Josef von Weigl
Josef svobodný pán von Weigl (německy Joseph Freiherr von Weigl) (22. listopadu 1853 Mantova – 20. prosince 1919 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent Válečné školy byl důstojníkem generálního štábu a několik let také vysokým úředníkem na ministerstvu války. Svou kariéru završil jako velitel 1. armádního sboru v Krakově (1910–1912). V armádě dosáhl v roce 1910 hodnosti polního zbrojmistra a v roce 1912 odešel do penze.
Josef svobodný pán von Weigl | |
---|---|
Velitel 1. armádního sboru v Krakově | |
Ve funkci: 1910 – 1912 | |
Předchůdce | Moritz von Steinsberg |
Nástupce | Eduard von Böhm-Ermolli |
Velitel 18. pěší divize v Mostaru | |
Ve funkci: 1906 – 1908 | |
Předchůdce | Karl Leveling |
Nástupce | Blasius von Schemua |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní zbrojmistr (1910), polní podmaršál (1905), generálmajor (1900) |
Titul | svobodný pán |
Ocenění | Leopoldův řád, Řád železné koruny, Řád čestné legie |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Životopis
editovatByl synem c. k. polního podmaršála Leopolda Weigla (1806–1887) povýšeného v roce 1870 do stavu svobodných pánů.[1] Studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a do armády vstoupil v roce 1873 jako poručík k 11. pluku polního dělostřelectva v Linzi. V letech 1877–1879 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni[2] a jako nadporučík (1879) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Nadále sloužil u dělostřeleckého pluku v Linzi,[3] později byl v hodnosti kapitána (1881) přeložen do Mostaru[4], kde se v roce 1882 podílel na potlačení nepokojů v Dalmácii, a působil také jako úředník na ministerstvu války.[5] V roce 1889 byl povýšen na majora a krátce sloužil jako štábní důstojník u 13. dělostřeleckého pluku v Záhřebu,[6] kde byl pak v letech 1891–1892 šéfem štábu 36. pěší divize.[7] V roce 1892 byl jako podplukovník přidělen přímo ke generálnímu štábu.[8]
V roce 1895 byl povýšen na plukovníka[9] a následujících osm let strávil ve funkci šéfa prezidiální kanceláře na ministerstvu války (1895–1903).[10][11] Mezitím byl v roce 1900 povýšen do hodnosti generálmajora a po odchodu z ministerstva války byl velitelem 1. pěší brigády v Pljevlji (1903–1906).[12] K datu 1. května 1905 dosáhl hodnosti polního podmaršála[13] a následně byl převelen jako velitel 18. pěší divize do Mostaru (1906–1908).[14] V roce 1908 byl z armády dočasně propuštěn. Do aktivní služby se vrátil o dva roky později a v letech 1910–1912 byl velitelem 1. armádního sboru v Krakově,[15] respektive zemským velitelem pro západní Halič, severní Moravu a Slezsko. V roce 1910 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra[16] a k datu 1. června 1912 odešel do penze.[17]
Tituly a ocenění
editovatPo otcově nobilitaci užíval od roku 1870 titul svobodného pána. Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[18] Během vojenské služby byl několikrát vyznamenán,[19] jako dlouholetý vysoký úředník na ministerstvu války získal ocenění i v zahraničí.[20]
Rakousko-Uhersko
editovat- Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1882)
- Vojenský záslužný kříž III. třídy (1894)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1900)
- Řád železné koruny II. třídy (1903)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- Řád železné koruny I. třídy (1912)
Zahraničí
editovat- Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
- Řád červené orlice II. třídy (Německo)
- Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
- komandér Řádu čestné legie (Francie)
- komandér Řádu italské koruny (Itálie)
- Řád Medžidie II. třídy (Osmanská říše)
- komandér Řádu meče (Švédsko)
- komandér Danebrožského řádu (Dánsko)
- komandér Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
- Řád bílého orla (Srbsko)
- Řád vycházejícího slunce III. třídy (Japonsko)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Nobilitační diplom Leopolda Weigla na webu Rakouského státního archivu dostupné online
- ↑ Kaiserliche und Königliche Militär Schematismus 1878; Vídeň, 1877; s. 625 dostupné online
- ↑ Kaiserliche und Königliche Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 161 dostupné online
- ↑ Kaiserliche und Königliche Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 158 dostupné online
- ↑ Kaiserliche und Königliche Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 77 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 178 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 177 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 177 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 144 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 95 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1903; Vídeň, 1903; s. 262 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1904; Vídeń, 1903; s. 141, 158 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1906; Vídeň, 1906; s. 280 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1907; Vídeň, 1906; s. 149, 163 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Josefa Weigla in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 199 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1912; Vídeň, 1911; s. 301 s. 246 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1911; Vídeň, 1910; s. 132 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 301 [htpps://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=shb&datum=1911&page=626&size=45 dostupné online]
Externí odkazy
editovat- Profesní biografie Josefa Weigla na webu Rakouského státního archivu dostupné online