Wikipedie

Dolný Kubín

město na Slovensku

Dolný Kubín (maďarsky Alsókubin, německy Unterkubin) je slovenské město v okrese Dolný Kubín v Žilinském kraji a centrum slovenské části Oravy. Ve městě žije přibližně 18 tisíc[2] obyvatel. Městem protéká řeka Orava.

Dolný Kubín
Centrum města
Centrum města
Dolný Kubín – znak
znak
Dolný Kubín – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice49°12′42″ s. š., 19°17′57″ v. d.
Nadmořská výška468 m n. m.
Časové pásmo+1
+2 (letní čas)
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajŽilinský
OkresDolný Kubín
Tradiční regionOrava
Dolný Kubín
Dolný Kubín
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha55,05 km²[1]
Počet obyvatel18 095 (2021)[2]
Hustota zalidnění328,7 obyv./km²
Správa
PrimátorJán Prílepok (nezávislý)
Vznik1235 (první písemná zmínka)
Oficiální webwww.dolnykubin.sk
E-mailprimator@dolnykubin.sk
Telefonní předvolba043
PSČ026 01
Označení vozidel (do r. 2022)DK
NUTS509540
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Za nejstarší osídlení lokality je považováno sídliště lužické kultury ze střední a mladší době bronzové (9. až 7. století př. n. l. Hmotná kultura halštatského lidu oravského typu ze 7. až 4. století př. n. l. je ve městě zastoupena nálezy na ulici Medzihradské. Dokazují rolnicko-pastýřskou osadu. Našly se tu i úlomky z římské keramiky z období od přelomu letopočtu do 4. století. Je zde zastoupena i laténská kultura. Obydlí tvořily čtyři řady chat. Obyvatelé se živili chovem dobytka a pěstováním prosa a hrachu.

V předvelkomoravském období byla na Trtinách a Ostré skale opevněná hradiště. Tudy vedla významná obchodní cesta spojující Jadran s Baltem. Dokladem je nález keltských mincí a kupeckých potřeb. Ve středověku tuto obchodní cestu nazývali solnou, protože se využívala na dovoz soli a jiného zboží.

První písemná zmínka pochází z 6. ledna 1314 a nachází se v listině magistra Donče pro liptovské zemany. V roce 1325 magistr Donč daroval revúckým zemanům Vyšný Kubín. Začaly dějiny rodů Kubínyů a Mešků, jejichž potomci žijí na Oravě dodnes. Po rozdělení Kubína se Dolný Kubín rozvíjel jako poddanská obec Oravského hradu. Byl královským majetkem.

Ve 14. století byly založeny obce, které v současnosti tvoří příměstské části Dolného Kubína: Záskalie, Malý Bysterec, Beňova Lehota, Medzihradné, Srňacie, Mokraď a Kňažia. Veľký Bysterec byl městečkem o 220 let dříve než Dolný Kubín, v dalším období však nerozvíjel městská práva a výsady a klesl až na úroveň ostatních částí, kdy v roce 1599 je zmiňován jako dědina. Malý Bysterec se od roku 1355 vyvíjel jako zemanská osada. V roce 1380 se pro tuto obec stal Dolný Kubín duchovním střediskem. Založili tu římskokatolickou farnost, postavili kostel a zasvětili ho svaté Kateřině Alexandrijské.

Dolný Kubín se od počátku rozvíjel jako řemeslnicko-rolnická osada. Rozvoj řemesel a trhů umožnila vynikající poloha na obchodní cestě, která spojovala slovenská města s polskými obchodními středisky. Nejdéle živilo Dolnokubíňany kamenické řemeslo.

Reformaci na Oravu přinesli Turzové. V roce 1558 se stali majiteli oravského panství a dolnokubínský kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v té době patřil evangelíkům. Působila tu latinská škola, kterou navštěvovali jen chlapci. Palatin Juraj Turzo podporoval rozvoj Dolného Kubína. Svolával sněm župního shromáždění oravské šlechty, ačkoli župním sídlem do roku 1683 byla Veličná. V roce 1604 zpustošili Dolný Kubín Bočkajovi hajduci, kteří bojovali proti palatinovi Turzovi. Podpálili obec, zbylo jen sedm domů, z toho čtyři byly poškozeny. Obyvatelé se před hajduky ukryli v lesích, aby si zachránili život.

V roce 1624 žilo v Dolném Kubíně 67 rodin, asi 340 obyvatel. Dne 14. května 1632 hrabě Kašpar Illesházy povýšil Dolný Kubín na městečko za roční poplatek 400 zlatých a udělil mu právo konat týdenní trhy v neděli a dva výroční jarmarky na sv. Kateřinu a Květnou neděli. Zároveň Dolnokubíňanům přikázal opravit školu, nemocnici s útulkem a stavět pěkné domy. Dne 14. prosince 1633 dostal Dolný Kubín městské privilegium od panovníka Ferdinanda II., který povolil další dva jarmarky. Městské výsady poskytly Dolnému Kubínu hospodářský a kulturní růst. Ale v neklidném 17. století, naplněném náboženskými válkami a povstáními, se ocitl nejednou na pokraji bídy. Dolný Kubín zažíval období plné reformace a protireformace. Reformační hnutí dostalo tvrdý úder potlačením Pikova povstání v roce 1672 a smrtelný na podzim roku 1683 od litevského vojska polského krále Jana Sobieského, které procházelo Oravou s cílem pomoci Habsburkům proti Turkům. Litevci se k poddaným chovali násilnicky, dobyvačně, nechávali za sebou spáleniště. Město bylo v takové nouzi, že až po pěti letech si dalo vyhotovit nové pečetidlo, neboť původní shořelo v rychtářově domě. Z litevského úpadku se město vzpamatovalo až v devadesátých letech 17. století. Dne 30. června hrabě Juraj Erdődy vydal Dolnému Kubínu privilegium na vybírání mýtného na dolnokubínském brodě. V roce 1712 udělil císař Karel VI. městu i pouťové privilegium. Město se stalo sídlem Oravské župy. Během Rákócziho povstání v roce 1709 zkonfiskovali evangelíci kostel sv. Kateřiny na dva měsíce. Pak byl vrácen katolíkům a evangelíci z městečka chodili 75 let do leštinského artikulární kostelíka. Toleranční patent Josefa II. jim vrátil náboženskou svobodu a svůj kostel si postavili v Dolném Kubíně v roce 1784.

V 18. století nastalo klidnější mírové období, ale přišel hladomor a morové epidemie. Roky 1715–1716 jsou na Oravě známé jako zamrzlé roky. Ještě v červnu mrzlo a nová zima přišla v září, nastal hladomor. V roce 1719 měl Dolný Kubín 85 domů a 350 obyvatel. V průběhu 18. století Dolný Kubín výrazně změnil svou tvář. Dokončil se městský dům nazývaný ratúš, v roce 1726 postavili novou nemocnici, městský pivovar na místě dnešního evangelického kostela, v letech 1757–1758 župní dům, byt župního lékaře, lékárna, kasárna, první dřevěný most přes řeku Oravu, tržnici, mandl, faru, evangelickou školu. Na ochranu před požáry bylo od roku 1730 zakázáno používat otevřený oheň v krbech. V roce 1776 se Dolný Kubín stal sídlem slúžnovského úřadu. Vlastnit grunt patřilo ke kritériím pro udělení měšťanského listu a práva volit rychtáře a městské přísežné. Zakládání cechů – obuvníci – 1675, krejčí a obuvníci – 1715. Koncem 18. století vytvořili sdružený cech. Cech byl zrušen v roce 1871, kdy vznikla Řemeslná společnost a Okresní živnostenské společenství. Obchodem se zabývali židé. Hospodářská politika Josefa II. umožnila rozvoj židovského podnikání a náboženskou svobodu. Výstavba domu rabína a lázní.

Začátkem 19. století se přes městečko stavěla královská cesta od Kraľovan na Trstenou. V roce 1811 zde postavili poštovní úřad a v roce 1826 židovskou synagogu. V roce 1813 se přehnala městem povodeň, začalo se s budováním vodní nádrže na Oravě. Velký rozmach začal v roce 1852, kdy do městečka přišel přednosta císařsko-královského stoličního úřadu František Patočník. Koncem 19. století byl Dolný Kubín pěkným župním městečkem. V roce 1886 renovovali katolický kostel sv. Kateřiny, který patřil mezi osm nejkrásnějších památek gotiky na Slovensku. V letech 1893–1895 postihly náměstí dva velké požáry. Znovu postavili župní dům, židovskou synagogu a evangelický kostel. Vzhled náměstí dotvořila budova státních škol (dnešní gymnázium), barokní budova Čaplovičovy knihovny. Ve třicátých letech 19. století se Dolný Kubín stal střediskem oravských národovců. Ctiboch Zoch, Juraj Matuška a Leopold Bruck založili v roce 1837 Společnost vychovatelskou v evangelickém bratrstvu oravském. Členy byli: Pavol Zoch, Pavol Cancrini, Ján Gregorič, Alexander Ruttkay, Václav Jesenský, Ján Zimány, Ľudovít Medzihradský, Daniel Krman, Juraj Šípka, Karol Šándor a další. V roce 1858 vznikla v Dolném Kubíně Společnost Čaplovičovy knihovny, která se starala o cenný dar Vavrince Čaploviče městu a Oravě. Knihovna měla 45 000 svazků. Na počátku 20. století měl Dolný Kubín 1674 obyvatel a 211 domů.

Vznik Československé republiky na podzim roku 1918 Dolnokubíňané radostně uvítali. Vytvořili místní národní radu, v níž působil Ignác Radlinský, dr. Vladimír Pivko, Ladislav Nádaši-Jégé, Aurel Styk, Fridrich Medzihradský, Ján Trnkócy, Pavol Samuel Novák, Pavol Országh Hviezdoslav, dr. Ján Smetanay, Ján Diežka, Emil Kňažovič a Július Ballo. Vydávali noviny Naše Orava.

V roce 1919 byl založen kulturně-vzdělávací spolek Hviezdoslavova beseda, jejímž čestným členem byl i Hviezdoslav. Pořádala koncerty, literární večírky, loutková divadélka. Ze svého fondu kupovala knihy, noviny a časopisy, podporovala chudé nadané studenty a po smrti básníka usilovala o stavbu pomníku nad jeho hrobem. V roce 1936 se zasloužila o postavení sochy P. O. Hviezdoslava před budovou Čaplovičovy knihovny. Bohatou kulturně-osvětovou činnost vyvíjel v Dolném Kubíně ženský spolek Živena, který vznikl z podnětu Kornelie Pivkové dne 27. června 1920. Další spolky byly: dobrovolnický hasičský spolek (1874), Spolek oravských akademiků, ochotnický, hudební a pěvecký spolek a další.

Po skončení II. světové války se Dolný Kubín změnil na významné průmyslové centrum celé Oravy V letech 1960–1996 zahrnoval okres Dolný Kubín téměř celou slovenskou část Oravy, mimo tento okres ležela tehdy pouze oravská obec Valaská Dubová.

Obyvatelstvo

editovat

Z národnostního hlediska je[kdy?] Dolný Kubín homogenní s převahou obyvatelstva slovenské národnosti (až 97 %). Rozdělení obyvatelstva podle vyznání je následující:

  • Římskokatolické: 65,11 %
  • Evangelická církev a. v.: 16,62 %
  • Řeckokatolické: 0,38 %
  • Pravoslavní: 0,05 %
  • Čs. Husitské: 0,04 %
  • Bez vyznání: 14,55 %
  • Ostatní: 0,12 %
  • Nezjištěné: 2,77 %

Městské části

editovat
 
Sídliště Veľký Bysterec

Město se skládá z deseti městských částí: Banisko, Beňova Lehota, Brezovec, Kňažia, Malý Bysterec, Medzihradné, Mokraď, Staré mesto, Veľký Bysterec a Záskalie. K městu patří i osady Jelšava a Srňacie.

Doprava

editovat

Město stojí na křižovatce silnice I/59 a I/70. Vede jím železniční trať Kraľovany–Trstená se stanicí Dolný Kubín.

Společnost

editovat
  • Dětský folklorní soubor Kolovrátok – vznikl v roce 2003
  • Folklórní skupina Rosička, rosa – vznikla v roce 1996
  • Pěvecká folklórní skupina Orava – vznikla v roce 2000

Muzea

editovat

Školství

editovat

Sport

editovat

Pamětihodnosti

editovat
  • Historický hřbitov s Alejí svobody
  • bývalý Župný dům na Hviezdoslavově náměstí
  • Evangelický kostel
  • Katolický kostel svaté Kataríny Alexandrijské
  • Čaplovičova knihovna
  • Rodný dům T. H. Florina
  • Dům ve kterém žil, pracoval a zemřel P. O. Hviezdoslav
  • Hviezdoslavovo muzeum
  • Dne 5. června 2009 byla před městskou radnicí slavnostně vysazená Lípa soutoků světa.

Osobnosti

editovat

Ve městě působili:

Partnerská města

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dolný Kubín na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Registre obnovenej evidencie pozemkov [PDF 968 kB]. Bratislava: Úrad geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky, 2014-08-19 [cit. 2017-07-29]. S. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-12. (slovensky) 
  2. ↑ a b Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku. Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky.
  3. ↑ Augustín Maťovčík: Biografický slovnk dejateľov Oravy, Námestovo, 2010.

Literatura

editovat
  • HUBA, Peter. Dolný Kubín. Mesto kultúrnych tradicií a dneška. Dolný Kubín: Peter Huba, 2008. 279 s. ISBN 978-80-88803-64-5. (slovensky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dolný_Kubín&oldid=24484748“