Kakadu arový

druh ptáka rodu Probosciger
(přesměrováno z Kakadu palmový)

Kakadu arový (Probosciger aterrimus), též kakadu palmový, je velký papoušek z čeledi kakaduovitých, který se vyskytuje na Nové Guineji, přilehlých novoguinejských ostrovech a v severní části Yorského poloostrova. Řadí se do monotypického rodu Probosciger. Typickým znakem druhu je mohutná velikost, výrazná chocholka a neopeřené karmínové líce.

Jak číst taxoboxKakadu arový
alternativní popis obrázku chybí
Kakadu arový s roztaženou chocholkou
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
Čeleďkakaduovití (Cacatuidae)
Rodkakadu (Probosciger)
Kuhl, 1820
Binomické jméno
Probosciger aterrimus
(Gmelin, 1788)
Mapka s rozšířením kakadua arového v Austrálii (zeleně)
Mapka s rozšířením kakadua arového v Austrálii (zeleně)
Mapka s rozšířením kakadua arového v Austrálii (zeleně)
Poddruhy

P. a. aterrimus
P. a. goliath
P. a. macgillivrayi
P. a. stenolophus

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika

editovat
 
Ilustrace kakadua arového (Jacques Barraband, 1801)

Druh formálně popsal německý přírodovědec Johann Friedrich Gmelin v roce 1788 v jím revidované a rozšířené verzi Systema naturae, jejímž původním autorem byl Carl Linné. Gmelin druh zařadil do rodu Psittacus a vytvořil vědecké jméno Psittacus aterrimus.[2] Gmelin svůj popis založil na „černém kakaduovi“, který popsal a ilustroval anglický přírodovědec George Edwards v roce 1764.[3] Edwards měl k dispozici nákres kakadua arového od šrílanského umělce jménem Pieter Cornelis de Bevere, který Edwardsovi poskytl nizozemský sběratel Joan Gideon Loten.[4] Původní nákres od de Bevera je uložen v Přírodopisném muzeu v Londýně.[5]

Kakadu arový představuje jediného zástupce rodu Probosciger, který vytyčil německý přírodovědec Heinrich Kuhl v roce 1820.[6][7] Jméno rodu je kombinací latinského proboscis („čumák“) a -ger („plačící“). Druhové jméno aterrimus pochází z moderní latiny, ve které znamená „velice černý“ (ater = „černý“).[8] Kakadu arový bývá řazen do podčeledi Cacatuinae.[9] Vyskytuje se ve čtyřech poddruzích s tímto rozšířením:[7]

  • Probosciger aterrimus aterrimus (Gmelin, 1788) – Aruské ostrovy.
  • Probosciger aterrimus goliath (Kuhl, 1820) – ostrovy Rádža Ampat, Ptačí hlava a západní, střední, a jihovýchodní Nová Guinea.
  • Probosciger aterrimus macgillivrayi (Mathews, 1912) – jižní Nová Guinea a sever Yorského poloostrova.
  • Probosciger aterrimus stenolophus (Oort, 1911) – Yepen a severní a východní Nová Guinea.

Genetická studie z roku 2007 nicméně nenašla podporu pro takovéto rozdělení a za relativně samostatnou linii považovala pouze kakaduy ze západu Nové Guiney.[10]

Kakadu arový dorůstá do délky 51–64 cm[11] a jeho hmotnost se pohybuje kolem 850 g. Je celý černý nebo šedý s neopeřenými karmínovými tvářemi, jejichž zbarvení se v případě rozrušení mění na černé. Jeho dalším výrazným znakem je roztažitelná chocholka na hlavě a velmi silný zobák, který patří k největším mezi papoušky a který mu umožňuje rozlouskávat i tvrdé skořápky ořechů a některých semen, které jsou jinak ostatním ptákům nepřístupné.[12][13][11]

Výskyt

editovat

Obývá tropické deštné lesy na Nové Guiney a v severním Queenslandu v Austrálii (Yorský poloostrov). Na Nové Guinei se nejčastěji vyskytuje v nížinách do 750 m n. m., občas vystoupá až do 1300 m.[11]

Biologie

editovat

Vyskytuje se samostatně, v páru nebo v menších hejnech. Let je těžkopádný s pomalým máváním křídly. V letu je zobák přitlačen k hrudi, avšak kakadu jej nemůže zavřít kvůli úhlu, jaký čelisti svírají. Hlasový projev zahrnuje trylkovací pisklavý zvuk, který představuje kontaktní volání. Živí se semeny, ořechy, pupeny a ovocem včetně bobulí.[13] Potravu sbírá v korunách stromů nebo na zemi.[11]

 
Kakadu arový

Podle nepřímých důkazů se kakadu arový v australských zoo dožil 80–90 let,[14] nejdéle žijící potvrzený věk nastal u jedince z londýnské zoo, který se dožil 56 let.[15]

Hnízdění

editovat

Hnízdí v přirozených dutinách vzrostlých stromů. V Austrálii nejčastěji hnízdil v dutinách blahovičníků Eucalyptus tetrodonta a vrcholné období kladení vajec připadalo na září.[16] Dno dutiny bývá vystláno dřevěnými pilinami a zlomenými větvičkami, ze kterých si vytváří několik centimetrů až metr vysokou plošinku, jejímž cílem je patrně odvodnění hnízda v období dešťů. Stavba takovéto plošinky je v rámci kakaduovitých unikátní.[11] Samice klade jedno oválné vejce o rozměrech cirka 47×37 mm. Inkubace trvá kolem 31–35 dní a zajišťuje ji pouze samice. Mláďata zůstávají na hnízdě 14–16 týdnů.[13] To je vůbec nejdelší doba ze všech papoušků.[17] Mláďata v tomto období vykrmují oba rodiče.[13] Hnízdí jen jednou za rok, případně ještě méně. K zahnízdění může využít tu samou hnízdní dutinu, nebo se přestěhuje jinde. Kakadu arový ročně klade jen jedno vejce a má zároveň i jednu z nejnižších mír úspěšnosti vyhnízdění mezi papoušky.[16]

Vztah k lidem

editovat

Ohrožení

editovat

Je výrazně ohrožován ztrátou svého přirozeného biotopu. V Austrálii se biotop druhu zmenšuje následkem pálení lesů a také jejich kácením, ke kterému dochází kvůli těžbě bauxitu. Na Nové Guineji zase dochází ke kácení lesů z důvody expanze měst a plantáží.[18] Na Nové Guineji je kakadu navíc loven.[11] Ke snížení populací kakadua arového napomáhá i celosvětový dovoz do zajetí, kde je populární díky svému neobvyklému vzhledu.[18] Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí kakadua arového jako téměř ohrožený druh. Je chráněn v rámci CITES.[18]

 
Kakadu arový (Lockhart River, Queensland)

Tento druh je chován v desítkách evropských zoo.[19][20][21] Je chován i v pěti českých zoologických zahradách:[22]

Dříve byl chován také v Zoo Liberec.[23]

Zoo Praha

editovat

Počátek chovu v Zoo Praha se datuje do roku 1995, toho do dnešní doby kontinuálního pak v roce 2008.[24] Tehdy první jedince získala zahrada díky zabavení těchto zvířat pašerákům.[25] V roce 2013 se chovatelé snažili mládě narozené 1. října u nezkušených rodičů alespoň uměle odchovat. Odchov se sice úspěšně podařil.[26] Neočekávaně ale na následky vrozené vady ledvin v lednu 2014 uhynulo.[27] V roce 2014 se narodila další dvě mláďata – 19. června (samec) a 21. října 2014 (samice).[28] Ta se podařilo úspěšně odchovat,[29] přičemž se jednalo o jediné úspěšné odchovy tohoto druhu v evropských zoo za předchozí tři roky.[28] V roce 2017 se podařilo odchovat samičku, která se vylíhla 20. dubna po 29 dnech inkubace.[24] Úspěch je o to větší, že se jedná o první přirozený odchov v rámci Unie českých a slovenských zoo a zároveň jediné v Evropě odchované mládě za rok 2017.[24] Na konci roku 2017 byli chováni čtyři samci a pět samic, tedy devět jedinců, což je stejný počet jako ve všech zbylých čtyřech českých zoo chovajících tento druh.[22] V průběhu roku 2018 bylo odchováno jedno mládě (samice). Ke konci roku 2018 tak bylo chováno deset jedinců (čtyři samci a šest samic).[30] V srpnu 2019 se vylíhlo další mládě.[31] Kakadu palmoví žijí v pražské zoo v zázemí, ale jedinci odchovaní v Zoo Praha jsou od září 2019 vystaveni v jedné z průchozích expozic Rákosova pavilonu pro exotické ptáky.[25][32]

Reference

editovat
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. GMELIN, Johann Friedrich. Systema naturae per regna tria naturae : secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. 13. vyd. Lipsiae [Leipzig]: Georg. Emanuel. Beer Dostupné online. S. 330. (Latin) 
  3. EDWARDS, George. Gleanings of Natural History, Exhibiting Figures of Quadrupeds, Birds, Insects, Plants &c. London: Printed for the author, 1764. Dostupné online. S. 229; Plate 316. (anglicky) 
  4. FERGUSON, Donald; ANTHONISZ, R.G. Joan Gideon Loten, F.R.S., the naturalist Governor of Ceylon (1752-57), and the Ceylonese artist de Bevere. Journal of the Ceylon Branch of the Royal Asiatic Society. 1907, roč. 19, čís. 58, s. 217–271. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Collection of 154 coloured drawings of Birds, Mammals, Insects and Plants, painted from the life for J. G. Loten, Dutch Governor of Ceylon, 1752-1757 / by P. C.de Bevere, in Ceylon and the Malay Archipelago, 1754-1757 [online]. Natural History Museum, London [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. KUHL, Heinrich. Conspectus Psittacorum. Verhandlungen der Kaiserlichen Leopoldinisch-Carolinische Academie der Naturforscher. 1820, roč. 10, s. 1–104 [12]. Dostupné online. (latinsky) 
  7. a b Parrots, cockatoos. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-17. 
  8. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 317, 58. (anglicky) 
  9. WHITE, Nicole E.; PHILLIPS, Matthew J.; GILBERT, M. Thomas P. The evolutionary history of cockatoos (Aves: Psittaciformes: Cacatuidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2011-06-01, roč. 59, čís. 3, s. 615–622. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2011.03.011. 
  10. MURPHY, Stephen A.; DOUBLE, Michael C.; LEGGE, Sarah M. The phylogeography of palm cockatoos, Probosciger aterrimus , in the dynamic Australo‐Papuan region. Journal of Biogeography. 2007-09, roč. 34, čís. 9, s. 1534–1545. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. ISSN 0305-0270. DOI 10.1111/j.1365-2699.2007.01706.x. (anglicky) 
  11. a b c d e f JUNIPER, Tony. A Guide to Parrots of the World. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 9780713669336. S. 263–264. (anglicky) 
  12. Cockatoo | Diet, Behavior & Species. www.britannica.com [online]. Britannica, 2024-04-04 [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b c d Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 273. (anglicky) 
  14. MURPHY, Stephen; LEGGE, Sarah; HEINSOHN, Robert. The breeding biology of palm cockatoos ( Probosciger aterrimus ): a case of a slow life history. Journal of Zoology. 2003-12, roč. 261, čís. 4, s. 327–339. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. ISSN 0952-8369. DOI 10.1017/S0952836903004175. (anglicky) 
  15. BROUWER, K.; JONES, M. L.; KING, C. E. Longevity records for Psittaciformes in captivity. International Zoo Yearbook. 2000-01, roč. 37, čís. 1, s. 299–316. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. ISSN 0074-9664. DOI 10.1111/j.1748-1090.2000.tb00735.x. (anglicky) 
  16. a b MURPHY, Stephen; LEGGE, Sarah; HEINSOHN, Robert. The breeding biology of palm cockatoos (Probosciger aterrimus): a case of a slow life history. Journal of Zoology. 2003-12, roč. 261, čís. 4, s. 327–339. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. ISSN 1469-7998. DOI 10.1017/S0952836903004175. (anglicky) 
  17. a b Kakadu palmový (Probosciger atterimus) – Ararauna.cz. www.ararauna.cz [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online. 
  18. a b c Probosciger aterrimus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2023 [cit. 2024-04-15]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2023-1.RLTS.T22684723A221314898.en. (anglicky) 
  19. Probosciger aterrimus. zootierliste.de [online]. Zootierliste.de [cit. 2024-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-17. 
  20. Probosciger aterrimus aterrimus. zootierliste.de [online]. Zootierliste.de [cit. 2024-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-17. 
  21. Probosciger aterrimus goliath. zootierliste.de [online]. Zootierliste.de [cit. 2024-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-04-18. 
  22. a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  23. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-08-15]. Dostupné online. 
  24. a b c VAIDL, Antonín. Kakadu palmový - jediný přirozený odchov v evropských zoo. Trojský koník. 2017, čís. 3, s. 6. 
  25. a b Bizarní mládě v pražské zoo. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15]. 
  26. V pražské zoo uhynul vzácný kakadu palmový. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2018-08-15]. Dostupné online. 
  27. Novinky, ČTK. V pražské zoo uhynul vzácný kakadu palmový. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-01-04 [cit. 2014-01-05]. Dostupné online. 
  28. a b Jedinečná mláďata kakadu palmového. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-08-15]. 
  29. ČTK. V pražské zoo odchovali dvě mláďata vzácného kakadu palmového. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-06-10 [cit. 2015-06-11]. Dostupné online. 
  30. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  31. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 
  32. Ararauna.cz [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. 

Externí odkazy

editovat