnů dřív než je zralý pyl v prašnících, tím se zmenšuje pravděpodobnost samoopylení, kvetou asi 2 týdny. Plody jsou nažkychmýrovitým přívěškem dlouhým 3 až 4,5 cm.

Koniklec otevřený je rostlina dlouholetá, v příznivých podmínkách se na jednom místě dožívá i 50 let a v trsu o průměru 30 cm může být i 50 květů. Nejčastěji se množí semeny, vykvétá prvně průměrně třetím rokem až po vytvoření hlubokého kořene zajišťující přežití na suchém stanovišti.

Listy i kořen obsahují stejně jako u ostatních druhů koniklece jedovatý glykosid ranunkulin, který působí škodlivě po požití i při styku s pokožkou. Sušením se jeho účinky vytrácejí.[2][3][5][6]

Ohrožení

editovat

Koniklec otevřený patří podle "Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin ČR" mezi rostliny kriticky ohrožené C1 (CR). Ve volné přírodě jsou místa výskytu ochraňována, jsou klučeny náletové dřeviny a přerůstající travní porosty jsou koseny, nebo optimálně spásány ovcemi a kozami. Přesazování rostliny je téměř nemožné, jeho dlouhé kořeny se poničí. Citlivost na změnu prostředí je u tohoto koniklece natolik výrazná, že by přemístění těžko přežil i v případě, kdyby se jej podařilo získat i s kompletním kořenem. Tato vlastnost znemožňuje jeho případnou záchranu přenesení sazenic z jiné lokality.[2][4][7]

Taxonomie

editovat

Druh koniklec otevřený se dělí do tří poddruhů, v České republice se vyskytuje pouze nominální poddruh patens.

  • Pulsatilla patens (L.) Mill. subsp. patens
  • Pulsatilla patens (L.) Mill. subsp. flavescens (Zucc) Zämelis
  • Pulsatilla patens (L.) Mill. subsp. multifida (Pritz.) Zämelis [2][3][8]

Reference

editovat
  1. PLANTS Databáze: Pulsatilla patens [online]. Natural Resources Conservation Service, United States Department of Agriculture, USA [cit. 2011-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Pulsatilla patens [online]. BOTANY.cz, rev. 19.07.2007 [cit. 2011-06-06]. Dostupné online. 
  3. a b c KREJČOVÁ, Nikol. Mezidruhová hybridizace mezi Pulsatilla pratensis a P. patens [online]. Katedra botaniky, PřF Univerzity Karlovy v Praze, rev. 08.05.2011 [cit. 2011-06-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. a b Bio Monitoring: Koniklec otevřen [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha 4, rev. 2007 [cit. 2011-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  5. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Koniklec [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2011-06-06]. S. 27, 28, 30. Dostupné online. 
  6. Pulsatilla ludoviciana [online]. Ottawa Valley Rock Garden & Horticultural Society, CA [cit. 2011-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-06. (anglicky) 
  7. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2011-06-06]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. [nedostupný zdroj]
  8. ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Pulsatilla patens [online]. Ondřej Zicha, rev. 18.10.2004 [cit. 2011-06-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat