Kmín kořenný

Kmín kořenný
	Kmín kořenný
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	miříkotvaré (Apiales);
Čeleď	miříkovité (Apiaceae);
Rod	kmín (Carum);
Binomické jméno
	Carum carvi; L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kmín kořenný (Carum carvi), někdy uváděný také pod názvem kmín luční, je běžná rostlina z čeledi miříkovitých. Je to dvouletá, někdy i mnoholetá rostlina (to závisí na způsobu pěstování popř. roste-li planě na loukách).

Popis

Kořen kmínu je vřetenovitý, tenký, slabě větvící. Listy jsou pochvaté, lysé a dvakrát peřenosečné. Kmín má 30–100 cm vysokou lodyhu. Květenstvím je složený okolík a plodem kmínu je vejčitá a ze strany silně smáčknutá, světle až tmavohnědá dvounažka. Na plodech jsou siličné kanálky, kde se vytváří silice. Semena obsahují 3–7 % éterických olejů obsahujících karvon a limonen.^[1]

Kmín jako koření
Semena kmínu lučního

Využití

Jde o jedno z nejstarších používaných evropských koření. Jeho používání je doloženo už ze starověku. Používá se ke kořenění chleba či jiného pečiva, brambor, omáček, salátů, a mnoha dalších jídel, dále pak v konzervárenství, v likérnictví, ve farmacii a mnoha dalších odvětvích potravinářského průmyslu. Přidává se při vaření brambor, do kyselého zelí, k masům a do salátů.^[2]

V ČR se kmín pěstuje přibližně na 1000 ha s průměrným výnosem 0,5 tun na 1 ha. Spotřebuje se ročně přibližně 1400 t kmínu, z toho domácí produkce je schopna zajistit produkci 500 t. Zbytek se dováží převážně z Německa a Nizozemska.

Obsažený karvon pozitivně ovlivňuje trávení.

Etymologie

Již staročeské slovo kmín je nejspíše převzato z latinského slova cuminum, cyminum, což přešlo přes řecké κύμινον ze semitských jazyků (příbuzná slova zahrnují hebrejské כמון (kammon) a arabské كمون (kammun). Toto slovo se vyskytuje v několika starosemitských jazycích, odkud přešlo ze semitské akkadštiny (kamūnu), která ho převzala ze staré sumerštiny (gamun).

Český kmín

Pěstitelé mohou používat pro kmín pěstovaný v České republice při splnění specifických podmínek (např. vhodný pozemek, setí uznaného osiva, sklizeň v optimální zralosti atd.) chráněné označení „Český kmín“. Ochranná známka zajišťuje kvalitativní parametry, které je možné splnit pouze, když se pěstují vybrané odrůdy kmínu (např. odrůda Prochan).

Související články

Kumin – kmín římský
Černucha setá – černý kmín
Aquavit – alkoholický nápoj obsahující výtažek z kmínu

Odkazy

Reference

↑ RAAL, Ain; ARAK, Elmar; ORAV, Anne. The content and composition of the essential oil Found in Carum carvi L. commercial fruits obtained from different countries. S. 53–59. Journal of Essential Oil Research [online]. 2012-02. Roč. 24, čís. 1, s. 53–59. ISSN 1041-2905. DOI 10.1080/10412905.2012.646016. (anglicky)
↑ KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kmín kořenný neboli luční, s. 82.

Externí odkazy

Slovníkové heslo kmín kořenný ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu kmín kořenný na Wikimedia Commons
Galerie kmín kořenný na Wikimedia Commons
Taxon Carum carvi ve Wikidruzích
Web Botanika Wendys
Web Bylinky Archivováno 26. 12. 2012 na Wayback Machine.

[1] RAAL, Ain; ARAK, Elmar; ORAV, Anne. The content and composition of the essential oil Found in Carum carvi L. commercial fruits obtained from different countries. S. 53–59. Journal of Essential Oil Research [online]. 2012-02. Roč. 24, čís. 1, s. 53–59. ISSN 1041-2905. DOI 10.1080/10412905.2012.646016. (anglicky)

[Naše_koření-2] KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kmín kořenný neboli luční, s. 82.

[1]

[2]