Kiang (Equus kiang) je větším druhem asijského osla a společně se zebrou Grévyho je největším divokým zástupcem čeledi koňovitých. Obývá horské stepi Tibetské náhorní plošiny v nadmořské výšce až 5000 m.

Jak číst taxoboxKiang
alternativní popis obrázku chybí
kiang v Pražské zoologické zahradě
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádlichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleďkoňovití (Equidae)
Rodkůň (Equus)
Podrodosel (Asinus)
Binomické jméno
Equus kiang
Moorcroft, 1841
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
  • hmotnost: 350–500 kg
  • délka těla: 210 cm
  • délka ocasu: 50 cm
  • výška v kohoutku: 140 cm

Kiang je divoký osel vzhledem podobný spíše domácímu koni než oslu. V kohoutku je vyšší než kůň Převalského, má těžkou klabonosou hlavu a poměrně krátké zašpičatělé uši. Hříva je tmavá, krátká a vzpřímená. Hlava, hřeben krku, hřbet, boky i kýty jsou červenohnědě až čokoládově zbarvené s černým oslím pruhem, který se táhne středem hřbetu. Spodní část těla včetně končetin je čistě bílá. Zimní srst je hnědá, vlnitá a dvakrát delší než srst letní.

Rozšíření a stanoviště

editovat

Kiang je endemitem Tibetské náhorní plošiny, žije v Tibetu, Nepálu a v Indii. Jeho přirozeným habitatem jsou horské stepi v nadmořské výšce 4100–4800 m. Velikost populace se v současnosti odhaduje na přibližně 60 000–70 000 jedinců.

Biologie

editovat

Kiangové žijí v malých stádech vedených starou klisnou, obvyklý počet jedinců v jedné skupině je 5–20. Hřebci bývají samotáři nebo se sdružují do mládeneckých stád. V červenci se samci připojují ke stádům klisen a během srpna si pak vytvářejí harémy, o které často vzájemně bojují. Březost trvá 11–12 měsíců, hříbata se ke stádu připojují již za několik dnů po narození, odstavena jsou v roce věku, kdy pohlavně dospívají.

Kiangové jsou aktivní hlavně ráno a večer. Jejich potravou je tráva, slanomilné byliny, listy a větvičky keřů. Jejich přirozenými nepřáteli jsou hlavně vlci, jinak se kiang může dožít až 20 let. Zvláště hřebci jsou teritoriální, agresivní a nebezpečná zvířata, která se v případě ohrožení neváhají bránit kousáním a kopáním.

Poddruhy

editovat

V literatuře je popsáno více poddruhů kianga. Je to největší kiang východní, E. k. holdereri, chovaný v českých zoologických zahradách, kiang západní (E. k. kiang) a kiang jižní (E. k. polyodon)

Kiang v zoo

editovat

Na Slovensku je chován v Zoo Bojnice.[2]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. Kiang východný | Národná zoo Bojnice [online]. [cit. 2020-02-10]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

editovat