Křemenáč borový

Křemenáč borový
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi);
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota);
Pododdělení	Agaricomycotina;
Třída	Agaricomycetes;
Řád	hřibotvaré (Boletales);
Čeleď	hřibovité (Boletaceae);
Rod	Kozák (Leccinum);
Binomické jméno
	Leccinum vulpinum; Walting 1961
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křemenáč borový (Leccinum vulpinum Walting) je jedlá a chutná houba z čeledi hřibovitých, vhodná ke konzumaci ve všech úpravách.

Synonyma

Leccinum aurantiacum var. vulpinum (Watling) Pilát, 1966
Krombholziella vulpina (Watling) Šutara, 1982
Boletus vulpinus (Watling) Hlaváček, 1990
Polyporus vulpinus (Link) Fr., 1821
Xanthochrous vulpinus (Link) Bourdot&Galzin, 1925

kozák borový
hřib lískohnědý

Šupiny na třeni jsou v mládí bělavé

Mladá plodnice

Vzhled

Makroskopický

Klobouk má v průměru 5-12 cm, v mládí polokulovitý, později polštářovitý, rezavočervený, matný, sametový, někdy až vláknitě šupinatý, občas až jakoby roupukaný na políčka. Pokožka klobouku je suchá, za deštivého počasí slabě slizká ale rychle osychá.

Rourky jsou 18-25 mm dlouhé, při třeni vykrojené, nejprve smetanové, pak šedookrové s jemným nafialovělým nádechem. Póry jsou drobné.

Třeň je 70-150 mm a 15-45 mm široký, v mládí břichatý, později válcovitý nebo kyjovitý, bělavý, pokrytý šupinkami, které jsou v mládí bělavé, potom hnědé a červenohnědé a stářím dostávají tmavě šedou až černavou barvu.

Dužnina je bílá, nejprve celá tuhá, později v klobouku měkká, ve třeni vláknitá. Na řezu se dužnina zbarvuje v klobouku růžově, ve třeni tmavorůžově, pak šedofialově, později šedomodře

Třeň je v dospělosti válcovitý nebo kyjovitý

Mikroskopický

Výtrusný prach je hnědý, se slabě olivovým odstínem.

Výskyt

Roste v červenci až říjnu v jehličnatých lesích. Tvoří mykorhizu s borovicí lesní nebo s některými jinými druhy severoamerických borovic. Vyskytuje se poměrně zřídka, nalezneme ho však v celém mírném pásu severní polokoule.

Nejčastější záměny

Křemenáč borový je podobný všem ostatním druhům křemenáčů, tzn. křemenáči osikovému, křemenáči březovému, křemenáči dubovému nebo křemenáči smrkovému.

Odkazy

Literatura

Erhart, J.; Erhartová, M.; Příhoda, A. Houby ve fotografii. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1977. – Str. 172.
Dermek, A. Atlas našich húb. Bratislava : Obzor, 1979. – Str. 360.
SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 23.
Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 37. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu křemenáč borový na Wikimedia Commons
Křemenáč borový na Nahuby.sk

Křemenáč borový

Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi)
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení	Agaricomycotina
Třída	Agaricomycetes
Řád	hřibotvaré (Boletales)
Čeleď	hřibovité (Boletaceae)
Rod	Kozák (Leccinum)
Binomické jméno
Leccinum vulpinum Walting 1961
Některá data mohou pocházet z datové položky.