Jozef Styk
Jozef Styk, též Jozef Juraj Styk (19. března 1897 Dolný Kubín – 28. srpna 1965 Sučany[1][2]), byl slovenský a československý národohospodář, člen druhého odboje, poválečný politik za Demokratickou stranu, poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Slovenské národní rady a Ústavodárného Národního shromáždění a člen Sboru pověřenců. Po roce 1948 odstraněn z veřejného života.
| Ing. Jozef Styk | |
|---|---|
| Poslanec Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Poslanec Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Poslanec Slovenské národní rady | |
| Ve funkci: 1945 – 1948 | |
| Pověřenec veřejných prací | |
| Ve funkci: 1945 – 1945 | |
| Pověřenec techniky | |
| Ve funkci: 1946 – 1947 | |
| Pověřenec zemědělství a poz. ref. | |
| Ve funkci: 1947 – 1948 | |
| Předchůdce | Martin Kvetko |
| Nástupce | Gustáv Husák |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | agrární strana Demokratická str. |
| Narození | 19. března 1897 Dolný Kubín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. srpna 1965 (ve věku 68 let) Sučany  Československo |
| Alma mater | VŠ technická Brno |
| Profese | politik |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatStudoval na českých reálkách v Lipníku nad Bečvou a Kroměříži, kde maturoval roku 1915. V letech 1918–1923 absolvoval Vysokou školu technickou v Brně. Za první světové války bojoval na italské frontě, v letech 1918–1922 pak byl dobrovolníkem československé armády. V letech 1923–1929 zastával post hospodářského pracovníka Škodových závodů v Bratislavě (v letech 1929–1938 v Prešově). Byl také ředitelem elektrárny v Spišské Nové Vsi a předsedou Národohospodářské župy východoslovenské a Investiční komise slovenské. V meziválečném období se angažoval v Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu (agrární strana). Během studií v Brně byl aktivní v studentském spolku Kriváň.[2][3]
Po Mnichovu se v říjnu 1938 podílel za slovenské agrárníky na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze.[4]
Odmítal vznik Slovenského státu. Patřil mezi spolupracovníky Jozefa Lettricha a Jána Ursínyho. Za druhé světové války se podílel na odboji. Byl členem povstalecké Slovenské národní rady během Slovenského národního povstání (členem SNR se stal ještě před vypuknutím povstání[5]). Jako delegát SNR se v březnu 1945 účastnil jednání v Moskvě, kde se západní a východní československý odboj dohodl na poválečném politickém a ústavním uspořádání Československa včetně vzniku Národní fronty. Podílel se pak na formulování Košického vládního programu.[2][3][6]
V roce 1944 se rovněž podílel na vzniku Demokratické strany spojením různých nesocialistických proudů slovenského odboje. Sjezd strany v září 1944 ho zvolil do funkce jednoho z místopředsedů. Na sjezdu v červenci 1945 funkci místopředsedy obhájil.[7]
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946, v nichž byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. V něm setrval formálně do parlamentních voleb v roce 1948.[8][9]
V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946.[10] Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl pak do Slovenské národní rady zvolen znovu.[11] Zasedal ve Sboru pověřenců. V roce 1945 byl krátce pověřencem veřejných prací. V letech 1946–1947 jako pověřenec techniky, v letech 1947–1948 coby pověřenec pro zemědělství a pozemkovou reformu. 21. února 1948 podal demisi.[3][12]
Po únorovém převratu v roce 1948 byla Demokratická strana proměněna na Stranu slovenské obrody jako satelitní formaci závislou na KSČ. Jozef Styk promluvil v březnu 1948 při zasedání parlamentu jménem „dištancovaných poslancov Demokratickej strany“. V projevu odmítl, že by jeho politická skupina byla opozicí vůči novému režimu a přislíbil, že bude hlasovat pro program druhé vlády Klementa Gottwalda.[13] Po roce 1948 odešel z politického života a pracoval v podnikové sféře na různých postech.[3]
Ocenění
editovat- 1945 – Řád Slovenského národního povstání I. třídy,
- 1945 – Československý válečný kříž (1939)[2]
Rodina
editovat- otec Aurel Styk
- matka Anna rozená Hodžová[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Jozef Styk [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Styk, Jozef Juraj, 1897-1965 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2012-06-25]. Dostupné online. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d STYK Jozef Juraj [online]. oravskakniznica.sk [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 156.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 255.
- ↑ Anton Habovštiak Orava Library [online]. oravskakniznica.sk [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1193–1194.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-05.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/012schuz/s012001.htm
- ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–625.
- ↑ 95. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
