Nikaragua

stát ve Střední Americe
Tento článek je o státě ve Střední Americe. O jezeře pojednává článek Nikaragua (jezero).

Nikaragua je stát ve Střední Americe. Leží mezi Karibikem a Pacifikem. Na severu sousedí s Hondurasem (délka hranice 922 km) a na jihu s Kostarikou (309 km).

Nikaragujská republika
República de Nicaragua
vlajka Nikaraguy
vlajka
znak Nikaraguy
znak
Hymna
Salve a ti, Nicaragua
Geografie

Poloha Nikaraguy
Poloha Nikaraguy

Hlavní městoManagua
Rozloha129 494 km² (97. na světě)
z toho 7 % vodní plochy
Nejvyšší bodMogotón (2438 m n. m.)
Časové pásmo−6
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel6 085 213 (107. na světě, 2018)
Hustota zalidnění47 ob. / km² (159. na světě)
HDI 0.669 (střední) (130. na světě, 2022)
Jazykšpanělština (úřední), angličtina, miskitština, ramaština, sumoština, nikaragujská kreolština, garífuna, ramajská kreolština
Náboženstvířímští katolíci 73 %, protestanti 15 %
Státní útvar
Státní zřízeníprezidentská republika
Vznik15. září 1821 (nezávislost na Španělsku)
PrezidentDaniel Ortega
ViceprezidentkaRosario Murillová
Měnanikaragujská córdoba (NIO)
HDP/obyv. (PPP)6 490[1] USD (133. na světě, 2021)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1558 NIC NI
MPZNIC
Telefonní předvolba+505
Národní TLD.ni
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Historie a politika

editovat
Související informace naleznete také v článku Politický systém Nikaraguy.

Během koloniálního období bylo území dnešní Nikaraguy součástí generálního kapitanátu Guatemala. Ten vyhlásil nezávislost na Španělsku 15. září 1821. O rok později byl vzniklý stát podroben Mexikem. Mezi roky 1823 a 1839 byla Nikaragua součástí Spojených středoamerických provincií. Během 19. století proběhlo několik dalších nepříliš úspěšných pokusů o vytvoření federace středoamerických států.

Období 60. a 70. let 20. století je spojeno s událostmi tzv. Sandinistické revoluce. V roce 1979 došlo v Nikaragui k převratu, kdy byl svržen diktátorský režim rodu Somozů a moci se chopili Sandinisté, levicová strana hlásící se k marxismu a teologii osvobození. Během své vlády zdokonalili infrastrukturu, vybudovali průmysl a zvýšili gramotnost obyvatelstva. Na nástup Sandinistů k moci reagovaly Spojené státy ekonomickými sankcemi a podporou opozičních povstaleckých skupin Contras. Americká podpora těchto organizací vyšla plně najevo v aféře Írán-Contras. Sandinisté byli od roku 1979 do 1990 jedinou vládní stranou v Nikaragui. V letech 19902006 byli v opozici, dnes jsou opět u moci. V letech 1997 až 2002 byl prezidentem Nikaraguy José Arnoldo Alemán Lacayo.

V roce 2007 se prezidentem stal Daniel Ortega. Ortega byl zvolen prezidentem i v následujících volbách, přestože to tehdejší ústava nepovolovala. V roce 2014 došlo k její transformaci, která znovuzvolení umožňuje a dává prezidentovi přímou kontrolu nad armádou a policií. Zároveň dochází k neustálému zmenšování prostoru pro nezávislé nevládní organizace. Většina médií je v rukou státu, což ještě více zhoršuje lidskoprávní situaci v zemi.[2]

Státní symboly

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Vlajka Nikaraguy.

Nikaragujská vlajka je tvořena listem o poměru stran 3:5 se třemi vodorovnými pruhy: modrým, bílým a modrým. Uprostřed je umístěný státní znak.

Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Nikaraguy.

Nikaragujský státní znak je trojúhelník, ve kterém se na hranicích dvou oceánů zvedá pět zelených vulkánů. Nad nimi je frygická čapka svobody, okolo které jsou sluneční paprsky a duha míru. Okolo trojúhelníku je do kruhu text zlatým písmem, v horní části opis „REPÚBLICA DE NICARAGUA" (česky Nikaragujská republika) a v dolní „AMERICA CENTRAL" (česky Střední Amerika).

Podrobnější informace naleznete v článku Nikaragujská hymna.

Nikaragujská hymna je píseň Salve a ti, Nicaragua (česky Sláva tobě, Nikaraguo). Text napsal Salomon Ibarra Mayorga, hudbu složil Luis A. Delgadillo.

Geografie

editovat

Středem země prochází pohoří Kordillery s mnoha sopkami. Na jihozápadě se rozkládají jezera Nikaragua (8430 km²) a Managua. Směrem k pobřeží Karibského moře se povrch snižuje až k bažinatému pobřeží Moskytů s porosty mangrovů, většina území státu leží v úmoří Atlantského oceánu (řeky San Juan, Coco, Río Grande). V karibském moři leží nikaragujské ostrovy Cayos Miskitos a Corn Islands.

Jezero Nikaragua bylo kdysi spojené s oceánem. Tektonické procesy vytvořily později nové pohoří, a tak se jezero oddělilo od oceánu. Na jezeře je několik vulkanických ostrovů (např. Ometepe, Zapatera).

Ekonomika

editovat
Související informace naleznete také v článku Ekonomika Nikaraguy.

Nikaragua je jedním z nejchudších států v Latinské Americe. HDP počítaný v paritě kupní síly na obyvatele v roce 2018 dosáhl hodnoty 5 533 mezinárodních dolarů. Nikaragua je členem DR-CAFTA. Nejvýznamnější položky nikaragujského exportu jsou výrobky textilního průmyslu, izolované vodiče a kabely a dále zemědělské produkty – hovězí maso, káva, tabákové výrobky a mořské plody.[3]

Rozvíjejícím se odvětvím ekonomiky je také turismus.[4]

Administrativní členění

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Nikaraguy.

Nikaragua je unitární stát. Je rozdělena do 15 departementů a 2 autonomních regionů. Těchto 17 územních celků se dále dělí na 152 municipios (obdoba českých okresů).

 

  1. Boaco
  2. Carazo
  3. Chinandega
  4. Chontales
  5. Estelí
  6. Granada
  7. Jinotega
  8. León
  9. Madriz
  1. Managua
  2. Masaya
  3. Matagalpa
  4. Nueva Segovia
  5. Rivas
  6. Río San Juan
  7. Región Autónoma de la Costa Caribe Norte
  8. Región Autónoma de la Costa Caribe Sur

Reference

editovat
  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  2. Nikaragua | Člověk v tísni. www.clovekvtisni.cz [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. 
  3. Nicaragua: NATIONAL NATIONAL ECONOMIC PROFILE [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik [cit. 2019-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Nikaragua: Opomíjená perla střední Ameriky, která má co nabídnout a kde si turistů skutečně váží. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-07-23]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • KAŠPAR, Oldřich. Dějiny Karibské oblasti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-557-9. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat