Wikipedie

Jimmy Carter

americký politik
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: Článek obsahuje kostrbatý a doslovný překlad, který místy nadává smysl)

James Earl „Jimmy“ Carter, Jr. (1. října 1924 Plains, Georgie – 29. prosince 2024 Plains, Georgie)[3] byl americký demokratický politik, 39. prezident Spojených států amerických (1977–1981), 76. guvernér Georgie (1972–1975) a člen georgijského senátu (1962–1966). V roce 2002 obdržel Nobelovu cenu za mír.[4] Jako jediný americký prezident se dožil více než 100 let.[5] V roce 2012 překonal Hooverovo rekordní období dožití od opuštění prezidentského úřadu,[6] které při Carterově úmrtí činilo 43 let.[7][8]

James Earl Carter
39. prezident Spojených států amerických
Ve funkci:
20. ledna 1977 – 20. ledna 1981
ViceprezidentWalter Mondale
PředchůdceGerald Ford
NástupceRonald Reagan
76. guvernér Georgie
Ve funkci:
12. ledna 1971 – 14. ledna 1975
PředchůdceLester Maddox
NástupceGeorge Busbee
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická strana
Rodné jménoJames Earl Carter Jr.
Narození1. října 1924
Plains, Georgie
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Úmrtí29. prosince 2024 (ve věku 100 let)
Plains, Georgie
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbeníJimmy Carter National Historical Park
ChoťRosalynn Carterová (1946–2023)
RodičeJames Earl Carter a Lillian Gordyová Carterová
DětiJack Carter
James Carter
Donnel Carter
Amy Carter
PříbuzníBilly Carter, Gloria Carterová Spannová a Ruth Carterová Stapletonová (sourozenci)
Berry Gordy (druhý bratranec)
John Chuldenko (vnuk)[1][2]
Sídlo209 Woodland Drive
Alma materNámořní akademie Spojených států amerických (do 1946)
Union College (od 1953)
Georgijský technický institut
Georgijská jihozápadní státní univerzita
Profesenámořní důstojník, diplomat, romanopisec, politik, zemědělec, autor autobiografie, ponorkář, státník, ochránce životního prostředí, byznysmen, inženýr, mírový aktivista, lidskoprávní aktivista, spisovatel a humanitární pracovník
Náboženstvíkřesťanství
OceněníOsoba roku Financial Times (1976)
Medaile za mezinárodní zprostředkování (1979)
Cena Ansela Adamse (1981)
Cena Alberta Schweitzera za humanitářství (1987)
čestný doktor Haifské univerzity (1987)
… více na Wikidatech
PodpisJames Earl Carter, podpis
CommonsJimmy Carter
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V prezidentských volbách roku 1976 porazil republikánského kandidáta Geralda Forda.

Mládí

editovat

James Earl Carter Jr. se narodil 1. října 1924 v Plains v Georgii v nemocnici, kde jeho matka pracovala jako zdravotní sestra. Carter se tak stal prvním americkým prezidentem narozeným v nemocnici. Byl nejstarším synem Bessie Lillian Gordyové a Jamese Earla Cartera Sr. Carter je potomkem anglického přistěhovalce Thomase Cartera, který se usadil v kolonii Virginie v roce 1635. Četné generace Carterů žily jako pěstitelé bavlny v Georgii. Plains bylo v době Carterova narození městem s 600 obyvateli. Jeho otec byl úspěšný místní podnikatel, který provozoval obchod se smíšeným zbožím a byl investorem do zemědělské půdy. Carterův otec předtím sloužil jako podporučík v záloze v U.S. Army Quartermaster Corps během první světové války.

Během Carterova dětství se jeho rodina několikrát stěhovala, usadila se například na prašné cestě v nedaleké vesnici Archery, která byla téměř celá osídlena chudými afroamerickými rodinami. Jeho rodina měla nakonec další tři děti: Gloria, Ruth a Billy. Se svými rodiči vycházel dobře. Jeho matka byla v dětství často v práci dlouhé hodiny. Přestože jeho otec byl neochvějně pro segregaci, dovolil Jimmymu, aby se spřátelil s dětmi černošských farmářů.

Vzdělání

editovat

Carter navštěvoval Plains High School od roku 1937 do roku 1941, absolvoval pouze jedenáct tříd, škola totiž neměla dvanáctou třídu. V té době byly Archery a Plains zbídačeny Velkou hospodářskou krizí, ale rodina těžila ze zemědělských dotací v rámci programu New Deal. Carter sám byl pilným studentem se zálibou ve čtení. Jako dospívající hrál Carter v basketbalovém týmu Plains High School a také se připojil k mládežnické organizaci s názvem Future Farmers of America, která mu pomohla rozvinout celoživotní zájem o práci se dřevem.

Carter dlouho snil o tom, že bude navštěvovat námořní akademii Spojených států. V roce 1941 zahájil bakalářské studium inženýrství na Georgia Southwestern College v nedalekém Americusu v Georgii. Následující rok přestoupil na Georgia Institute of Technology v Atlantě a v roce 1943 byl přijat na námořní akademii. Byl dobrým studentem, ale byl považován za rezervovaného a tichého. Během studia na akademii se Carter zamiloval do Rosalynn Smithové, kamarádky jeho sestry Ruth. Vzali se krátce po jeho promoci v roce 1946. Hrál fotbal za námořní záložníky. Studium zakončil v roce 1947 na 60. místě z 821 poddůstojníků a s titulem bakaláře věd a dosáhl hodnosti praporčíka.

Námořní kariéra

editovat
 
Carter s Rosalynn Smithovou a jeho matkou při promoci v Námořní akademii v Annapolisu, 5. června 1946

Od roku 1946 do roku 1953 žil Carterovi ve Virginii, na Havaji, v Connecticutu, New Yorku a Kalifornii, během Carterova nasazení v Atlantické a Pacifické flotile. V roce 1948 zahájil důstojnický výcvik pro ponorkovou službu a sloužil na palubě USS Pomfret. V roce 1949 byl povýšen na poručíka. V roce 1951 byl přidělen k dieselové/elektrické USS K-1 (SSK-1), kvalifikoval se pro velení a sloužil na několika pozicích, včetně výkonného důstojníka.

V roce 1952 začal spolupracovat s rodícím se programem jaderných ponorek námořnictva, vedeným kapitánem Hymanem G. Rickoverem, který měl vysoké standardy a požadavky na své muže a stroje. Carter později řekl, že vedle svých rodičů měl Rickover největší vliv na jeho život. Byl poslán do Naval Reactors Branch of the Atomic Energy Commission ve Washingtonu, D.C. na tříměsíční dočasnou službu, zatímco Rosalynn se přestěhovala se svými dětmi do Schenectady v New Yorku.

Dne 12. prosince 1952 způsobila nehoda s experimentálním reaktorem NRX v laboratořích Atomic Energy of Canada Chalk River částečné roztavení reaktoru, což mělo za následek miliony litrů radioaktivní vody, která zaplavila suterén reaktorové budovy. To zanechalo jádro reaktoru v troskách. Carter byl poslán do Chalk River, aby vedl americkou údržbářskou posádku, která se připojila k dalšímu americkému a kanadskému servisnímu personálu, aby pomohla při odstavení reaktoru. Náročný proces vyžadoval, aby si každý člen týmu oblékl ochranné vybavení a byl spuštěn jednotlivě do reaktoru po dobu 90 sekund, čímž se omezilo jejich vystavení radioaktivitě během demontáže zničeného reaktoru. Když byl Carter spuštěn dovnitř, jeho úkolem bylo jednoduše otočit jedním šroubem. Během a po svém prezidentství Carter řekl, že jeho zkušenosti v Chalk River formovaly jeho názory na atomovou energii a vedly ho k zastavení vývoje neutronové bomby.

V březnu 1953 Carter zahájil jadernou školu, šestiměsíční kurz pokrývající provoz jaderných elektráren na Union College v Schenectady. Jeho záměrem bylo nakonec pracovat na palubě USS Seawolf, která měla být druhou americkou jadernou ponorkou. Jeho plány se změnily, když jeho otec zemřel na rakovinu v červenci, dva měsíce před zahájením výstavby Seawolf. Carter získal uvolnění z aktivní služby, aby mohl převzít rodinný obchod s arašídy. Carter opustil aktivní službu 9. října 1953. Do roku 1961 sloužil v neaktivních námořních zálohách a službu opustil v hodnosti poručíka. Mezi jeho ocenění patří American Campaign Medal, World War II Victory Medal, China Service Medal a National Defense Service Medal.

Zemědělství

editovat

Po vyrovnání dluhů a rozdělení majetku mezi dědice zdědil Jimmy poměrně málo. Rok, on, Rosalynn a jejich tři synové žili v Plains. Carter měl znalosti ve vědeckých a technologických předmětech a rozhodl se rozšířit rodinné podnikání a pěstovat arašídy. Přechod od námořnictva k zemědělci a obchodníkovi byl obtížný, protože jeho sklizeň v prvním roce selhala kvůli suchu a Carter si musel půjčovat, aby farma nezkrachovala. Mezitím navštěvoval kurzy a četl o zemědělství, zatímco Rosalynn se učila účetnictví, aby spravovala obchodní knihy. Zhruba po roce Carterovi rozšířili podnikání a stali se docela úspěšnými.

Počátky politické kariéry (1963–1971)

editovat

Senátor státu Georgia (1963–1967)

editovat

Když v roce 1954 v Plains vyvolalo rasové napětí rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států ve věci Brown vs. Board of Education, Carter upřednostňoval rasovou toleranci a integraci, ale často si tyto pocity nechával pro sebe, aby si neudělal nepřátele. V roce 1961 začal více mluvit o integraci jako člen baptistické církve a předseda školní rady okresu Sumter. V roce 1962 Carter oznámil svou kampaň na volné senátní křeslo ve státě Georgia patnáct dní před volbami. Rosalynn, která měla instinkt pro politiku a organizaci, byla nápomocná v jeho kampani. Zatímco předčasné sčítání hlasovacích lístků ukázalo, že Carter zaostává za svým oponentem Homerem Moorem, později se ukázalo, že to byl výsledek podvodného hlasování. Bylo zjištěno, že podvod zorganizoval Joe Hurst, předseda Demokratické strany v okrese Quitman. Carter zpochybnil výsledek voleb, který byl při vyšetřování potvrzen jako podvodný. Následně se konaly další volby, ve kterých Carter vyhrál nad Moorem.

Hnutí za občanská práva bylo v plném proudu, když Carter nastoupil do úřadu. On a jeho rodina se stali věrnými stoupenci Johna F. Kennedyho. Carter zprvu o této otázce mlčel, i když polarizovala většinu okresu, aby si neodcizil své segregacionistické kolegy. Carter vstoupil do státního Demokratického výkonného výboru dva roky po nástupu do úřadu. Stal se předsedou Komise pro plánování a rozvoj západní centrální Georgie, která dohlížela na vyplácení federálních a státních grantů na projekty, jako je obnova historických míst.

Když byl Bo Callaway v roce 1964 zvolen do Sněmovny reprezentantů Spojených států, Carter okamžitě začal plánovat, že se mu postaví. Oba se předtím střetli o to, která dvouletá vysoká škola bude státem rozšířena na čtyřletý vysokoškolský program, a Carter viděl Callawaye – který přešel k Republikánské straně – jako soupeře, který reprezentuje aspekty politiky, kterými pohrdal. Carter sám byl znovu zvolen na druhé dvouleté funkční období ve státním senátu, kde předsedal výboru pro vzdělávání a ke konci volebního období seděl v rozpočtovém výboru. Přispěl také k návrhu zákona, který rozšířil financování celostátního vzdělávání a získal čtyřletý program Georgia Southwestern State University. Využil své práce v oblasti regionálního plánování a pronášel projevy po celém obvodu, aby se zviditelnil potenciálním voličům. Poslední den volebního období Carter oznámil svou kandidaturu do Sněmovny reprezentantů. Nicméně, Callaway se rozhodl kandidovat na guvernéra Georgie, a Carter opustil své vlastní úsilí a také se rozhodl kandidovat na guvernéra.

Guvernérské kampaně 1966 a 1970

editovat

V guvernérských volbách v roce 1966 Carter kandidoval proti liberálnímu bývalému guvernérovi Ellisu Arnallovi a konzervativnímu segregacionistovi Lesteru Maddoxovi v demokratických primárkách. Na tiskové konferenci popsal svou ideologii jako „konzervativní, umírněnou, liberální a uprostřed. … Věřím, že jsem komplikovanější člověk.“ Prohrál primárky, ale získal dostatek hlasů jako kandidát na třetím místě, aby donutil Arnalla k druhému kolu voleb s Maddoxem, který pak těsně porazil Arnalla. Ve všeobecných volbách republikánský kandidát Callaway získal většinu hlasů, ale nedosáhl 50% většiny, což umožnilo Sněmovně reprezentantů státu Georgia s demokratickou většinou zvolit Maddoxe guvernérem. To vyústilo ve vítězství Maddoxe, jehož vítězství – kvůli jeho segregacionistickému postoji – bylo považováno za horší výsledek pro Cartera. Carter se vrátil ke svému zemědělskému podnikání a pečlivě plánoval svou další kampaň. Toto období bylo pro Cartera duchovním zlomem; prohlásil se za znovuzrozeného křesťana. Jeho poslední dítě Amy se narodilo v této době.

V guvernérských volbách v roce 1970 se bývalý liberální guvernér Carl Sanders stal Carterovým hlavním soupeřem v demokratických primárkách. Carter vedl modernější kampaň, využíval tištěnou grafiku a statistické analýzy. V reakci na údaje z průzkumů se Carter přikláněl ke konzervativnějšímu postoji než dříve, stavěl se do pozice populisty a kritizoval Sanderse za jeho bohatství. Obvinil také Sanderse z korupce, ale když na něj tlačila média, nedokázal přijít s důkazy. Během své kampaně Carter usiloval jak o černošské hlasy, tak o hlasy pro Wallace, s odkazem na příznivce prominentního alabamského segregacionisty George Wallace. Zatímco se setkal s černošskými osobnostmi, jako byl Martin Luther King Sr. a Andrew Young, a navštívil mnoho podniků vlastněných černochy, chválil ale také Wallace.

Carter v prvním kole v září předstihl Sanderse poměrem 49 ku 38 procentům, což vedlo k druhému kolu voleb. Následná kampaň byla ještě trpčí; Navzdory jeho počáteční podpoře občanských práv Carterův apel na rasismus rostl a kritizoval Sanderse za podporu Martina Luthera Kinga Jr. Carter vyhrál druhé kolo voleb s 60 procenty hlasů a snadno vyhrál všeobecné volby proti republikánskému kandidátovi Halu Suitovi. Jakmile byl zvolen, Carter změnil názor a začal vystupovat proti georgieské rasistické politice. Leroy Johnson, černošský senátor, vyjádřil Carterovi podporu: „Chápu, proč vedl takový druh ultrakonzervativní kampaně. Nevěřím, že můžete vyhrát v tomto státě, aniž byste byli rasisté.“

Guvernér Georgie (1971–1975)

editovat

Carter složil přísahu jako 76. guvernér Georgie 12. ledna 1971. Ve svém inauguračním projevu prohlásil, že „doba rasové diskriminace skončila“ čímž šokoval dav a způsobil, že mnoho segregacionistů, kteří podporovali Cartera během kampaně, se cítilo zrazeno. Občanská práva byla pro Cartera vysokou prioritou. Do budovy Kapitolu přidal černošské státní zaměstnance a portréty tří prominentních Afroameričanů pocházejících z Georgie: Martina Luthera Kinga Jr., Lucy Craft Laneyové a Henryho McNeala Turnera. To rozhněvalo Ku Klux Klan. Upřednostňoval ústavní dodatek zakazující desegregaci za účelem urychlení integrace ve školách.

Poté, co Nejvyšší soud USA zamítl zákon o trestu smrti v Georgii v případu Furman vs. Georgia (1972), Carter podepsal revidovaný zákon o trestu smrti, který řešil námitky soudu, čímž znovu zavedl trest smrti v Georgii. Carter později litoval, že trest smrti schválil a řekl: „Neviděl jsem jeho nespravedlnost jako teď.“

Prezidentské volby 1976

editovat

Kampaň na prezidenta USA

editovat
 
Plakát kampaně Jimmyho Cartera a Waltera Mondalea

Dne 12. prosince 1974 Carter oznámil svou prezidentskou kampaň v Národním tiskovém klubu ve Washingtonu, D.C. Jeho projev obsahoval témata domácí nerovnosti, optimismu a změny. Po svém vstupu do demokratických primárek soutěžil proti šestnácti dalším kandidátům a byl považován za málo nadějného proti celostátně známějším politikům, jako byl Wallace.[9] Jeho oponenti se posměšně ptali „Jimmy Who?“. V reakci na to Carter začal zdůrazňovat své jméno a to, co reprezentuje, a uvedl: „Jmenuji se Jimmy Carter a kandiduji na prezidenta.“[10]

Tato strategie se ukázala jako úspěšná. V polovině března 1976 byl Carter nejen daleko před aktivními uchazeči o prezidentskou nominaci, ale o několik procentních bodů před úřadujícím republikánským prezidentem Geraldem Fordem. Vzhledem k tomu, že skandál Watergate byl v myslích voličů stále čerstvý, Carterova pozice outsidera, vzdáleného Washingtonu se ukázala jako užitečná.

Carter se brzy stal favoritem, když vyhrál primárky v Iowě a v New Hampshire. Jeho strategie zahrnovala návštěvu regionu dříve, než tam jiný kandidát mohl rozšířit vliv. Carter cestoval přes 80 000 kilometrů, navštívil 37 států a přednesl více než 200 projevů předtím, než se do kampaně zapojil jakýkoli jiný kandidát. Na severu Carter oslovil především konzervativní křesťanské a venkovské voliče. Ačkoli byl Carter původně odmítnut jako regionální kandidát, získal demokratickou nominaci.

 
Jimmy Carter a Gerald Ford během televizní debaty 23. září 1976

Během rozhovoru v dubnu 1976 Carter řekl: „Nemám nic proti komunitě, která... se snaží udržet etnickou čistotu svých čtvrtí.“ Jeho poznámka byla míněna jako podpora zákonů o otevřeném bydlení, ale upřesnění odporu vůči vládním snahám „vpravit černé rodiny do bílé čtvrti jen proto, aby se vytvořila jakási integrace.“[11] Mezi Carterovy deklarované postoje během kampaně patřilo veřejné financování kongresových kampaní, jeho podpora vytvoření federálního úřadu na ochranu spotřebitelů, vytvoření samostatného ministerstva na úrovni kabinetu pro vzdělávání, podpis mírové smlouvy se Sovětským svazem o omezení jaderných zbraní[12], snížení rozpočtu na obranu, návrh na zavedení daní „podstatného zvýšení směrem k těm, kteří mají vyšší příjmy“, spolu se snížením odvodů pro daňové poplatníky s nižšími a středními příjmy[13], provedení několika změn zákona o sociálním zabezpečení[14] a vyrovnaný rozpočet do konce jeho prvního funkčního období.[15]

Dne 15. července 1976 si Carter vybral za svého kandidáta na viceprezidenta Waltera Mondaleho. Carter a Ford se utkali ve třech televizních debatách.

Pro listopadové číslo časopisu Playboy z roku 1976, které se dostalo na stánky pár týdnů před volbami, udělal Robert Scheer s kandidátem na prezidenta rozhovor. Při rozhovoru o svém náboženském pohledu na hrdost Carter řekl: „Na spoustu žen jsem se díval s chtíčem. Mnohokrát jsem se ve svém srdci dopustil cizoložství.“[16][17] Tato odpověď a jeho přiznání v jiném rozhovoru, že mu nevadí, když lidé vysloví slovo „fuck“, vedly k mediálnímu šílenství a kritikům lamentujícím nad stíráním hranic mezi politiky a jejich soukromým intimním životem.[18]

Volby

editovat

V celostátních průzkumech veřejného mínění měl Carter před Fordem značný náskok, ale koncem září se jeho náskok snížil na pouhých několik procentních bodů. V posledních dnech před volbami několik průzkumů ukázalo, že Ford Cartera dorovnal, a jeden v jednom dokonce Ford mírně vedl. Většina analytiků se shodla na tom, že Carter vyhraje lidové hlasování, ale někteří tvrdili, že Ford má možnost vyhrát sbor volitelů, a tím i volby.[19][20]

Carter a Mondale nakonec porazili Forda a jeho spolukandidáta (senátora Boba Dolea), když získali 297 hlasů volitelů a 50,1 % hlasů voličů oproti Fordovým 240 hlasům volitelů a 48,0 % hlasů voličů. Carterovo vítězství bylo částečně přičítáno jeho obrovské podpoře mezi černošskými voliči ve státech, kde se rozhodovalo těsným rozdílem, jako například v Louisianě, Texasu, Pensylvánii, Missouri, Mississippi, Wisconsinu a Ohiu.[21] V Ohiu a Wisconsinu, kde byl rozdíl mezi Carterem a Fordem méně než dva body, byly hlasy Afroameričanů pro Cartera rozhodující; kdyby v obou státech nezvítězil, vyhrál by volby Ford.[21][22]

Ford krátce po vyhlášení výsledků telefonoval Carterovi, aby mu poblahopřál. Kvůli špatnému chraptivému hlasu nebyl schopen přiznat porážku před televizními kamerami, a tak to za něj udělala první dáma Betty.[23] Dne 6. ledna 1977 dohlížel na potvrzení výsledků voleb viceprezident Nelson Rockefeller. Ačkoli Ford zvítězil ve Washingtonu, Mike Padden, tamní volitel, odevzdal svůj hlas Ronaldu Reaganovi, tehdejšímu guvernérovi Kalifornie a Carterovu pozdějšímu nástupci.[24]

Prezident (1977–1981)

editovat
Související informace naleznete také v článku Carterova zahraniční politika vůči Latinské Americe.
Vláda Jimmyho Cartera
Úřad Osoba Období
Prezident Jimmy Carter 1977–1981
Viceprezident Walter Mondale 1977–1981
Ministr zahraničí Cyrus Vance 1977–1980
  Edmund Muskie 1980–1981
Ministr financí W. Michael Blumenthal 1977–1979
  G. William Miller 1979–1981
Ministr obrany Harold Brown 1977–1981
Ministr spravedlnosti Griffin Bell 1977–1979
  Benjamin R. Civiletti 1979–1981
Ministr vnitra Cecil Dale Andrus 1977–1981
Ministr obchodu Juanita M. Kreps 1977–1979
  Philip M. Klutznick 1979–1981
Ministr práce Ray Marshall 1977–1981
Ministr zemědělství Robert Bergland 1977–1981
Ministr zdravotnictví a
vzdělání		 Joseph A. Califano, Jr. 1977–1979
Ministr zdravotnictví Patricia R. Harrisová 1979–1981
Ministr vzdělání Shirley M. Hufstedlerová 1979–1981
Ministr bytové výstavby a
rozvoje měst		 Patricia R. Harrisová 1977–1979
  Moon Landrieu 1979–1981
Ministr dopravy Brock Adams 1977–1979
  Neil E. Goldschmidt 1979–1981
Ministr energetiky James R. Schlesinger 1977–1979
  Charles W. Duncan 1979–1981

Za jeho největší úspěchy je považováno vytvoření národní energetické politiky a reforma vlády, která vedla k vytvoření dvou ministerstev, Ministerstva energetiky a Ministerstva školství. Carter také úspěšně dereguloval některá průmyslová odvětví a zároveň prosadil silnější legislativu pro ochranu životního prostředí a rozšiřování národních parků na Aljašce.

V mezinárodní politice zprostředkoval uzavření mírové dohody z Camp Davidu mezi Egyptem a Izraelem 26. března 1979, dohody o Panamském průplavu, vytvoření plných diplomatických styků s Čínou a pokračování v druhé řadě rozhovorů o omezení strategických zbraní (SALT), jejichž první část byla uzavřena již v roce 1972.

Carter částečně ustoupil od reálpolitiky předchozích amerických vlád a začal klást větší důraz na ochranu lidských práv, demokratické hodnoty a boj proti chudobě. Počátkem roku 1979 Carter ukončil podporu diktátorského režimu rodinného klanu Somozů, kteří vládli s americkou podporou více než 40 let v Nikaragui. Po pádu jejich režimu se v Nikaragui dostali k moci marxističtí sandinisté. Carter také omezil nebo ukončil americkou vojenskou pomoc pravicovým vojenským režimům Augusta Pinocheta v Chile, Ernesto Geisela v Brazílii a Jorge Rafaela Videly v Argentině, kteří čelili kritice za porušovaní lidských práv. Carterově lidskoprávní politice často oponoval jeho poradce pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski, který stejně jako Henry Kissinger kladl v americké zahraniční politice mnohem větší důraz na ochranu národních zájmů a boj proti sovětskému vlivu i za cenu spojenectví s diktátorskými režimy.[25]

Spojené státy dlouhodobě podporovaly režim filipínského prezidenta Ferdinanda Marcose,[26] ale během Carterovy administrativy se americko-filipínské vztahy krátkodobě zhoršily, když Carter kritizoval porušování lidských práv na Filipínách.[27]

Během jeho vlády USA nevedly žádnou válku. Carter pokračoval v podpoře indonéského prezidenta Suharta jako spojence během studené války a to navzdory masivnímu porušování lidských práv na Východním Timoru, který byl roku 1975 okupován a protiprávně anektován Indonésií.[28]

Podporoval režim prezidenta Mobutua v Zaire.[29] Během Carterovy vlády obdrželo Zaire téměř polovinu americké zahraniční pomoci, která byla poslána do subsaharské Afriky.[30] Bylo dojednáno spojenectví s liberijským prezidentem Samuelem Doem, který se dostal k moci vojenským převratem v roce 1980.[31]

Na rozdíl od svých předchůdců se Carter postavil proti vládě bílé menšiny v Jihoafrické republice a Rhodesii. S Carterovou podporou schválila Rada bezpečnosti OSN Rezoluci 418, která uvalila zbrojní embargo na Jižní Afriku. Carter také vyvíjel nátlak na rhodéskou vládu Iana Smithe, což přispělo k volbám v roce 1979 a vytvoření Zimbabwe s vládou černošské většiny.[25]

 
Jimmy Carter a Leonid Brežněv při ratifikaci SALT-2 (1979, Vídeň)

V roce 1979 byl Carter nucen čelit následkům druhého ropného šoku. Američany se snažil přimět, aby šetřili, a prosazoval omezení spotřeby benzinu. Na bílý dům nechal namontovat solární panely, omezil vytápění a sám začal chodit ve svetru, k čemuž vybízel i své spolupracovníky.[32]

 
Menachem Begin, Jimmy Carter a Anvar Sadat při mírových jednání v Camp Davidu

V listopadu téhož roku začala jeho obliba u obyvatel klesat. V Íránu proběhla islámská revoluce a byl svržen proamerický íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví. Na americkém velvyslanectví v Teheránu bylo zadržováno několik desítek amerických občanů jako rukojmí a Íránci za jejich propuštění požadovali vydání bývalého šáha do Íránu.

Když o měsíc později došlo k sovětské invazi do Afghánistánu na podporu vládnoucího marxistického režimu, Carter se začal jevit jako slabý prezident, za kterého vliv Spojených států ve světě začal klesat. Další vlna zklamání se objevila, když v dubnu 1980 zcela selhala operace na osvobození amerických rukojmí v Teheránu. Pokud by proběhla úspěšně, měl by Carter lepší pozici pro obhájení prezidentského úřadu. V listopadu téhož roku jej ale zcela podle očekávání porazil Ronald Reagan. O deset let později se přišlo na to, že vydání rukojmích bylo záměrně pozdrženo, aby se odehrálo až po volbách.[33][34][35] Událost byla nazvána Říjnové překvapení (October Surprise). V souvislosti s vojenskou účastí SSSR v Afghánistánu začal podporovat afghánské mudžahedíny a přiměl olympijský výbor USA, aby 12. dubna 1980 rozhodl o neúčasti amerických sportovců na XXII. letních olympijských hrách v Moskvě.[36]

Carter pověřil CIA, aby ve spolupráci s Pákistánem a Saúdskou Arábii začala podporovat povstalce, kteří bojovali proti komunistickému režimu v Afghánistánu a sovětské armádě.[37] V Carterově politice pokračoval i republikánský prezident Ronald Reagan. Podle kritiků americká podpora domácích i zahraničních mudžahedínů sice pomohla k porážce Sovětského svazu, ale také přispěla ke zničení Afghánistánu a ke vzniku islamistických hnutí jako Tálibán a al-Káida.[38][39] Carter začal tajně podporovat opozici proti prosovětskému režimu premiéra Tarakího v Kábulu už v červenci 1979, tedy ještě před sovětskou intervencí v Afghánistánu. Carterův poradce pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski mu napsal v den, kdy sovětští vojáci překročili hranice Afghánistánu, že Spojené státy mají příležitost dát Sovětům v Afghánistánu "jejich Vietnam".[40]

 
Jimmy Carter a čínský vůdce Teng Siao-pching, 1979

Carter se snažil o užší vztahy s Čínskou lidovou republikou a pokračoval v americko-čínském sbližování započatém během Nixonovy administrativy. Čína a Spojené státy stále více spolupracovaly proti Sovětskému svazu a Carterova administrativa mlčky souhlasila s čínskou invazí do Vietnamu. V roce 1979 Carter navázal oficiální diplomatické vztahy s ČLR a přerušil oficiální vztahy s Tchaj-wanem. Toto rozhodnutí vedlo k rozmachu obchodu mezi Spojenými státy a ČLR, která prováděla ekonomické reformy pod vedením Teng Siao-pchinga.[41] V lednu 1980 Carter jednostranně vypověděl smlouvu o vzájemné obraně s Čínskou republikou, která v roce 1949 ztratila kontrolu nad pevninskou Čínou ve prospěch ČLR, ale zachovala si vládu nad ostrovem Tchaj-wan.[42]

Podpořil jihokorejského autoritářského prezidenta Čon Du-hwana během povstání v Kwangdžu v květnu 1980.[43] V září 1980 byl jihokorejský opoziční politik a prodemokratický aktivista Kim Te-džung odsouzen k trestu smrti, ale jeho rozsudek byl zmírněn po intervenci prezidentů Cartera a Reagana.[44]

Na Carterovu zahraniční politiku měl velký vliv jeho poradce pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski, který byl často ve sporu s ministrem zahraničí Cyrusem Vancem ohledně směřování americké zahraniční politiky. Brzezinski prosazoval konfrontační politiku vůči Sovětskému svazu a podílel se na vypracování Carterovy doktríny, která stanovila, že Spojené státy použijí v případě potřeby vojenskou sílu k obraně svých národních zájmů v Perském zálivu.[45] Po vietnamské invazi do Kambodže v prosinci 1978, která svrhla pročínský režim Rudých Khmérů, Brzezinski přesvědčil Carterovu administrativu, aby neuznala novou kambodžskou vládu kvůli její podpoře Sovětským svazem.[46] Spojené státy společně s Čínou a Thajskem začaly podporovat partyzánský boj Rudých Khmérů proti vietnamským jednotkám a nové kambodžské vládě.[47]

Exprezident (1981–2024)

editovat

Po odchodu z prezidentského úřadu se manželkou Rosalynn Carterovou vrátil do rodného města Plains v Georgii.[48] Začal se věnovat především charitě, založil organizaci The Carter Centre, která pomáhá zlepšovat životy lidí, prosazovat demokracii a lidská práva[49][50] a podílel se na mírovém řešení některých konfliktů. Přispěl též k takřka kompletnímu vymizení onemocnění drankulóza.

V roce 2002 obdržel za svou práci Nobelovu cenu za mír.[4][51][52] Nevyhýbal se veřejnosti, přijímal účast v komentovaných zpravodajských událostech a publicistických pořadech – například nepodpořil americkou invazi do Iráku a kritizoval praktiky mučení válečných zajatců v rámci Operace Trvalá svoboda. Mimo to publikoval knihu Beyond the White House. V roce 2006 publikoval knihu Palestine: Peace Not Apartheid o izraelsko-palestinském konfliktu, ve které přirovnal izraelskou okupaci palestinských území na Západním břehu Jordánu a izraelské zacházení s Palestinci k apartheidu v Jižní Africe.[53] V srpnu 2015 mu byla diagnostikována rakovina, ale brzy se vyléčil.[54][55] Na začátku roku 2023 oznámil, že ukončil léčbu v nemocnici a nadále mu byla poskytována jen paliativní péče.[56]

Diplomacie

editovat

Velkou část Carterova postprezidentského období tvořila diplomacie. Toto diplomatické úsilí začalo na Blízkém východě, kde se v září 1981 setkal s izraelským premiérem Menachemem Beginem a v březnu 1983 podnikl cestu do Egypta, jejíž součástí bylo setkání se členy Organizace pro osvobození Palestiny.[57] V lednu 1993 měl být Carter zvoleným prezidentem Billem Clintonem navržen do funkce vyjednavače během mírového procesu v Severním Irsku.[58]

O rok později požádal Clinton bývalého prezidenta a spolustraníka o pomoc při mírové misi v Severní Koreji, během níž Carter vyjednal dohodu s Kim Ir-senem.[59][60] Carter nastínil dohodu s Kimem, kterou oznámil televizi CNN bez souhlasu Clintonovy administrativy. Učinil tak údajně kvůli tomu, aby administrativa musela dohody přijmout.[61]

V březnu 1999 navštívil Tchaj-wan a setkal se s prezidentem Lee Teng-chuejem. Během setkání Carter pochválil pokrok, kterého Tchaj-wan dosáhl v oblasti demokracie, lidských práv, hospodářství, kultury, vědy a techniky.[62] Nicméně i v době své smrti zůstal Carter na Tchaj-wanu kontroverzní osobností, protože během svého prezidentství ukončil diplomatické vztahy USA s Tchaj-wanem.[63]

V roce 2006 Carter vyjádřil nesouhlas s vnitřní a zahraniční politikou Izraele a zároveň prohlásil, že stále tuto zemi podporuje.[64][65] Svou kritiku však rozšířil i na politiku Izraele v Libanonu, na Západním břehu Jordánu a v Gaze.[66]

V červenci 2007 se v jihoafrickém Johannesburgu připojil k Nelsonu Mandelovi, aby oznámil svou účast ve skupině The Elders, která sdružuje nezávislé světové vůdce, jenž společně pracují na otázkách míru a lidských práv.[67][68] Po tomto oznámení se Carter zúčastnil mimo jiné návštěv Dárfúru[69], Súdánu[70], Kypru, Korejského poloostrova a Blízkého východu.[71] V listopadu 2008 se pokusil odcestovat do Zimbabwe, ale byl zastaven vládou prezidenta Roberta Mugabeho.[72] V prosinci 2008 se Carter setkal se syrským prezidentem Bašárem Asadem a v červnu 2012 v telefonátu s Jeffery Brownem zdůraznil, že egyptští vojenští generálové by mohli převzít plnou výkonnou a zákonodárnou moc a vytvořit novou ústavu, která by byla výhodná pro ně samotné, pokud by se naplnily jejich ohlášené záměry.[73]

Dne 10. srpna 2010 odcestoval do Severní Koreje, aby zajistil propuštění Aijalona Gomese, a úspěšně vyjednal jeho propuštění.[74][75] V průběhu druhé poloviny roku 2017, kdy napětí mezi USA a Severní Koreou přetrvávalo, Carter doporučil uzavření mírové smlouvy mezi oběma zeměmi a potvrdil, že se přihlásil Trumpově administrativě jako diplomatický vyslanec v Severní Koreji.[76]

Vztahy s ostatními prezidenty

editovat

Ronald Reagan

editovat
 
Jimmy Carter a Ronald Reagan v Oválné pracovně

Carter začal svůj první rok po odchodu z funkce slibem, že nebude kritizovat Reaganovu administrativu, protože údajně bylo „příliš brzy“.[77] Postavil se na Reaganovu stranu v otázkách, jako bylo budování neutronových bomb po sovětské invazi do Afghánistánu, ale často vystupoval proti jeho administrativě a odsoudil mnoho jejích akcí na Blízkém východě.[78][79] V roce 1987 Carter řekl, že Reagan není schopen zachovat mír na Blízkém východě.[80] Odsoudil postup v případě masakru v Sabře a Šatíle, nedostatečné úsilí o záchranu a vyzvednutí čtyř amerických podnikatelů ze západního Bejrútu v roce 1984, Reaganovu podporu Strategické obranné iniciativy v roce 1985 a jeho konspirační teorie o terorismu.[81][82][83] V roce 1987 kritizoval Reagana za ústupky teroristickým požadavkům, jmenování Roberta Borka do Nejvyššího soudu a jeho postup při řešení krize v Perském zálivu.[84][85][86]

George H. W. Bush

editovat

Dne 16. ledna 1989, před inaugurací George H. W. Bushe, řekl Carter Geraldu Fordovi, že Reagan zažil „mediální líbánky“, a řekl, že věří, že Reaganův bezprostřední nástupce bude mít méně štěstí.[87]

Bill Clinton

editovat

Jimmy Carter měl většinou špatné vztahy s Billem Clintonem, který jej vynechal z inauguračního ceremoniálu. Pochyboval o morálce Clintonovy administrativy, zejména v souvislosti se skandálem Moniky Lewinské a omilostněním Marca Riche.[88]

 
Čtyři prezidenti. Zleva: Jimmy Carter, Bill Clinton, Barack Obama a George W. Bush

George W. Bush

editovat

V červenci 2001 Carter prohlásil, že je „zklamán téměř vším“, co prezident George W. Bush udělal, ale po útocích z 11. září vyslovil pouze chválu a vyzval Američany, aby Bushe podpořili „naprosto jednotně“.[89] Později se Carter postavil proti válce v Iráku a proti tomu, co považoval za pokus Bushe a Tonyho Blaira svrhnout Saddáma Husajna pomocí „lží a dezinterpretací“.[90] V roce 2004 Carter řekl, že podle něj Bush zneužil útoky z 11. září, a obvinil média, že ho nekritizují.[91] V roce 2007 Carter prohlásil, že Bushova administrativa „byla v zahraničních záležitostech nejhorší v dějinách“; později upřesnil, že pouze srovnával Bushovo působení s Nixonovým.[92] Tony Fratto na Carterovy výroky na adresu Bushovy administrativy reagoval slovy, že tyto výroky zvyšují Carterovu bezvýznamnost.[93] Na konci Bushova druhého funkčního období Carter považoval Bushovo působení za zklamání, jak řekl časopisu Forward Magazine.[94]

Barack Obama

editovat

Ačkoli na počátku svého působení chválil prezidenta Baracka Obamu, Carter vyjádřil nesouhlas s používáním úderů bezpilotních letounů proti osobám podezřelým z terorismu, Obamovým rozhodnutím ponechat v provozu vězeňský tábor Guantanamo a s federálními sledovacími programy, které odhalil Edward Snowden.[95][96][97]

Donald Trump

editovat

Během prvního prezidentství Donalda Trumpa se Carter příznivě vyjadřoval o šanci na imigrační reformu[98] a kritizoval Trumpa za jeho postup ohledně poklekávání při americké hymně (jednalo se o symbolický protest proti rasismu a rasistickým vyjádřením Trumpa).[99] V říjnu 2017 se Trumpa zastal v rozhovoru pro The New York Times a kritizoval, že média o něm píší tvrději „než o kterémkoli jiném prezidentovi“.[100] V roce 2019 Trump Carterovi zavolal a vyjádřil obavy, že Čína „předbíhá“ Spojené státy. Carter souhlasil a řekl, že síla Číny pramení z jejího nezapojování se do ozbrojených konfliktů, a označil USA za „nejválečnější národ v dějinách světa.“[101]

Joe Biden

editovat

V červenci 2021 poskytl Carter svůj poslední nahraný rozhovor, v němž vyjádřil názor, že prezident Joe Biden si ve funkci „vedl velmi dobře“.[102] Podpořil jej v jeho kampani za znovuzvolení a po jeho odstoupení podpořil Kamalu Harris, přičemž její volbu označil za svůj další cíl.[103][104]

 
Jimmy Carter v roce 1988

Podpora prezidentských kandidátů

editovat

Carter byl považován za potenciálního kandidáta demokratické strany v prezidentských volbách v roce 1984.[105][106] V květnu 1982 Carter vyloučil další kandidaturu a místo toho podpořil Mondalea v demokratické prezidentské nominaci.[107][108] Poté, co Mondale získal nominaci v demokratických primárkách, Carter kritizoval Reaganovu kampaň, vystoupil na Národním sjezdu Demokratické strany v roce 1984 a radil Mondalovi ohledně jeho kampaně.[109][110] Po volbách, v nichž Reagan Mondala porazil, Carter prohlásil, že prohra byla předvídatelná, protože Mondaleova platforma zahrnovala zvyšování daní.[111]

V březnu 1987 Carter vyloučil svou kandidaturu v prezidentských volbách v roce 1988 a předpověděl, že republikánským kandidátem bude viceprezident George H. W. Bush.[112] Před Národním sjezdem Demokratické strany v roce 1988 Carter předpověděl, že na sjezdu dojde k jednotě strany poté, co mezi předpokládaným kandidátem Michaelem Dukakisem a druhým v pořadí Jesse Jacksonem vzniklo napětí.[113][114] Po Bushově vítězství ve volbách Carter předpověděl, že Bushovo prezidentství bude náročnější než Reaganovo, protože Bush nebyl tak populární jako Reagan.[115]

Během prezidentských voleb v roce 1992 se Carter setkal se senátorem Paulem Tsongasem, který jej požádal o radu.[116] Bývalý prezident se příznivě vyjádřil o bývalém guvernérovi Arkansasu Billu Clintonovi a kritizoval texaského miliardáře Rosse Perota, který kandidoval jako nezávislý.[117][118] Po skončení primárek Carter hovořil o potřebě, aby se Národní sjezd Demokratické strany v roce 1992 zabýval některými otázkami, na které se v minulosti nesoustředil.[119] Zároveň vedl Clintonovu kampaň poté, přičemž veřejně prohlásil, že očekává, že s ním bude během Clintonova prezidentství konzultovat.[120][121]

Několik dní před prezidentskými volbami v roce 2000 Carter podpořil viceprezidenta Ala Gora, kandidáta Demokratické strany[122], a v následujících letech vyjádřil svůj názor, že Gore volby vyhrál,) přestože republikánský kandidát George W. Bush byl po rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Bush v. Gore uznán za vítěze.

 
Prezidenti na pohřbu George H. W. Bushe v roce 2018. Jimmy Carter je úplně napravo

V prezidentských volbách v roce 2004 Carter podpořil demokratického kandidáta Johna Kerryho a vystoupil na Národním sjezdu Demokratické strany v roce 2004.[123] Vyjádřil také znepokojení nad dalším volebním neštěstím na Floridě.[124]

Během demokratických prezidentských primárek v roce 2008 se spekulovalo, že Carter podpoří Baracka Obamu místo jeho hlavní soupeřky v primárkách Hillary Clintonové, protože Carter a další členové Carterovy rodiny se o Obamovi vyjadřovali příznivě.[125][126] Zároveň přemlouval Ala Gora, aby zkusil znovu prezidentskou kandidaturu.[127] Přestože Obamu během primárek nepodpořil, koncem května 2008 prohlásil, že Clintonová by měla ukončit svou kandidaturu a po finále primárek dne 3. června Obamovi ustoupit. Zároveň předpověděl, že brzy po primárkách 3. června veřejně oznámí dostatečný počet superdelegátů svůj záměr hlasovat pro Obamu, aby se stal předpokládaným kandidátem.[128] I on právě 3. června veřejně podpořil Obamu a prozradil, že pro něj bude jako superdelegát hlasovat (jako bývalý prezident měl Carter nárok na jedno z 20 míst superdelegáta vyhrazených pro „významné stranické představitele“).[129] Předtím zůstával oficiálně neutrální a vyhýbal se jednoznačnému vyjádření podpory Obamovi. Během volební kampaně Carter kritizoval republikánského kandidáta Johna McCaina.[130] Poté, co se Obama stal předpokládaným kandidátem, doporučil Obamovi, aby si nevybíral Clintonovou jako svou kandidátku.[131]

Před primárkami prezidentských voleb v roce 2012 Carter vyjádřil svou preferenci pro republikána Mitta Romneyho jako vítěze republikánské nominace, i když upřesnil, že Romneyho preferuje proto, že ho považuje za potenciálního republikánského kandidáta, který by nejvíce zajistil znovuzvolení prezidenta Obamy.[132]

 
Jimmy Carter pronáší projev na World Habitat Day v roce 2010

V prezidentských volbách v roce 2016 se Carter vyjádřil kriticky k republikánskému prezidentskému kandidátovi Donaldu Trumpovi krátce po jeho vstupu do primárek a předpověděl mu, že prohraje. V průběhu primárek Carter prohlásil, že by dal přednost Trumpovi před jeho hlavním soupeřem Tedem Cruzem, ačkoli Trumpovu kampaň během primárek a ve svém projevu na Národním sjezdu Demokratické strany v roce 2016 napadal.[133][134] V srpnu 2016 Carter podpořil předpokládanou demokratickou kandidátku Hillary Clintonovou a svou podporu Clintonové opět vyjádřil ve svém projevu na sjezdu Demokratické strany.[135][136][137] V roce 2019 Carter obvinil Trumpa, že by nebyl zvolen, kdyby do voleb v roce 2016 nezasahovalo Rusko, a že Trump v roce 2016 volby vlastně nevyhrál.[138][139] V diskusi se senátorem Berniem Sandersem v roce 2017 Carter prozradil, že v prezidentských primárkách Demokratické strany v roce 2016 hlasoval pro Sanderse.[140]

Jimmy a Rosalynn Carterovi přednesli nahraný zvukový vzkaz, v němž podpořili Joea Bidena na virtuálním národním sjezdu Demokratické strany v roce 2020. Biden nakonec primárky Demokratické strany vyhrál nad Berniem Sandersem. Dne 6. ledna 2021, po útoku na americký Kapitol, spolu s dalšími třemi dosud žijícími bývalými prezidenty, Barackem Obamou, Georgem W. Bushem a Billem Clintonem, Carter útok odsoudil a vydal prohlášení, v němž uvedl, že on i jeho manželka jsou událostmi „znepokojeni“, a také prohlásil, že to, k čemu došlo, je „národní tragédie a není to to, čím jsme jako národ“, a dodal, že „po pozorování voleb v problémových demokraciích po celém světě vím, že my lidé se můžeme sjednotit, abychom se vrátili z této propasti a pokojně prosazovali zákony našeho národa“.[141] Při inauguraci Joea Bidena 20. ledna 2021 přednesli pouze videozdravici, neboť se oba manželé nemohli obřadu osobně zúčastnit.[142]

V listopadu 2022 odvolací soud Spojených států pro devátý obvod zrušil rozhodnutí tříčlenného senátu a naplánoval opakované projednání případu proti výměně pozemků na Aljašce, kterou navrhla Trumpova administrativa a která měla umožnit výstavbu silnice přes národní přírodní rezervaci Izembek. Carter neobvyklým způsobem podal stanovisko na podporu žaloby ekologických skupin, podle nichž směna porušuje zákon o ochraně aljašských národních zájmových území (Anilca), který byl přijat v roce 1980 ke konci Carterova funkčního období. Carter v době podání stanoviska uvedl, že tento zákon „je možná nejvýznamnějším domácím úspěchem mého politického života.“[143]

V srpnu 2024 Carterův syn Chip prohlásil, že jeho otec se chce dožít 100 let, aby mohl v prezidentských volbách v roce 2024 volit Kamalu Harrisovou.[144] Dne 16. října, druhý den předčasného hlasování v Georgii, se mu to podařilo.[145][146]

Izrael a Palestina

editovat

Jimmy Carter byl jedním z výrazných a dlouhodobých kritiků státu Izrael kvůli jeho postupu proti státu Palestina, kdy neváhal tento postup označit například za týrání nebo zacházení jako se zvířaty.[147][148] Několikrát navštívil Pásmo Gazy a hovořil s představiteli Hamásu i Izraele, přičemž při jeho návštěvě v roce 2008 jej stát Izrael do Pásma Gazy nevpustil.[149] Carterova kniha Palestine: Peace Not Apartheid z roku 2006 vyvolala kontroverzi, protože charakterizovala izraelskou politiku na Izraelem okupovaném Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy jako apartheid. V jednom rozhovoru Carter definoval apartheid jako „násilné oddělení dvou národů na stejném území, kdy jedna ze skupin ovládá nebo kontroluje druhou.“[150] V jednom svém komentáři prohlásil, že izraelská politika se rovná apartheidu horšímu než politika Jihoafrické republiky:[151]

„ Když Izrael skutečně obsadí toto území hluboko na Západním břehu Jordánu a spojí asi 200 osad mezi sebou silnicí a pak zakáže Palestincům tuto silnici používat nebo v mnoha případech dokonce přes ni přecházet, dopouští se tím ještě horších případů apartheidu, než jakých jsme byli svědky i v Jihoafrické republice “

Carter se proti obvinění z antisemitismu bránil slovy: „Doufám, že moje kniha alespoň podnítí debatu, která v této zemi dosud neexistovala. Nikdy se o této otázce nevedla žádná významná debata.“[152] Řekl, že Izrael nebude mít mír, dokud nebude souhlasit se stažením z okupovaných území, a dodal: „Největším závazkem v mém životě byla snaha o nastolení míru v Izraeli.“[152]

V roce 2007 se Carter ve svém projevu na Brandeis University omluvil za formulace v knize, které naznačovaly, že palestinské sebevražedné teroristické útoky jsou ospravedlnitelné jako politický nástroj. „Ta věta byla formulována zcela nevhodně a hloupě. Napsal jsem vydavatelům, aby tuto větu v dalších vydáních knihy okamžitě změnili. Omlouvám se vám osobně i všem přítomným.“[153][154]

Ve své knize We Can Have Peace in the Holy Land z roku 2010 Carter uvádí jako hlavní překážku míru na Blízkém východě neochotu Izraele stáhnout se z okupovaných palestinských území a rozšiřování osad.[155] Taktéž odmítl rozhovor s deníkem Atlanta Jewish Times, protože jej list v roce 2015 v jednom z úvodníků označil za parazita.[156]

Ostatní aktivity

editovat

Carterovi zažili další dilema, když se jejich byznys v roce 1981 zadlužil na 1 milion dolarů. Carter začal psát knihy, aby tento dluh splatil. K červenci 2019 vydal více než 30 publikací, od knihy pro děti až po úvahy o svém prezidentství.[157]

V roce 1982 Carter založil Carterovo centrum, nevládní a neziskovou organizaci, jejímž cílem je prosazování lidských práv a zmírňování lidského utrpení, včetně pomoci zlepšit kvalitu života lidí ve více než 80 zemích světa.[158][159] Mezi tyto snahy patřila spolupráce se Světovou zdravotnickou organizací na vymýcení drakunkulózy, nazývané též morčecí nemoc. Podle statistik Carterova centra se výskyt této nemoci snížil z 3,5 milionu případů v polovině 80. let 20. století na 25 případů v roce 2016.[160][161]

Carter se zúčastnil vysvěcení své prezidentské knihovny, i vysvěcení knihoven dalších prezidentů, včetně Ronalda Reagana, George H. W. Bushe, Billa Clintona a George W. Bushe.Pronesl smuteční řeč na pohřbech Coretty Scott Kingové, Geralda Forda a Theodora Hesburgha.[162][163][164] V roce 2007 Carter založil organizaci New Baptist Covenant pro sociální spravedlnost.[165][166]

Smrt

editovat

Dne 1. října 2024 oslavil své sté narozeniny jako první exprezident v historii USA.[167] Carter zemřel ve svém domě v Plains ve státě Georgia 29. prosince 2024 ve věku 100 let.[168][169][170][171] Jeho syn, James Earl Carter Jr., oznámil jeho smrt toho odpoledne. Stalo se tak poté, co se v únoru 2023 rozhodl vstoupit do hospicové péče.

Krátce po tomto oznámení vydal prezident Joe Biden prohlášení, v němž uctil Carterův odkaz a označil ho za "muže zásad, víry a pokory". Bidenova administrativa také oznámila plány na uspořádání oficiálního státního pohřbu a dne smutku za něj, který se uskutečnil 9. ledna 2025.[172][173]

Citáty

editovat
„ Nemůžeme být světový vůdce míru a současně světově největší výrobce zbraní. “
— Jimmy Carter, ve své prezidentské kampani, 1976[174]

Dílo

editovat
  • Život ve víře: vzpomínky a zkušenosti. Praha: Pragma, 1997. 230 s. ISBN 80-7205-480-5. 
  • Sršní Hnízdo (Hornet’s nest). [s.l.]: Baronet, 2004. 532 s. 
  • Ženy, náboženství, násilí a moc. Překlad Václav Petr. Praha: Triton, 2016. 224 s. ISBN 978-80-7387-936-5. 

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jimmy Carter na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ Jimmy Carter, former US president, dies aged 100,BBC, 29.12.2024
  4. ↑ a b The Nobel Peace Prize 2002. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Stoletý Jimmy Carter je nejstarším žijícím exprezidentem USA v historii - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-09-30 [cit. 2024-09-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ DILLON, John. The Record-Setting Ex-Presidency of Jimmy Carter. The Atlantic [online]. 2012-09-09 [cit. 2024-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ MEGERIAN, Chris. How American presidents have planned their own funerals. NBC New York [online]. 2024-12-30 [cit. 2024-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ BROWN, Gordon. My friend Jimmy Carter will be remembered long after other presidents are forgotten. Here’s why. The Guardian [online]. 2024-12-30 [cit. 2024-12-31]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  9. ↑ American History: Jimmy Carter Wins the 1976 Presidential Election (VOA Special English 2007-06-06). www.manythings.org [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ SETTERFIELD, Ray. ‘My Name is Jimmy Carter and I’m Running for President’. On This Day [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ THE CAMPAIGN: Candidate Carter: 1 Apologize' -- Printout -- TIME. content.time.com [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ Toledo Blade - Vyhledávání v archivu Zpráv Google. news.google.com [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  13. ↑ Herald-Journal - Vyhledávání v archivu Zpráv Google. news.google.com [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  14. ↑ Social Security Amendments of 1977 Statement on Signing S. 305 Into Law. | The American Presidency Project. www.presidency.ucsb.edu [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  15. ↑ Herald-Journal - Vyhledávání v archivu Zpráv Google. news.google.com [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  16. ↑ A YEAR IN MY PAJAMAS WITH PRESIDENT OBAMA, The Politics of Strange Bedfellows. [s.l.]: Halli Casser-Jayne 293 s. Dostupné online. ISBN 978-0-9765960-3-5. (anglicky) Google-Books-ID: Psu5UNg1jEUC. 
  17. ↑ Interview with "Playboy" Magazine | The American Presidency Project. www.presidency.ucsb.edu [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  18. ↑ Washingtonpost.com Special Report: Clinton Accused. web.archive.org [online]. 2020-06-27 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  19. ↑ Presidency seems to be up for grabs. The Greenville News. 1976-10-31, s. 61. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. 
  20. ↑ Ford's brother sees electoral college victory. The Recorder. 1976-11-01, s. 16. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. 
  21. ↑ a b Blacks Line Up For Carter Plums. The Parsons Sun. 1976-11-08, s. 9. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. 
  22. ↑ Journey to power: The history of black voters, 1976 to 2020. NBC News [online]. 2019-07-29 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Gerald Ford Concedes, Seeks Unity. Lubbock Avalanche-Journal. 1976-11-03, s. 27. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. 
  24. ↑ Electoral College certifies Carter today - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ a b HERRING, George C. From Colony to Superpower; U.S. Foreign Relations Since 1776. [s.l.]: Oxford University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-19-507822-0. S. 842–847. 
  26. ↑ PACE, Eric. Autocrat With a Regal Manner, Marcos Ruled for 2 Decades. The New York Times. September 29, 1989. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne July 14, 2012. 
  27. ↑ Philippines: Together Again. Time. July 13, 1981. Dostupné online. 
  28. ↑ DUMBRELL, John. The Carter Presidency: A Re-evaluation. 2nd. vyd. Manchester, England, UK: Manchester University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 978-0-7190-4693-3. S. 187, 191. 
  29. ↑ John Soares, "Jimmy Carter in Africa: Race and the Cold War." Presidential Studies Quarterly 48.4 (2018): 865–866.
  30. ↑ Lamb, David (1987) The Africans, Vintage, ISBN 0394753089, p. 46
  31. ↑ GERSHONI, Yekutiel. Liberia Under Samuel Doe, 1980–1985 The Politics of Personal Rule. [s.l.]: Lexington Books, 2022. S. 301. 
  32. ↑ Evropa nesmí s energiemi zopakovat 40 let staré chyby USA z ropné krize. Seznam Zprávy [online]. 13. září 2022. Dostupné online. 
  33. ↑ Honegger, Barbara.: October Surprise, New York: Tudor, 1989. 323 stran.
  34. ↑ Parry, Robert.: Trick or Treason: The October Surprise Mystery, New York: Sheridan Square Press, 1993. 350 stran.
  35. ↑ Sick, Gary.: October Surprise: America's Hostages in Iran and the Election of Ronald Reagan, New York: Times Books – Random House, 1991. 278 stran
  36. ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Mezinárodní sportovní hnutí, s. 209. 
  37. ↑ RIEDEL, Bruce. What We Won: America's Secret War in Afghanistan, 1979–1989. [s.l.]: Brookings Institution Press, 2014. ISBN 978-0-8157-2595-4. S. ix–xi, 21–22, 93, 98–99, 105. 
  38. ↑ Three consequential foreign policy decisions of Jimmy Carter. The Hindu [online]. 30. prosince 2024. Dostupné online. 
  39. ↑ Tady našel šéf Al-Káidy smrt. Na balkóně, pomocí dvou „ninja raket“. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-08-02]. Dostupné online. 
  40. ↑ TOBIN, Conor. The Myth of the "Afghan Trap": Zbigniew Brzezinski and Afghanistan, 1978–1979. Diplomatic History. Oxford University Press, April 2020, s. 237–264. doi:10.1093/dh/dhz065. 
  41. ↑ Herring, pp. 839–840
  42. ↑ STRONG, Robert A. Jimmy Carter: Foreign Affairs [online]. University of Virginia, 4 October 2016 [cit. 2017-11-21]. Dostupné online. 
  43. ↑ KIM, In Jeong; SHORROCK, Tim. 2 Days in May That Shattered Korean Democracy. www.thenation.com. 28 May 2020. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 31, 2024. 
  44. ↑ The National Security Archive [online]. [cit. 2019-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 9, 2021. 
  45. ↑ HOAGLAND, Jim. Zbigniew Brzezinski, foreign policy intellectual who served as Carter's national security adviser, dies at 89. The Washington Post. May 26, 2017. Dostupné online [cit. May 27, 2017]. 
  46. ↑ Glad, Betty. An Outsider in the White House: Jimmy Carter, His Advisors, and the Making of American Foreign Policy. [s.l.]: Cornell University Press, 2009. ISBN 9780801448157. S. 237–239. 
  47. ↑ Před čtyřiceti lety skončila v Kambodži vláda Rudých Khmérů. Jejich režim zabil dva miliony lidí. Česká televize [online]. 7. ledna 2019. Dostupné online. 
  48. ↑ Bývalý americký prezident Carter s manželkou oslavili 75. výročí svatby. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-07-11 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  49. ↑ The Carter Center: Waging Peace. Fighting Disease. Building Hope.. The Carter Center [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ HTTPS://WWW.FACEBOOK.COM/IDNES.CZ. Carter vztahy USA a Kuby nevylepšil. iDNES.cz [online]. 2002-05-15 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. 
  51. ↑ KOPP, Milan. Nositelem Nobelovy ceny míru Jimmy Carter. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2002-10-11 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  52. ↑ HOLMEYOVÁ, Emira; HROMÁDKA, Martin. Jimmy Carter převzal Nobelovu cenu za mír. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2002-12-10 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  53. ↑ Carter’s book on Israeli ‘apartheid’ was called antisemitic – but was it prescient?. The Guardian [online]. 30. prosince 2024. Dostupné online. 
  54. ↑ Bývalý prezident USA Jimmy Carter má rakovinu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-08-12 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  55. ↑ Exprezident USA Jimmy Carter má i nádor na mozku. Začíná s ozařováním. Lidovky.cz [online]. 2015-08-20 [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  56. ↑ HTTPS://WWW.FACEBOOK.COM/IDNES.CZ. Exprezident Jimmy Carter vzdal léčbu v nemocnici, chce dožít doma. iDNES.cz [online]. 2023-02-20 [cit. 2023-05-31]. Dostupné online. 
  57. ↑ October 15, 1981 - Carter: Begin set to compromise | Chicago Tribune Archive. web.archive.org [online]. 2017-08-17 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  58. ↑ Claire Hanna pays tribute to Jimmy Carter: ‘First US President to seriously engage with NI issues’. BelfastTelegraph.co.uk. 2024-12-29. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  59. ↑ CREEKMORE, Marion V. A moment of crisis: Jimmy Carter, the power of a peacemaker, and North Korea's nuclear ambitions. New York, NY: Public Affairs, 2006. 406 s. Dostupné online. ISBN 978-1-58648-414-9. 
  60. ↑ KAPLAN, Fred. Rolling Blunder [online]. 2004-08-09 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ Carter Issues Warning on North Korea Standoff. web.archive.org [online]. 2010-06-15 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  62. ↑ President Lee Hosts Former US President Jimmy Carter-News releases-News & activities｜Office of the President Republic of China(Taiwan). Office of the President Republic of China(Taiwan) [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-01-03. (anglicky) 
  63. ↑ Jimmy Carter: The US president who became China's friend. www.bbc.com [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Israel 'has 150 nuclear weapons'. news.bbc.co.uk. 2008-05-26. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. (anglicky) 
  65. ↑ Jimmy Carter: Israel's 'apartheid' policies worse than South Africa's. haaretz.com. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-12. 
  66. ↑ BRINKLEY, Douglas. The unfinished presidency: Jimmy Carter's journey beyond the White House. 1. publ. vyd. New York, NY: Viking, 1998. 586 s. Dostupné online. ISBN 978-0-670-88006-5. 
  67. ↑ About The Elders | The Elders. web.archive.org [online]. 2013-03-28 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  68. ↑ Our Work | The Elders. web.archive.org [online]. 2013-03-27 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  69. ↑ Jimmy Carter blocked from meeting Darfur tribal chief | Reuters. web.archive.org [online]. 2013-01-31 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  70. ↑ AFP: Sudan ready to withdraw troops from Abyei: Jimmy Carter. web.archive.org [online]. 2013-07-03 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  71. ↑ Jimmy Carter. theelders.org [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ ZIGOMO, Muchena. Annan, Carter say barred from Zimbabwe. U.S.. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-16. (anglicky) 
  73. ↑ Jimmy Carter: If Egypt's Ruling Military Goes Through With Plan, Same as Coup. PBS News [online]. 2012-06-20 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ MCCURRY, Justin. North Korea releases US prisoner after talks with Jimmy Carter. The Guardian. 2010-08-27. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  75. ↑ Carter se vrátil z KLDR i s propuštěným Američanem. iROZHLAS [online]. 2010-08-28 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  76. ↑ Jimmy Carter presses U.S. North Korea to tone down escalating rhetoric | Political Insider blog. web.archive.org [online]. 2017-12-16 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  77. ↑ Too early to criticize Reagan, says Carter - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ Carter backs Reagan on neutron weapon - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ CARTER TO LOBBY SENATE ON AWACS. The New York Times. 1981-10-13. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  80. ↑ Former President Jimmy Carter says the massacre of some... - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ Former President Jimmy Carter criticized the Reagan administration Sunday... - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ TRIBUNE, Chicago. `STAR WARS` MAY HURT TALKS, CARTER WARNS [online]. 1985-04-12 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  83. ↑ Carter: Avoid force against terrorism - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ Former President Jimmy Carter told students Monday that President... - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. ↑ Carter: Avoid force against terrorism - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. ↑ Carter criticizes Reagan's gulf policy - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. ↑ Former President Gerald Ford Wednesday said the Washington press... - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. ↑ Jimmy Carter and Bill Clinton: They Genuinely Dislike Each Other. HuffPost [online]. 2008-04-04 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. ↑ BERKE, Richard L. ) From the Outside, Former Presidents Lend the Support of Insiders. The New York Times. 2001-09-28. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  90. ↑ CARTER, Jimmy. Opinion | Just War -- or a Just War?. The New York Times. 2003-03-09. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  91. ↑ Carter says Bush exploiting 9/11 terrorist attacks | The Spokesman-Review. www.spokesman.com [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  92. ↑ Bývalý prezident USA Carter odsoudil Bushe a Blaira kvůli Iráku. Deník.cz. 2007-05-20. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. 
  93. ↑ 'Carter is irrelevant,' Bush administration shoots back - CNN.com. web.archive.org [online]. 2007-05-23 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  94. ↑ Jimmy Carter speaks to Forward « Untold Damascene Stories. web.archive.org [online]. 2012-11-09 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  95. ↑ NEWS, A. B. C. Jimmy Carter Accuses U.S. of 'Widespread Abuse of Human Rights'. ABC News [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. ↑ GALLOWAY, Jim; BLUESTEIN, Greg. Political Insider blog: Your daily jolt: America has no functioning democracy, says Jimmy Carter. The Atlanta Journal-Constitution. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 1539-7459. (English) 
  97. ↑ SCHMITZ, Gregor Peter. NSA-Affäre: Jimmy Carter kritisiert USA. Der Spiegel. 2013-07-17. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 2195-1349. (německy) 
  98. ↑ Ex-President Carter: Give Trump credit on forcing immigration debate. Fox News [online]. 2017-09-14 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  99. ↑ Jimmy Carter: ‘I would rather see all the players stand during’ anthem | TheHill. web.archive.org [online]. 2021-12-12 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  100. ↑ DOWD, Maureen. Opinion | Jimmy Carter Lusts for a Trump Posting. The New York Times. 2017-10-21. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  101. ↑ ACCOUNT, Guest. President Trump Called Former President Carter To Talk About China. WABE [online]. 2019-04-14 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  102. ↑ GURAY, -Geoffrey Lou. Jimmy and Rosalynn Carter reflect on 75 years of marriage, the state of American politics. PBS News [online]. 2021-07-05 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  103. ↑ Jason Carter discusses family legacy, potential return to politics. 11Alive.com [online]. 2024-06-02 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  104. ↑ BLUESTEIN, Greg. Jimmy Carter’s next goal is voting for Kamala Harris for president. The Atlanta Journal-Constitution. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 1539-7459. (English) 
  105. ↑ Mondale in '84: he may run if Jimmy Carter doesn't. Christian Science Monitor. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0882-7729. 
  106. ↑ Rosalynn Carter: Bitter at 1980 loss: Wishes her husband would run again - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. ↑ AP. Carter Backs Mondale For Presidency in 1984. The New York Times. 1982-05-11. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  108. ↑ Mondale wins Carter hometown - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  109. ↑ UPI. Carter Predicts That Reagan Will Avoid Debating Mondale. The New York Times. 1984-06-14. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  110. ↑ UPI. CAMPAIGN NOTES; Carter Vows to Shun Convention Spotlight. The New York Times. 1984-06-28. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  111. ↑ Former President Jimmy Carter said Wednesday Walter Mondale's defeat... - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  112. ↑ Former President Jimmy Carter said today Vice President George... - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  113. ↑ Carter predicts unified convention - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  114. ↑ JR, E. J. Dionne; TIMES, Special To the New York. JACKSON SUGGESTS CARTER MIGHT HEAL RIFT WITH DUKAKIS. The New York Times. 1988-07-15. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  115. ↑ Carter predicts tough times for Bush - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  116. ↑ WITT, Karen de. THE 1992 CAMPAIGN: Georgia; Carter Welcomes Tsongas to Plains. The New York Times. 1992-02-23. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  117. ↑ Carter says Clinton election would be good for Japan-U.S. relations - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  118. ↑ IFILL, Gwen. THE 1992 CAMPAIGN; Carter, With Clinton at His Side, Praises the Candidate's Qualities. The New York Times. 1992-05-21. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  119. ↑ Clinton and Gore help Carter build house - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  120. ↑ IFILL, Gwen. THE 1992 CAMPAIGN: The Democrats; Clinton Assails G.O.P. Attacks Aimed at Wife. The New York Times. 1992-08-20. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  121. ↑ Carter ready to consult with Clinton - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  122. ↑ Former President Carter endorses Gore - UPI Archives. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  123. ↑ CNN.com - Carter: Kerry 'the president we need now' - Jul 26, 2004. www.cnn.com [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-11. 
  124. ↑ BORGER, Julian. Jimmy Carter fears repeat of election fiasco in Florida. The Guardian. 2004-09-28. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  125. ↑ Carter praises Obama – CNN Political Ticker - CNN.com Blogs. web.archive.org [online]. 2021-12-12 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  126. ↑ CNN Political Ticker: All politics, all the time Blog Archive - Carter hints at supporting Obama « - Blogs from CNN.com. web.archive.org [online]. 2008-04-07 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  127. ↑ JEFFERY, Simon. Carter urges Gore to run for White House. The Guardian. 2007-10-12. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  128. ↑ Carter: After June 3, it will be time for Clinton to ‘give it up’ – CNN Political Ticker - CNN.com Blogs. web.archive.org [online]. 2021-06-14 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  129. ↑ 6ABC. Fmr President Carter to endorse Obama | 6abc Philadelphia | 6abc.com. 6abc Philadelphia [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  130. ↑ Carter: McCain 'milking' POW status - UPI.com. UPI [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  131. ↑ FREEDLAND, Jonathan. US elections: Jimmy Carter tells Barack Obama not to pick Hillary Clinton as running mate. The Guardian. 2008-06-04. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  132. ↑ Jimmy Carter wants Mitt Romney to be the Republican nominee. Yahoo News [online]. 2011-09-16 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  133. ↑ CONDON, Stephanie. Jimmy Carter: I would choose Donald Trump over Ted Cruz - CBS News. www.cbsnews.com [online]. 2016-02-03 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  134. ↑ GOODSTEIN, Laurie. Jimmy Carter, Seeing Resurgence of Racism, Plans Baptist Conference for Unity. The New York Times. 2016-05-23. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  135. ↑ BLUESTEIN, Greg. Jimmy Carter says he's backing a 'quite unpopular' Hillary Clinton [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (English) 
  136. ↑ GASS, Nick. Jimmy Carter blasts Trump for lack of 'moral and ethical principles'. POLITICO [online]. 2016-07-26 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  137. ↑ The 2016 Democratic convention - live updates - CBS News. www.cbsnews.com [online]. 2016-07-28 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  138. ↑ LEWIS, Sophie. Jimmy Carter Trump: Jimmy Carter says Trump is an "illegitimate president" because of Russian interference in 2016 election - CBS News. www.cbsnews.com [online]. 2019-06-28 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  139. ↑ Jimmy Carter: President Trump Was Put Into Office Because of Russian Interference. C-SPAN.org [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-07-28. (anglicky) 
  140. ↑ Jimmy Carter voted for Bernie Sanders over Hillary Clinton. NBC News [online]. 2017-05-09 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  141. ↑ All living former presidents condemn violence at the Capitol: 'A national tragedy'. TODAY.com [online]. 2021-01-07 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  142. ↑ Former President Carter reflects on his inauguration, offers Biden, Harris insight in video. FOX 5 Atlanta [online]. 2021-01-21 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  143. ↑ Court to Reconsider Trump-Era Decision That Favored Alaska Road Project - The New York Times. web.archive.org [online]. 2022-11-11 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  144. ↑ Jimmy Carter Told Son Why He Wants to Live Past 100: 'I'm Only Trying to Make It to Vote for Kamala Harris'. People.com [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  145. ↑ BLUESTEIN, Greg; SUGGS, Ernie. Jimmy Carter votes for Kamala Harris. The Atlanta Journal-Constitution. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 1539-7459. (English) 
  146. ↑ DUNLAP, Stanley. Georgia’s early voting first-day turnout already breaks record • Georgia Recorder [online]. 2024-10-15 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  147. ↑ USA, Jimmy Carter, bývalý prezident. Jimmy Carter: USA a Izrael týrají Palestince. iDNES.cz [online]. 2008-05-13 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  148. ↑ CARTER, Jimmy. Jimmy Carter: Netrestejme nevinné Palestince. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2006-05-17 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  149. ↑ ČT24. Carter se setkal se členem Hamasu, do Gazy ho Izrael nepustil. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  150. ↑ BOSMAN, Julie. Carter Book Stirs Furor With Its View of Israelis’ ‘Apartheid’. The New York Times. 2006-12-14. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  151. ↑ SERVICE, Haaretz. Jimmy Carter: Israel's 'apartheid' policies worse than South Africa's. Haaretz.com. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-01-03. (anglicky) 
  152. ↑ a b SERVICE, Haaretz. Jimmy Carter: Israel's 'apartheid' policies worse than South Africa's. Haaretz.com. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-01-03. (anglicky) 
  153. ↑ Jimmy Carter apologizes for ‘mistake’ in book. BrandeisNOW [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  154. ↑ Carter defends book; challenges Brandeis to send Mideast delegation. The Justice [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  155. ↑ Books written by President and Mrs. Carter. web.archive.org [online]. 2004-10-12 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  156. ↑ IVRY, Benjamin. Jimmy Carter's death: Assessing the 39th president's record on Israel and the Jews. The Forward [online]. 2024-12-29 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  157. ↑ ELKINS, Kathleen. When former president Jimmy Carter left office, his peanut business was $1 million in debt. CNBC [online]. 2019-07-18 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  158. ↑ The Carter Center: Frequently Asked Questions. web.archive.org [online]. 2009-11-01 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  159. ↑ The Carter Center – Waging Peace. Fighting Disease.. The Carter Center [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  160. ↑ Guinea worm disease nearly eradicted, Jimmy Carter says - CBS News. www.cbsnews.com [online]. 2017-01-11 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  161. ↑ Guinea Worm Case Totals. The Carter Center [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  162. ↑ DEWAN, Shaila; BUMILLER, Elisabeth. At Mrs. King's Funeral, a Mix of Elegy and Politics. The New York Times. 2006-02-08. Dostupné online [cit. 2025-01-06]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  163. ↑ Funeral Tributes and Honors | Gerald R. Ford. www.fordlibrarymuseum.gov [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  164. ↑ DITS, Joseph. Habitat ceremony at Notre Dame is only chance to see Jimmy and Rosalynn Carter. South Bend Tribune [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  165. ↑ EDITOR, CARLA HINTON, Religion. Ex-president Jimmy Carter works to unite all Baptists. The Oklahoman [online]. [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  166. ↑ Carter, Clinton Seek To Bring Together Moderate Baptists Exiles From Conservative Group Targeted - The Washington Post. web.archive.org [online]. 2021-12-23 [cit. 2025-01-06]. Dostupné online. 
  167. ↑ Stoletý Jimmy Carter je nejstarším žijícím exprezidentem USA v historii - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-09-30 [cit. 2024-10-01]. Dostupné online. 
  168. ↑ Zemřel americký exprezident Jimmy Carter - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-12-29 [cit. 2025-01-01]. Dostupné online. 
  169. ↑ Zemřel Jimmy Carter, bývalý americký prezident. e15.cz [online]. 2024-12-30 [cit. 2025-01-01]. Dostupné online. 
  170. ↑ ČTK,SIMAO. Zemřel Jimmy Carter (†100). Exprezident USA měl i Nobelovku za mír, loni pohřbil manželku. Blesk.cz [online]. 2024-12-30 [cit. 2025-01-01]. Dostupné online. 
  171. ↑ MSN. www.msn.com [online]. [cit. 2025-01-01]. Dostupné online. 
  172. ↑ Ve 100 letech zemřel Jimmy Carter. Biden nařídil státní pohřeb. parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2025-01-01]. Dostupné online. 
  173. ↑ ČT24. Amerika dala poslední sbohem exprezidentu Carterovi. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. 
  174. ↑ http://www.controlarms.org/the_issues/arms_industry.htm

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jimmy_Carter&oldid=24557747“