Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna

salcburský arcibiskup, olomoucký a sekovský biskup

Jakub Arnošt hrabě z Lichtensteinu-Castelcorna (německy Jakob Ernst Graf von Lichtenstein-Kastelkorn / Castelcorn, 14. února 1690 Doboszowice12. června 1747 Salcburk) byl moravský šlechtic z rodu Lichtenstein-Castelcornů a římskokatolický duchovní. Vykonával funkce biskupa sekavského, olomouckého a poslední dva roky svého života knížete-arcibiskupa salcburského.

Jeho biskupská Milost
Jakub Arnošt
z Lichtensteinu-Castelcorna
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení1713
Biskupské svěcení14. březen 1728
světitel Leopold Antonín z Firmianu
1. spolusvětitel Kašpar Ignác z Küniglu
2. spolusvětitel Karel Josef z Kuenburgu
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození14. února 1690
Místo narozeníDoboszowice
Datum úmrtí12. června 1747 (ve věku 57 let)
Místo úmrtíSalcburk
RodičeFrantišek Karel z Lichtenštejna-Kastelkornu
Povoláníkatolický kněz a katolický biskup
Alma materPontificium Collegium Germanicum et Hungaricum de Urbe
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna

Jakub Arnošt se narodil v dolnoslezských Dobošovicích jako potomek původně jihotyrolského rodu Lichtenstein-Castelcornů. Jeho rodiči byli František hrabě z Lichtenštejna-Kastelkornu (†1706), císařský tajný rada a Kateřina, rozená svobodná paní Pavlovská z Pavlovic (†1704).[1][2]

Jakub Arnošt studoval filosofii a právo v Brně a Olomouci. Poté, co se rozhodl pro dráhu duchovního, stal se roku 1709 kanovníkem olomoucké kapituly. V letech 1709 až 1712 studoval na Collegiu Germanicu v Římě, kde získal doktorát z teologie.

 
Erb Jakuba Arnošta Lichtenstein-Castelcorna na hradě Malenovice

Roku 1713 ještě v Římě obdržel kněžské svěcení a poté několik let působil při biskupské kanceláři v Olomouci a zároveň byl arcijáhnem v Opavě. Roku 1717 se, po odstoupení svého bratra, stal členem kapituly v Salcburku, kde brzy povýšil na post předsedy konsistoře.

V letech 1728–1738 byl Jakub Arnošt biskupem sekavským a v roce 1738 až 1745 byl knížetem-biskupem olomouckým. Od roku 1745 až do své smrti v roce 1747 zastával úřad knížete-arcibiskupa salcburského.[3]

Po otci zdědil panství Bílá Voda, později byl poručníkem za nezletilé bratry. Při dělení otcovského dědictví v roce 1724 převzal navíc panství Pohořelice a nakonec se při dalším dělení mezi sourozenci stal v roce 1740 i majitelem panství s hradem Malenovice. Na malenovickém hradě realizoval stavební úpravy doložené jeho erbem na vstupní bráně v předhradí.[4] V Pohořelicích nechal na vlastní náklady postavit barokní kostel sv. Jana Nepomuckého a jako tehdejší olomoucký biskup jej také osobně vysvětil (1740).[5] Mimo jiné založil na svém panství v Bílé Vodě piaristickou kolej.[6] Byl také mecenášem vědy a umění, v Olomouci vydržoval početný hudební soubor.[7]

Roku 1743 korunoval Marii Terezii na českou královnu. Právo korunovat české panovníky náleželo pražským arcibiskupům, ale tehdejší pražský arcibiskup Jan Mořic Gustav z Manderscheid-Blankenheimu během války o rakouské dědictví a francouzské okupace Prahy holdoval vzdorokráli Karlu VII.. Po ústupu francouzských vojsk z Čech byl v nemilosti donucen pobývat mimo Prahu a k aktu korunovace byl přizván olomoucký biskup Jakub Arnošt Lichtenštejn-Castelcorn.[8] Korunovace se konala 12. května 1743 v pražské katedrále sv. Víta.[9][10]

Zemřel 12. června 1747 v Salcburku ve věku 57 let. Pohřeb se konal 20. června v salcburské katedrále sv. Ruperta a Virgila, pohřební obřady se konaly ve stylu okázalých funerálních slavností v barokním stylu.[11] Pohřbu se mimo jiné zúčastnil synovec Karel Otto Salm-Neuburg (1709–1766), který byl dědicem moravských panství Malenovice a Pohořelice.[12] Dalším účastníkem pohřbu byl také synovec Alois Arnošt Podstatský-Lichtenštejn (1723–1793),[13] který v mládí působil u biskupského dvora Jakuba Arnošta a doprovázel jej také na korunovaci Marie Terezie, později byl dlouholetým vlivným diplomatem a vyslancem v Mnichově. Rodina Podstatských později po vymření Lichtenstein-Castelcornů převzala jejich jméno, erb i velký majetek (Telč).

Reference

editovat
  1. Rodokmen Lichtenštejn-Castelcornů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 312
  2. Rodokmen rodu Lichtenstein-Castelcorn dostupné online
  3. Přehled představitelů státní správy v Salcbursku na webu worldstatesmen dostupné online
  4. POKLUDA, Zdeněk: Hrad Malenovice; Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Zlín, 2014; s. 19–21 ISBN 978-80-87130-30-8
  5. Kostel sv. Jana Nepomuckého v Pohořelicích na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  6. Kostel Navštívení Panny Marie s piaristickou kolejí v Bílé Vodě na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  7. Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Castelcornu na webu hudebniveda dostupné online
  8. HLAVAČKA, Milan: Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále.; Praha, 1997; s. 140–142 ISBN 80-85770-50-4
  9. Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 200
  10. HRBEK, Jiří a kolektiv: Panovnický majestát. Habsburkové jako čeští králové v 17. a 18. století; NLN, Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 2021; s. 545
  11. FALTIČKO, Josef: Nemoc, smrt a pohřeb Jakuba Arnošta z Lichtenštejna-Castelcorna in: Časopis Matice moravské; Matice moravská Brno, ročník CXLII/2023; s. 3–22
  12. Rodokmen Salmů dostupné online
  13. Rodokmen Podstatských z Prusinovic dostupné online

Literatura

editovat
  • ZEMEK, Metoděj, Posloupnost prelátů a kanovníků olomoucké kapituly od počátku až po nynější dobu, 1-2, rukopis práce uchovaný v olomouckém archivu, 2, n. 105.
  • ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století 1695-1777. I. díl. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1987. 292 s. S. 130–143. 
  • FALTIČKO, Josef: Duchovní kníže a pastýř. Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna (1690–1747) (disertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Palackého Olomouc, 2024; 276 s.

Externí odkazy

editovat